Home - 11. kapitola

Překlad: Markéta

Grace @OplzlýModrýPtáček

#DenPrvníJeUKonce

 

„Grace,“ říká mi Vaughn do ucha. „Je ráno, zlato. Musím jít do práce, budeš v pořádku?“

Zavrtím se v jeho náručí a uvědomím si, že jsem stále nahá a stále jsme v kinosále. „Ano,“ řeknu automaticky. Vím, že musí pracovat. Chci se rozzlobit a říct mu, aby zavolal a řekl, že je nemocný, ale nemůžu. Ne poté, co mě držel celou noc a nechal mě dostat to z mého systému. Ne poté, co byl se mnou tak trpělivý.

„V osm budu doma. Tento týden máme jen tři natáčecí dny. Nemůžu se dočkat prodlouženého víkendu.“ A pak mě políbí a je pryč.

Jaký prodloužený víkend?

Ležím na filmovém gauči, přitulím se k měkkým přikrývkám a přemýšlím o tom. Co je za den?

Sedím vzpřímeně a lapám po dechu. „Je týden díkůvzdání!“

Ó můj Bože. Jak by člověk nevěděl, že jsou prázdniny? Připadá mi to, jako bych právě vystupovala z letadla ze Saint Thomas na Svátek práce a teď je týden díkůvzdání.

V duchu počítám týdny a uvědomuji si, že jsem v tomhle stavu skoro tři měsíce. „Grace,“ začnu se kárat. „Tohle není dobré. Nesmíš se válet.“

Doplazím se k okraji pohovky, odhodím deku a vydám se do obývacího pokoje. V jasném kalifornském slunci je špína, ve které žijeme, bolestně zřejmá. Všude je nádobí a odpadky. Oblečení, boty, bláto na dlaždicích u dveří. Dokonce i venku je dvorek naší filmové hvězdy posetý palmovými listy a listím po bouři z minulého týdne a různými plovacími čluny, které jsme používali v bazénu od té doby, co jsem se sem nastěhovala s Vaughnem.

A pak se tu táhne kyselá vůně a poklepe mě na rameno. Podívám se na nádobí na pracovní desce ostrůvku a nakrčím nos. Zkažené mléko v mnoha cereálních miskách.

Jsem hrozná manželka.

Jak to se mnou Vaughn snášel?

Z introspekce mě vytrhne zvonění a rozhlížím se po zdroji. „Máme telefon?“ ptám se sama sebe nahlas. Netušila jsem, že máme domácí telefon. Myslela jsem, že v dnešní době každý používá mobily. Sleduji zdroj, právě když se zapne hlasová schránka – kdo má hlasovou schránku?

„Vaughne, zlato. To jsem já. Jen jsem to chtěla ještě jednou zkontrolovat a ujistit se, že jdeme tento pátek pořád na Black Bash. Zavolej mi.“

„Co je to sakra Black Bash?“ ptám se znovu nahlas.

Nemám ponětí, ale jsem si jistá, že je to nějaký hollywoodský večírek a Vaughn prostě nechtěl, abych se tím trápila, nebo se chystal odmítnout. Tak to nechám a jdu zpátky do obýváku.

To nebude stačit.

Opravdu se musím začít snažit. Otevřu skládací stěnu skleněných dveří a pustím dovnitř sluneční svit a chladný vzduch. Není zima. Chci říct, je tak osmnáct stupňů. Ale to není nic jako Colorado v listopadu. Čerstvý vzduch je dobrý. A tím zmizí zápach zkaženého mléka.

Chodím po obývacím pokoji, sbírám nádobí a odnáším všechno do dřezu, abych je opláchla, než naložím do myčky. Pak jdu posbírat odpadky a oblečení. Spouštím várku prádla. V pračce i v sušičce je stále náplň, a protože jsem od té doby, co jsem se nastěhovala, ani jednou neprala, mohu jen tušit, že to byl Vaughnův pokus udržet dům v chodu, když jsem byla ve svém deliriu.

Deliriu, Grace?

Fajn. Byla to deprese. Ale dnes se cítím jako nový člověk. Mám pocit, že jsem to ze sebe všechno dostala včera v noci. Byl tak dokonalý. Poslouchal můj pláč a držel mě blízko sebe. Nikdy v životě jsem necítila takovou lásku a podporu.

Ale teď musím jít dál. Musím hodit všechny ty špatné věci za hlavu a dívat se do budoucnosti. A i když tu žiju skoro tři měsíce, mám pocit, že tohle je první den mého nového života jako paní Asher.

Teď kdybych si vzpomněla na svou svatbu.

Jen nechápu, proč je to takový problém. Chci říct, buď Vaughn lže o tom, jak moc jsem si byla vědoma toho, co se děje, nebo to jen... z nějakého důvodu blokuji. Ale proč? Proč bych to dělala?

Pokračuji v čištění, když o tom přemýšlím. V hlavě si dělám seznam.

Jsem psycho.

Představa, že jsem vdaná, na mě po tom všem vymývání mozků byla prostě moc.

Opravdu nechci být vdaná za Vaughna Ashera.

Ale nic z toho se nezdá být správné. Nejsem psycho. Možná jsem poškozená, ale nejsem blázen. A ano, celá ta věc s únoscem, který se mě snažil přesvědčit, že jsem jeho manželka, utlumila všechny mé budoucí myšlenky na svatbu. Ale je to zkurvený Vaughn Asher. A to dělá číslo tři směšné. Opravdu ho miluji. Možná je to pozůstatek zamilovanosti z dob mých stopování na Twitteru. Ale stále je to autentické.

Tak proč si nemůžu vzpomenout?

Skoro bych si přála, abych mohla jít do Vegas a vrátit se po svých stopách. Ale po mém celodenním výletu do Colorada si myslím, že je pravděpodobně špatný nápad znovu vzlétnout. Navíc je to skoro Den díkůvzdání.

Takže místo toho, abych zavolala koordinátorovi letu a zarezervovala si let do Sin City, zavolám rodičům. Moje máma odpovídá na první zazvonění a její nečekané štěstí na mé volání mě zahřeje.

„Mami,“ řeknu poté, co odklidí své ahojky z cesty. „Nemyslím si, že přijedeme na Den díkůvzdání. Je to v pořádku?“ Jsem z toho hovoru nervózní. Od té doby, co mě adoptovali, jsem nikdy nestrávila dovolenou mimo domov.

„Ach, Grace, samozřejmě. Teď máš novou rodinu. Zrovna jsme o tom včera večer mluvili. Nebojte se o nás. Každopádně my letos vyrazíme z města.“

„Ach.“ No, sakra. „Kam jdete?“

„San Francisco. Tvůj otec se rozhodl vzít nás do San Francisca.“

„No, to zní fantasticky.“ Divné, nepřidávám. „Fantastické!“ Ještě trochu kecáme a pak se loučíme s tím, že si ve čtvrtek zavoláme.

Když hovor ukončím, uvědomím si, že jsem celou dobu uklízela kuchyň. Myslím, že je to poprvé, co ji vidím bez nádobí. Vaughn není nejlepší hospodyně. On a Felicity žili jako mládenci.

Zasměju se tomu a po utření věcí pověsím utěrku a pak se pustím do praní.

Poté, co probíhá praní, najdu ve skříni nějaké zařízení na čištění dřevěných podlah a pustím se také do práce. Kočičí odpadkový box Layly je uklizený, takže Vaughn se o to očividně postaral. Ale akvárium je změť řas. Na boku je nálepka s číslem, na které lze zavolat k čištění. Muž na druhém konci telefonu říká, že je v sousedství a může se zastavit za pár hodin.

A teď - bazén a řeka něco jiného. Vím, že máme člověka na čištění bazénu. Ten chlap chodí pravidelně. Ale bouře z předchozího dne nechala venku spoušť. Takže zbytek dne trávím tím, že dávám venek do pořádku. A v pět hodin je místo bez poskvrny.

„Možná budu vařit?“

Sama sebe překvapuji tou představou. Málokdy vařím pro Vaughna. Párkrát jsem hodila maso na gril, ale to je tak vše. Ale bude to dobré. Velmi domácí.

Naskládám dostatek ingrediencí na špagety a karbanátky, najdu v garážovém mrazáku mražený česnekový chléb, a když se přiblíží osmá, už toto místo ani nepoznávám.

Sedím na okraji bazénu vedle malého vodopádu, s nohama visícími ve vodě, popíjím víno a čekám, až se moje filmová hvězda vrátí domů.

Zasáhne mě blesk. Vzpomínka.

Vaughn a já stojíme před Bellagio poblíž fontány. Vedro je dusivé, ale voda vystřeluje vzhůru, tančí jako oni, noc co noc, a sprška nás zalévá osvěžujícím deštěm.

Vzali jsme se u fontány?

Bože, kéž bych to věděla.

Slyším alarm dveří a pak známé ťukání čísel na klávesnici a srdce mi bije rychleji.

„Grace?“ zavolá.

„Tady,“ zavolám zpět.

Prochází spoře osvětleným obývacím pokojem a rozhlíží se, jako by byl ve špatném domě. A pak se objeví v otvoru, kde by byly skleněné stěny, kdyby nebyly složené. „Co se to tadyděje?“ ptá se s úsměvem. „Nemyslím si, že tohle je můj dům. Sním, nebo je to skutečné jídlo, které cítím?“

Poplácám cement vedle sebe. „Pojď si sem sednout. Ponoř nohy do vody a dej si pivo.“ Natáhnu se nad kbelík se šampaňským a vytáhnu jeho oblíbené mikropivo. „Je to studené,“ upozorním ho.

Při chůzi vykročí vpřed, uvolní si kravatu a za pár okamžiků si svlékne košili. „Paní Asherová,“ říká se šibalským úsměvem.

„Pane Ashere,“ odpovím a velmi se snažím potlačit svůj úsměv. Všechno na něm ve mně vyvolává chuť se usmívat.

Odhodí tričko na beton a jeho tempo nikdy nezpomalí, když odkopává své černé oxfordky Versace. Musím zaklonit hlavu, když přede mnou zastaví. Je těžké si nevšimnout, že moje ústa jsou v ideální poloze, aby se po dlouhém dni v práci uvolnil. Cítím vlhkost mezi nohama, jen na to pomyslím.

Ale místo aby mi vedl ruce ke svému zipu, sundal si ponožky a sklonil se, aby se mi podíval do očí. „Chyběla jsi mi.“

„Už jsem zpátky.“

„Jsi připravena?“

Na okamžik jsem zmatená, ale pak na mě vypustí ten skrytý důlek a položí mi obě ruce na ramena.

„Připravena na-“

A pak mě strčí do bazénu.