River - 2. kapitola

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

Leah

„Budeme potřebovat ještě čtyři tucty čokoládových a malinových,“ řeknu, vytáhnu pero zpoza ucha a udělám si poznámku na blok papíru. „A taky bychom mohli udělat pistáciové. A ještě sladkou smetanovou zmrzlinu.“

„Mám tě, šéfová,“ řekne Gabby, jedna z vysokoškolských studentek, které pro mě pracují.

„Díky, Gabby,“ řeknu. Když se pustí do práce, podívám se na Annu, která sedí u jednoho ze stolků a zabraná do vybarvování pojídá svačinu, kterou jsem jí před pár minutami přinesla.

Díky bohu, že je v pořádku.

Kdybych Annu někdy ztratila, doslova nevím, co bych dělala. Koneckonců je to celý můj život. Mezi její výchovou a vedením cukrárny nedělám v podstatě nic jiného.

A všechno jsem to dělala sama.

Většinu svých dvaceti let jsem si myslela, že můj život půjde tradiční cestou: budu randit, dokud se bezhlavě nezamiluju, vezmu si chlapa, založím rodinu. Bohužel jsem ale zjišťovala, že mám jedno nepovedené rande za druhým.

Rok za rokem.

Nakonec jsem se rozhodla, že už mě nebaví čekat na toho pravého. Věděla jsem, že chci mít dítě, tak proč si ho prostě nepořídit? Od toho jsou přece spermabanky, ne? Rychle se posunulo šest měsíců dopředu a já byla těhotná a připravovala se na to, že se stanu svobodnou matkou z vlastního rozhodnutí.

Vychovávat Annu sama rozhodně nebylo snadné. Ale každý okamžik stál za to.

Kdykoli se lidé dozvědí, že jsme s Annou samy, mají tendenci předpokládat, že stále vyhlížím chlapa – a Anně otce. Ale tak to není. Upřímně necítím potřebu mít ve svém životě muže. Už teď mám naplněný život.

Kdybych ale s někým chodila… Bože. Ten kluk, co nám dneska pomáhal na pláži? River?

Jo, to by byl on.

Mluvíme o tom, jak je sexy. Velký a sexy. Když měl staženou kombinézu, jeho tvrdé břišní svaly byly na odiv. A dokonce i ty části, které nebyly odhalené… no, každá boule a pevný sval se rýsovaly pod tlustým neoprenem.

A tím myslím každou bouli.

Hřály mě tváře, jen jsem na něj pomyslela. I srdce mě hřeje. Protože nejenže byl žhavý, ale byl k Anně i milý.

Musím ale přestat. Nemůžu tu jen tak stát a snít o nějakém náhodném klukovi. Musím si zařídit pekárnu. Vždycky je tu milion věcí, které musím udělat.

Setřesu myšlenky na Rivera a začnu ve vitríně posouvat některé makronky. Makronky jsou moje specialita, ale dělám různé druhy pečiva a prodáváme i zmrzlinu. Miluju, jak se lidem rozzáří oči, když vejdou dovnitř a uvidí všechny ty barevné sladkosti.

Dobroty, které prodávám, však nejsou jedinou věcí, která je v cukrárna barevná: když jsem obchod otevírala poprvé, nechala jsem Annu, aby mi pomohla vybrat barvy, takže všechno je růžové a šerbetově oranžové. U oken jsou také růžově zlaté kavárenské stolky a židle, které jsou ideálním místem pro pozorování lidí.

O tom, že budu mít takový obchod, jsem snila už jako malá holka.

Právě jsem dorovnala makronky ve vitríně, když se nad dveřmi ozve zvonek. Zvednu hlavu, automaticky nasadím úsměv a zavolám své standardní: „Vítejte!“.

K mému překvapení vejde River.

„Oh-ahoj,“ řeknu. Srdce se mi rozbuší v hrudi. „Ráda tě zase vidím.“

„Já tebe taky, Leah.“ River se ohlédne a uvidí Annu, jak sedí u jednoho ze stolů. „Ahoj, Anno.“

„Ahoj!“ Anna zavolá a hned se vrátí ke svému vybarvování.

Odhrnu si z obličeje pramen zacuchaných vlasů a soustředím se na to, abych zůstala v pohodě. Je směšné, jak je ten chlap žhavý. Má taky ten nejúžasnější úsměv – rozzáří mu celou tvář.

Rozhlíží se po obchodě a prohlíží si okolí. „Tohle místo je roztomilé.“

Zasměju se. Očividně to není jeho typ atmosféry.

„Díky,“ řeknu. „Anna mi pomohla vybrat barvy.“

„Aha, to je tvoje cukrárna?“ řekne.

„Opravdu je. Nechceš něco ochutnat?“

Jeho oči se znovu setkají s mými a pohled, který mi věnuje, mi dává přesně najevo, co chce ochutnat. V tu chvíli se mi prakticky rozplynou kalhotky.

V tu chvíli na chvíli zapomenu dýchat.

Najednou však zvonek nade dveřmi znovu zacinká a vrátí mě zpátky do reality. Do obchodu se vřítí skupinka chichotajících se holek v žabkách s pískem, strkají do sebe a tlačí se k mrazáku na zmrzlinu.

Když zahlédnou River, propuknou v další záchvat chichotání.

River jim však nevěnuje pozornost. Prohrábne si rukou vlasy rozcuchané jako oceán, podívá se na vitrínu, pak se vrátí ke mně a řekne: „Překvap mě. Já nespěchám.“

Přikývnu, jazyk se mi zasekne v ústech. Když si stoupnu, abych nabrala zmrzlinu pro dospívající dívky, nakouknu a pobaveně sleduju, jak se River usazuje se svými svaly na jednu ze židlí u okna.

Když dívky odejdou s kelímky zmrzliny, položím Riverovi na talířek pain au chocolat a naliju mu šálek černé kávy.

„Nepřipadáš mi jako člověk, který má rád makronky, takže…“ Řeknu, když před něj postavím kávu a pečivo. „Tady máš.“

„Vypadá to výborně. Děkuju. Co ti dlužím?“

Zavrtím hlavou. „Absolutně nic. Jen si pochutnej.“

Usměje se na mě – bože, ten úsměv – a při prvním soustu vydá uznalý zvuk. Nechci tam jen tak stát a zírat na něj, ale je docela těžké to neudělat.

„Sakra, to je dobrý,“ řekne. Oči mu zalétnou ke mně. „Ty jsi vážně něco.“

Rozpálí se mi tváře. Otevřu ústa, ale najednou mě nenapadne nic souvislého, co bych mohla říct. A v příštím okamžiku se znovu ozve zvonek a dovnitř se vplíží rodinka s opálenými nosy.

„Vítejte!“ Řeknu a hlas se mi vrátí. „Hned se vám budu věnovat, přátelé.“

Rychle se na Rivera usměju a začnu se vzdalovat. River mě však chytí za ruku.

„Leah, pojď se mnou ven.“

Ani nemusím zvažovat svou odpověď.

„Dobře,“ řeknu.

 

NEŠLA JSEM NA rande od… no, od doby, než jsem otěhotněla s Annou. A abych byla upřímná, skoro mi připadá, že je to první rande v mém životě. Když za mnou přijde Gabby, aby mi pohlídala dítě, ujistí mě, že maxi šaty a sandály na ramínkách, které mám na sobě, jsou na pomezí sexy a vhodné téměř kamkoli.

„Jsi si jistá, že v tomhle nevypadám moc velká?“ Zeptám se.

„Děláš si srandu?“ řekne Gabby. „Vypadáš úžasně. Zapracuj na těch křivkách.“

Zasměju se, poděkuju Gabby za podporu a pak dám své sladké Anně pusu na dobrou noc.

Když mně River vyzvedne, neřekne mi, kam jedeme. Když ale sedím na sedadle spolujezdce v jeho autě, cítím se s ním bezpečně. Převeze nás přes most na malý ostrůvek a zastaví náklaďák na parkovišti u silnice. Než stihnu otevřít dveře, River oběhne předek náklaďáku a otevře mi dveře.

Je těžké uvěřit, že někdo tak úžasný jako on existuje.

Rozhlédnu se po téměř prázdném parkovišti. „Co tady děláme?“

„Večeříme,“ řekne a vytáhne zpoza sedadel piknikový koš a deku. Pak mě vede ke stezce na druhé straně parkoviště a začneme se ubírat po cestě dolů.

Stačí jedna zatáčka a pod námi se rozprostře celý oceán. Útesy jsou vysoké – nejméně sto metrů nad oceánem.

Je to opravdu úchvatné.

River rozprostře deku, posadí se a poplácá místo vedle sebe. S radostí se posadím. Když se pohodlně uvelebím, vyloví z koše skleničky a láhev vína, pak mi nalije skleničku a začne roznášet malé nádobky s fíky, hrozny, sýry a krekry.

„Je to tu nádherné,“ řeknu a spustím sklenku s vínem ze rtů.

„Že ano? Chodím sem pořád.“

Něco se mi sevře v hrudi. Najednou si to dokážu představit: River sem vodí každou ženu, se kterou chodí.

Věděla jsem, že je příliš dobrý na to, aby to byla pravda.

„Hej,“ řekne River.

Když se na něj podívám, mračí se na mě.

„Co se děje?“ zeptá se.

„No, to… nic. Jen jsem si uvědomila, že jsem si něco zidealizovala.“

River zvedne obočí. „Nechceš to rozvést?“

„Ne, to je v pořádku. Prostě si užijme ten výhled.“

„Jestli tě něco trápí, chci to vědět, Leah.“

Páni. Opravdu vypadá, že to chce vědět.

„Dobře…“ Řeknu pomalu. „No, právě jsem si uvědomila, že jsi tu asi vystřídal hodně žen. Je to… tvůj ‚flek‘, nebo tak nějak.“

„Je to můj ‚flek‘. Ale ne na první rande.“ Jemně se na mě usměje. „Já vlastně na rande nechodím. A nikdy jsem sem žádnou ženu nepřivedl.“

„Aha.“ Ušklíbnu se. „Dobře. Teď si připadám jako úplný idiot. Omlouvám se. Nechtěla jsem nic předpokládat. Já jen… no, že už jsem něco takového zažila.“

„Zasloužíš si něco mnohem lepšího, Leah.“

Zahřeje mě na hrudi. Pomalu se nadechnu. Vím, že se sotva známe, ale zvláštním způsobem mám pocit, jako bychom byli spojeni už dlouho.

„Můžeme to přetočit?“ Zeptám se.

„Jistě,“ řekne.

Usměju se, napiju se ze své sklenky vína a pak řeknu: „Je tu nádherně.“

„Že ano?“ řekne a hraje si s námi. „Chodím sem pořád.“

A tak naše konverzace opět plyne.

Jak naše rande postupuje, zlatavé slunce se rozpouští v tmavnoucím moři. Oranžová a růžová barva na obloze postupně slábne do fialové a pak do sametově černé. A pak se jako mávnutím kouzelného proutku rozzáří noc a třpytivé hvězdy se odrážejí na hladině temného oceánu.

„Páni,“ zamumlám. „To je jedna z nejkrásnějších věcí, co jsem kdy viděla.“

„Ano, je,“ řekne River.

Ale když otočím hlavu, nedívá se na hvězdy.

Dívá se na mě.