Holt - 6. kapitola

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

Felicity

„Co to sakra je?“ Vyprsknu, když se ve tmě posadím a vytřu si spánek z očí. Rozhlížím se po své tmavé ložnici a snažím se přijít na to, co mě probudilo. O pár vteřin později jsem konečně dostatečně vzhůru, abych na to přišla: z koupelny se ozývá mokré syčení.

Vyškrábu se z postele a běžím do koupelny, protože vím, že to nemůže být dobré. Když tam dorazím, s hrůzou zírám na vodu, která zaplavuje malou místnost.

Do prdele.

Rychle se rozhlížím po zdroji. Když si uvědomím, že teče ze záchodu, vrhnu se k němu, abych se ji pokusila zastavit. Ale ať dělám, co dělám, nemůžu zastavit vodu, která se valí z trubky spojující záchod se zdí. Snažím se ji zavřít, ale ventil se odmítá pohnout, ať s ním točím sebevíc.

S povzdechem to vzdávám a zoufale se snažím vymyslet jiné řešení. Na volání instalatéra je pozdě, a když to nechám až do rána, bůhví, jaké škody to způsobí.

Nemluvě o tom, jak vysoký bude můj účet za vodu.

Když na chvíli zavřu oči a snažím se jen dýchat a zůstat v klidu, napadne mě nová myšlenka: Samozřejmě. Zavolej Holtovi. Víčka se mi rozletí a já spěchám zpátky do ložnice, abych si z nočního stolku vzala telefon.

O pár vteřin později mi ucho zaplní jeho uklidňující hlas.

A co se zdá být jen o pár minut později, stojí u mých dveří.

Uhnu z cesty a s vděčností sleduji, jak Holt vstupuje do koupelny. Za chvíli už má zavřenou vodu a rozebrané potrubí. Podrží mi ji a ukáže mi praskliny. Netuším, jak se to stalo, ale je mi to jedno. Důležité je jen to, že voda přestala všude zatékat.

Říkám mu, že mi s úklidem nemusí pomáhat, ale on mě jen požádá o další ručníky. Společně všechno uklidíme.

„Vyzvednu nové potrubí a dám ho tam, jakmile otevřou železářství,“ slibuje, zatímco si myje ruce u mého umyvadla.

„Díky, Holte,“ řeknu. „Vážně, moc ti děkuju. Zachránil jsi mi život.“

„Jsem rád, že jsem mohl pomoct.“ Osuší si ruce na mém ručníku, který v jeho velkých rukou vypadá maličký.

Polknu a bojuju s pocity touhy po něm. Jakkoli mi předtím připadal přitažlivý, teď mám pocit, že se v touze topím. Nepochybuji o tom, že kdybychom byli s Holtem spolu, vždycky by se o mě postaral, vždycky by tu pro mě byl.

Vždycky.

Ten den v obchodě s potravinami, kdy Holt přiznal, že ke mně něco cítí, a pak mi vysvětlil, proč nemůžeme být spolu, mě zasáhl takový kolotoč emocí. Věděla jsem, že navrhnout mu, abychom zkusili být jen kamarádi, je riskantní, ale zároveň jsem nesnesla pomyšlení, že bychom měli zůstat od sebe.

A když jsme si ten večer poprvé vyšli jako přátelé, cítila jsem se tak… šťastná.

Ale právě teď, když stojím před Holtem – když se dívám, jak vyměňuje ručník a pak se otočí a podívá se na mě – najednou vím něco jistě.

Nikdy nebudeme jen přátelé.

„Holte…“ Řeknu tiše.

Soustředí se na mě. Zamračí se. Pak mu oči sjedou dolů a konečně si všimne, co mám na sobě: nic než jedno z dlouhých, nadměrně velkých triček, ve kterých spím.

Sleduju, jak polkne a pak sevře čelist.

„Holte,“ řeknu znovu, téměř šeptem.

Jeho hrudník se zvedá a klesá, jak se nadechuje a vydechuje. Nakonec udělá krok vpřed.

„Seru na to,“ zavrčí a silnými dlaněmi mi zvedne bradu. „Kašlu na bratrský kodex.“

Zvedám se na špičky a přijímám jeho polibek. Jeho rty jsou teplé. Silné. Silné. Brzy mi jazykem roztáhne rty a vklouzne mi do úst.

Při polibku se rozplývám proti Holtovi. Bože, tohle je jako sen. Ten nejlepší, nejkrásnější a nejúžasnější sen. A když se k němu přitisknu a ucítím tvrdost mezi jeho nohama…

… už to nemůžu vydržet.

A Holt zřejmě taky ne. Nabere mě do náruče a odnese mě k posteli. Položí mě, přetáhne mi přes hlavu nadměrně velkou košili a sundá mi kalhotky z boků.

Když mě poprvé vidí nahou, vydá hluboký zvuk v hrdle.

„Jsi tak krásná, zlatíčko,“ zavrčí.

Usměju se. Kousnu se do spodního rtu. Pak se nadechnu, když Holt skloní hlavu mezi mé nohy. Když se jeho jazyk dotkne mého klitorisu, zalapám po dechu a celým tělem mi projede rozkoš.

Jo, rozhodně jsme neměli být jen kamarádi.

Holtův jazyk mi s rostoucím tlakem přejíždí po klitorisu nahoru a dolů a rychle mě přivádí do místa čiré extáze. Nikdy jsem se necítila tak dobře. Nikdy jsem nic takového nezažila. Nikdy předtím jsem tak hlasitě nesténala.

Prohnu se v zádech a vykřiknu, když do mě vrazí ohromující orgasmus.

Sotva dýchám, když se dostávám na druhou stranu. Ale mám v plicích dost vzduchu na to, abych řekla pár potřebných slov: „Potřebuju tě, Holte.“

„Já tě taky potřebuju,“ zavrčí. Vyhrne si triko nad hlavu, čímž odhalí své dokonalé břišní svaly, a rozepne si pásek. Když shodí kalhoty a boxerky, jeho obrovský, jako skála tvrdý penis se potřebně vymrští nahoru.

Nechci se chlubit nebo tak něco, ale… jsem ta nejšťastnější holka na světě.

Holt se přesune na postel nade mnou, jeho svalnaté tělo je tvrdé a hřeje mě. Jsem tak vlhká, že jeho penis do mě vklouzne přímo – a stejně jako rozkoš, kterou mi právě poskytl jazykem, se pocit, že je ve mně, nepodobá ničemu, co jsem kdy cítila.

Líbá mě na krku a krouží přitom boky. Pak do mě tvrdě zajede a šeptá mi do ucha oplzlé sladké věty.

Každý příraz jeho penisu je jako v nebi.

Každý polibek, každé slovo je dokonalé.

Odtáhne rty od mého ucha a posune svůj obličej nad můj. Naše oči se spojí a on do mě vnikne ještě hlouběji, tak hluboko, že mám pocit, jako bychom byli jedno.

„Jsem do tebe zamilovaný, Felicity,“ říká mezi přerývanými nádechy.

Z úst mi vypadne mé vlastní přiznání. „Já tě taky miluju.“

Polibek, který následuje, mnou projede. Líbáme se dál, zatímco on znovu přiráží – tvrdými, vášnivými přírazy, které nás přivádějí k současným zdrcujícím orgasmům. Když se do mě vylije, cítím, jak se náš osud zpečetil.

Tahle naše láska bude trvat navždy.