TH - 7. kapitola

Překlad: Lusesita

Kor.: Lenča, Budula

Nick

Zamknu dveře své učebny. Vím, že není cesty zpět.

Stejně jsem už překročil hranici, tak co bych se staral. Pokud nás chytí, zle za to zaplatíme, ale právě teď o důsledcích svých činů nepřemýšlím.

Vše, na co myslím – co vidím – je tento nádherný, mladý, vykulený muž přede mnou.

„Chci to, prosím.“

Ježíši.

Slyším ho prosit o moji pozornost? O můj dotek?

To způsobí, že se něco uvnitř mě zlomí. Ta část mozku, která se stará o pravidla a hranice a veřejné mínění se vypne.

„Do prdele,“ zamumlám. Konečně se po něm natáhnu, dotknu se oběma rukama jeho tváře a podívám se mu do očí. Je krásný. Nevinný. Nervózní, ale ne vystrašený – v jeho očích vidím touhu a žár a slyším, jak se mu zadrhne dech, zatímco čeká na můj další krok. „Máš vůbec ponětí, co mi teď působíš?“

Zavrtí hlavou. Samozřejmě, že ne. Jak by mohl?

Colton je nezkušený. Neví, jak sexy a svůdná je jeho mladá tvář. Možná si to jednoho dne uvědomí. Možná se naučí, jak využít těch nevinných pohledů, křivého okouzlujícího úsměvu a štíhlého žhavého těla, které tak úžasně zapadá do mého.

Ještě nerozumí moci, kterou má, ale je dychtivý se učit. Je jako prázdné plátno.

A dnes? Právě teď? V tuto chvíli?

Je celý můj.

„Pojď.“ Vedu ho dál od dveří do vzdáleného rohu učebny. Zatlačím oběma rukama na jeho štíhlou hruď a jemně ho přitlačím na zeď. Hladím ho po pevném těle, dokud nedosáhnu k lemu jeho košile.

Zastavím se. Nevím, kterým směrem zamířit. Stojí přede mnou úplně v klidu a sleduje mé zkoumavé ruce.

Ostře se nadechne, když mu vyhrnu tričko a nechám konečky prstů klouzat po jeho odhalené kůži. Ve vlnách z něj vychází teplo, takže je pro mě těžké se soustředit. Chci si užít každé vteřiny, prodloužit ji, jak jen to je možné a pomalu odkrývat čím dál víc z jeho lákavého těla.

Připadá mi to, jako bych si rozbaloval dárek, na který jsem čekal celý rok. Povytáhnu mu tričko výš po vyrýsovaných břišácích až po dvě tmavě růžové bradavky, které mě prosí, abych je ochutnal, dotkl se jich.

„Och můj Bože…“ chraplavě zašeptá, když se skloním a škádlím sexy malé bradavky špičkou jazyka.

Rukama stále držím jeho tričko vytažené, tlačím ho proti zdi a zubama hravě kloužu po citlivé pokožce. „Och... prosím…“

Líbí se mi, jak se svíjí a prohýbá hruď proti mým ústům, nabízí se mi a prosí o víc.

Pták mi silně pulzuje v kalhotách a hrozí, že vybuchne, pokud mu nebudu věnovat trochu pozornosti a neuvolním trochu napětí.

Ale ještě ne.

Ne, dokud nebudu mít šanci prozkoumat víc rukama a ústy jeho krásné tělo.

„Sundej si to,“ řeknu, ale zároveň už mu přetahuji tričko přes hlavu.

Bez zaváhání poslechne.

Jeho nevinnost je tak kurevsky návyková. A znovu jsem v pokušení urychlit sled událostí, i když budu trochu drsný, zatímco si budu brát všechno, co nabízí.

Ne.

Vezmi to pomalu.

Užij si tuto chvíli.

Zhluboka se nadechnu a zklidním své ruce. Posouvám je dolů, abych mu rozepnul knoflík na džínách. Pomalu uvolním knoflík, opatrně rozepnu zip a odhalím jeho modré bavlněné boxerky.

Jeho pták už stojí v plné slávě. Nemůžu si pomoct a trochu ho poškádlím dlaní, kterou pohladím přes džíny jeho tvrdou délku.

„Ano,“ zakňourá, zhoupne boky a natlačí se do mé dlaně. „Prosím, profesore Bradshawe…“

Kurva.

Je tak zatraceně sexy.

Otevřu pusu, připravený mu připomenout, že mi může v soukromí říkat Nicku, ale pak je zas zavřu. Jsme v mé třídě, pro Boha živého. Ať už je to špatné a nemorální jak chce, díky profesorovi je to ještě reálnější.

A naléhavější.

„Jen klid, krasavče.“ Trochu stáhnu džíny a boxerky, zastavím jen na chvíli, abych ho mohl políbit na malé prohlubni těsně nad kyčlemi. Tak dokonalý.

„Dám ti vše, co potřebuješ, jo? Věříš mi, Coltone?“

„Ano,“ odpoví staženým hlasem, zatímco ho dál svlékám. „Věřím ti. Prostě jen…“

Kristepane, nikdy se nenabažím jeho žebrání. Právě teď mě potřebuje a já to miluju.

Stáhnu mu boxerky až pod kořen péra, zakloním se a užívám si výhledu nejdříve na ochlupení a pak centimetr za centimetrem hladké tvrdé klády.

Zastavím, než se dostanu k uzdičce, dráždím jeho i sebe protahováním této chvíle tak dlouho, jak je jen možné.

„Prosím,“ zafňuká, až mě téměř přinutí se udělat do kalhot. „Potřebuji Vás, pane.“

Och kurva jo.

Už nechci dál čekat. I kdybych chtěl, jsem si jistý, že potřeba ho ochutnat a dychtivost mého ptáka po svobodě, by přehlušila veškeré myšlenky.

Neschopný zastavit sobecké křenění, mu stahuju po stehnech džíny a boxerky, abych konečně osvobodil jeho dokonalý penis z tenké látky, která ho sotva zakrývala.

Můj.

Celý můj.

Jakmile ho vezmu do ruky, jeho pták zapulzuje. Pomalu hladím hladkou a horkou hřídel, nakonec se skloním a přejedu jazykem po štěrbince.

Je dokonalou směsicí sladké a slané. Seru na čekání, dráždění a celou snahu brát to pomalu. Vezmu jeho hlavičku do úst, saju a škádlím ji jazykem, zatímco ho rukou chytnu u kořene. Držím ho tam, když vzpíná boky a sténá mé jméno.

„Och, můj Bože, ano,“ šeptá chraplavě.  Zvednu hlavu a zjistím, že má zavřené oči a hlavu zvrácenou proti zdi. Jo, užívá si to stejně jako já.

Zakloním se a nechám penis vyklouznout z úst. Pořád ho ale hladím. Miluju to malé zakňučení, které mu uniká z hrdla, když si myslí, že se mu nedostává pozornosti, po které touží.

„Otevři ty pěkné oči. Chci, aby ses na mě díval, až se mi uděláš do pusy.“

Jeho péro sebou po mém požadavku zaškube a já si uvědomím, že si užívá, když ho takhle komanduju. Pokud se mi někdy naskytne příležitost setkat se s ním mimo učebnu, užijeme si mnohem více zábavy.

Ale ne.

Na tohle teď nemůžu myslet. Neměl bych se svým studentem ani tak daleko zajít, natož si ještě dělat plány na jindy.

Kurva, stejně mě ale pokouší.

Oči upírá do mých, natáhne ruku a vklouzne s ní do mých vlasů. Navádí mě zpět ke svému ptákovi.

Nevadí mi, že převezme trochu kontroly. Tohle je muž, který přesně ví, co chce a já to na něm miluju.

Vezmu ho zase do úst a polknu ho, dokud necítím hlavičku v zadní části krku. Chvilku ho tam nechám, masíruju ho jazykem, cucám a užívám si jeho chuti.

Zatraceně, tohle je dobré. Lepší by to mohlo být, jen když bych mohl sledovat celou scénu jako nějaký druh mimotělního sexuálního zážitku.

Mentální poznámka: zeptej se Coltona, jak by se cítil ohledně natáčení.

Musím přestat předstírat, že se to může stát znovu. Ačkoliv je to dobré – a to opravdu je – vážně to nemůže pokračovat.

Aniž bych neriskoval vše, kvůli čemu jsem tak dřel.

Nechám Coltona přirážet mi do úst. Miluju způsob, jakým mě využívá, nabírá rychlost a šuká mi pusu. Sáhnu rukou dolů, rychle si rozepnu kalhoty a vytáhnu ptáka. Už mi uniká preejakulát a koule mě bolí.

Oba už jsme blízko. Jen musím vydržet ještě o trochu déle.

„Už skoro jsem,“ zalapá po dechu a přirazí tak tvrdě, že po tomhle budu mít nateklé a pohmožděné rty. Asi to bude pro další studenty skvělé pokoukání, ale nemůžu s tím nic udělat. Už jsme v bodě, ze kterého není návratu. „Saj…, prosím, nepřestávej…“

Jo, v žádném případě neexistuje, že bych to dokázal. Ne, dokud mi nedá, co potřebuju a o čem jsem snil celý zatracený rok.

Na okamžik odvrátí pohled, než se mnou znovu naváže oční kontakt a pak ucítím, jak se to děje.

Jeho pták se zvětší ve chvíli, kdy odstartuje i můj orgasmus. Vykřikne a první horký výtrysk zasáhne můj krk.

Snažím se všechno spolknout. Oči mi slzí, bolí mě čelist a celé tělo se mi třese, když mě přemůže mé vlastní uvolnění.

„Kurva,“ zalapám po dechu, nechám jeho penis vyklouznout z úst, abych se mohl znovu nadechnout. Zhoupnu se na patách a hřbetem ruky si otřu ústa. „To bylo… hodně…“

Skoro nedokážu mluvit. Sotva dokážu myslet. Mám závrať a srdce mi buší tak rychle, že mě na okamžik napadne, jestli skutečně neomdlím.

„Nikdy jsem… Bože.“ Zhluboka se nadechne, natáhne si kalhoty a zastrčí si nádherného ptáka zpět do trenek. „Byl jsi úžasný. Lepší, než cokoli, co jsem kdy udělal.“

Usmívám se, protože to nemůže být zas tak vysoká laťka, že? V jednadvaceti nemůže mít dítě tolik zkušeností.

Přesto má pravdu. Bylo to kurevsky dobré.

Ale místo, aby mě uspokojilo být s ním tímto způsobem, přimělo mě to po něm toužit ještě víc. Chci ho celého.

„Co děláš dnes večer?“ Otázka proklouzne mým filtrem dřív, než si uvědomím, co jsem řekl.

„Dnes večer?“ Na chvíli spojí obočí, než vykulí oči. „Já, um… nic? Ty… chceš…“

Konečně jsem schopný znovu vstát a zatímco se snaží vymyslet odpověď, věnuji čas úpravě oblečení,.

Právě teď bych s tím měl přestat. Měl bych mu říct, že to nevadí. Měl bych ho poslat svojí cestou se slibem, že už o tom nikdy nepromluvíme.

„Chci tě znovu vidět,“ pokračují má zrádná ústa. „Dnes večer, ale ne tady.“ Vážně? Opravdu to udělám? Na okamžik zaváhám. Seru na to, právě se to děje. „Buď v pět před kolejí. Nikomu to neříkej.“

Vypadá vyděšeně, ale na nic se neptá. Několik sekund se mi dívá do očí a pak přikývne.

„Budu tam,“ zašeptá, i když nás nikdo neslyší.

Je to naše tajemství.

Naše sladké, skandální a zakázané tajemství.

Je to ta nejžhavější věc, jakou jsem kdy udělal.

A mohlo by mě to zničit.