HS - bonus 2. kapitola

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

Gage

Než jsem se vrátil z odvozu Ollie do školy, Lauren už byla připravená vyběhnout ze dveří a předala mi Wadea s čerstvou plenou.

„Dneska musím přijít dřív. Reed říkal, že procházíme nějaké věci pro nového klienta.“ Popadla kabelku a pak mě rychle políbila. Přitiskla se k Wadeovi a pak ho políbila na malé čelo.

„Zůstaneš dlouho?“

„Zůstanu, jak dlouho to vydržím. To je jedna z výhod toho, že jsem jeden z Patricků na ceduli.“

„Jsem si jistý, že až budeš Riley, budeš mít stejně výhod. Možná to na té ceduli bude dokonce vypadat líp.“

„Nechám tě přesvědčit Reeda, ale musím běžet.“ Dala mi další pusu a zamířila ven, takže jsme se s Wadem museli o snídani postarat sami.

Věděl jsem, že trucování kvůli tomu, co se děje mezi Patrick a Patrick, už mě přestává bavit, ale jediný důvod, proč mi to tak vadilo, byl ten, že to Reed dělal proto, aby mě naštval. Bylo to stejné, jako když jsme se s Noahem scházeli a on dělal nějaké kraviny, aby dokázal, že je starší bratr, ten „pravý“. Rád někoho vytáčel, zvlášť teď, když jsem si měl vzít jeho sestru.

Chápal jsem, že to pro něj musí být kopanec do koulí. Sakra, jeho vlastní bratr si mě vybral místo něj a já jsem si získal srdce jeho sestry, čímž jsem jí také vytvořil silnější pouto, a dokonce i jeho otec mě miloval jako syna. Bez ohledu na to všechno jsem se k němu choval hezky a kousal jsem se do jazyka, abych mu neřekl, co si o té věci se jménem opravdu myslím.

Dal jsem Wadea do jeho ohrádky, kterou jsem měl v kanceláři, a pustil televizi s nějakými hloupými pohádkami, které obvykle udržely jeho pozornost, dokud si ráno nezdříml nebo se nechtěl zase nechat pochovat. Využíval jsem ty krátké chvíle úlevy, kde se dalo.

„Je tady dítě?“ Chloe strčila hlavu do dveří a já skoro zapomněl, že s námi bydlí, protože si ráda přispí. Nečekala, až odpovím na samozřejmou otázku, a šla malého vyzvednout. Usmál se na ni a ona ho držela u sebe a dávala mu lásku. „Vezmu si ho s sebou, abys mohl dělat svoje věci.“

„Díky, čekám, že mi někdo zavolá, a nejspíš by to přišlo hned, jak by usnul.“

„Bude brzy spát?“ Políbila ho pod bradu a vydala několik hloupých zvuků, které se mému synovi líbily.

„Jo, po jeho další lahvičce. Dá ti vědět. Už je to hotové.“

Otočila se a odnesla ho pryč a já si nemohl pomoct, ale pomyslel jsem si, jak je příjemné mít ji nablízku. Děti měla ráda a k Lauren byla příjemná a dobrá kamarádka. Stejně jsem si ale myslel, že s ní něco není v pořádku. V jejích očích byl smutek, který jsem v nich obvykle neviděl, jako by ji něco tížilo. Možná měla Lauren pravdu a ta svatba na ni doléhala. Chápala, když se Lauren odstěhovala, ale teď, když se její nejlepší kamarádka měla vdávat, si možná myslela, že by to mohlo věci změnit.

Život se vyvíjel a Chloe možná měla pocit, že zůstane pozadu.

Zazvonil mi telefon a mě nepřekvapilo, že volá James Bivens. Kdysi jsem tomu muži zachránil život při leteckém neštěstí a teď se zdálo, že nás poutá jakási potřeba se mi odvděčit. Tehdy jsme spolu pracovali a od té doby mi nabízel každou příležitost, kterou jsem chtěl, a některé, které jsem nechtěl. S Jamesem jsem musel být opatrný. Vzal by jakoukoli práci, aby si vydělal, i kdyby měl stavět sklady pro drogové barony v zemích třetího světa.

V poslední době jsme pracovali na několika projektech na jihu, kde záplavy a hurikány zničily většinu pobřeží Mexického zálivu.

„Jak se má můj hrdina dnes ráno? Je rád, že je zpátky doma?“

„Vždycky jsem rád doma, když mám tak krásnou ženu a rodinu.“ Tak moc se mi po nich všech stýskalo, až mě to překvapilo, ale nebyl jsem pryč od Wadeova narození.

„Slyšel jsem, že jsi tam dole podal několik dobrých nabídek a že jsi pár zakázek vyhrál.“ V jeho hlase jsem slyšel zklamání.

„Jo, jsem pro to, abych byl oportunista, Jamesi, ale ty lidi už to bolí. Zleva i zprava se na ně valí pochybní dodavatelé, kteří se snaží využít jejich neštěstí. Já dávám dobré nabídky, za realistické ceny, a nehodlám se zpronevěřit své práci.“

„Samozřejmě bych nechtěl, abys něco kompromitoval, ale chtěl jsem, aby ses do toho pustil, dá se na tom vydělat spousta peněz.“

„A já je vydělám jako vždycky, Jamesi, tím, že odvedu kvalitní práci za konkurenční ceny.“ Prošel jsem celé texaské pobřeží, kde lidem voda sahala až po střechy domů a přišli o všechno, včetně aut. Někteří nebyli zachráněni, protože voda stoupala tak rychle, rychleji, než kdy v životě zažili, a ty příběhy byly srdcervoucí. Byli tu dodavatelé, kteří podávali nabídky, brali zálohy a nikdy se nevrátili, aby práci provedli, jakmile měli v rukou peníze lidí. Bylo dost nepoctivých podnikatelů. Potřebovali mě v nejhorším a já jsem nehodlal být tím člověkem.

„No, je tu spousta peněz, příteli, a právě mi volal jeden venkovský klub, který chce nabídku na celkovou rekonstrukci. Je to obrovský projekt a mohl by to být pěkný malý výdělek pro nás dva, jestli máš zájem. Zase se bavíme o milionech, příteli.“

Ještě jsem ho musel přesvědčit, že slovo miliony mi už tak docela nesedí. Jistě, miloval jsem peníze a měl jsem jich víc než dost, ale právě proto mě to tak nelákalo. Nejenže jsem vydělal dost peněz na to, aby mi vydělávaly na živobytí do konce života, a když na to přijde, tak i mým dětem, ale také jsem zjistil, že to není to, co je v životě důležité.

James byl naproti tomu závislý na dolaru a v očích se mu zvláštně blýskalo a v hlase mu zněla touha po vydělávání peněz. Někdy mě to děsilo.

„Pošli mi ty informace a já se na ně podívám. Pokud je to něco, co chci dělat, přihodím na to nabídku.“

„Víc po tobě nemůžu chtít, příteli. Předám ti to. Podívej se na to a řekni mi, co si o tom myslíš.“

Ukončili jsme hovor a já se posadil na židli, abych se podíval do stropu. Nedávno jsem dům zrekonstruoval a přistavěl k němu velkou pracovnu a další dvě ložnice a koupelnu. Z chaty, kde jsme s Lauren strávili dětství, se tak stal náš trvalý domov a já byla vděčný, že mám projekt hotový. Opravdu jsem si vážil svých zkušeností se stavbou a nemohl jsem si pomoct, ale přemýšlel jsem o tom, jaké mám štěstí ve srovnání s některými, které jsem viděl. Chtěl jsem pomáhat.

Uvažoval jsem o založení nadace na pomoc lidem, kteří byli zneužíváni pochybnými staviteli, a přemýšlel jsem, jestli bych ten nápad neměl říct Lauren. Mohla by mi pomoct sepsat právní dokumenty, které bychom potřebovali, a možná bych mohl adaptovat celou čtvrť.

Když jsem si to v hlavě probíral, zazvonil telefon. Číslo jsem poznal hned. „Haló, Edno. Jak se daří na Bahamách?“ Ollienina matka zemřela, když byla mladší, a Ollie nějaký čas žila s Ednou, zatímco já jsem s Jamesem pracoval v zámoří na velkých projektech. Po leteckém neštěstí jsem se vrátil domů a ona se mnou začala žít na plný úvazek. Edna byla pro, protože měla s důchodem větší plány než vychovávat další dítě, a její první zastávkou byly Bahamy.

„Nebyla jsem tam už několik měsíců. Doufala jsem, že by Ollie mohla na týden nebo dva přijet a zůstat se mnou.“

„Týden nebo dva?“

„No, chtěla bych, aby přijela a zůstala jako dřív, pokud to bude možné.“ Udělali jsme si dvoutýdenní výměnu, když si Ollie zvykala na život se mnou, ale to bylo jen dočasné.

„To není možné, Edno. Ollie se tady se svou rodinou zabydlela a my to nechceme narušit. Má nového bratra a teď už chodí do školy.“

„No, ještě je tu léto. Mohla bych si ji vzít na léto nebo na pár měsíců.“ Její tón byl trochu nárokující a já se opravdu snažil být uctivý.

„Edno, na léto máme plány, a i když nejsem proti tomu, abys nás navštívila, myslím, že to musí být v době, kdy se nám to hodí, a na její přání. Já ji do ničeho nenutím.“

„No, nejsi jediný, kdo na ni má práva, víš. Je to moje jediná příbuzná, když je teď Katrina pryč, a já ji chci poznat.“ Chtěl jsem podotknout, že před rokem se nemohla dočkat, až se Ollie zbaví, aby mohla popíjet koktejly na pláži, ale opět jsem držel jazyk za zuby. Byla to stará dáma a já jsem byl vychován lépe. „Tak to asi budu muset jít za svým právníkem. Doufala jsem, že k tomu nedojde, ale teď vidím, že jsi pekelně odhodlaný mi ji držet od těla. Už takhle o prázdninách sotva zavolá. Nejspíš na mě zapomene, jestli brzy nezačnu jednat.“

„Žádný soud se k té původní dohodě nevrátí. Bylo to jen dočasné, Edno.“ Bylo to také velmi nepříjemné, když jsem se vracel tam a zpátky, a neměl jsem v plánu se k tomu období svého života vracet.

„Mám právo na prarodičovská práva, stejně jako kdokoli jiný. Ozve se ti můj právník.“ Ukončila hovor naštvaně a já si povzdechl. Lauren to po návratu domů nebude slyšet ráda a Ollie taky ne.