HS - 30. kapitola

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

Lauren

Zastavila jsem u chaty se slzami v očích. Gage se mi snažil zavolat už před dobrou půlhodinou, ale potřebovala jsem čas, abych si vyčistila hlavu. Doufala jsem, že to mezi mnou a Olivií půjde mnohem líp, ale bylo jasné, že mě nenávidí.

Ani ta protivná stará panna mě v domě nechtěla, a kdyby ze mě a Gagea nic jiného nevzešlo, stejně jsem ho před tou starou čarodějnicí hodlala varovat. Nelíbil se mi její tón, když se zmínila o Ollie, a od chvíle, kdy jsem na ni narazila, jsem z ní měla špatný pocit. Číhala na chodbě, aby zjistila, co se děje, a zajímalo mě, jak se chová k Olivii, když Gage není nablízku.

Seděla jsem v autě, přemýšlela o tom všem a přála si, abych nesklopila ocas a neutekla. Potřebovala jsem se naučit čelit svým problémům čelem, zvlášť když jsem se brzy měla stát matkou. Položila jsem si ruku na břicho a třela si ho. Už brzy ucítím, jak se maličký hýbe, a ještě dřív budu vědět, jestli je to kluk, nebo holka.

Tak moc jsem si přála syna, ale nejen to, od chvíle, kdy jsem to zjistila, jsem prostě cítila, že je to kluk.

V dálce jsem uslyšela náklaďák a podívala se do zpětného zrcátka, abych viděla, jak za mnou přijíždí Gageův velký náklaďák. Zaparkoval těsně u mého nárazníku, jako by to byl jeho způsob, jak se ujistit, že zase neujedu.

Vystoupil jsem z auta a v tu chvíli jsem uviděl Olivii, jak přelézá přes opěradlo jeho sedadla do přední části kabiny. Podařilo se mu ji přemluvit a zdálo se, že má lepší náladu.

Zvedla jsem ruku. „Promiň, že jsem odešla.“

„Ne, nevyčítám ti to a je nám to líto. Že ano, Ollie?“

„Jo, mně je to taky líto. Nechtěla jsem tě rozesmutnit.“

„Zdá se, že jí někdo vnukl do hlavy hodně děsivé představy o tom, že má v domě novou paní.“

„Dokážu si představit, že vím, o kom mluvíš, a před odjezdem jsem s ní měla vlastní malou srážku.“ Gage nevypadal, že by to slyšel rád, a oči se mu zúžily hněvem, když Ollie postavil na nohy.

„O tenhle problém se nadobro postarám, až budeme doma. Měl jsem to udělat a udělal bych to dřív, kdybych věděl, jak moc je to doopravdy zlé.“

Podívala jsem se dolů, když se Ollie přiblížila, a ona hned přistoupila a položila mi ruku na podbřišek. „Paní, která bydlí vedle mé babičky, měla taky dítě v břiše.“ Nebyla jsem si jistá, jestli o tom dítěti věděla, ale zdálo se, že jí to nevadí.

„Vážně? Takže už o miminkách víš všechno, že? Taková chytrá holka.“ Podívala jsem se na Gagea, který pokrčil rameny.

„Bude naše dítě bráška, nebo sestřička?“ Nakrčila svůj malý nosík a pak mě vzala za ruku.

„To ještě nevím. Za pár týdnů jdu k doktorovi a ten se na to podívá. Chtěla bys jít se mnou? Ukážou nám miminko.“

Oči se jí rozšířily a usmála se. „Tati! Já půjdu k doktorovi a uvidím miminko!“ Zatančila na nohou a pak zapumpovala pěstičkou.

„Kde ses naučila takhle pěstičkovat?“

„Babička Edna to dělá pokaždé, když vyhraje bingo.“ Zasmáli jsme se s Gagem, on ji vzal za druhou ruku a šli jsme ke dveřím.

„Chápu to tak, že jsi v chatě ještě nebyla.“ Vzal si ode mě klíče a pak jeden strčil do zámku.

„Ne, nevěděla jsem, jestli mám zůstat, nebo se vrátit domů. Jen jsem potřebovala trochu času.“

„Odteď už nebudeme utíkat.“ Otočil se k Olivii a položil jí ruku na hlavu, aby upoutal její pozornost. „Taky se nebudeme schovávat v koutě pod postelí, ano?“

Olivia i já jsme přikývly, když Gage natáhl malíček. „Malíček nadává všude kolem.“ Obě jsme se zachichotaly a sevřely prsty, když otočil klikou a strčil do dveří. „Odteďka jsme rodina.“

Vstoupili jsme do chaty a Olivia se rozběhla po místnosti. „Tati, to jsi ty a strýček Noah!“

„Jo, je tu spousta fotek. Na některých uvidíš Lauren, když byla malá holčička jako ty.“

„Prohlédni si to tady.“ Odběhla na chodbu a Gage mě vzal za ruku.

Přiblížil si ji k ústům a políbil ji. „Chci ti teď ukázat to překvapení.“

„Málem bych zapomněla, že tady kolem je díra ve zdi. Vypadá to tu dost čistě. Je to v mém pokoji?“

„V hlavní ložnici, ano. Pojďme se tam podívat.“ Táhl mě směrem k pokoji, dlouhou chodbou dozadu, kde na opačné straně domu bydleli rodiče.

Zrychlila jsem krok, abych ho předběhla, ale on mě stáhl zpátky a zakryl mi rukama oči. „Nemůžeš nakouknout, dokud nebudu připravený.“ Vykročil těsně za mnou, aby mě dovedl tam, kam jsem potřebovala.

„Už mi to ukaž.“ Zasmála jsem se, když se naklonil těsně k mému uchu.

„Tohle je inspirováno tou nocí, kterou jsme strávili před oknem ve tvém bytě. Jak jsi viděla celou oblohu ozářenou ohňostroji a hvězdami.“ Odtáhl ruce a já nemohla uvěřit, jak je místnost jiná. Nejenže zmizela obrovská část stěny, kterou nahradilo okno, jež se vinulo až ke stropu a vytvářelo efekt světlíku, ale byl tu i krásný, vestavěný čtecí koutek.

„To je neuvěřitelné.“ Na noční obloze právě začínal vycházet měsíc a bylo vidět tolik hvězd, že jsem si připadala jako blíž nebi.

„Jo, tohle je poprvé, co ho vidím v noci, ale věděl jsem, že to musí být úžasné. Uvidíš východ i západ slunce.“

„Můžeme tu dneska zůstat?“

„Cokoliv budeš chtít. Ollie by to taky mohlo udělat dobře. Až se vrátíme domů, myslel jsem to vážně; tu hospodyni propouštím. Ollie mi řekla, že jí vyhrožuje řemenem, a v minulosti zaslechla nějaké řeči. Nemůžu mít takového člověka v blízkosti svých dětí. Budeme muset najmout někoho jiného.“

„Vlastně bych raději nikoho nenajímala. Vím, že jsi zvyklý, že ti někdo pomáhá, ale já bych si raději vařila a uklízela sama.“

„Ollie miluje Avu a její vaření. Obávám se, že kdybychom ji teď nechali odejít, Ollie by se to mohlo nelíbit.“

„Dobře, promluvíme si o tom a možná se nám podaří hladký přechod a možná bychom mohly s Ollie někdy vařit společně.“ Nechtěla jsem Ollie připravit o někoho, s kým si rozuměla, a vypadat jako ta špatná, ale možná kdybychom tu ženu nechali chodit jen na částečný úvazek, mohl by to být dobrý kompromis.

„Nevidím na tom nic špatného, ale až se narodí dítě, kdo ví? Třeba budeš mít moc práce nebo budeš unavená, abys uvařila.“

„Uvidíme.“ Vstoupila jsem mu do náruče a stáli jsme tam před oknem a užívali si úplněk nad Wade’s Creekem v dálce.

Otočil se a políbil mě a já se na něm rozplynula. Všechny obavy, které jsem předtím měla, byly pryč a teď je nahradila nespoutaná radost.

„Tati! Jsou tu dvě postele naskládané vysoko na sobě!“ Našla Noahův pokoj s palandami. Přeskočila ke dveřím a zastavila se.

„Tam jsem spával, když jsem sem chodil,“ řekl Gage. „Reed si bral rozkládací gauč a dával nám pokoj.“

„To si pamatuju. Říkal, že se mu tam líbí víc. Mohl se tak dívat na televizi. Pamatuješ, jak jsme měli satelitní anténu?“

„Jo, ta věc zabírala půl dvora. Tvůj táta ji nechal odstranit, když tady dělali modernizaci.“

Ollie vešla dovnitř a trochu vypískla. „Vidím měsíc! Je tak velký!“ Pobíhala po pokoji a po chvíli, kdy nechávala otisky rukou na skle a tiskla svůj malý nosík k oknu, aby se podívala nahoru a viděla měsíc, se otočila a vyběhla ven a zase křičela něco o lůžkách.

Byla to koule energie. Nemohla jsem si pomoct, ale vzpomněla jsem si na to, co otec řekl při čtení závěti. „Otec mi tuhle chatu odkázal v naději, že tu budu mít rodinu. Ve svém videozáznamu poslední vůle řekl, že se tu s mámou zamilovali, a tak to tu koupili. Teď chtěl, abych ho ze stejného důvodu měla i já. Myslím, že by na mě byl pyšný a měl by z nás obou radost. Vždycky tě měl rád jako syna, Gagei.“

„Já vím. Taky jsem ho miloval.“ Otočil se a zúžil na mě oči. „Opravdu se ti ten pokoj líbí?“

„Ano, ale má mnohem větší cenu než práce, kterou jsem pro tebe udělala.“

„To nevadí. Chtěl jsem, abys měla krásný prostor, kam bys mohla utéct, a doufala jsem, že ti bude připadat kouzelný nejen v noci, ale chtěl jsem, abys to tu viděla jako já vždycky. Je to tu úžasné.“

„Jo, už nebudu zavřená uvnitř, zatímco ty a děti si užijete všechnu zábavu, to je jisté. I když jsem uvnitř, je to, jako bych byla venku.“

„Jo, asi tak. Ještě jednu věc ti musím ukázat.“ Přistoupil ke mně, vytáhl malý ovladač, kterým otevřel okno, a pak vyšel na malou podestu, o které jsem ani nevěděl, že tam je. „Udělal jsem to pro případ, že by ses rozhodla vyrazit ven.“

Vyšla jsem s ním a objala ho kolem ramen. Svěží noční vzduch byl vítaným pocitem a nikdy jsem se necítila tak zamilovaná a živá jako v tu chvíli.

„Nikdy jsem si nemyslel, že bych mohl být tak šťastný,“ řekl, jako by mi četl myšlenky. Naklonil se ke mně a políbil mě na ústa, která se po chvíli prohloubila natolik, že jsem se rozžhavila. Moje tělo reagovalo tak, jak jsem nikdy netušila, že by mohlo, a jak mi tvrdly bradavky, zvlhla jsem mezi nohama tak, že jsem měla pocit, jako bych měla orgasmus. Moje zatracené hormony se vymkly kontrole.

Snažila jsem se vzpomenout si, že Ollie je ve vedlejším pokoji, a přemýšlela jsem, jak budeme v noci spát. Určitě ji bude muset brzy uložit do postele. Zavrtěl se do mě boky a přitiskl na mě svůj dlouhý, tvrdý penis.

Sáhla jsem dolů a objala ho. „A co Ollie?“

„Jo, asi si musíme dát něco k jídlu a pak bych ji měl uložit do postele. Pak se my dva budeme milovat pod hvězdami za svitu úplňku.“

„To zní romanticky. Ale je tu jen jeden problém, není tu nic k jídlu a jediný obchod, který je ještě otevřený, je dvacet minut cesty odtud.“ Nezbývalo nám nic jiného než se vydat ven.

„Tak půjdeme. To se to tady chvíli ohřeje. Chci, aby se tu později zapařilo.“ Mrkl na mě a pak jsme šli hledat Olivii. Čím dřív ji nakrmíme a uložíme, tím dřív budeme moci být spolu.