HS - 28. kapitola

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

Lauren

Bylo to zvláštní, ale když jsem se probudila v jeho náručí, všechno bylo v pořádku a bylo to první ráno, kdy jsem nepotřebovala krekry, aby se mi nesvíral žaludek.

Vstali jsme a posadili se ke kuchyňskému stolu, když jsem se připravovala na telefonát, který měl změnit můj život a odstartovat naše nové dobrodružství.

„Nejsem si jistá, co mám říct. Chci říct, že si vážím toho, co pro mě Alan a ostatní ve firmě udělali, ale není to tak, že bych je nechala na holičkách. Jsou tu jiní, kteří by tu práci mohli vzít; kteří by pro ni vlastně zabíjeli.“

Gage natáhl ruku a položil ji na mou. „Tak to bude v pořádku, zlato. Kromě toho jsem si jistý, že ocení, když skončíš teď, než když se dostaneš doprostřed nějakého velkého případu a pak skončíš. Nepolevím, dokud nebudeš doma se mnou.“ Trochu se na mě usmál, a kdyby to byl někdo jiný v jiné situaci, asi bych se zlobila.

„Já vím. Vím, že je to správné. Chci se přestěhovat domů a přemýšlela jsem o tom, co jsi mi řekl. Mohla bych prozkoumat něco nového a ještě bokem praktikovat, nebo obojí.“

„Nebe by bylo limitem, zlato. Pomůžu ti, jak budu moct. Teď si zavolej a přestaň se kvůli tomu stresovat.“

„Dobře. Zavolám.“ Vstala jsem, dala mu pusu a pak jsem se procházela po pokoji, zatímco jsem vytáčela číslo svého šéfa. Dát výpověď bylo snazší, než jsem si myslela, a jakmile jsem hovor vyřídila, pocítila jsem obrovskou úlevu. Nejenže mě pochopil, ale měl i pár lidí ve frontě na další volné místo a popřál mi hodně štěstí s mým dítětem.

Když jsem skončila hovor, zavolala jsem Chloe.

„Tohle je pro tebe divná denní doba, je všechno v pořádku?“ V hlase měla podezíravý tón.

„Ano, Gage je tady. Volám ti, abych ti oznámila, že se s ním přestěhuju domů.“

„To je skvělé!“ Její nadšení se změnilo ve sténání. „Počkej, ty se stěhuješ pryč? To tě nebudu moct vidět.“

„Gage už slíbil, že budeš kdykoli vítaná, a my ti za jeho peníze koupíme letenku, kdykoli budeš chtít.“

Gage se usmál, když se v telefonu ozval její výkřik vzrušení. „Úžasné. Už teď ho mám ráda.“

„Dokonce můžeš zůstat v chatě. Bude se ti tam líbit. Gage tam pro mě má překvapení a jsem si jistá, že je to něco velkolepého.“

Napil se kávy a usmál se. „Bude se vám to líbit oběma.“

„Myslela jsem, že ti to raději řeknu, protože dnes odjíždím.“

„Páni, ten pracuje rychle. Už jsi mluvila se svým bratrem?“

„Jo, to jo, ale Gage si s ním ještě musí znovu promluvit. Nějak to vyřešíme.“

„Zavolej mi, jakmile se tam dostaneš a zabydlíš, a postarej se o to malé dítě. Chci přijet na porod.“

„Až se to bude blížit, domluvíme se.“ Ukončila jsem hovor a pak položila telefon na stůl. „Tak to je asi všechno. Měla bych si sbalit.“

„Pomůžu ti. Nechci, abys zvedala něco těžkého.“

„Je to jen kufr, Gagei. Neříkej mi, že budeš jeden z těch chlapů, kteří se o svou nastávající matku až přehnaně starají.“

„Budu ochranitelský, mám to v povaze. Teď se sbalíš a připravíš se na cestu. Čeká nás dlouhá cesta a já se nemůžu dočkat, až se vrátím a uvidím svou malou Olivii.“

Líbilo se mi, jak se mu stýská po jeho holčičce a jak se nemůže dočkat, až budou zas spolu. Nikdy předtím jsem ho neviděla jako tatínka, a to mi mělo dát dobrou představu o tom, jak se bude chovat k našemu dítěti. Věděla jsem, že je dobrý otec, protože ke mně byl vždycky něžný.

Během následující hodiny jsme sbalili moje věci a vyrazili na cestu. Byt jsem si nechávala po zbytek nájemní smlouvy pro případ, že bychom chtěli na chvíli někam odjet, nebo kdybych se musela vrátit kvůli obchodním záležitostem.

Cesta byla dlouhá, mluvili jsme o tom, jak to chceme mít, až přijdeme domů, a co víc, přesvědčil mě, že jeho dcera mě bude milovat. Po devíti hodinách toho plánování, než jsme dorazili na místo, jsem opravdu věřila, že věci budou kouzelné a dokonale zapadnou na své místo. S Gagem bylo snadné snít.

Zastavili jsme u srubu jeho rodičů, velkého domu ve stylu srubu se čtyřmi ložnicemi a dvěma a půl koupelnami, který se nám zdál mnohem větší, když jsme byli děti. Jeho otec ho postavil speciálně pro jeho mámu, když se vzali, a Gage ho zdědil spolu s podnikem.

„Už je to tak dlouho, co jsem tohle místo viděla. Vypadá pořád stejně.“

„Jo, uvnitř jsem to trochu zmodernizoval, ale zvenku se s tím moc dělat nedá, to nikdy nevyjde z módy.“

„Už se nemůžu dočkat, až to uvidím. Víš, že jsme k tobě rádi chodili na narozeninové oslavy. Noah nadával na všechny strany, protože jsem mohla přijít taky. Nechtěl, abych se k němu přidávala.“

„No, teď už ho můžeš pozvat. Jak divné to bude?“ Společně jsme se zasmáli a on vystoupil z auta a obešel mě, aby mi pomohl, i když jsem se mohla dostat ven úplně sama.

„Kolik lidí tu žije?“ Zeptala jsem se, když mě vzal za ruku a já vystoupila z auta.

„Jen služebná. Bydlí na druhé straně domu v malé místnosti poblíž kuchyně. Můj otec ji přidal, když se rozhodl najmout pomoc pro mou matku.“

„Vzpomínám si, že to udělal. Všichni si mysleli, že jste tak bohatí, protože jste si najali služebnou. Byla tak milá.“

„Jo, no. Teď je to jiná služebná. Ta se vdala a odjela z města a můj otec ji nahradil. Když zemřel, nechal jsem si Helen, ale ta měla nějaké problémy s tím, že je tu Ollie. Už jsem jí vyhrožoval, že ji vyhodím.“

Měla jsem pocit, že se mi dělá špatně. Pokud neměla ráda Ollie, milou holčičku, musela novou paní domu nenávidět. „Budu se s ní muset seznámit.“

„Budeš se chtít seznámit i s Avou a Henrym. Ava je moje kuchařka, která je tady většinu dne, a Henry má na starosti údržbu domu, úpravu terénu a tak dále.“

„To zní, jako bys neměl moc práce. Nevaříš někdy?“ Nedokázala jsem si představit, že by jiná žena vařila a jiná uklízela, a nebyla jsem si jistá, jestli se mi to vůbec bude líbit.

„Ne, ale dřív jsem vařil. Najala jsem si Avu po té nehodě, když jsem se poprvé vrátil, ještě jsem se léčil.“ Nejspíš tehdy jejich pomoc opravdu potřeboval. „Od té doby, co mám práci, jsem je prostě nechal pokračovat. Pomáhá to.“ Vzal mě za ruku a vedl ke dveřím, které se před námi otevřely dřív, než stačil sáhnout po klice.

„Vítejte doma, pane.“ Kyselá paní, která mi otevřela, naháněla svýma tvrdýma očima a prošedivělými vlasy trochu strach. Ústa měla permanentně našpulená a nos tak vysoko, že by se v něm mohla utopit v dešti. Nebylo divu, že si s Ollie nerozuměla. Nevypadala, že by si rozuměla s kýmkoli. Tvář se jí zkřivila ještě víc, když na mě pohlédla, a poté, co si mě prohlédla, nám ustoupila z cesty a pustila nás dovnitř.

„Jak se má Ollie?“

„Je ve svém pokoji.“ Hlas starší ženy byl o něco příjemnější než ona, ale přiškrcený tón opravdu vypovídal o tom, jak to cítí, a já měla pocit, že mě považuje za problém.

„Díky. Půjdeme nahoru.“ Gage si svlékl kabát a pak mi pomohl z mého, položil je na opěradlo pohovky a pak mě vzal za ruku a vedl po točitých schodech nahoru.

„Myslela jsem, že jsi jim zavolal dopředu a řekl jim, že přijdeme oba?“

„To jsem udělal. Nevšímej si jí, ona to s lidmi neumí.“

„To bych řekla. Podívala se na mě, jako bych byla nečekaná.“

„Nejspíš je v šoku, že jsem si našel tak krásnou ženu.“ Mrkl na mě a po schodech jsme šli pomalu, opatrně, což bylo dobře, protože byly trochu děsivé a připomínaly spíš žebřík se širokými kládami.

„Nebo že já jsem ten šťastná.“ Šťouchla jsem do něj, když jsme dorazili do nejvyššího patra.

Byla tam chodba a on mě vedl do pěkného pokojíčku, který byl plný hraček. Jeden z nejbližších rohů zabírala velká růžová postel a nábytek kolem tomu odpovídal, včetně domečku na hraní ve vzdáleném, pravém rohu, malého kulatého stolku oblečeného na čajový dýchánek v dalším a dostatku plyšáků, aby se tomu dalo říkat zoologická zahrada. Oči se mi rozšířily, když jsem to všechno vnímala. Byl to sen malé holčičky.

„Jo, v prvních měsících jsem to s kupováním věcí trochu přehnal. Někteří říkali, že jsem se trochu zbláznil.“

„To je skvělé. Kde je?“ Přibližně v tu chvíli se otevřely dveře na hrací domeček, který zabíral jeden roh místnosti, a z nich vyšla holčička, která vypadala úplně stejně jako Gage. Když ji Gage zavolal, tvářila se velmi váhavě.

„Tady je tatínkova holčička. Pojď se seznámit s Lauren, zlato. Máme pro tebe velké překvapení.“ Nespouštěla ze mě oči a pak se podívala dolů, kde mě její otec stále držel za ruku. Pustil ji a vykročil vpřed. „Pojď, děvče, obejmi mě.“ Rozevřel náruč a ona se k němu rozběhla, přičemž ze mě stále nespouštěla oči, jako bych se mohla pokusit o nějakou fintu a ukrást ji.

„Ahoj, tati. Jsem ráda, že jsi doma.“ Její hlásek byl sladký a já pořád čekala, že jí na rtech přeběhne úsměv, ale nikdy se tak nestalo. Přemýšlela jsem, jestli byla vždycky takhle plachá, nebo jestli jsem to byla jenom já. Chvíli jí to trvalo, ale všechno bude v pořádku. Alespoň jsem si to říkala.

„Víš, jak ti táta říkal, že si domů přivedu svou výjimečnou paní a jak chci, abychom byli všichni velká rodina, že? Tohle je Lauren, zlato. Ta, o které jsem ti vyprávěl. Pozdrav ji.“

Položila si hlavu na jeho paži a pak zabořila obličejík do jeho rukávu. „Ahoj,“ řekla.

Gage se otočil a omluvně se na mě podíval. Pak vzal jednu z malých židlí a přitáhl si ji na koleno. Klekla jsem si taky a doufala, že když se dostanu na její úroveň, otevře se mi. „Moc rád tě poznávám, Olivie. Máš moc krásný pokoj. Tvůj tatínek mi toho o tobě tolik vyprávěl.“ Natáhla jsem ruku a položila ji na jeho rameno a její oči se rozšířily.

Seskočila z jeho kolena a plácla mě přes ruku, sotva to stačilo na bodnutí. „Nedotýkej se mého tatínka!“

„Olivie!“ Gageův hlas zaburácel tak hluboce a hlasitě, že mi po těle přeběhl mráz. „Takhle se nechováš a na nikoho takhle neútočíš. Rozumíš mi?“

Otočila se, přeběhla pokoj a vlezla pod postel, zatímco já jsem se postavila na nohy. Gage přešel místnost a klekl si na podlahu, aby se ji pokusil přemluvit, a v tu chvíli začala křičet. Vyšla jsem na chodbu a doufala, že se uklidní, ale cítila jsem, že jsme udělali obrovskou chybu, když jsme si mysleli, že by to mohlo někdy vyjít. Udělal jsem pár kroků zpátky a do něčeho narazila, do někoho.

Otočila jsem se a stála tam starší žena, která se na mě dívala tvrdým, obviňujícím pohledem. „Měl to čekat, když tě sem přivedl. To dítě není nic jiného než problém s kázní, a upřímně řečeno, rozmazlený spratek. Možná zavedeš pár pravidel, až se stane tvou zodpovědností. Bůh ví, že se jí moje kázeň nelíbí.“

Ta stará žena byla na služebnou domu hodně mimo a mě zajímalo, jestli Gage ví, že má o jeho dceři tak nízké mínění. Najednou žena vyrazila ze sebe, a když se začala otáčet, chytila jsem ji za paži.

„Promiň, ale nelíbí se mi tvůj postoj k Olivii. Možná je trochu nepřizpůsobivá a rozmazlená, ale těžko bych dítě, které prošlo tím, čím ona, nazvala spratkem.“

„To proto, že jsi neviděla to, co já.“

„Ale i tak si myslím, že ti to sotva přísluší říkat, zvlášť mně.“ Zvedla jsem bradu a žena mi pohlédla na břicho.

Vyprskla smíchy a protočila oči. „Přesně to tenhle dům potřebuje.“ Otočila se a odešla a nechala mě tam, abych se dívala, jak se Gage snaží přemluvit křičící dítě zpod postele. Zalovila jsem v kabelce pro náhradní svazek klíčů a vyšla k autu. To bylo ještě teplé z dlouhé cesty a teď ho čekala další cesta do hor, kde se nacházela moje malá ospalá chata.

Potřebovala jsem se dostat pryč.