BK - 65. kapitola

Překlad: Lenny

Kor.: Lucianna

BIANCA

 

V žilách mi koluje rozžhavená zuřivost, když se řítím po cestě k bratrovu bytu.

 

Jsem tak rozzuřená, že se třesu, když klepu na jeho dveře.

 

Dylan mi s úsměvem otevře. "Ahoj, máme pizzu, jestli máš-"

 

Projdu kolem ní a vejdu do obýváku, kde Jace, Sawyer a Cole jedí pizzu a dívají se na televizi.

 

"Ahoj," řekne Jace, když mě uvidí. "Vezmi si kous-"

 

Vytrhnu mu sklenici z ruky a hodím ji.

 

Sawyer vyskočí, když se rozbije o zeď.

 

"Co máš kurva za problém?" Jace zařve a vstane.

 

"Co mám kurva za problém?" Strčím do něj, jak nejsilněji to jde. "A co třeba to, že jsi mi neřekl, že jsem byla těhotná?"

 

Sawyer a Dylan zalapají po dechu, zatímco Cole se podívá na podlahu a zamumlá kletbu.

 

Jaceovi se na zlomek vteřiny mihne v očích smutek, než mu ztvrdne čelist. "Snažil jsem se tě chránit."

 

Bože, už mě nebaví, jak se na to všichni vymlouvají.

 

Měla jsem právo vědět o Oakleym.

 

A o dítěti, o které jsem přišla.

 

"Jdi do háje," zařvu. "Neměl jsi-"

 

"Nechtěli jsme ti říct nic, co by ti přidalo na bolesti," vloží se do toho Cole.

 

Obrátím svůj vztek k němu. "Tys o tom věděl?"

 

V jeho výrazu se mihne pocit viny. "Jace mi to řekl v nemocnici."

 

"Takže abych to pochopila správně, o mém dítěti věděli všichni kromě mě?"

 

"Já ne," zašeptá Sawyer a hlas se jí třese.

 

Dylaninu tvář osvětlí lítost. "Já taky ne."

 

Takže jen Cole. Žádné překvapení.

 

Když se otočím ke Coleovi, projede mnou znechucení. "Zapomněla jsem, že jsi jen malá děvka, která poslouchá každý Jaceův příkaz, jako by byl tvůj zatracený Mesiáš." Zamračím se a vyhoupnu se na paty. "Jestli jsi tak moc chtěl mít se mnou lepší vztah, měl si ho začít s upřímností."

 

Zlostně se podívám na Jace. "A ty – tohle ti kurva nikdy neodpustím."

 

Očekávám, že Cole bude lhát – sakra, dělá to většinu života a před tou nehodou jsme si nebyli zas tak blízcí.

 

Ale Jace? Vždycky jsme k sobě byli upřímní. Bez ohledu na to, jak bolestivé to bylo.

 

Přitáhnu si pěst a udeřím ho vší zuřivostí, protože chci, aby ho to bolelo stejně jako mě.

 

Vyhrne si košili a otře si krev, která mu stéká z nosu. "Sakra, Bianco. Po té nehodě jsi byla úplně na dně. Zjištění o Liamovi a mámě tě málem zlomilo. Myslíš si, že jsem tu měl stát a říct ti, že jsi byla těhotná s chlapem, který tu nehodu způsobil a pak jsi kvůli tomu přišla o dítě?"

 

"Ano." Sevřu si hruď a připadám si jako hráz, která má každou chvíli povolit. "To jsi měl udělat."

 

"Udělal jsem správnou věc." Skutečnost, že se netváří ani trochu lítostivě, že mi tuhle informaci zatajil, mě naplňuje jen další hořkostí. "Chtěl jsem, abys měla nový začátek."

 

Na tom, co chtěl, nezáleží. Nebylo to jeho rozhodnutí.

 

Možná jsem jeho sestra, ale už nejsem malá holka.

 

Jsem dospělá žena.

 

Dospělá žena, která si zaslouží znát pravdu.

 

A to, že si myslel, že je v pořádku přede mnou něco tak velkého tajit, je... neodpustitelné.

 

"Už pro mě nic neznamenáš," zapotácím se a při pohledu na bratry se mi zamlží zrak slzami. "Seru na vás oba."

 

Jace udělá krok dopředu a pokusí se mě chytit, když se snažím odejít, ale Dylan se vklíní mezi nás. "Nech ji být, Jacei."

 

Leknu se, když mě obejme rukama.

 

O chvíli později se k nám přidá Sawyer.

 

"Je mi to moc líto," řekne Sawyer pridušeně.

 

Stojím tam bez hnutí, zatímco se mě obě pokoušejí utěšit, jako bych se měla každou chvíli zlomit.

 

A i když jsem teď křehká... nejsem křehká jako sklo.

 

Jsem křehká jako bomba.

 

Skoro cítím, jak se hroutím, když mnou projede další vlna úzkosti, ale protože hněvu je mnohem snazší podlehnout než niternému smutku, který mi prořezává duši, odstrčím je obě.

 

"Nechte mě být."

 

Prohledávám místnost a dávám si záležet, abych se na všechny podívala, protože chci, aby všichni věděli, že další slova, která vypustím z úst, myslím vážně každým kouskem své bytosti.

 

"Seru na tuhle rodinu. Skončila jsem."