BK - 61. kapitola

Překlad: Lenny

Kor.: Lucianna

BIANCA

 

"Už jsi skončila?" Wayne se zeptá a natáhne se pro tác.

 

Prosím tebe. Ještě jsem ani nezačala.

 

"Ne." Vyštěknu a pohrozím mu prstem. "Už mi nikdy neříkejte, abych se držela dál od Vašeho syna. Miluji ho a na rozdíl od ostatních žen v jeho životě mu nikdy neublížím... ani ho neopustím." Postrčím k němu tác s jídlem. "Teď si můžete dopít vodu."

 

Wayne zvedne obočí a přiloží si brčko k ústům. "Jestli ti to s tou psychologií nevyjde, měla bys zvážit, jestli se nedáš na práva. V soudní síni bys byla jako žralok."

 

"Budu na to myslet." S povzdechem zkřížím ruce. "Znamená to, že podporujete, abychom byli spolu?"

 

Vím, jak moc Oakley miluje svého tátu, takže mít jeho požehnání je důležité.

 

Waynovi zaskočí voda. "To těžko." Protře si čelo. "Ale je zřejmé, že ho miluješ, jinak by ses tu se mnou nehádala... několik hodin po operaci." Opře se o polštář a zamračí se. "O lásku mezi vámi dvěma nejde, Bianco. Jde o drama a toxické události, které se odehrávají. Víc než cokoli jiného chci, aby byl můj syn šťastný. Šťastný a střízlivý. Jen nejsem přesvědčen, že to, že jste spolu, je pro něj to pravé, protože když jste se vy dva zapletli naposledy, skončilo to tím, že se ztřískal a zabil holku."

 

"O to právě jde, pane Zelenko. Před tou nehodou jsme spolu s Oakleym byli šťastní. Ano, došlo k tragickým událostem – takže chápu, proč si myslíte, že pro něj nejsem dobrá, ale náš vztah byl zdravý."

 

Vzájemně jsme se změnili k lepšímu.

 

Dám si ruce v bok. "A aby bylo jasno, Oakleyho střízlivost je pro mě důležitá."

 

A nevadí mi, že jsem číslo dvě, pokud jeho střízlivost vždycky zůstane číslem jedna.

 

Přestože Wayne vypadá, že se chce dál hádat, poraženecky si povzdechne. "Tuhle hádku nevyhraju, že ne?"

 

"Ne." Zvednu ruce. "Ale jestli jste aspoň z poloviny tak tvrdohlavý jako já, tak nikdy nezměníte názor." Udržuji jeho pohled. "Jen vězte, že se nemůžu dočkat, až Vám dokážu, že se mýlíte."

 

Skepticky si mě prohlíží. "To se ještě uvidí."

 

"Myslím to vážně," řeknu mu. "Vlastně byste se mi měl začít omlouvat a líbat mi zadek hned teď." Palcem se udeřím do hrudi. "Protože jednou budu Vaše snacha a je o mně známo, že chovám pekelnou zášť. Jen se zeptejte Dylan."

 

Znovu se začne dusit svým pitím. "Už ti někdo řekl, že jsi blázen?"

 

"Jo, Váš syn." Usměju se na něj a jdu ke dveřím. "Těsně předtím, než se do mě zamiloval."

 

Zamávám prsty a vyjdu ven.

 

A narazím přímo na tu ženu z dřívějška.

 

Pohled, který mi věnuje, ve mně vyvolává chuť praštit jí hlavou o zeď.

 

"Nech mě hádat, přišla jsi utěšit svého feťáckého přítele."

 

Ta ženská musí být buď klinicky nepříčetná, nebo si přeje smrt.

 

"Co prosím?"

 

Převrátí oči v sloup a zamumlá: "Blbka."

 

Netuším, co je ta mrcha zač nebo co jí na mně vadí, ale v žádném případě tu nebudu jen tak stát a nedovolím ji nazývat Oakleyho feťákem nebo mě blbkou.

 

"Promiň." Vezmu si do dlani ucho. "Přísahala bych, že jsi právě nazvala mého kluka feťákem a mě blbkou... ale vím, že takhle hloupá být nemůžeš, takže ti dám vteřinu na omluvu, než ti nacpu ty tvoje lodičky od Louboutina do prdele."

 

Minulost…

 

Přísahám na všechno svaté, že té mrše zítra nakopu prdel.

 

Takže jsem si zahrávala s holkama? To je toho.

 

Caitlyn loni ojela půlka fotbalového týmu.

 

To je fuk. Odmítám ji nechat zničit to, co se chystá být pěknou nocí.

 

Pokrčím rameny a jdu přes trávník k domku.

 

Oakley vždycky přesně ví, jak mi zlepšit náladu.

 

Otočím klikou. "Zlato, jsem-"

 

Mluvím sama se sebou... protože není doma.

 

Hmm. Nejspíš je pořád u táty.

 

Podle toho, jak dlouho se zdrží, budu muset možná přeložit večeři, kterou jsme na dnešek naplánovali s bratry.

 

Poté, co v kabelce zalovím po telefonu, přiložím si ho k uchu.

 

Oakley to zvedne po čtvrtém zazvonění.

 

Nejsem si jistá, co se děje v domě jeho táty, ale zní to, jako by se v pozadí odehrávala pořádná párty.

 

"Oakley? Haló-"

 

"Bianco," ozve se na druhé lince.

 

A přesně tak se mi rozpadne srdce.

 

"Jsi opilý?"

 

Už měsíc je střízlivý. Tedy s výjimkou trávy, ale vím, že tu bere hlavně proto, že mu pomáhá při záchvatech.

 

Nejsem si jistá, proč by svou střízlivost takhle vyhodil z okna.

 

"Co se stalo? Kde jsi-" Začnu říkat, ale jeho další věta mi ukradne vzduch z plic.

 

"Nedokážu to."

 

"O čem to mluvíš?"

 

"O nás."

 

Hrudí mi projede záchvěv paniky. V jeho životě se v poslední době děje spousta změn a všechno, co jsem přečetla, mi říkalo, že změna může být pro závislé velkým spouštěčem.

 

Nějak se mi podaří najít hlas. "Vím, že jsi nervózní z toho, že to máš říct mým bratrům, ale nemusíme-"

 

"S tvými bratry to nemá nic společného," zamumlá opile. "Nechci tě zničit, Bianco."

 

V očích se mi zalesknou slzy. Nejen kvůli tomu, co říká, ale i kvůli jeho nedostatku víry v nás.

 

V sobě.

 

"Nezničíš," ujistím ho. "Vím, že bys mi nikdy ne-"

 

"Mýlíš se," zařve. "Ublížím. Protože to je to, co kurva dělám." Agónie v jeho hlase mi rozežírá duši. "Měla pravdu."

 

Nemám ponětí, o čem to mluví. "Kdo?"

 

Jeho hlas klesne do slabého šepotu. "Sbohem, holčičko."

 

Do srdce mi pronikne vlna bolesti. "Sbohem? Oakley, tohle není-"

 

Linka se odmlčí.

 

Snažím se mu zavolat zpátky, ale jde to rovnou do hlasové schránky.

 

Bouchnu pěstí do stolu a zamumlám kletbu.

 

Nechápu, jak je možné, že v jednu chvíli bylo mezi námi všechno dokonalé... a teď.

 

Je všechno rozbité.

 

Sevřu si břicho a přerývaně vydechnu.

 

Naposledy jsem s ním mluvila, když byl u táty doma a hrál si se svou sestrou.

 

A teď se opíjí bůhví kde a rozchází se se mnou.

 

Člověk nemusí být génius, aby mu došlo, že se muselo něco stát, když tam byl.

 

Vytáhnu z kabelky klíče a zamířím ke dveřím.

 

Možná nevím, co se stalo, ale jedno vím jistě.

 

Ublížení lidé... ubližují lidem.

 

A já mám v úmyslu zjistit, kdo je zodpovědný za to, že ublížil muži, který drží mé srdce na dlani.

 

***

 

Srdce mi tluče jako buben, když kráčím po kopcovitém trávníku vedoucím k Oakleyho starému domu.

 

Když zaklepu na vchodové dveře, musím se přinutit, abych se uklidnila.

 

Vtrhnout tam naštvaně nic nevyřeší.

 

Jen potřebuju vědět, co se stalo, abych to mohla napravit.

 

Otevře mi žena, která vypadá jako Jaceova přítelkyně Dylan.

 

Na boku drží rozespalou Clarissu Jasmine.

 

Můj mozek na chvíli zakolísá, protože si uvědomím, že oficiálně stojím tváří v tvář pověstné Crystal.

 

Jinými slovy, s tou čubkou, která Oakleymu zlomila srdce.

 

Spolknu své podráždění. "Ahoj, jsem-"

 

"Panebože," řekne Crystal. "Líbí se mi, co udělali s těmi uniformami. Bezvadné." Široce se na mě usměje. "Taky jsem byla roztleskávačka na RHA." Nakrčí nos. "No, kdysi samozřejmě."

 

Samozřejmě.

 

Otevřu pusu, abych jí řekla, že roztleskávání není důvod, proč jsem tady, ale zvedne prst.

 

"Jen položím dítě dolů a skočím pro šekovou knížku, ano?"

 

Nepotřebuji žádný příspěvek. Potřebuji odpovědi.

 

"To nebude potřeba," vyprsknu rychle. "Vlastně jsem tu kvůli Oakleymu."

 

Její obočí se srazí k sobě. "Aha, promiň, ale Oakley už tady nebydlí-"

 

"Já vím." Přísahám, že dělám vše co můžu, abych jí nevtloukla do hlavy trochu rozumu. "Jsem jeho přítelkyně a on -"

 

"Kdo je u dveří?" ozve se za ní hluboký hlas.

 

O vteřinu později se objeví Wayne.

 

Konečně někdo, kdo není totální blbeček.

 

"Zdravím, pane Zelenko."

 

Zmateně zamrká. "Je všechno v pořádku, Bianco? Myslel jsem, že tvůj táta je pořád v Evropě?"

 

"Je. Ale kvůli tomu tu nejsem-"

 

"Je tu kvůli Oakleymu," vloží se do hovoru Crystal a v jejím tónu se nedá skrýt rozmrzelost.

 

Znepokojení zabarví jeho výraz. "Co je s Oakem?"

 

Crystal se posmívá. "Co s ním není?"

 

Drobné chloupky na rukou se mi zježí.

 

Rozhodnu se soustředit pozornost na Wayna, protože jsem ochotná jí jednu vrazit, jestli si ještě jednou rýpne na Oakleyho účet.

 

"O to jde," začnu. "Nejsem si jistá. Byl nadšený, že se seznámí s Clarissou Jasmine a uvidí vás, a já si myslela, že když tu byl, všechno šlo skvěle, ale pak mi zavolal a zněl hrozně rozru-"

 

"Podívej, zlato," přeruší mě Crystal. "Vím, že si myslíš, že ti na něm záleží, ale-" Zamračí se na Wayna. "Oakley má vážný problém. Vypadáš jako milá holka, ale nesnaž se ho zachránit, protože by tě nakonec jenom zničil."

 

"To není pravda," namítnu.

 

Oakley má své démony, ale kdo je sakra nemá?

 

Znovu přesunu svůj pohled na Wayna. "Tvrdě na sobě pracuje a už dlouho je střízlivý-"

 

Udeří mě to jako cihla do hlavy. Zničí tě. Přesně ta samá slova řekl Oakley do telefonu, než zavěsil.

 

Tolik věcí se ve mně převalí. Smutek, hrůza... ale hlavně?

 

Vztek.

 

Takový, který všechno rozmetá.

 

Ta čarodějnice mu už tolik ublížila, ale přesto si nemohla pomoct, aby mu do rány nenasypala sůl.

 

"Ty," vyhrknu a sevřu ruce v pěst.

 

Na okamžik upřímně přemýšlím, že ji praštím, ale pak mi pohled padne na Clarissu Jasmine.

 

Nemůže za to, že její matka je odporná děvka, a nechci, aby se dostala do křížové palby.

 

Crystal vykulí oči. "Promiň, co-"

 

"Co jsi mu kurva řekla?"

 

Otevře ústa. "Promiň-"

 

"Pro někoho, jako jsi ty, neexistuje omluva," zavrčím, než obrátím svůj zuřivý pohled na Wayna. "Jestli Vám záleží na Vašem synovi - a já vím, že ano - už k němu nikdy nepustíte svou zasranou ženu. Je toxická."

 

Wayne se pokusí promluvit, ale Crystal mu nedá šanci. "Raději odejdi, než zavolám policii. Odmítám tady stát, zatímco mě nějaká malá holka na výletě za mocí obviňuje a uráží."

 

Tak a dost.

 

"Malá holka na výletě za mocí?" Oči se mi zúží. "Co takhle dospělá žena, která šikanovala svého nevlastního syna, aby udržela v bezpečí své zvrácené tajemství? Proto jsi mu předtím ublížila, ne?" Udělám krok jejím směrem. "Myslela sis, že když pošleš Oakleyho pryč a budeš dál vrážet klín mezi něj a jeho tátu, tvůj manžel se nikdy nedozví, co jsi udělala, a ty si budeš moct dál žít svůj dokonalý život."

 

Žaludek mi zaplaví rudý vztek, který bublá a vře, až dosáhne bodu varu. "Nazvala bych tě mrchou, ale to nejsi... protože opravdová mrcha se přizná k svým sračkám. Nejsi nic jiného než ubohá podvodnice, která ráda manipuluje se středoškoláky."

 

Waynovi vystřelí obočí vzhůru. "Co se to sakra děje-"

 

"Nic," řekne Crystal a v hlase jí stoupá panika. "Je šílená."

 

"Ne, nejsem." Podívám se na Wayna. "Chcete vědět, proč s Vámi Váš syn už víc než dva roky nepromluvil?" Vystrčím bradu na Crystal. "Je to proto, že Vaše žena s ním šukala, když byl na střední, a Oakley se kvůli tomu tak trápil pocitem viny, že si myslel, že nejlepší bude, když se od Vás distancuje."

 

Crystal vyletí ruce k obličeji. "To není-"

 

"Oakley si myslel, že ji miluje, ale Crystal ho jen využívala, aby otěhotněla. Proto chtěla, abyste ho poslal na vojenskou školu. Doufala, že ji Oakley zbouchne a ona bude moct dítě vydávat za Vaše."

 

Ve Waynově výrazu je tolik zmatku, když se podívá na svou dceru, že se mi podlomí kolena.

 

"Je tvoje," zaskřehotá Crystal. "Přísahám Bohu, Wayne. Je tvoje."

 

Oči se mu zalijí slzami.

 

"Oakley Vás miluje a nikdy Vám nechtěl ublížit," zašeptám. "Cítí se kvůli tomu špatně-"

 

"Bianco," zakucká se Wayne. "Myslím, že bude nejlepší, když odejdeš."

 

***

 

Než se vrátím domů, je skoro půlnoc.

 

Po kontrole všech barů a pláží v okruhu padesáti mil není po Oakleym ani stopy.

 

Vjíždím na příjezdovou cestu, když zahlédnu jeho stříbrné BMW. Jedny zadní dveře jsou otevřené, stejně jako kufr.

 

Naděje je věčná, když vystupuji z auta a běžím k domku.

 

Je tady. Což znamená, že to můžu napravit.

 

Srdce se mi bolestivě přetočí, jakmile vejdu dovnitř.

 

Z kuchyňského stolu zbyla jen hromada rozbitého dřeva, plochá televize v obýváku vypadá, jako by na ni někdo vzal pálku, a gauč je převrácený.

 

Ale to není to nejhorší.

 

Nejhorší jsou dvě tašky stojící u vchodových dveří.

 

Začnu se blížit k ložnici ve stejnou chvíli, kdy z ní vyjde on.

 

Spěchá tak, že mě málem srazí.

 

"Oakley."

 

Neřekne ani slovo, ale v těch očích je tolik jedu, až se mi svíjí vnitřnosti.

 

Ztěžka polknu. "Co-"

 

Projde kolem mě, jako bych nebyla nic víc než kus rozbitého nábytku v místnosti.

 

Zatahám ho za rukáv. "Mluv se mnou."

 

Svaly na jeho zádech se napnou. "Nemám ti co říct. Ani teď, ani nikdy."

 

Jeho slova i hořkost v nich obsažená mě přimějí couvnout. "Vím, že jsi naštvaný, ale-"

 

"Naštvaný?" Odfrkne si. "Ne, byl jsem naštvaný, když jsem byl v baru. Ale teď? Kurva zuřím." Když se ke mně nakloní, cítím z jeho dechu alkohol. "Už tě nikdy nechci vidět."

 

Srdce se mi zlomí vedví. "Co-"

 

"Zradila jsi mě," ušklíbne se. "A neopovažuj se tu kurva stát a tvrdit, že jsi to neudělala, protože mi to už řekl táta." V očích se mu mihne záblesk bolesti. "Věřil jsem ti."

 

Ach. Můj. Bože.

 

Byla jsem tak zaujatá svým hněvem na Crystal a tím, že jsem chtěla, aby Wayne věděl, že to ona je zodpovědná za rozkol s jeho synem, že...

 

Jsem nepřemýšlela o následcích.

 

Třeba o tom, jak by to Oakleyho mohlo bolet, až se mu zhroutí domeček z karet a jeho tajemství vyjde najevo.

 

Nebyla to moje zbraň... ale byla jsem to já, kdo za jeho zády zmáčkl spoušť, která mu právě rozmetala život.

 

Ježíši. Zpackala jsem to.

 

Tak moc.

 

Roztřesenýma rukama si svírám hruď. "Je mi to tak líto. Nikdy jsem ti nechtěla ublížit. Jen jsem se snažila-"

 

"Na tom kurva nezáleží." Dojde ke dveřím a zvedne jednu ze svých tašek. "Už mi na ničem, co řekneš nebo uděláš, nezáleží."

 

Rychle přemýšlím a vklíním se mezi něj a dveře. "Máš plné právo se na mě zlobit, ale-"

 

"Ale nic," zařve. "Kterou část z toho, že už tě nechci nikdy vidět, kurva nechápeš?"

 

Chápu všechno. Protože v žádném případě ho nenechám zpřetrhat to, co máme.

 

Zvorala jsem to. Přiznávám se k tomu. Ale udělám všechno pro to, abych si znovu získala jeho důvěru.

 

Chytnu ho za ruku a položím si ji na srdce. "Vím, že se zlobíš. Máš na to právo. Ale tohle patří tobě, Oakley."

 

Odtrhne ruku, jako by se popálil. "Já ho kurva nechci." Nakloní hlavu a jeho rty se dotknou špičky mého ucha. "Můj instinkt mi říkal, že ti nemám věřit, protože dřív nebo později se mnou vyjebeš. Kéž bych ho, kurva, poslechl."

 

Jeho slova jsou jako rána pěstí do obličeje.

 

"Co ti říká srdce?" Vyhrknu. "Protože moje mi říká, že to, co máme, je skutečné. A i když jsem to tak strašně podělala... pořád to můžeme napravit."

 

"Ne, nemůžeme."

 

Pokusí se kolem mě protlačit, ale já zatnu kolena a stojím si za svým. "Podívej se mi do očí a řekni mi, že to není skutečné."

 

"Není to skutečné." Jeho výraz se zkřiví do něčeho chladného a zlého. "Jen jsem tě chtěl ošukat. A teď, když jsem dostal, co jsem chtěl... jsme skončili." Drží můj pohled. "Díky za průměrnou píchačku."

 

Každá jiná holka by se schoulila do klubíčka a vyplakala si oči.

 

Ale já přesně vím, co dělá. Protože jsem to dělala většinu svého života.

 

Ubližuje mi krutými urážkami v naději, že mě tím od sebe odstrčí.

 

Ale to nezabere.

 

Podívám se na něj. "To nemyslíš vážně."

 

Udeří pěstí do zdi vedle mé hlavy. "Zatraceně. Co tě donutí, abys mě nechala na pokoji?"

 

Řeknu mu pravdu. "Smrt."

 

A i pak jsem si jistá, že bych si k němu našla cestu zpátky.

 

"Věř mi, že tě chci kurva zabít hned teď. Jediný důvod, proč to neudělám, je ten, že mi záleží na Jaceovi a Coleovi."

 

Jo, to bolí. Nicméně ho stejně nenechám odejít.

 

"Tak neodcházej. Zavolej mým bratrům a nech je ať tě uklidní, protože je jasné, že já to nedokážu."

 

Sebere ze země svou druhou tašku. "Loki potřebuje, abych byl do čtvrtka v New Yorku." Sáhne do kapsy a hodí po mně klíč od domu. "Je čas vypadnout z tohohle města nadobro."

 

Hrudník se mi naplní hrůzou, když se kolem mě prodere.

 

Odjíždí... natrvalo?

 

Kvůli čemu? Prodávat drogy v New Yorku.

 

Nejenže je to špatný nápad, ale je to přímo bezohledné.

 

Jestli se mnou nechce být, fajn. Ale nenechám ho, aby celý svůj život hodil do záchodu.

 

Příliš mi na něm záleží.

 

Pronásleduju ho, když přeběhne trávník, projde kolem branky a pokračuje po příjezdové cestě.

 

Zatímco nakládá kufr, zablokuju mu dveře na straně řidiče, aby se nemohl dostat dovnitř.

 

On je však mnohem silnější než já a jednoduše mě odtáhne, jako bych byla jen pírko.

 

Hrudník se mi stáhne ve chvíli, kdy slyším, jak jeho auto zařve k životu.

 

Srdce mám až v krku a rozběhnu se ke dveřím spolujezdce.

 

Ale jsou zamčené.

 

Když Oakley začne couvat z příjezdové cesty, vezmu za kliku.

 

Bouchne pěstí do volantu. "Pusť ty zatracený dveře, Bianco."

 

Zavrtím hlavou. "Ne."

 

"Fajn."

 

Sevřu ruce, jak auto nabírá rychlost.

 

Oakley udeří do klaksonu. "Pusť je. Hned."

 

"Ne!"

 

Zrychluje a ten pohyb stačí, abych padla na kolena.

 

Ale je mi to jedno. Tyhle dveře nikdy nepustím.

 

Nikdy ho nepustím.

 

Auto zastaví a on stáhne okénko u spolujezdce. "Ježíši Kriste. Co to kurva děláš? Vždyť se zabiješ."

 

Nepromarním příležitost. Protáhnu tělo skrz otevřené okénko. "Myslela jsem, že chceš, abych umřela?"

 

Oakley dupne na plyn. "Jsi zasranej blázen, víš to?"

 

Už mě nazvali i horšími věci.

 

Zalapám po dechu a posadím se na sedadlo. "Nemůžeš mě opustit."

 

Sevře volant, když se rozjedeme po Royal Manor Road. "Už mi tu nic nezbylo." Podívá se na mě. "Otočím to zpátky a vysadím tě u tvého domu."

 

Zapnu si bezpečnostní pás. "Já nevystoupím."

 

"Tak zavolám Jaceovi, aby tě přišel z mého auta vytáhnout," procedí skrz zuby.

 

"Ne, to neuděláš."

 

Protože mu na mně záleží. I přes všechen jeho vztek to pořád cítím.

 

Svaly v jeho čelisti se stáhnou. "Nezkoušej mě, kurva, Bianco."

 

"Já tě nezkouším," řeknu mu. "Bojuju za tebe." Slzy, které jsem zadržovala, se rozlijí a stékají mi po tvářích. "Protože tě milu-"

 

Auto se s překvapivou ránou otočí. Když se ohlédnu, vidím, jak se Oakley nekontrolovatelně třese.

 

Do prdele.

 

Chci popadnout volant, ale prudká síla mě vymrští ze sedadla...

 

A pak všechno zčerná.

 

***

 

Opustil mě.

 

Bojovala jsem za něj vším, co jsem měla, a on mě opustil.

 

Kvůli ní.

 

Cítím, jak se ve mně jako obrovský uzel stahuje klubko vzteku.

 

Než se stihnu zastavit, vrazím jí pěstí do obličeje.

 

"Jsi zasraná pedofilka," křičím z plných plic, protože chci, aby se lidé dozvěděli pravdu.

 

Sakra, chci, aby všichni kolem věděli, jak jedovatá tahle ženská ve skutečnosti je.

 

Vyjekne, když ji chci znovu udeřit, ale kolem pasu se mi ovinou silné ruce a stáhnou mě zpátky.

 

"Dost," zavrčí Oakley. "Nestojí za to."

 

Možná je to pravda, ale rozhodně je to dobrý pocit, dát jí to sežrat.

 

Crystalina ruka vyletí k obličeji a já si všimnu modřiny, která se jí tvoří pod okem. Dobře.

 

"Měla bych tě nechat zavřít."

 

"A já jsem ti měla dát větší ránu, děvko."

 

Kroutím se a kopu, ze všech sil se snažím vymanit z Oakleyho sevření, ale on mě pevně drží.

 

"Vypadni odsud, než ji pustím," vyhrožuje Oakley.

 

"Pedofilka," křičím a ukazuju na ni, když odchází. "Ta ženská je pedofilka."

 

Několik lidí zalapá po dechu a já cítím, jak na mě Dylan a Sawyer celou dobu šokovaně zírají, ale je mi to jedno.

 

Když vidím, jak Crystal zahanbeně svěsí hlavu a rychle peláší k východu, naplňuje mě to takovým přívalem uspokojení, že si nemůžu pomoct a musím se zářivě usmát.

 

Jace a Cole se k nám vydají, ale Oakley zavrtí hlavou. "Já to zvládnu."

 

Než stihnu zaprotestovat, vede nás do prázdného nemocničního pokoje.

 

"Nenávidím ji," zařvu a přeju si, aby mi nezabránil nakopat jí zadek. "Kvůli ní ses před tou nehodou opil a zfetoval."

 

Ona je důvodem toho všeho.

 

"Kvůli ní ne," namítne Oakley, když mě položí na zem. "Jo, Crystal byla mrcha, ale to, že jsem se ožral, bylo kvůli mně."

 

Nesnáším, že má pravdu.

 

Nesnáším, že nemůžu všechno svést na Crystal, protože tak by to bylo mnohem jednodušší.

 

"Opustil jsi mě," zašeptám. "Bojovala jsem za to, abys zůstal... bojovala jsem za nás... ale tys odešel."

 

Jeho výrazem v tu chvíli projde tolik věcí. Smutek, vina... lítost.

 

"Já vím."

 

Nějakou chvíli si mě prohlíží, než se jeho rty ocitnou na mých.

 

Jenže jeho polibek není zoufalý a chtivý jako obvykle.

 

Je jemný a něžný... skoro jako omluva.

 

Žaludek se mi zkroutí.

 

Skoro jako by se loučil.