Always - 24. kapitola

Překlad: Sinnel

Kor.: Jitka

„Nejdřív ze všeho – je možná zatraceně smělé předpokládat -“

„Na předpokládání seru,“ vložil se do toho Cross. „To, co dělám, je to, že vás informuji o svých záměrech a nic víc.“

Catherine vstoupila do dveří tátovy kanceláře a dala o sobě vědět. Když se dostala na vrchol schodiště, slyšela jen poslední část rozhovoru a usoudila, že by od ní bylo pravděpodobně moudré vložit se do toho.

„Něco se děje?“ zeptala se.

Oba páry očí se otočily směrem k ní.

Jeden zelený, důvěrně známý, který představoval rodinu - její táta.

Druhý temný, nádherný a celý její - Cross.

„Ne,“ řekl Cross, „žádný problém, Catty.“

Dante, než Crossovu větu zopakoval, vypadal, jako by se musel kousnout do vnitřní tváře.

„Nevěděla jsem, že už jsi z Chicaga zpátky,“ řekla Catherine.

Cross jen pokrčil rameny a otočil se zády k jejímu tátovi. „Přistával jsem v době, kdy jsi byla ještě ve škole. Když jsem dorazil do města, musel jsem podepsat nějaké papíry a pak jsem zamířil sem. Myslel jsem, že tě překvapím. Překvapení.“

Catherine se podívala na tátu. „A nic se neděje?“

Dante si těžce povzdechl. „S Crossem se v některých věcech prostě neshodneme, ale myslím, že to se dá s ohledem na to očekávat.“

„S ohledem na co?“

„Že nejsi jeho dcera,“ zamumlal Dante.

„A na čem se neshodnete?“ zeptala se.

„To nic není.“

„To není nic,“ odpověděl Cross, aniž by spustil oči z Catherine. „Ale myslím, že jsme se shodli, že tak jako tak to není pro nás, abychom se dohadovali.“

Catherine se zamračila. „Kéž byste se nehádali vůbec.“

Vypadalo to, že její táta a Cross se nikdy navzájem nedokázali na ničem dohodnout, zvlášť když přišlo na ni. Catherine věděla, že to bylo hodně kvůli věcem, které udělala a které dostaly Crosse před jejím tátou do špatného světla, a pak šlo o další věci, které neudělala - jako když mu neřekla pravdu, když to potřebovala.

Po pravdě řečeno, Catherine usoudila, že na tom nezáleželo, protože její táta by nikdy nevěřil, že by pro ni byl jakýkoli muž tím správným. Nebyli se svými dcerami všichni tátové stejní?

„A jak jsem řekl, s dohadováním jsme skončili,“ řekl Dante se zavrtěním hlavy. „Takže je pátek a zítra není škola. Myslím, že Cross říkal něco o tom, že ti za to, že zmeškal tvoje narozeniny, dluží něco speciálního, že?“

Cross přikývl.

Catherine se na něj zvědavě dívala. „Speciálního jako co?“

„Divadlo na Broadwayi náhodou hraje jednu z tvých nejoblíbenějších her.“

Srdce se jí zastavilo. „Romeo a Julie?“

„Ty to víš.“

„Jak se ti na to vůbec podařilo sehnat lístky? Ta představení jsou vyprodaná na celé měsíce dopředu, Crossi.“

„Znám nějaké lidi,“ řekl s úšklebkem. „Běž si obléci něco vhodného.“

Teprve teď si opravdu všimla, že i on měl oblek a kravatu.

„Dneska jsi měl plné ruce práce, co?“

Cross se zasmál. „Jsem vyčerpaný, ale koho to sakra zajímá? Běž, jinak dorazíme do města pozdě.“

Catherine nepotřebovala, aby jí to opakoval znovu.

*******

„To je ten nejlepší dárek k narozeninám, který jsem kdy dostala,“ řekla Catherine.

„Ano?“

„Navždy.“

Cross Catherine objal, přitáhl si ji k sobě blíž a políbil ji na spánek. „Víš, že pořád nenávidím celou tu věc se společným umíráním, že jo?“

„Jo, jo.“

„Stále to není romantické, zlato.“

„Dobře, možná ne, ale -“

„Ale nic, není to romantické.“

„Crossi, sklapni a nech mě mluvit. Vzpomínáš si, co jsem udělala, když jsi mě u tohohle přerušil poprvé?“

„Jo, praštila jsi mě knížkou a já se pak dostal do tvých kalhotek. To bylo skvělé.“

Catherine nad jeho do očí bijící chamtivostí a náhlým přívalem nevinných vzpomínek zčervenaly tváře. „Dobře, ale hlavně jsem tím myslela na knihu.“

„Jistě, ale to druhé se mi líbilo o trochu víc.“

„Mně taky, ale to není to, kam mířím. Takže sklapni a poslouchej.“

Cross se na ni ve tmě ušklíbl. „Teď tu nemáš knihu, kterou bys mě mohla praštit.“

„Nějakou najdu.“

„Kde?“

„Pšššt,“ zamumlal někdo za nimi.

„Zalez kurva někam zpátky do své díry,“ zasyčel Cross na dotyčného přes rameno.

Catherine si zakryla ústa, aby ztišila svůj chichot. Rozhodně by ji nijak nepřekvapilo, kdyby byl Cross příčinou toho, že oba jejich zadky z Broadway Theatre vyhodí, protože vyvolal zatracenou scénu. „Ticho, Crossi.“

„Ty jsi začala mluvit jako první.“

„Huš.“ Po straně se na něj podívala. „Měl jsi pravdu.“

„Tu mám vždycky, ale pokračuj a poskytni mi to potěšení a vysvětli mi, v čem jsem ji měl právě teď.“

Arogantní, arogantní, arogantní.

A ona to tak moc milovala.

„Není to romantické, ale... cítím nostalgii. Myslím tím nás dva, když jsme byli mladší.“

Crossův úsměv přešel do jemného úsměvu. „Ano, myslím, že ano.“

Pak se jeho ruka vplížila po straně jejího nahého stehna výš, pod její vínově červené koktejlky. Catherine tiše vyjekla a jeho ruku odpálkovala pryč.

„Ne,“ zamumlala.

„Pracoval jsem na oživení té vzpomínky, Catty.“

„Jsi příšerný.“

Cross jen pokrčil rameny a znovu se opřel do svého sedadla. „Hele, přiznej mi něco k dobru. Zvládl jsem tě dostat až sem, aniž bych tě poté, co jsem byl skoro čtyři týdny pryč, svlékl do naha. Myslím, že si vedu docela dobře.“

„Definuj dobře.“

Catherine to moc dobře věděla.

Měla to vědět lépe.

Do stěží spícího medvěda šťouchala velice krátkou holí.

„Dobře je to, že křičíš moje jméno, jsi nahá a plná mého ptáka. To je dobré, zlato. A na tom zapracujeme, když je teď Romeo mrtvý. Ale já nejsem. Jsem velice naživu a můj penis je tvrdý. Uvidíme, zda to zvládneme na Manhattan, Catty.“

Bože.

To je přesně to, co potřebovali: Bůh.

Ani ji nenapadlo zeptat se, proč mířili na Manhattan.

******

Na Manhattan to zvládli.

Stále zcela oblečení.

Když Cross ve výtahu stiskl tlačítko nejvyššího patra budovy, Catherine si s ním propletla prsty. „Kdo tady žije?“

Cross se slabě usmál, ale s odpovědí se neobtěžoval.

Šťouchla ho do ramena.

Co se to s ním dělo?

„Jak to šlo v Chicago?“ zeptala se místo toho.

„Dobře,“ odpověděl, „ale bylo to dlouhé. Někdy za pár měsíců tam pravděpodobně vyrazím znovu, záleží na... ehm, pár věcech.“

„Ale na moje ukončení střední tady v červnu budeš, že jo?“

Cross si ji přitáhl přímo před sebe, zaklonil jí hlavu dozadu a v rychlém sledu ji třikrát jemně políbil. „Ne, to si nenechám ujít, slibuji. Bez ohledu na to, co se bude dít.“

„Mimochodem, tohle jsem dneska dostala.“

Když pustila jeho ruku a ze své kabelky vytáhla složenou obálku, zvedl obočí. Mávla jí tak, aby na přední straně uviděl logo Kolumbijské univerzity.

„Neotevřela jsi to?“

„Ani náhodou.“

„Nechtěli tvoji rodiče, abys to otevřela hned, jakmile jsi to dostala?“

„Když jsem se vrátila domů, vzala jsem to z hromádky s poštou a pak jsem zaslechla, jak jste se s tátou nahoře hádali. Máma vždycky jen poštu vybere a odloží ji. Nikdy ji neprochází. To nechává na tátovi.“

Cross se zamračil. „Jo, za tu hádku se stále omlouvám.

„Mmhmm.“

„S otevřením bys měla počkat, až budeš doma, Catherine.“

Pokrčila rameny. „Tak jako tak jsem se tam dostala.“

„To nevíš jistě.“

Ano, věděla.

„Ne, dostala jsem se. Chodili tam můj táta i jeho bratři – a dva z nich promovali s Cum Laude. Chodila tam i moje teta, Kim. A můj strýc se tam o pár let později vrátil, aby školu dodělal i on. Marcellos univerzitě věnovali spoustu peněz. Moje známky jsou prvotřídní, takže jo, dostala jsem se tam.“

Cross se ušklíbl. „A teď je tu tím arogantním kdo?“

Catherine se podívala dolů na obálku. „Ale to ty nikdy nevíš, že?“

„Otevři to.“

„Myslela jsem, že jsi chtěl, abych počkala?“

Výtah zacinkal a jeho dveře se otevřely do krátké chodby, která vypadala, že vedla jen k jedněm dveřím. Catherine byla stále zmatená, proč tam byli.

„Vážně, kdo tu sakra žije?“

Otočila se a podívala se na Crosse.

V natažené ruce držel jediný, stříbrný klíč.

„Já,“ řekl tiše.

Když Catherine vystoupila z výtahu, aniž by současně byť na okamžik spustila oči z Crosse, její úsměv narostl. „Vážně?“

Krátce přikývl. „Ano, hned poté, co jsem dodělal střední, jsem něco hledal. Získal jsem přístup ke svému svěřeneckému fondu a usoudil jsem, že ta jediná věc, za kterou bych kdy peníze utratil, je místo, kde bych chtěl bydlet, takže tohle byl můj plán. Nic nijak nevybočovalo z řady, všechno to byly sračky. Přestěhoval jsem se do bytu, protože odvedl svou práci, a já jsem v devatenácti nemusel žít s rodiči.“

Catherine vzala klíč, který jí nabídl, a následovala ho ke dveřím. „Tohle byly ty papíry, o kterých jsi říkal, že jsi je musel dneska podepsat, když jsi je dostal?“

„Papíry pro byt byly ve skutečnosti připraveny ještě předtím, než jsem odjel.“

„Proč jsi mi to neřekl?“

„Možná šlo o druhé překvapení k tvým narozeninám. Nikdo jiný to tu vevnitř kromě mě neviděl. Chtěl jsem, abys to viděla dřív než kdokoli jiný.“

Catherine zastrčila klíč do zámku. „Ale proč?“

„Pojďme nejdřív dovnitř a pak si promluvíme.“

„Dobře.“

Otevřela dveře a při pohledu na jasně bílé, klenuté stropy, ostře vydechla. Otevřený koncept penthousu byl v podstatě viditelný hned z hlavních dveří. Viděla krátkou chodbu, která vedla dozadu, a troje otevřené dveře, které pravděpodobně vedly do ložnic a koupelny. Velká kuchyň, jídelna a obývací pokoj byly jedním obrovským, prázdným prostorem, který představoval vše v jednom. Celou jednu zeď tvořila jen okna, ze kterých byl výhled na další vyšší bytovou budovu přes cestu. A hned za okny byla venku velká terasa, na kterou se bylo možné dostat prosklenými dveřmi na vzdáleném konci zdi.

Pod nohama se jí leskla podlaha z tvrdého, třešňového dřeva. Nad hlavami jim z černých ocelových lustrů svítidla bodová světla. Kuchyň byla snem z nerezové oceli a černé žuly. U zdi poblíž oken byl umístěný kulečníkový stůl, pokrytý tmavým plátnem.

Cross vešel dál a Catherine ho následovala. Cestou viděla dvě ložnice - obě velké s vlastními přilehlými koupelnami. Větší z nich měla svou vlastní šatnu. Okamžitě si zamilovala porcelánovou vanou na nožičkách, která stála v koupelně u hlavní ložnice. Dokonce i hlavní koupelna byla velká, bílá a nádherná.

Jakmile se ocitli zpátky v hlavní oblasti, Catherine zamířila podívat se na kulečníkový stůl.

„Proč je tohle tady jediná věc?“

„Tuším, že kulečníkový stůl byl vyrobený na zakázku,“ řekl Cross, „a ten chlápek nedokázal přimět řemeslníka, aby sem přišel a rozebral ho, aby ho mohl dostat ven bez poškození dřív, než byl byt prodaný. Nabídl jsem, že mu ho tu nechám, než si ho bude moci vyzvednout, ale poslal mě do prdele.“

Catherine přejela konečky prstů po královsky fialovém sametovém sametu nahoře. „Hmm.“

„Naučím tě pořádné šťouchy, zlato.“

Ušklíbla se na něj. „Nebo bych tě je mohla naučit já.“

„Takže se ti líbí?“

Žertoval?

„Panebože, zbožňuji to. A zajímalo by mě, kolik tě tohle místo stálo?“

Cross si zastrčil ruce do kapes kalhot. „Pět miliónů.“

Catherine se otočila k němu, oči měla vytřeštěné. „Cože?“

Cena ji nijak nepřekvapovala. Malý, jednopokojový byt na Manhattanu by aktuálně mohl snadno stát víc než milion. A s tím, jak všude narůstaly vysoké bytové budovy, byla cena každý měsíc ještě vyšší. Co ji však překvapilo, bylo to, že udělal nabídku tak snadno, jako by si myslel, že vysázet jen tak pět milionů, nepředstavovalo nijak velkou věc.

„Až do doby, než mi bylo osmnáct, měl kontrolu nad mým fondem Calisto. Dohlížel na něj za mě. Jeho finanční manažer vystavěl fond na nějakých jistých investicích, které trochu vydělaly. Velká část hotovosti jen tak ležela a do doby, než mi bude osmnáct, také vydělávala.“

„Jo, myslím, že vím, jak fondy fungují, Crossi.“

Táta Catherine umožnil přístup k portfoliu jejího fondu a občas měla umožněno nahlédnout na investice, díky kterým fond narůstal. Ale až do osmnácti z něj nesměla vybírat peníze.

„Vzhledem k tomu, že jsem měl brzy dostat peníze. A tento muž se sešel se soukromým právníkem, který se byt pokusil prodat dřív, než ho banka zabaví. Když se o tom jeho právník zmínil, Calisto mi o tom řekl, a já v podstatě odkoupil hypotéku toho chlapa. Snadno bych za tenhle byt mohl získat teď dvojnásobek toho, co jsem zaplatil.“ Cross na ni podíval. „Tím jsem prakticky svůj svěřenecký fond vyprázdnil.“

„Za byt?“

„Jinak bych z těch peněz neutratil ani cent. Myslím tedy v době, kdy jsem byl mladší, jsem si vybral peníze na nákup sraček, které jsem chtěl, ale opravdu jsem se tehdy nijak nezastavil, abych doopravdy zvážil, co s tím. Hele, ty peníze pocházejí od muže, kterého nemám  zájem poznat, takže v bance prostě jen hnily. Dívám se na něj jako na muže, který daroval své sperma, a konečně můžu říct, že pro můj život něco kurva udělal.“

Catherine zmírnila svou reakci ohledně peněz. „Za to, co to stojí, Crossi, on přišel o to, aby poznal skvělého muže.“

„On toho muže nevychoval, Catherine. Do toho, aby mé mámě s touhle prací někdo pomohl, vstoupil mnohem lepší muž. Takže na něm ani nezáleželo.“

Měl naprostou pravdu.

Catherine natáhla ruku a sevřela Crosse za sako. Přitáhla si ho k sobě blíž, vyhoupla se na špičky a políbila ho. Měla pocit, jako by jí v žilách koloval ten nejlepší druh drogy, díky které se cítila šťastně a zcela uspokojeně, jejich jazyky společně tancovaly v jejich známém tanci. Každý dotek jeho rtů, každé přejetí jeho jazyka ji dohánělo k šílenství, nedokázala si ho k sobě přitáhnout tak blízko, aby to její bušící srdce dostatečně uspokojilo.

Dřív, než věděla, co se stalo, ji Cross zvedl a posadil na kraj kulečníkového stolu.

„Jsi na řadě,“ zamumlal do jejích rtů.

„Na řadě s čím?“

„Otevři dopis.“

I když ho stále držela, zapomněla na něj. Mrkla na něj, pak obálku z boku roztrhla a vytáhla papír, který byl složený na třetiny. Začala hlasitě číst prvních pár slov. Bylo to to jediné, co opravdu potřebovala přečíst a Cross už ji nenechal pokračovat dál.

„Catherine Marcello, s potěšením vám sdělujeme, že jsme přijali -“

Znovu ji políbil – tentokrát tvrději, než ona políbila jeho, až jí sebral dech. Přiměl ji roztáhnout stehna o trochu víc, aby se svým tělem dostal přesně tam, kde ho potřebovala nejvíc.

„Gratuluji,“ řekl jí.

Catherine se zazubila. „Nikdy jsem o tom nepochybovala.“

„Možná, že ne, ale i tak si to stále zasloužíš, a také by ti to mělo být řečeno.“

„Crossi?“

„Hmm?“

„Tohle je to, proč ses s mým tátou hádal?“ zeptala se. „Ohledně tohoto místa a mě?“

Cross se mírně narovnal, rukama se opřel po obou jejích bocích o hrany kulečníkového stolu. „Jo, to bylo ono.“

„Proč?“

„Protože ani ne za dva měsíce maturuješ. Manhattan je od domova tvých rodičů dál, než kde bydlím teď, a je blíže k univerzitě, o které jsem už věděl, že tě tam přijmou. Mám v úmyslu požádat tě, až odmaturuješ, abys tady bydlela se mnou – je ti osmnáct, takže můžeš chodit nebo dělat cokoli, co chceš, a je to na tvém rozhodnutí. Informoval jsem ho o tom, takže si toho je vědom, abych neměl pocit, jako bych se kolem něj plížil. Nešlo o to, že bych mu to musel oznámit, ale cítím k tomu muži dost respektu, abych viděl, kde má svoje hranice. Tohle byla jedna z nich a já jsem ji nechtěl přeskočit, aniž bych mu o tom dal nejdřív vědět.“

„A jemu se to nelíbilo,“ předpokládala Catherine.

Cross odvrátil oči. „To je mírně řečeno, ale ne, nelíbilo se mu to.“

„Co chce?“

„Pravděpodobně mou hlavu pověšenou na zdi,“ řekl Cross potichu.

„To neříkej.“

Cross se na ni napůl usmál. „Mluvím sračky, já vím.“

„Trochu.“

„Dante by byl rád, abys byla tam, kde na tebe může dohlédnout, aby si nemusel celou dobu dělat starosti. Je to zábavné, to je vše.“

„Proč je to zábavné?“ zeptala se.

„Protože to je přesně ten samý důvod, proč tě chci mít u sebe, ale to si on prostě neuvědomuje. Oba usilujeme o stejný cíl a skutečným problém je to, že my oba si myslíme, že to dokážeme lépe než ten druhý.“

Catherine zvažovala jeho slova a přitom si pohrávala s rukama. „Přemýšlel jsi o tom, že mu to řekneš?“

„On je jako ty; tvrdohlavý a složitý. Já jsem já -“

„Arogantní a samé potíže.“

Cross se silně zasmál. „Přesně tak. Jsme jako olej a voda.“

„Proč nám to tedy spolu tak dobře jde?“

„Protože tě miluji.“

Catherine ho skrz tmavé řasy sledovala. „Ach?“

„A šukám s tebou, takže to pomáhá.“

Praštila ho do břicha, ani na okamžik při tom nezaváhala. Z toho úderu ji dokonce rozbolely klouby prstů a Cross se při neočekávaném úderu mírně ohnul. „Kreténe.“

S leskem v očích se narovnal a rukama ji popadl za stehna a donutil rozevřít stehna tak tvrdě, až při tom vydechla. „Za to mi dlužíš, zlato.“

Žaludek se jí zkroutil očekáváním, ucítila v něm hejno motýlků.

„Přinejmenším jsme se dostali na Manhattan.“

Cross přikývl. „To ano.“

Zatímco jeho ruce vklouzly pod šaty Catherine a škádlivě jí stahovaly černé krajkové kalhotky po stehnech na kolena a níž, ona přitom tápavě zápolila s Crossovým páskem. Její kalhotky dopadly na zem a už jí vytahoval sukni vínově červených koktejlek vysoko kolem pasu. Catherine stihla jen rozepnout jeho opasek a uvolnit knoflík jeho kalhot; pracoval mnohem rychleji, než dokázala ona.

Znovu ji zatlačil zpátky na kulečníkový stůl, až její nahý zadeček spočíval na královsky fialovém sametu a podpatky střevíčků se opírala do jeho vyřezávaného dřevěného okraje. Prsty se bez varování zabořil do zadní strany jejích stehen a pak se sklonil, aby svou tvář pohřbil přímo mezi její stehna.

Cítila všechno.

Svým jazykem se zavrtal do její kundičky, nosem narážel do jejího klitorisu, svými zuby oždibával její záhyby. Byl tam všude a sál, kousal, neúnavně přejížděl svým jazykem, jeho dech pulzoval do jejího masa, a ona se tak cítila ještě žhavěji, než kdykoli před tím.

Catherine se snažila zůstat ve vzpřímené poloze, protože sakra, opravdu měla ráda Crosse mezi svými stehny, jak ji pojídal tak, jako by byl vyhladovělý a ona byla tím nejlepším pokrmem. I když nemohla dopadnout na záda, vysoko se prohnout a přitom se po něm zároveň natáhnout. Její boky se zvedly do jeho úst, jeho jazyk se tak dostal ještě dál, škádlil její již přecitlivělý klitoris, a pak otevřel ústa ještě víc a kurva, skoro celou ji nasál.

Pak dostal svůj výkřik.

Catherine se tvrdě udělala.

„Crossi!“

Ucítila ztrátu jeho úst a zaslechla zamumlání: „Kurva, kurva, kurva.“

Catherine znovu otevřela oči. Ozvalo se rozepnutí zipu a následovaly zvuky pohybu látky. Než se její vidění zcela vyjasnilo, už si na svou délku nasadil kondom. Catherine se kousla do své ruky, snažila se uklidnit své přecitlivělé nervy, ale byla stržena zpátky k okraji kulečníkového stolu.

„Ne, ne,“ řekl Cross a odtáhl její ruku. „Do úst ti dám to, co chci, ne nic jiného.“

„Do prdele.“

„Velice rád, Catty.“ Jeho slova byla vyslovena s úšklebkem, hlavička jeho penisu přitom přejížděla nahoru a dolů po její štěrbince. „Tady je to prázdné – víš, jak hlasitá budeš? Pozdrav sousedy, zlato. Nedrž se teď zpátky.“

Crossovy ruce našly její pas a nemilosrdně ji na sebe přitáhl. Najednou byla úplně otevřená, z toho, jak měla stehna do široka rozevřená, ji bolela, a byla plná. Bylo to tak zatraceně dobré. Catherine unikl roztřesený výdech plný úlevy.

„Až příliš dlouho,“ řekl Cross, který reagoval na její nevyřčená slova. Při vytažení byl zatraceně pomalý, ale pak neztrácel žádný zkurvený čas a znovu do ní zajel. Catherine v souhlasu zakňučela a prsty ho sevřela za zápěstí, aby získala trochu podporu. „Tady jsme - prostě se teď udělej, zlato. Kurva, dej mi to.“

Znělo jí to dokonale.

Asi nejlepší způsob, jak popsat, bylo brutální – to, jak tvrdě a hluboko přicházely jeho další tahy, ale Catherine to vůbec nevadilo. Vlastně o to žadonila. Potřebovala to.

Vzpomínala si na dobu, kdy byli mladší, jak něžný a lehký s ním sex byl. Vzpomínala si, jak se s ním učila, jak šukat, jak vyvrcholit, jak důvěřovat. Všechny tyhle věci se s ním naučila, a tohle bylo důvodem, proč se nikdy necítila nebezpečně, dokonce i když udělal něco nového, jako třeba když jí sevřel kolem krku tak silně, aby jí sebral trochu vzduchu.

Catherine vytřeštila oči a zajela pohledem na Crosse. Našla jeho tichou otázku, ale ona byla v pohodě. Jeho ruka vyjela jen o palec výš, takže svým palcem mohl přejet po jejích rtech, zatímco v druhé ruce svíral její šaty.

„Pojď kurva sem.“ To bylo to jediné, co zavrčel, a pak už ji trhnutím donutil, aby na kulečníkovém stolu znovu dostala do vzpřímené poloze. Jeho ústa našla její, jeho tempo ani na okamžik nezpomalilo a ona se tam dostala. Bylo toho až příliš mnoho - příliš mnoho pocitů mezi ním a jí, jeho ruce, které ji drsně svíraly, jeho ústa, která ji milovala. Bylo toho prostě moc. Catherine by nedokázala zastavit orgasmus, ani kdyby se o to pokusila.

„Moje děvče, moje děvče, moje děvče,“ slyšela, jak jí vydechoval slova do ucha, zatímco se sama celá chvěla blažeností.

V jeho zádech už cítila napětí a věděla, že byl blízko. Posledních pár jeho tahů přišlo tak tvrdě, až ji to bolelo, ale to jen přidalo k otřesům orgasmu, který koloval jejím krevním oběhem.

„Musím tě vzít s sebou, bože,“ zamumlal Cross do jejího krku.

Catherine se zasmáním znovu dopadla na kulečníkový stůl. „Co, do Chicaga?“

„Kamkoli, kam sakra půjdu.“ Sklonil se, aby ji políbil, přitom stále ještě polotvrdý a pulzující zůstával uvnitř její kundičky. „Kamkoli, Catty.“

Souhlasila.

Pak se podívala stranou.

„Ach můj bože.“ Catherine se s dlaní položenou na čele zadívala na zeď, kterou tvořila nezakrytá okna, a z bytu v domě na druhé straně přes ulici na ně byl zatraceně dokonalý výhled. „Na tohle jsem zapomněla.“

„Ne. Dej jim tu show, zlato.“

Uhodila ho do ramene. „Crossi!“

„Jen v tom pokračuj; víš, že to uděláme znovu.“

Pravděpodobně.

Hodně krát.

„Chci tu být s tebou. Myslím po matuře,“ řekla Catherine tiše.

Cross ji políbil na vnitřní zápěstí, kam jí kdysi nakreslil to malé černé x a pak na paži výš. „Ano, to jsem si myslel, ale musí to být tvoje rozhodnutí, Catherine. Vždycky je to na tvém rozhodnutí.“

„To je.“

„Ujisti se, že to ví i tvůj táta. Už tak mě nenávidí víc než dost.“

******

Jeden nádech... druhý.

Jeden krok... druhý.

Catherine se snažila zbavit nervozity, která se náhle šířila jejími vnitřnostmi. Na tenhle den čekala celou věčnost. Zakončení školy by nemělo být tak obrovskou věcí, která by jí způsobovala jakýkoli druh úzkosti, ale i tak se to dělo.

Věděla také, proč to tak bylo.

Pohledem zajela do davu lidí, kdy všichni stáli a sledovali, jak se s každým vyvolaným jménem řada absolventů zmenšovala. Našla tam lidi, kteří přišli kvůli ní, a rozhodně jich v žádném slova smyslu nebylo málo. Její rodiče, bratr a jeho manželka, prarodiče, tety, strýcové a bratranci a sestřenice. Sami o sobě zabrali tři řady.

Ve skutečnosti však hledala pouze jediného člověka.

Tmavé oči, černé vlasy... celý její.

Cross.

Z výletu do Chicaga... jeho třetího, se dostal domů předchozí noc. Věděla, že byl unavený, dokonce vyčerpaný, protože jí dokonce ani nedokázal dlouho držet rukama za zápěstí, aniž by ji musel pustit.

Řídíš, řekl jí.

Usnul ještě dřív, než vůbec najeli na dálnici. Ale vrátil se v čas, přesně tak, jak slíbil.

Cross stál po boku jejího táty, z druhé strany stála její máma. I když co se Crosse týče, Catrina si s ním byla zatraceně mnohem bližší než Dante.

Dneska všichni potřebovali jen trochu víc prostoru k dýchání.

Včetně Catherine.

Tohle byl důvod její úzkosti.

Tohle byl důvod pro její roztřesené ruce.

I když o tom nikdo opravdu nemluvil, už skoro dva měsíce doma odpočítávala, kdy ke dnešku dojde. Všechna ta nevyslovená slova a vědoucí pohledy, které si lidé vyměňovali, aniž by to chtěli říct nahlas, protože by to mohlo až příliš bolet.

Catherine byla v řadě absolventů třetí od konce.

Teď už jí od získání diplomu dělili jen dva lidé.

Byla pár hodin od okamžiku, kdy se ze svého domu odstěhuje.

Catherine unikly dvě jména před ní, ale podařilo se jí zaslechnout, jak vyzvalina pódium ji... nějak. Pak se všechno začalo pohybovat o trochu rychleji. Poslední absolventi, vyhození klobouků do vzduchu, jásot všude kolem.

Gratulujeme, absolventi.

Jakmile Catherine sestoupila z pódia, okamžitě byla obklopena svou rodinou, a opravdu jí to nevadilo. Zabránilo jí to v tom, aby se nemusela dlouho dívat na tátu, protože nechtěla vidět, zda se nestala znovu příčinou jeho smutku.

Nakonec stejně skončila s jejich společným pohledem z očí do očí.

Crossova ruka jí mnula záda, přitom si povídal s Andinem, který byl hned za ní. Zatímco se dívala na tátu, měla s Crossem propletený malíček.

Dante se usmál. „Jsem na tebe tak hrdý, reginella.“

„Jo?“

„Ani na okamžik jsem na tebe nepřestal být hrdý.“

Catrina zastrčila Catherine za ucho jednu zatoulanou kadeř vlasů a pak se odvrátila, aby si popovídala s tetou Jordyn. Catherine stěží něco cítila.

„Vita mia - můj život,“ řekl Dante a ve tváři měl stále ten stejný, jemný úsměv. „Byla jsi něco, co pro mě bylo nemožné, Catherine, moje, které nikdy nemělo být. Stále musíš dokazovat, jak se mýlím. Pokračuj v tom, co si všichni myslí, že je nemožné. K tomu ses narodila, vita mia.“

**********

„Ne, mohli bychom, ale právě míříme na party, tati,“ lhala Catherine.

Dante si povzdechl. „Takže večeře zítra? A raději bys neměla zmeškat narozeninovou oslavu, která je příští týden.“

Šlo o narozeniny její sestřenice Celly – byla jedinou, kdo se v jejich rodině narodil v srpnu.

„Nezmeškám je. Zítra přijdeme na večeři. Dobře?“

Její táta, spokojený s tím, co mu nalhala a slíbila, zavěsil.

Cross ani ne o dvě vteřiny později vklouzl do Roveru, v rukou držel balíček. Bez jediného slova předal Catherine bublinkovou obálku a ta ji roztrhla, aby se dostala dovnitř. Její obsah si vysypala do klína, přejela po drogách pohledem a pak je rychle nacpala zpět.

„Vidím, že prášky na předpis jsou stále populárnější,“ poznamenal Cross.

Catherine pokrčila rameny. „Zejména opiáty. Ale ano, prodává se všechno. Jen si vždy musím vyjasnit, že když začnou žádat o nové sračky, tak je budu mít k dispozici.“

Cross zajel autem na silnici a po očku se na ni podíval. „Tohle by měla být.. zábava.“

„Omlouvám se za to, že přijdeš o ten zápas v Brooklynu.“

„Ten zápas je mi naprosto ukradený, Catty,“ zamumlal.

Jo, to věděla. Mnohem víc se bál o její dealování na pouličních závodech, zvlášť proto, že při posledních čtyřech se objevila policejní razie.

Andino byl nakonec na poslední chvíli odvolán kvůli něčemu jinému - což se v poslední době stávalo mnohem častěji - a Catherine musela jít na svou vlastní pěst.

Cross by tuhle sračku nedovolil. Ani náhodou.

Dokázala by si poradit sama a vzhledem k okolnostem už to také dělala. Jistě, party, lidi, které znala, nebo velice veřejné události, kam se dostala na základě svého příjmení a společenského postavení. Vedla si sama dobře s velice ostrým nožem, který měla jen pro případ, že by někdo zkusil nějaké hloupé sračky, ukrytý na vnitřním stehně.

I když vzhledem k okolnostem ji Cross nechtěl pustit na závody samotnou. A když se tam chystal i on, Catherine se neobtěžovala s tím, aby si vzala svůj nůž. On by nikdy nebyl příliš daleko. Vždycky, jen pro případ, u ní byl dostatečně blízko a nespouštěl ji zatraceně z dohledu.

„Zkontroluj ještě jednou čas ve zprávě,“ řekl Cross.

Catherine vytáhla telefon. Vychrlila místo události a čas, kdy tam auta budou. „Máme dobrý mezičas.

„Kurva, měl jsem si s sebou vzít nějaké prachy na sázky.“

Zasmála.

„Mohla bych ti něco půjčit,“ škádlila ho Catherine s úšklebkem, „ale bude tě to něco stát.“

Cross se natáhl, sevřel pár pramenů jejích vlasů do pěsti a přitáhl si ji k sobě blíž, aby ji mohl přes sedadla políbit. „V žádném případě, Catty. Ty jsi zatracený žralok.“

*********

Další důvod, proč Catherine věděla, že Cross nenáviděl sledovat ji při práci?

Muži.

Součástí vzrušení z jejího dealování byla skutečnost, že byla hezká a muži se na ni rádi dívali. Crossovi se nelíbilo, že muži dýchali s Catherine stejný vzduch, ne, když jejich záměry rozhodně nebyly nevinné.

Nepomáhalo ani to, že musela přiživovat představy svých klientů a flirtovat s nimi, protože to bylo přesně to, co je přivádělo zpátky a dělalo z nich pitomce, aby přišli na nákup znovu. Ale pro ni to byla ve výsledku jen hra.

Jakmile měla Catherine v rukou peníze a byla provedena výměna, skončilo i její jednání. Muž zmizel z jejího radaru rychleji než by stihl mrknout a ona se už vzdalovala. S blížícím se začátkem závodu už byla téměř hotova a její zásoby až na ty dva Oxys, kterých se právě hodlala zbavit, byly pryč.

Byla to však hra, kterou si užívala. Nic se nepodobalo tomu rauši, do kterého se dostala při dealování, protože všechno to probíhalo za jejích podmínek, podle jejích pravidel, a tak, jak to chtěla udělat ona. Ona měla kontrolu, protože ona byla tím, kdo měl látku, kterou poskytovala, a mohla by ji zase odnést pryč.

Jediná věc, která kdy dokázala porazit intenzitu tohoto rauše?

Cross.

Catherine dalšímu muži bez tváře předala pytlíček s dvěma Oxys, a pohledem zajela po autech a lidech, kteří kolem nich procházeli. Crosse našla o dvě auta dál, napůl zabraného do hovoru s mužem, i když jeho pozornost byla stále na ní.

Naklonila hlavu ke straně, což byl signál, že skončila, a on přikývl. Přesto zůstal tam, kde byl, a hovor dokončil.

Catherine, zatraceně neklidná, sledovala známé růžové Porsche, které bylo o patnáct aut dál. To auto bylo nezaměnitelné. Patřilo bývalce jejího bratrance, Andina. Nebyla si jistá, proč se ti dva rozešli, ale Catherine měla tu dívku dost ráda, takže se rozhodla protáhnout si nohy a když už tam byla, pozdravit ji.

Cross ji pravděpodobně viděl jít tam a pravděpodobně na ni tak jako tak bude celou dobu dávat pozoru. Zatímco se proplétala mezi zaparkovanými auta a lidmi, kteří se tu mísili, neobtěžovala se s tím, aby se ohlédla přes rameno. Už byla jen pár kroků od Porsche.

„Catty, tady jsi...“

Catherine stěží dostala možnost ve svých nebesky vysokých střevíčkách se otočit a v tom už ji muž, který řekl její jméno, strhl do blízké uličky. Když se na něj dívala, nepoznala jeho tvář ani modré oči, což však nebylo nijak neobvyklé, protože všechny své klienty viděla jen jako anonymní stejné muže.

„Páni, ustup,“ řekla Catherine a vytrhla svou paži z mužova sevření. Tak jako tak už nic nemám.“

Potřebovala z té uličky zkurveně vypadnout.

„Vrať se kurva sem, škádlivko.“

Když se otočila k odchodu, trhl s ní zpátky.

Catherine narazila zády tvrdě na cihlovou zeď a najednou byla celá jako zamrzlá, protože…

Ruce, které jí až příliš pevné svíraly za vlasy.

Polštář, který jí ztěžoval dýchání.

Přikrývky, které nebyly její.

Tělo, které nereagovalo.

Chlapec, který nepřestal.

Nedokázala se nadechnout.

Nedokázala myslet.

Nedokázala se hýbat.

Mužovy prsty se zabořily do její čelisti, nutil ji, aby se na něj dívala, na rtech měl úšklebek. „Když jsme se setkali naposledy, vyjebala jsi se mnou, děvče.“

Cože?

Catherine neměla trpělivost na to, aby někoho s drogami oškubala.

Pokud dostala peníze, oni dostali to, co chtěli.

„Ten koks byl střižený nějakou zkurvenou sračkou,“ vyplivl ze sebe.

I když to nebyl její.

Ona koks ničím neředila.

Catherine nemohla nic říct, protože ten chlap jí drtil čelist tak tvrdě, že se bála, že přijde o zuby. Byla vyděšená.

„Kurva, Gerry, našel jsi ji?“ zavolal jiný hlas.

Catherine se zastavilo srdce.

„Chystám si to taky zkurveně užít.“

S těmito slovy Catherine ucítila, jak se jí pod šaty vplížila ruka. To ji konečně probudilo zpátky k životu. Odlepila se od zdi, protože tentokrát to bylo její tělo, které se dokázalo bránit. Svými pěstmi se pustila přímo do mužova těla. Jednou do obličeje, druhou do jeho rozkroku.

Pustil ji a Catherine utíkala pryč.

Tam na ni čekal jeho kamarád.

Jeho smích se jí vysmíval.

Znovu byla strčena na zeď, jeho ruce a horký dech měla znovu na svém těle, svými slovy se jí vysmíval. Nic z toho, co udělala, to nedokázalo zastavit. Bez ohledu na to, jak tvrdě bojovala, nic. Při prvním jejím výkřiku jí byla zakryta ústa. Byla otočena, šaty měla roztržené, a pak pohledem zachytila, jak se směrem k ní blížila její nejtemnější spása.

Odnikud se objevil Cross.

Jako by se řídký vzduch rozdělil a on tam byl.

Dokonce ani neměla čas na to, aby mohla být vděčná za jeho rychlou akci a už od ní oba dva muže odtrhl a všude kolem začaly létat pěsti.

Catherine se prostě jen chtěla zkurveně dostat pryč. Chtěla si upravit šaty, přestat brečet, jen dýchat a mluvit, aby neměla pocit, že měla v krku jen zvratky, aby ji nebolely svaly... nechtěla vzpomínat.

Do uší se jí zarývaly ošklivé nárazy pěstí, které zasáhly maso, a došlo k prasknutí kosti, ale pak uviděla stříbrný záblesk... který také přišel odnikud.

Při zasténání, které Crossovi uniklo, když mu nůž zajel zespodu do břicha, se Catherine zvedl žaludek. Stříbrná čepel vyjela ven a byla červená.

„Kurva, Gerry... utíkej,“ vyštěkl první muž.

Bez ohlédnutí z uličky oba zmizeli.

Cross už byl na chodníku dole na kolenou. Mezi prsty ruky, kterou si tiskl ke krvácející ráně, mu vytékal proud červené tekutiny.

Tlak, tlak, tlak, pomyslela si Catherine. Potřeboval na to víc tlaku.

Dokonce ani nedokázala mluvit.

„Je to v pořádku, zlato,“ slyšela ho říct. „Je to v pořádku.“

Nebylo to v pořádku.

Nebylo.