TH - 3. kapitola

Překlad: Lusesita

Kor.: Lenča, Budula

Nick

Krucinál.

Nemůžu na něj přestat myslet.

Dokonce i teď, když jsem doma – hodiny poté, co vyšel ze třídy – je jeho tvář vše, co vidím, kdykoli se má mysl zatoulá.

Do prdele.

Nechat ho v učebně po vyučování byla chyba. Teď to vím. Ale sakra, věděl jsem to i předtím.

Nevím, proč jsem to udělal, nebo co jsem si myslel.

Ale ano, víš.

Chceš ho.

Chtěl jsi s ním být sám.

Chtěl ses ho dotýkat.

Až na to, že teď je to ještě horší. Ten dotyk, stisknutí jeho ramene a ty malé krouživé pohyby. Ani jsem si neuvědomil, že mé prsty masírovaly ohyb jeho krku a zdaleka to nebylo dost.

Místo toho, abych ho dostal ze systému, ty malé nevinné dotyky mě přiměly chtít ho ještě víc. To proto jsem předtím musel odejít a proč na něj teď nedokážu přestat myslet.

No, jeden z důvodů.

Pro mě jde o víc, než jen dotýkání a fantazírování.

On je můj.

Nebo by měl být.

Je to jednoduché. A taky zatraceně komplikované.

Třu si rukou tvář a až opožděně si uvědomuji, že už několik minut přecházím po kuchyni sem a tam. Přišel jsem sem v naději, že mě vaření večeře aspoň na chvíli rozptýlí.

Nic, co jsem doteď dělal nefungovalo. Nic v mé mysli nenahradilo jeho andělský obličej – a v tuto chvíli jsem přesvědčený, že jsem ho ve skutečnosti ani na okamžik nahradit nechtěl.

Zatraceně, potřebuju panáka.

Nebo několik.

Nepřítomně kráčím z kuchyně krátkou chodbou do mé ložnice, nohy mě nesou ještě dřív, než si vůbec uvědomím, že jsem se pohnul.

Pití nevyřeší žádný z mých problémů, kterým v současnosti čelím, a ve skutečnosti by to mohlo situaci ještě zhoršit.

Dnes jsem rozhodně nejednal chytře ani zodpovědně.

Ano, mohl jsem si zabránit, abych s jedním z mých studentů nepřekročil hranici, ale nemělo to být tak těžké.

Neměl bych si připadat, jako bych testoval svoji vůli.

Přesto nelze popřít skutečnost, že se cítím spíš jako nadržený teenager, než čtyřicetiletý zralý a zodpovědný muž, jakým bych měl být.

Aby dokázal má slova, zacuká mi v penisu. Neměl by sexuální apetit s přibývajícím věkem klesat?

Skoro se té myšlence zasměju.

Mám pocit, že teď potřebuju sex víc, než kdy předtím. Jediný rozdíl mezi mým dvacetiletým a čtyřicetiletým já je, že mi teď není jedno, s kým chci šukat.

Bezejmenní muži bez tváře.

Rychlé anonymní jednorázovky mě nezajímají – ani trochu.

Ne, jediný muž, kterého chci vidět – dotýkat se a ochutnat ho – v mé posteli je právě ten, kterého nemůžu mít. Ten, na kterého bych si ani neměl dovolit myslet.

Colton.

Můj pták opět zareaguje dalším naléhavým zacukáním. Natáhnu se dolů, abych ho osvobodil, a při cestě z ložnice do koupelny se zbavím kalhot a vyklouznu z boxerek. Sundám si košili, zapnu sprchu a čekám, dokud voda není dost horká, aby zamlžila zrcadlo.

Možná nebudu mít svého sladkého hocha, ale vzdám se snahy nemyslet na něj.

Když vklouznu do sprchy, je voda tak horká, až mi vyrazí dech, ale to je přesně to, co chci. Jedná se o druh potěšení, který přichází s mírnou bolestí. Když má ruka instinktivně chytí péro, zavřu oči a nechám, ať mě zaplaví slastný pocit.

Jo, právě tohle teď potřebuju. Je to aspoň začátek.

Zelené oči a rudé rty jsou prvními obrazy vyvolanými mojí myslí a já zasténám, když si je představím, jak ke mně právě teď vzhlíží.

Tak je to správně, krasavče. Dívej se na mě, zatímco mě saješ.

Jen z myšlenek na něj jsem byl celý den zasraně tvrdý, takže vím, že moc dlouho nevydržím. Nikdy to tak není, když si představím ty sladké rty omotané kolem mé délky a dychtivý poslušný pohled, kterým zdá se odpovídá na svoje jméno.

Tak sladký.

 Tak povolný.

Volnou rukou sáhnu dolů a popadnu koule, jemně zatahám, masíruju je a představuju si je, jak plácají o Coltonovu bradu.

Jsou tak plné, těsné, až to téměř bolí. Boky přirážím dopředu a hladím se rychleji. Teď už jsem tak blízko, že nedokážu zastavit sten plný potřeby, který mi vychází z hrudi, a nedokážu zastavit jeho jméno unikající mi z úst.

„Coltone,“ můj hlas je tichý a plný touhy. „Můj… hodný chlapče… kurva.“

Orgasmus se šíří mým tělem takovou intenzitou, až se pode mnou podlomí kolena. Chladné dlaždičky, o které se opřu, ostře kontrastující s horkou vodou.

Opřu se, zatímco první horký výstřik smáčí moji pěst, voda okamžitě smyje důkazy mé fantazie.

Po několik dlouhých okamžiků dokážu jen stát, lapat po dechu s jednou rukou na péru a druhou opřenou o kachličky. Pomalu otevřu oči. Vidění mám stále trochu rozmazané a tělo se chvěje, zatímco se oplachuju.

I když byl můj orgasmus dobrý, už teď můžu říct, že to nestačí. Nevím, jestli něco jiného, než ho mít tady, mi bude někdy stačit.

Ale ne.

Tímto směrem se nemůžu vydat – ani v soukromí mých myšlenek.

Faktem je, že ho strašně moc chci. Chci si nárokovat to, co už by mělo být moje.

Mého sladkého kluka.

Kurva.

 

Nevím, co to sakra dělám.

Nebo proč jsem sem kurva přišel.

Pomyšlení, že dnes večer budu sám, mě přimělo jít se napít, a já nesnáším, když piju sám. Takže sedím v baru.

Sám.

Je tu jen hrstka roztomilých kluků – gay bar v městě s vysokou školou je vždy plný nových tváří.

To je hlavní důvod, proč jsem skončil tady, přestože jsem věděl, že se setkám s alespoň jedním či dvěma bývalými nebo budoucími studenty.

Samozřejmě s nimi neplánuju jít domů. Žádný z nich není Colton, ale je tu i další důvod proč jsem tu – právě proto, že nejsou Colton.

Potřebuju ho dostat z hlavy. Musím.

Toužit po studentovi není jen špatný nápad. Je to proti pravidlům. A mohli by mě vyhodit.

Pokud si budu chtít celou noc užívat, nebo vlastně kteroukoliv jinou, nebude to s žádným z těchto roztomilých mladých mužů.

Ale to neznamená, že se nemůžu dívat, obzvláště když budu mít nový objekt představivosti pro masturbaci.

„Můžu ti přinést další pivo?“ mrkne na mě barman. „Nebo panáka? Něco, co ti pomůže zlepšit náladu?“

Jsem v pokušení dát si panáka. Vždycky si můžu vzít taxík, kdybych potřeboval, ale neudělám to.

Nejsem tu, abych se zduněl, i když je to lákavé. A čím víc o tom přemýšlím, tím víc jsem přesvědčený, že bych tu vůbec neměl být. Sice se snažím o úsměv, ale jsem si jistý, že z toho vyšla grimasa. Zavrtím hlavou. „Ne, díky. Já, uh… už brzy půjdu.“

„Jsi si jistý, krasavče?“ Na okamžik se u mě zdrží pohledem. „Ani kdyby to bylo na mě?“

Nevím, jestli ve skutečnosti flirtuje, nebo se mi jen snaží zlepšit náladu, ale znovu zavrtím hlavou. Kdybych měl lepší večer, rád bych viděl, jak přátelský dokáže být, ale… ne dnes.

„Díky.“ Tentokráte je můj úsměv upřímný. „Ale dnes večer ne.“

„Víš, kde mě najdeš, když změníš názor.“ Znovu na mě mrkne a je pryč. Ještě několik minut usrkávám z poloprázdné láhve.

Koutkem oka vidím, jak se otevřou dveře baru a podle vzhledu vidím, že jde o další vysokoškolské studenty.

Jo, rozhodně je čas jít.

S povzdechem začnu vstávat a pak se ostře nadechnu, když se svět kolem mě přestane točit. Nebo jsem se zastavil já a svět se točí rychleji. Je těžké to říct, protože můj zrak je zaměřený na jedinou věc, která je pro mě důležitá.

„Coltone.“ Naštěstí jeho jméno jen zašeptám, takže není šance, že by mě přes přeplněný bar slyšel.

Instinktivně k němu vykročím, ale pak se zase zastavím.

Ne.

Ne.

Nepůjdu za ním. Nebudu se s ním bavit. Ne tady. Ne takto.

Ale pak zachytím jeho pohled a uvidím záblesk poznání, když mžourá mým směrem. A i když stále nejsem ochotný se pohnout, nezáleží na tom, protože on vyrazí ke mně a než se naděju, stojí přede mnou.

Kurva.

Vím, že bych měl hned odejít. Už jsem měl být pryč, ale teď, když jsem ho viděl, nemůžu snést pomyšlení, že ho tu nechám – opilého, podle toho, jak vypadá – aby ho sbalil nějaký cizí chlap.

Při té myšlence se ve mně vzedme iracionální hněv.

Ne.

To se nestane.

Pořád se chystám odejít, ale mé plány se trochu změnily. Colton odtud odchází se mnou.