RWM - EPILOG

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

O dva měsíce později

Leo

Bože, je dobré být doma. Hned po včerejší show jsme odletěli z Atlanty a rovnou domů, do SeaTacu jsme dorazili kolem druhé hodiny ranní.

Sam a já jsme ještě pořád nespali.

Místo toho jsme se milovali, uvařili snídani, šukali na kuchyňské lince a šli si zase lehnout, lenošit a užívat si jeden druhého po dvou týdnech odloučení.

Dva týdny v kuse je všechno, co jsem ochotný udělat.

„Podívej!“ Sam sedí opřená zády o čelo postele, na sobě tričko Sunshine Tour a na klíně iPad. „Na Yahoo!, je naše fotka.“

Kocour se mi choulí na břiše, vrní, zatímco ho hladím, druhou ruku schovanou pod hlavou. Zírám do stropu. Neobtěžuji se podívat na iPad.

„Jsme nazí?“ Ptám se jen napůl žertem. Každý den mě děsí, že se někde objeví fotky, kterými nám Melissa vyhrožovala.

„Ne, naštěstí ne.“ Sam se zasměje a prohrábne mi prsty vlasy. Kurva, miluju, když tohle dělá. „Tohle je z přehlídky ve Phoenixu minulý týden. Páni, dokonce pod tím vytiskli moje jméno, ne jenom ‚Nashova přítelkyně‘ nebo ‚sestra Luka Williamse‘.“

Odstrčím kočku z břicha a otočím se, hlavu si schoulím do náruče a vzdychnu, když Sam sleduje slunce na mé lopatce.

„Ty jsou roztomilé,“ zamumlá. „Bože, podívej se na tu tašku. Ta nová jarní řada od Michaela Korse je k sežrání.“

„Ty teď nakupuješ?“ Zeptám se se smíchem.

„Jo, nad hadříky moc času netrávím, jen se chci ujistit, že mi na fotkách sluší vlasy.“ Usměje se. „No to mě poser, ty boty budou moje.“

Zatímco mluví o botách a kabelkách a čemkoli dalším, co sakra nakupuje na internetu, myšlenkami se přesouvám k pozdějšímu večeru. Myslím, že ji vezmu tancovat. Miluje tanec a pozorovat její sladký zadeček, jak se hýbe, mě přivádí k šílenství.

Když o tom tak přemýšlím, raději to nedělám. Musel bych zabít každého zmrda, který se na ni podívá.

„Myslím, že mi přerůstá šatna,“ zamumlá.

„Mmm hmm,“ zamumlám a málem usnu z jemného přejíždění jejích prstů po mých zádech.

„Myslím, že se budu muset podívat na stavbu nové.“

„Počkej, cože?“ Zvednu se na lokty a zadívám se na ni. „Co to říkáš?“

„Potřebuju větší šatnu,“ zopakuje, když jí vytrhnu iPad z rukou, položím ho na noční stolek a stáhnu si ji do náruče.

„Pokračuj,“ zamumlám a zastrčím jí jemné blond vlasy za ucho.

„Možná bychom měli začít hledat architekta.“ Kouše se do rtu a spekulativně si mě prohlíží a já mám chuť zakokrhat štěstím, ale jen zamyšleně přikývnu.

„Chceš předělat svůj byt?“

„Nebuď hloupý.“ Plácne mě po ruce a pak mi tam sleduje tetování. Ta ženská se mě věčně dotýká.

Doufám, že nikdy nepřestane.

„Na co si najímáme architekta, Samantho?“ Zeptám se a zašimrám ji na nose.

„No, nejspíš budeme potřebovat i kuchyň.“ Pokrčí rameny. „A místo na spaní.“

„A co ještě?“

„Postavit dům trvá měsíce.“ Sklopí pohled k mé hrudi a já jí nakloním bradu, aby se setkala s mým pohledem. „Nechci stěhovat všechny naše věci ani do tohohle bytu, ani do tvého městského domu. Nejsem na to ještě připravená a kromě toho si myslím, že bychom měli začít někde od začátku.“

„Dobře.“

„Ale než najdeme a najmeme architekta, schválíme plány a dům se skutečně postaví, myslím, že budeme víc než připraveni.“ Posledních pár slov zašeptá.

„Já ten proces uspěchám, sluníčko. Varuju tě hned. Dodavatel mě bude nenávidět, protože na něj budu tlačit, aby to dokončil každý den.“

„Upozorním Isaaca,“ odpoví suše.

„Jsi si jistá?“ Zašeptám. Prosím, Bože, řekni mi, že si jsi jistá.

„Jo, moje boty jsou v téhle šatně opravdu přeplněné. Zaslouží si lepší.“

„Dám jim, co budou chtít.“ Uchechtnu se. „Sam, chci ti dát celý svět. Tolik tě miluju a chci být s tebou, každý den.“

„Můžeme začít s velkou zadní šatnou a zapuštěnou vanou.“ Ušklíbne se a palcem mi přejede po spodním rtu. Jemně políbím polštářek jejího palce. „Taky tě miluju, Leo Nashi. Každý zatracený den.“

Konec 4. dílu…