Lucius - 29. kapitola

Překlad: Lucianna

Kapitola 29 – Evie

Linton si promne oči. „Před dvěma týdny, jsme chtěli rozebrat Magnolii až na základní kameny nepřátelským převzetím, takovým, které by z Vinemontů udělalo nepřátele na celý život. Ale abych si to ujasnil, teď budeme spolupracovat s Vinemontovými?“

„Ano.“

„Máte představu, jak těžké pro mě bylo, znovu svolat správní radu?“

„Ano.“ Prolistuji prospekt, na kterém jsem pracovala nakonec celé dny a noci. Pro Magnolii je to ještě komplexnější vize než můj původní prodejní trhák.

„Řeknete mi, co se děje?“ Zní unaveně. „Co je tohle za část vašeho plánu? Hrajete si s nimi, to chápu. Ale co je konečná fáze?“

„Už si s nikým nehraji. Tenhle plán…“ Poklepu na prospekt. „Tohle vrátí Magnolii Sugar zpátky na vrchol. Od zásobování velkých hotelových řetězců a restaurací až po pytle s cukrem v regálech obchodů, můžeme tuhle společnost zefektivnit a získat na trhu mnohem více.“

„Ztratil jsem se.“

„Nesnažím se nikoho zruinovat.“ Konečně se na něj podívám. „Už ne.“

„Nejdřív jste si obarvila vlasy na červenou…“

„To je moje přirozená barva.“

„Dobře, no, je to změna. Pak měníte tohle. Jen se snažím přijít na to, co se děje. Proč ten náhlý obrat?“

Lucius, Sin a Stella vejdou do kanceláře, každý z nich atraktivní svým vlastním způsobem. Stelliny vlasy jsou rudé jako moje, ale zároveň vůbec ne jako moje. Já mám jahodově blond vlasy, ale ona má tmavě rudé prameny a zářivě zelené oči. Krásná a divoká. Sin je tou stejnou vysokou, mračící se zdí, jak jsem ho vždy znala. A Lucius – z toho mi měknou kolena, když se otočí a věnuje mi svůj typický poloviční úsměv. Není divu, že moje pubertální já jím bylo tak posedlé. Mé dospělé já, je také.

„Ahoj.“ Pozdravím ho, když projde dveřmi zasedací místnosti.

„Miláčku, vypadáš naprosto šukatelně.“ Lucius přijde a políbí mě. Vůbec se nestará o to, že to uvidí všichni zaměstnanci firemních kanceláří Magnolie.

Linton si odkašle.

„Problém?“ zeptá se Sin.

Linton vykoktá ´ne´.

Když se Lucius konečně odtáhne, dívá se na mě dolů. „Připravená?“

„Ano.“

Stella přejde na mou druhou stranu a nakoukne na prospekt. „Jsi si jistá, že tohle je to nejlepší pro Magnolii?“

„Vím, že některé z těch nápadů mohou vypadat trochu drsné, nebo podivné, ale slibuji, že to je moje nejlepší práce. Vzala jsem i další firmy na dalekou cestu k velkým ziskovým maržím, ale Magnolie bude zatím nejlepší.“

Stella se ke mně otočí. „Pokud dokážeš přesvědčit správní radu a Sina…“ Střelí po Luciovi plachým pohledem. „Jednoho už máš v kapse. Já zastupuji Teddyho, takže budeš muset přesvědčit i mě.“

„Já vím a já…“ Podívám se jí do očí. „Musím toho hodně vynahradit. Za mě…“ Bože, tohle je tak těžké. „A kvůli mému bratrovi.“

Zamrká, jako bych jí dala facku.

Lucius a Sin se na sebe podívají a opustí místnost, následovaní zjevně zmateným Lintonem.

„Co udělal tvůj bratr, není tvoje chyba.“ Řekne skrz napjaté rty.

„Já vím, ale také vím, že věci, které ti udělal, no, nikdy to nebudu schopná všechno pochopit. Jen chci, abys věděla, že vím, že byl k tobě zlomyslný a krutý. A omlouvám se za to, i když nejsem ta, která je vinná.“

 Dlouho mlčí, jako by to protahovala mučivě pomalým tempem. „Red byl hrozný člověk,“ řekne opatrně. „O tom v sobě nepochybuji. Ale mám takovou zkušenost. Můj otec – byl také hrozný. Viděla jsem to, ale odmítala tomu věřit, až do Akvizice. Pak jsem to už déle nemohla popírat. Stejně jsem ho milovala. Navzdory všemu, co udělal, si myslím, že mu na mě záleželo tím hrozným, sebeagresívním  způsobem, jak to dělají narcisté.“ Dál na mě nakukuje, pohledem vyhledá mé oči. „Chápu ten konflikt uvnitř. A Lucius ti věří. On a já jsme rozdílní – velmi – ale pokud ti věří, pak jsem ochotná ti dát šanci. Skutečnou.“ Přikývne, jakoby pro sebe. „Umíš střílet?“

„Nejsem tak špatná, dokud je terč dost blízko.“

Rty se jí stočí do ďábelského úsměvu. „No, předpokládám, že ano. Lucius je toho jasným důkazem. Takže, umíš bojovat?“

„Trochu. Brala jsem lekce sebeobrany, ale zjistila jsem, že potřebuji trénovat.“

Konečně se usměje a já si uvědomím, že je ke mně upřímná – opravdu mi dá šanci. „Dobře. Až tady skončíme s tím představením a ty se dáš do restrukturalizace – když se pro to rozhodneme – začnu s tvým tréninkem.“

„Od tebe to zní děsivě,“ přiznám se.

Zasměje se. „Ujišťuji tě, že když jsem poprvé potkala Sina a Lucia, byla jsem slabá. Jako roztomilé, malé koťátko, s naprosto nulovou představou o tom, jak žít s vlky.“

Mlhavě jsem znala její minulost z toho, jak jsem sem tam něco zaslechla od Reda, ale stále mě ohromovala. Překonala všechno, aby byla tím, kým je.

„Příští sobotu. V šest hodin. Chci tě u nás, připravenou na trénink.“ Natáhne ruku, po které se jí táhnou vytetované šlahouny a obkružují její prsteníček.

 „Jsem vyděšená, ale taky nadšená.“ Potřeseme si rukou, její stisk je pevný.

„Perfektní.“ Usměje se a vyjde ven, aby promluvila se Sinem v hale. Lucius čeká ve dveřích zasedací místnosti, pohled upřený na mě.

Vezmu krabici papírů a sejdu se tam s ním.

„Jak to šlo?“

„Chce mě trénovat.“

Zasténá. „Kurva, budeš ještě žhavější, až budeš vědět, jak mě sejmout.“

„Ta myšlenka se mi líbí.“ Protáhnu se kolem něj a pozdravím správní radu. Tentokrát nejsem sama. A tentokrát, nezklamu.

*****

Prudce se probudím, pak si uvědomím, že Lucius vklouzl na mě a jeho tvrdé tělo mě tlačí do postele.

„Dobré ráno,“ zamumlá mi do krku.

„To rozhodně je.“ Přejedu mu rukama po zádech a prostě si užívám jeho líbání. Pak sebou cuknu.

„Co?“ Podívá se mi do očí.

„Musím za Stellou. Nepřijdu pozdě.“ Znovu proti němu zatlačím, ale on se nepohne.

„Pracovali jsme celý týden. Jsi si jistá, že musíš jít právě teď?“

Otočím se, abych viděla na hodiny na nočním stolku. „Ach můj Bože, nemám čas ani na sprchu!“

„Co je pár minut mezi novými přáteli?“ Přejede mi jazykem po hrudi a jeho pták už mě šťouchá u vchodu.

„Dostanu se tam včas a udělám dobrý dojem, nebo mi Bůh pomáhej, Lucie a vrátím se sem a znovu tě střelím.“

„No, když to podáš takhle…“ Zasténá a skulí se ze mě.

Vyskočím a běžím do koupelny, najdu kartáček na zuby a dám se do čištění jednou rukou, zatímco prohrabávám hromádku čistého oblečení, které jsem si přinesla do Luciova domu.

Stojí ve dveřích a sleduje mě, jeho nahé tělo je tak zatraceně lahodné v ranním světle.

„Přestaň mě pokoušet.“ Vyplivnu, pak vezmu gumičku a vyčešu si vlasy do ohonu.

Poškrábe se rukou na tváři, zatímco mi zírá na zadek. „Víš, nastavil jsem budík o patnáct minut napřed.“

Otřu si zubní pastu z úst. „Cože?“

„Nastavil jsem hodiny napřed, abys nepřišla pozdě. Vím, jak moc tohle pro tebe znamená.“

Otočím se a zeptám se, „To myslíš vážně?“

„Ano. Proč bych lhal o ještě dřívějším vstávání?“ Poškrábe se na hlavě.

Jeho pták je v plném pozoru.

Pomalu k němu dojdu a jeho pohled zaplane ohněm. „Takže máme čas?“

„Ano.“ Přikývne, pak se natáhne a přitáhne mě k sobě. „Čas na rychlé uvolnění stresu.“ Zvedne mě za zadek a já vyjeknu, když mě nese k posteli.

„Dej mě dolů.“ Kousnu ho do ramene.

„Jen když to bude na mého ptáka.“ Prohněte mi zadek.

„Ne. Sedni si.“ Ukážu na postel.

„Ach.“ Dá mě dolů. „Já vím.“

„Ještě ne, ale uvidíš.“ Kleknu si před něj na kolena.

Nesedne si, jen se na mě dívá dolů, zatímco si rukou hladí svého silného ptáka. „Vykouříš mě jako hodná holka?“ Jeho zastřený hlas způsobí, že zvlhnu a jsem nažhavená.

Otevřu pusu a čekám.

Zasténá při tom pohledu a přitiskne mi hlavičku na jazyk. „Vybílím ti pusu, Evie. Chceš to?“

V odpovědi ho vezmu dozadu do krku.

Cukne boky dopředu a jednou rukou mi sevře ohon. Zatnu mu nehty zezadu do stehen a celé mé tělo je pro něj jako v ohni, když začnu pohybovat hlavou na jeho ptákovi. Je silný a tak, tak tvrdý. Ze rtů mi unikne trochu slin a já se zkusí odtáhnout, abych se otřela, ale drží mě za ohon a navádí mě dopředu. Polknu a krk se mi stáhne kolem jeho žaludu.

Zasténá a dívá s na mě dolů. „Tak zatraceně hodná holka.“

Vklouznu si jednou rukou mezi nohy, zatímco jazykem pracuji na jeho délce.

„Kurva, jo, hraj si se svou kundičkou.“ Utáhne sevření mého ohonu a přirazí mi do pusy. Je čistou dominancí, bere si, co chce, zatímco si třu klitoris a plním tváře.

Mé napětí narůstá, tělo zpívá vzrušením, když kroutím boky proti svým prstům.

„Ach, kurva.“ Přiráží tvrději.

Trochu se zakuckám, oči se mi zavodní a když se na něj příště podívám, vypadá téměř nepříčetně. Tak zatraceně sexy, tak zaujatý námi dvěma.

„Udělám se ti na tom tvém růžovém jazyku,“ zasténá. „Ukaž mi to.“ Vezme mě za druhou ruku a omotá si ji kolem ptáka.

Otevřu psu a vystrčím jazyk ven. Ta naprostá zvrhlost toho, mě vzruší ještě víc. Orgasmus mě zasáhne najednou z ničeho nic. Zasténám, když se udělám a kundička mi pulzuje každou vlnou potěšení.

Lucius zabručí, jeho pták ztvrdne ještě víc a pak mi postříká jazyk, pokrývajíc ho svým spermatem, zatímco mu olizuji hlavičku, abych z něj dostala co nejvíc. Když skončí, zavřu pusu a polknu.

Klopýtne dozadu a posadí se na postel. „Do prdele.“ Podívá se na mě, jak mi jeho vyvrcholení kape po bradě. „Jsi jako Sixtýnská kaple. Jen se podívej na to umění.“

Protočím oči. „Směšné.“

„Nevím, jestli tě po tomhle můžu nechat jen tak jít. Chci říct, co když na mě změníš názor, zatímco budeš pryč? Pak co, Evie? Už nikdy nedostanu tuhle epickou hlavu? To nemůžu dopustit.“ Natáhne se a vytáhne mě na nohy.

„Nejspíš by ses o mě měl dobře postarat, když jsem tady a doufat v nejlepší, zatímco nejsem.“ Následuji ho do koupelny, kde navlhčí žínku a přiblíží ji k mé tváři. „Nesnáším to, ale musím to udělat.“ Povzdechne si, zatímco mě čistí. „Všechno pryč.“ Políbí mě.

Pohlédnu za něj na hodiny. „Do prdele.“ Otočím se a začnu na sebe házet oblečení. „Musím jít.“

„Jen mi slib, že se vrátíš zpátky.“

„Tolik se strachuješ, že ztratíš tuhle epickou hlavu?“ zasměju se a popadnu klíče od auta, zatímco sprintuji ke schodům.

„Strachuji se, že ztratím tebe.“ Následuje mě.

„To se nestane.“ Běžím zpátky k němu, znovu ho políbím a pak pádím ze schodů.

Když odjíždím pryč, stojí v rozbitém okně – nyní zakrytém plexisklem – stále nahý. Jak může být jeden muž tak agresivní a zároveň tak sladký? To nikdy nepochopím.

Dojedu na konec příjezdové cesty a odbočím doprava, slunce stále nízko nad horizontem. Noha mi šlape na plyn trochu moc, ale odmítám se zpozdit.

Stromy ubíhají kolem a já mám dobrý čas.

Dokud přímo přede mnou nevystřelí na silnici černé auto.

Zasáhnu ho bokem. Zavřu oči při tom střetu a poslední věc co slyším, je zvuk klaksonu.