Lucius - 24. kapitola

Překlad: Lucianna

Kapitola 24 – Evie

Probudím se. Vím, že je něco špatně. Jako bych byla na špatném místě. Otevřou se mi oči a já si uvědomím, že jsem v cizí posteli a nemám na sobě ani nitku oblečení.

Prudce se posadím, škubnu dekou na svou hruď a snažím se dát dohromady.

„Jsi v…“

Zakřičím a oženu se dlaní ruky.

„Au, hej!“ Lucius se přetočí na záda a chytne se za nos. „Do prdele.“

„Kde to jsem?“ odsunu se na kraj postele a rozhlédnu se.

Ostré linie, minimalistický nábytek, fantastický výhled z okna na lesy. „Jsem u tebe.“

„Proč jsi mi šla po nosu?“ zasténá.

Nadechnu se a setřesu strach. Jsem v bezpečí. Vybublá ze mě podivný smích.

„Myslíš, že je to legrační?“

„Myslím si, že legrační je, že jsem ve tvé hranaté věži hrůzy, ale nějak se cítím v bezpečí.“

Spustí ruku a já si všimnu, že nemá tričko. Přímo přes srdce se mu na hrudi rozprostírá velká modřina, z místa dopadu kulky vyzařuje spletité tetování šlahounů révy. Na malou vteřinku se skoro cítím provinile. Ale pak si vzpomenu, že si o to Lucius rozhodně koledoval.

„Co za idiota jde po někom, kdo mu míří na hruď nabitou zbraní?“ vyhrknu.

„Nejdřív napadneš můj krásný nos a nyní zpochybňuješ mou inteligenci? Vždycky se vzbouzíš s takovou náladou?“ Strčí si ruce za hlavu a poskytne mi plný výhled na svou opálenou hruď a břišní svaly.

Odtrhnu pohled a přísahám bohu, že si přeji, abych se nějak dokázala nečervenat. Nedokážu, takže se snažím přeřadit dřív, než si všimne. „A proč jsem nahá?“ Pamatuji si pár detailů toho, co se stalo v autě, ale pak je to jako v mlze. „Co jsi mi udělal?“

„Chceš dlouhou, nebo krátkou verzi?“ Natáhne se a chytne mě za paži a jemně mě stáhne zpátky na postel. „Jen tady lež. Nezaútočím na tebe, dokud o to hezky nepožádáš.“

Protočím oči. „Dlouhou verzi. Chci všechny detaily tvé zkaženosti.“

Otočí se ke mně a opře se o loket. Měla bych požadovat své oblečení, vyhrožovat mu, utéct odtud, nebo volat o pomoc. Místo toho zírám na něj a na jeho stín strniště, uvažujíc jaký by to byl pocit na mé kůži.

„Tak se na to podívejme. Nejdřív jsi mi úplně pozvracela mé oblíbené boty.“

„To si pamatuji.“

„To od tebe bylo velmi neslušné.“ Mrzutě se na mě podívá a pak pokračuje, „A potom, jsi dávila na prázdno. Obracelo mi to žaludek, abych byl upřímný. Bolí mě to jen slyšet.“ Cukne sebou. „A potom, co se tvůj žaludek rozhodl, že je opravdu a skutečně prázdný, tak jsi omdlela.“

„To je divné.“ Zavrtím hlavou a mé pohyby zvednou vůni z jeho povlečení. Ta jeho borovicovo-citrusová vůně, smíchaná s jemností látky. Nevysvětlitelně příjemná, pokud budu já, upřímná. „Nejsem omdlívací typ. Chci říct, ano, byla jsem vyděšená a nejspíš v nějakém šoku, ale i tak…“

„Dal ti někdo něco na té párty? Sledoval jsem tě většinu času a nic takového jsem neviděl.“ Podívá se na mě těma svýma světle modrýma očima, těma, které by neměly patřit takovému ďáblovi, jako je on. Ale ta část, která mě rozrušuje, je ta starost v nich. Starost o mě.

„Počkat. Měla jsem šampaňské. Ačkoliv ne moc. Beau mi ho dal.“ Představa toho, jak mu krev teče z krku, mi prolétne myslí.

„Musel tě nadrogovat. Něčím, abys byla povolnější? Nevím.“ Natáhne se přese mě a vezme si z nočního stolku mobil.

„Co to děláš?“

„Volám rodinnému lékaři. Chci, aby tě zkontroloval.“

„Jsem v pořádku.“ Položím mu ruku na jeho.

„Ale nemáme tušení, co ti dal.“

„Lucie.“ Vezmu mu telefon a vrátím ho na stolek. „Jsem v pořádku.“ Když se na něj zpátky podívám, jeho oči jsou tam, kde mám deku omotanou kolem prsou.

Ten pohled rozpaluje mou kůži, jiskry se vzdouvají k tomu jedinému elektrizujícímu místu mezi stehny.

Odkašlu si. „Takže jsem byla nadrogovaná. To dává smysl. Aspoň mě přestala bolet noha.“ Zahýbu palci.

„Obávám se, že za to můžu já. Vyčistil jsem ti znovu ránu a dal ti pár injekcí Novocainu, každých pár hodin, zatímco jsi spala. Aby ti bylo pohodlně.“

„Ty máš jen tak po ruce Novocain?“

Pokrčí rameny. „Poslal jsem pro doktora a doručil nějaké malé injekce. O nic nejde.“

„Ty jsi volal svému soukromému lékaři uprostřed noci, aby ti přivezl injekce Novocainu, abych lépe spala?“

„V případě, že sis toho nevšimla, Evie, nedokážu se zastavit, když jde o tebe. Dokonce jsem ti vyčistil zuby, zatímco jsi byla mimo. Není to nic lehkého, ale víš, že se nevzdávám. Upřímně, udělal bych pro tebe cokoliv.“

Pohlédnu na modřinu na jeho hrudi. „Kromě smrti.“

„Možná bych udělal i to, kdyby to okolnosti dovolily.“ Vezme mě za ruku a položí si ji na hruď. „Nikdy jsem nikoho nechtěl tak ochraňovat, jako chci ochraňovat tebe.“ Věnuje mi poloviční úsměv. „Ale vzhledem k tomu, jak jsi mi právě zlomila nos, začínám mít pocit, že jsi v sebeobraně velmi dobrá sama.“

„Pracovala jsem na tom, abych už nikdy znovu nebyla obětí.“ Povzdechnu si. „Ale hádám, že potřebuji brát lekcí sebeobrany trochu víc. Já jen… Charles přišel za mě a chytil mě a já nemohla dělat nic. Nedokázala jsem se zachránit. Nemáš představu, jak frustrující to je.“

„Je dvakrát tak velký jak ty, Evie, a měl moment překvapení.“

„Nesnáším…“ Neměla bych mu nic z toho říkat. Ale s ranním sluncem, pronikajícím širokými okny a zahalujíc mu tělo jako teplá deka, se cítím otevřená. Zranitelná. Nikdy mě nikdo neznal, ale to je záměr. Nemohla jsem nikomu dovolit, aby se ke mně přiblížil. Můj život má příliš mnoho tajemství, příliš mnoho temných zákoutí a rozhodně příliš mnoho duchů.

„Co se to tady děje?“ Přejede mi konečky prstů po čele.

Podívám se mu do očí a způsob, jakým se na mě dívá, mě rozpouští zevnitř. „Chystala jsem se říct, že nesnáším, když se cítím bezmocná. Naposledy, když jsem se tak cítila…“ Nemůžu tu myšlenku dokončit nahlas. Znamená to příliš moc a nese to příliš mnoho tíhy. Protože Lucius je částečně důvodem, proč nikdy znovu nebudu schopná se někomu otevřít. Nejen kvůli tomu, co udělal Redovi, ale protože jsem ho tak strašně moc chtěla, ve svých extravagantních pubertálních fantaziích. Ovlivňoval každý aspekt mého dřívějšího života a pak všechno zničil. Roztrhal i ty mé části, které mě držely připoutanou k tomuto místu, k těmto lidem, k hrůzám Akvizice.

„Chápu to. Naposledy ses cítila bezmocná, když jsem zabil tvého…“

Naklonila jsem se a políbila ho, abych odstranila to prohlášení, než ho mohl dokončit.

Odpoví, přitiskne mě dolů na polštář, zatímco jeho ústa si berou má v důrazném polibku, který maže hranici mezi láskou a touhou. Protože v tuhle chvíli si uvědomuji, že ho miluji způsobem, který je stejně matoucí jako skutečný. Je to touha, je to nostalgie, je to toužení, je to spousta emocí, zamotaných v pevném uzlu. A celou dobu, byl středem toho uzle. V mých nočním můrách a nejdivočejších snech – vždycky to byl on.

Jak dlouho jsem ho milovala? I když zabil Reda? I tehdy? Ta myšlenka mě vyděsí, ale také zní pravdivě. Možná jsem nikdy nikoho nepustila blíž, protože jsem prostě nechtěla jen tak někoho. Chtěla jsem tohoto ďábla s andělskýma očima. Chci jeho lásku a musím mu dát svou. Požaduje to ode mě – když mě ochraňuje, když mě zachraňuje, když pro mě všechno riskuje. To odhalení je jako bomba, odpálená skrze mě. Jsem stejná a přece nejsem. Evie, Evelyn, ať se ze mě stane kdokoliv – jsem někdo, kdo zná lásku, a to je jediné, v co může každý doufat, ne?

Když se na mě vyhoupne, uvědomím si, že je pod dekou nahý.

Chytnu ho za ramena a zatnu mu do nich nehty, když se uloží mezi má stehna.

Odtáhne se od polibku a vezme mou tvář do dlaně. „Je tohle to, co chceš?“

„Co?“

„Chci, aby sis byla jistá, Evie. Protože jakmile to uděláme, nikdy tě nenechám jít. Čekal jsem na tebe celý život. Jen jsem si to neuvědomoval. Ne, dokud jsi mě nestřelila do srdce.“

„To je spousta hezkých slov, na zlomyslného Vinemonta.“ Oči se mi zalijí, když k němu vzhlédnu.

„Takže méně tedy? V tom případě to zjednoduším. Miluji tě, Evie.“

Jak může být tohle skutečné? Jak to, že jsme oba vybrali tak dlouhé, zakroucené cesty a dorazili na stejné místo? Neznám na to odpověď. A nejspíš nikdy nebudu.

„Láska? Od ďábla?“

„Tak to je. Je tvoje.“

Teplo zaplaví mou kůži, zapálí mě, když se mu dívám do očí. „Neměla bych. Bránila jsem se tomu. Tak moc jsem proti tomu bojovala.“ Unikne mi slza z oka a on ji chytí na konečku prstů. „Ale já… myslím, že tě taky miluji.“

Na okamžik, vypadá překvapeně. Proč se to zdá srdcervoucí i rozkošné zároveň?

„Opravdu?“

„Ano.“

„I když jsem…“

„Pššt.“ Přitisknu mu prst na rty. „Budeme mluvit jen o budoucnosti, dobře? Budoucnost je to, kam odteď budeme směřovat, ne zpátky. To je jediný způsob, jak to může fungovat.“

Usměje se a otřes i nos o můj. „Líbí se mi, jak to zní.“ Zavrtí se a jeho pták přejede po mé kundičce. „Kurva, miluji tenhle pocit.“

Omotám mu paže kolem krku a políbím ho. Hltá mě, jeho jazyk hladí můj, zatímco rukama sjíždí dolů po mém těle. Když vezme do dlaně mé prso, zasténám při tom tlaku, jímž ho svírá.

„Sakra, přiměješ mě vybouchnout jen z toho, že se tě dotýkám.“ Zasténá a líbá mě na krk, jeho rty jsou tak teplé na mé kůži a přitom mi způsobují husí kůži.

Pohnu boky proti němu a on mě chytne v pase. „Ne.“ Jeho hlas je nízký a syrový, zatímco olizuje mou bradavku.

Jeho dotek vyšle jiskry horka tančit skrz mě, a já potřebuji víc, ale on mi nedovolí se pohnout. Místo toho, mě drží na místě a saje mi prso, jeho jazyk je čarovný a mrštný. V době, když se pohne níž, jsem zoufalá, ruce mám v jeho vlasech a prohýbám záda, zatímco mi posévá břicho polibky.

Když se dostane k mé kundičce, strhne deku pryč a zírá na mě. Je tak napnutý, jeho tvrdý pták je v pozoru, když palci přejede po mých záhybech a rozevírá mě. Je to sprosté a žhavé a já sténám, když se nakloní blíž a jeho dech tančí po mé horké, vlhké kůži.

„Podívejme na tu pěknou, malou kundičku.“ Zašklebí se a zaboří tvář mezi má stehna.

„Lucie!“ Zalapám po dechu, když dlaněmi zatlačí na vnitřní stehna, aby mě rozevřel do široka a hrdelně sténá, když mě líže.

Vtiskne jazyk do mě a sevře mi stehna, a já mám pocit, že bych mohla vybouchnout jen z toho pocitu, být držena roztažená a drancována.

Ale pak se přesune k mému klitorisu, nasaje ho mezi rty a pak po něm šlehá jazykem. Přitáhnu ho, používám jeho obličej, zatímco mě škádlí a ochutnává. Vklouzne dvěma prsty dovnitř a vzhlédne na mě. „Potřebuješ víc, Evie. Tak moc víc.“ Vrátí se ke klitorisu, kmitá po něm špičkou jazyka a já se třesu chtíčem.

„Prosím.“

„Prosím?“ Vyškrábe se nahoru po mém těle svými horkými a vlhkými rty sdílí mou chuť se mnou.

Namíří ptáka k mému vchodu a jeho silná hlavička se vtiskne dovnitř.

Nemůžu to zastavit, ani za nic. Možná to takhle vždycky mělo být. Nevím, ale jsem si jistá, že potřebuji Lucia stejně, jako potřebuji další nádech.

„Tak zatraceně těsná.“ Zasténá a zatlačí hlouběji, a jeho pták vklouzne do mé vlhkosti, zatímco ho pobízím hlouběji.

„Nepřestávej.“

„Přestat, nikdy nebyla možnost, když přijde na tebe, miláčku.“ Přejede jednou rukou za má záda a chytne mě za rameno. Držíc mě na místě, vklouzne zbytek cesty dovnitř, jeho boky přirazí hladkým pohybem.

Jsem ho plná. Plná lásky k němu. Nechci, aby to někdy skončilo.

Odtáhne se a vrhne se znovu dopředu, rukou mě stále drží na místě, zatímco se pohybuje. „Udělej se pro mě. Ježíši Kriste.“ Zasténá, rychle se vytáhne a pak vrazí hluboko, a začne s rychlým rytmem.

Roztáhnu pro něj nohy víc do široka, paty ve vzduchu, zatímco naše těla do sebe naráží a ten zvuk se rozléhá po místnosti. Přitisknu ruce k čelu postele a on mi pustí rameno, zakloní se a dál do mě pumpuje.

„To je pohled na tebe. Tak zatracený pohled.“ Sevře mi prsa a štípne do bradavek, zatímco pracuje na mé kundičce.

Prohnu se při jeho doteku, celé tělo zapálené uvnitř i zvenku.

„Kurva jo, vezmi si to všechno, Evie. Chci vidět každý svůj centimetr v tobě.“ Zakloní se ještě víc a pohlédne tam, kde jeho pták klouže dovnitř a ven. „Ach, sakra.“ Jeho pták ztvrdne ještě víc a on na mě spadne a jeho ústa najdou moje, v zoufalém polibku.

Naše těla, kluzká potem, po sobě kloužou, jak poznáváme a ochutnáváme jeden druhého.

„Co potřebuješ, miláčku?“ Kousne mě do ucha a pak mi saje krk. „Chci aby ses udělala tak tvrdě, až uvidíš hvězdy. Řekni mi, co tahle krásná kundička potřebuje.“

Zasténám při jeho slovech, při všech těch pocitech, které mnou prolétají s každým jeho úderem.

„Já vím, co potřebuješ, má malá Evie.“ Přesune jednu ruku mezi nás, zatímco se na mě dívá, tmavé vlasy divoké a pohled upřený.

Když přitiskne palec na můj klitoris a začne ho třít, zatnu mu nehty do zad. „Lucie, ano!“

„To je moje hodná holka.“ Znovu zajme jednu mou bradavku ve svých ústech a tentokrát kousne tvrději. Náznak bolesti vyšle mé vzrušení po spirále ještě výš a já nedokážu zastavit tu rostoucí vlnu eufórie, která mnou proudí.

„J-já…“ Dech se mi zadrhne, když mě zasáhne orgasmus. Přijde to odněkud z hlubin a uvolňuje se to znovu a znovu, když svírám Lucia a křičím jeho jméno. Nepřestává mě třít, ústa na mých prsou, na mém krku. Udělám se až sotva mohu dýchat, mé tělo je hotové a tak citlivé.

„To je tak zatraceně žhavé.“ Přejede mi dlaní po tváři, mezi má prsa a pak k mé kundičce. „Bože, to je pocit. Tak dokonalé.“ Vezme mou ruku a přivede ji ke svému ptákovi, zatímco přiráží dovnitř a ven.

Je to tak sprosté, tak zatraceně dokonalé, cítit jeho tvrdého ptáka, klouzat do mé vlhké kundičky.

„Všechno pro tebe. Každý můj kousek je tvůj.“ Vytáhne se a pak mě přetočí na břicho.

Tvrdým zatažením se mnou cukne na svého ptáka. Vyjeknu při tom tlaku, když do mě vstoupí zezadu.

„Sakra jo.“ Přejede prstem dolů po mém zadku a po zadní dírce.

„Lucie!“ Otočím na něj pohled.

Ušklíbne se zpátky a zvýší tlak, až vklouzne špičkou prstu dovnitř. „Vezmu si každý otvor, který máš, miláčku. To ti můžu slíbit. Možná ne právě teď.“ Zatlačí ho dál a já nemůžu zadržet zasténání. Jak může něco tak špatného, být tak dobrý pocit? Vyšle to víc vzrušení mým tělem, že bych mohla přísahat, že jsem ještě vlhčí.

„Líbí se ti to?“ Zabručí a jeho zvířecí způsoby mě jen víc vzruší. Když mě plácne po zadku, nadskočím. „Ptal jsem se tě na otázku, Evie. Líbí se ti, když si hraju s tvým těsným zadečkem?“

„Ano,“ vydechnu.

„Já vím, že ano, hodná holka.“ Natáhne se a druhou rukou vezme do hrsti mé vlasy.

Když do mě znovu přirazí, prohnu se a beru si každý jeho centimetr. Tahá mě za vlasy a ojíždí mě, zatímco prsty dráždí můj zadek.

Jsem tak rozdělaná, tak vzrušená, že tu vlnu v sobě cítím znovu. Valí se a valí, a když Lucius zarazí prst ještě hlouběji, vykřiknu a znovu se udělám. Tentokrát je to hlubší a kratší, ale ne slabší.

„Cítím tě, Evie. Tvoje kundička mě chce zmáčet.“ Přiráží tak tvrdě, až se otřásá postel. „Vezmi si to.“ Jeho pták sebou cuká a já cítím, jak do mě stříká své uvolnění. „Vezmi si to všechno, jako hodná holka.“

Můj orgasmus udeří znovu, v posledním výbuchu blaženosti. Sklouznu na postel, jako bych neměla kosti. Jeho sperma mi stéká po vnitřních stehnech, ale je mi to jedno. Ne, když jsem byla právě ošukána do dvou úžasných orgasmů.

Nakloní se přes moje záda a políbí mě mezi lopatky. „Hodná holka.“

Kdy se stalo, že mi z téhle hloupé věty měknou kolena? Měla bych protestovat, ohradit se a informovat ho, že nejsem pes. Ale způsob, jakým to říká, bože! Ten drsný způsob, jakým mě chválí, když mi dává potěšení a bere si svoje – už teď po něm toužím.

A nechala jsem ho udělat se ve mně. Zasténám.

„Co?“ Padne vedle mě a přitáhne mě k sobě.

„Právě jsme…“

„Prožili náš sen o společném vzteklém sexu?“ doplní to.

„Udělali se bez ochrany,“ opravím ho.

„Jo. Já vím. Ale…“ Vezme mě za bradu a přitáhne mě tváří k sobě. „Nemohl jsem se vytáhnout. Ne s tebou. Ne s námi.“

„Beru antikoncepci.“

„Dobře.“

Vyjeknu. „Dobře?“

„Jo.“ Je naprosto v pohodě. Skoro namyšlený.

„Jako že by ti bylo jedno, kdyby ne?“

„Bylo. Podívej, jsem tady zamčený, Evie. Řekl jsem ti už předtím, než jsme se do toho dali, že to je navždy.“

„Co když já nechci, aby to bylo moje navždy?“

Zasměje se a ten zvuk je nízký a tak zatraceně sexy. „Samozřejmě, že ano. Jen se na mě podívej.“

„Bože, už jsem zpátky u toho, že tě chci praštit.“ Začnu se od něj odtahovat, ale nenechá mě jít.

„Můžeš mě mlátit jak chceš, pokud mě neopustíš.“ Projede mi prsty skrz vlasy. „Už ti odrůstají. Miluju tu barvu. A tam dole to máš stej…“

„Upřímně!“ Nakrčím nos.

„Co?“ Políbí mě na nakrčený nos. „Líbí se mi to.“

Může to být skutečné? Ležím tady s mužem, kterého jsem chtěla zabít – a nejspíš ho budu čas od času chtít stále zabít – a mám s ním rozhovor o skutečné budoucnosti?

Povzdechnu si a uvolním se u něj, jeho srdce mi buší pod tváří. „Opravdu chceš děti?“

„S tebou? Jo.“

„Co když je tohle jen pomíjivý zájem, kvůli…“

„Ne.“ Vytáhne mě na své tělo, až si koukáme z očí do očí. „Nikdy jsem si nebyl ničím ve svém životě jistější.“

Oči se mi zalily slzami a já se cítila tak zatraceně odhalená. Jako šnek bez ulity.

„Hej.“ Políbil mě jemně, hřejivě – tak, jak jsem si myslela, že toho není schopen. „Jsem si tebou jistý, Evie. Jsem kretén, zatracený magor. Já to vím. Vždycky jsem to věděl. Ale ty jsi moje zkáza. Nutíš mě chtít být víc, než jen podělané monstrum. Neříkám, že mohu být, ale ty jsi jediná, kdo mě kdy přesvědčil to zkusit. Dobře?“

Přikývnu a políbím ho, protože pro jednou, nejsem sama.

A pro jednou, nechci být.