HS - 9. kapitola

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

Gage

Seděl jsem doma v kanceláři a přemýšlel o tom, jak se mi v posledních dnech v domě dařilo. Ollie nejenže uklidila nepořádek, ale omluvila se paní Heleně, jejíž chování se stalo příjemnějším, jakmile byl dům opět v nejlepším pořádku.

Jak se ukázalo, kuchařka Ava se objevila na snídani a trochu pomohla tím, že dala nějaké věci na podestu v horním patře, ale já jsem byl prostě rád, že je všechno hotové a dům je zase v pořádku.

Co mi ale nešlo z hlavy, bylo to, co Ollie říkala, že zaslechla, a pokud to byla pravda, musel jsem se s tím vypořádat. Nemohl jsem nechat Helen zahořknout, že se mnou žije moje dítě, i když se k tomu neupsala. Byl jsem dospělý, když přišla pracovat pro mou rodinu, a i když jsem věděl, že jí přibývají léta, nemyslel jsem si, že by děti nenáviděla.

Její návrh, abych pracoval doma, byl nejspíš proto, že si připadala jako chůva, když byla jediným zaměstnancem na plný úvazek, který navíc bydlel ve vlastním soukromém bytě v mém domě. Můj otec si vždycky vydržoval hospodyni pro mou matku, která byla vždycky zaneprázdněná žena. Rozhodla se zůstat doma a vychovávat mě, dokud jsem nevyrostl, a pak se vydala za svou vášní stát se umělkyní. Většina jejích prací byla známá v místním měřítku, ale měla potenciál dokázat větší věci, kdyby její život tak brzy neukončila rakovina.

Táta se po jejím odchodu soustředil na práci, a když mi bylo patnáct, vzal mě do party a začal mě učit všechno, co uměl.

Helen se starala o dům, takže jsme se doma nemuseli o nic moc starat, a když se ohlédnu zpátky, hádám, že dům byl mnohem klidnější a její práce byla mnohem jednodušší, když se nemusela starat o malou. Ale to nic neměnilo na tom, že tam má dcera zůstala. Alespoň jakmile skončily rozdělené návštěvy, které jsem měl s Ednou. Zavolal jsem jí už dřív, abych se domluvil, že se k ní Ollie vrátí ve čtyři hodiny.

Z myšlenek mě vytrhlo zazvonění telefonu a překvapilo mě, že mi opět volá Lauren, a ne naopak. „Ahoj, krásko. Jak to dneska šlo?“

„No, jsem hrdou majitelkou chaty ve Wade’s Creeku.“

„Jo, o tom jsem slyšel. Nezníš moc nadšeně. Nezažili jsme tam jako děti hezké chvíle?“ Já tam zažil jedny z nejlepších.

„Jo, ale tehdy to pro mě byla jen stará smradlavá chata a přestala jsem tam jezdit, jakmile jsem byla dost stará na to, abych si mohla vybírat.“

Nemohl jsem si pomoct, ale rozesmál jsem se. „Ta stará smradlavá chata, o které mluvíš, je pěkný dům se čtyřmi ložnicemi a dvěma a půl koupelnami, princezno.“

„Já nejsem princezna. Jen si vzpomínám, jak jsem se tam v dětství hrozně nudila. Rodiče nedovolili žádnou televizi ani kabelovku. Noah měl vždycky tebe a nechtěl, abych se k němu tenkrát připojila.“

„Jezdily s tebou kamarádky.“

„Většina z nich se chtěla honit za tebou a mým bratrem. Ne, díky.“

„Jo, tobě se nelíbilo, že mě honíš?“

„Jako by.“ Zachichotala se a pořád zněla jako dívka, kterou jsem znal. „Chci tě o něco požádat, a jestli nemáš čas, pochopím to.“

„Tak se ptej. Jediné, co můžu udělat, je říct ne, což je velmi nepravděpodobné, když jde o staré přátele.“ Co jsem si to namlouval? Pokud šlo o ni, byly všechny sázky zrušeny.

„No, protože si pořád myslím, že je to ta stará smradlavá chata z mého mládí, možná bys mě tam zítra chtěl odvézt a podívat se tam se mnou? Můžeme se podívat, co z toho místa zbylo, a určitě nám pomůže, že jsi stavitel.“

Když ji slyšel mluvit, musel si myslet, že to místo je rozpadlá skládka. „Opravdu si myslíš, že je to tak špatné?“

„Nemám ponětí a nejsem si jistá, jestli se cestou tam neztratím a nebudu si muset, zavolat Uber. Proto tě potřebuju.“

Když jsem to slyšel, nebylo možné odmítnout. Chtěl jsem, aby mě potřebovala kvůli něčemu víc než kvůli mému náklaďáku a mým šíleným tesařským schopnostem, ale obával jsem se, že to je všechno, co jí zatím můžu nabídnout. Nebyl čas využít situace a udělat nějaký krok; byl čas zastoupit Noaha a být mu přítelem. „Jasně, pomůžu ti.“

„Jsi nejlepší! V kolik hodin mě dneska vyzvedneš? Večeře stále platí?“

„Ano, jen musím do čtyř sbalit a připravit dceru a pak jsem na večer tvůj. Vyzvednu tě. Jen řekni, kdy to bude.“

„Není sedm hodin moc brzy? Byl to dlouhý, emotivní den.“ Nemohl jsem se jí divit, že chce jít brzy spát; měla toho za sebou hodně.

„To je perfektní.“

„Říkal jsi, že tvoje dcera odjíždí?“

„Jo. Teď ji mám jen na částečný úvazek. Dělím se o týdny s její babičkou Ednou, ale to se brzy změní. Snažíme se, aby pro ni byl přechod co nejpohodlnější.“

„Umím si představit, že to pro ni není snadné. Když je tak mladá a všechno se mění, je dobře, že na to jdeš pomalu.“

„Jo, posledních pár dní měla problémy, takže bude ráda, když se vrátí k Edně.“

„Potíže? Ten malý andílek?“ Zasmála se a já uvažovala, že jí povím o tom obrovském nepořádku, který Ollie nadělala.

„Jo, když chce, je to malý postrach, ale myslím, že jsem našel zdroj problému.“

„Jo? Doufám, že se to dá napravit.“

„To doufám taky.“ A opravit tak, abych nemusel propouštět pomocníky. Jestli spolu Ollie a Helen nebudou vycházet, musel bych něco udělat.

„Jsem si jistá, že se to vyřeší. A já budu připravená a v sedm hodin dole v hale.“

Došlo mi, že už asi nechce, abych za ní chodil do pokoje, a to mi spolu s tím brzkým datem dalo najevo, že má na mysli jen přátelské úmysly. Šel bych na tu večeři, dobře se bavil a domů bych se vrátil se svými problémy sám. Věděl jsem, že se jí musím zeptat na tu smlouvu, ale místo toho jsem ji nechal jít a rozhodl se jít nahoru a sbalit Ollieniny věci.

Stihl jsem Ollie odvézt na Edninu schůzku, ale počasí mě na dálnici trochu zpomalilo, a když jsem se vrátil do města, bylo už skoro šest hodin. Měl jsem tak akorát čas, abych se umyl a připravil na večeři s Lauren.

Zatímco jsem se natíral kolínskou, na mobilu mi zazvonila zpráva. Podíval jsem se dolů a uviděl, že mi Noah napsal. Chovej se slušně.

Ten kluk se neměl čeho bát. Podle toho, jak jeho sestra volala, že chce jít brzy spát, bude do deseti doma a bude spát.

Rozhodl jsem se nechat zprávu plavat a popadl klíče, abych vyrazil ven. Do hotelu jsem dorazil s desetiminutovou rezervou, ale když jsem vešel do hotelové haly, Lauren, stála u fontány a vypadala jako bohyně.

Vlasy jí vlály po zádech, když se otočila a uviděla mě. Byla to každým coulem ta dívka, kterou jsem znal, ale její křivky mě budou muset trochu ovládat. Mé oči bloudily po každém vrcholku a údolí a bylo strašně těžké se na ni dívat a nemyslet na milion věcí, které bych jí nejraději udělal. Zavřel jsem oči a snažil si představit, jak se na mě řítí Noahova pěst, ale místo toho jsem viděl to, o čem jsem snil už předešlé noci: jak leží na zádech, vzdychá a vyslovuje moje jméno, když do ní zajíždím.

Přešla přes halu a já se s ní setkal na půli cesty a nabídl jí rámě. „Vypadáš neuvěřitelně,“ řekla a prohlížela si mě nahoru a dolů.

„Ty vypadáš úžasně.“ Nechal jsem oči až příliš dlouho těkat po jejím výstřihu a ona se zachichotala a zvedla mi bradu.

„Oči nahoru, pane Riley.“ Sundala si kabát z náruče a natřásala si ho.

„Aby bylo jasno, to ‚pan Riley‘ mi nepomáhá chovat se slušně.“ Tím jsem si vysloužil jemný smích a pošťouchnutí, když jsem ji vyprovázel k autu.

„Kde máš Truck?“ Rozhlédla se po parkovišti, když jsem přistoupil k Chargeru, stiskl zámky a otevřel jí dveře.

„Myslel jsem, že dáš přednost autu. Truck používám na práci a záchranné akce.“ Mrkl jsem.

Vklouzla na sedadlo a podívala se na mě. „Ještě jednou díky, že jsi mě přijel zachránit. Neví se, kdy by ta odtahovka přijela.“

„Ještě bys čekala s rampouchy ve vlasech. Mimochodem, dnes večer vypadají nádherně. Vždycky se mi líbily dlouhé.“ Zavřel jsem za ní dveře a obešel auto.

Když jsem se usadil na sedadlo vedle ní, pohlédla na mě zboku. „Ah, to líbili, viď? Nevěděla jsem, že máš v oblibě moje vlasy.“

„No, znám tě už dlouho. Pamatuješ, jak sis na střední škole nechala udělat ten bob?“ Zasmál jsem se, když si zakryla obličej. Nastartoval jsem auto, když se hlasitě rozesmála.

„Ale no tak, jako bys neměla příšerné vlasy? Pamatuju si, jak jste s Noahem měli ty dlouhé, ušmudlané vlasy.“

„Bylo to grunge, a to proto, že jsme poslouchali nějakou nářezovou grungeovskou muziku. Nebuď nenávistná. Prošla sis takovým tím obdobím Spice Girls.“

„To mi nepřipomínej.“

„A taky období Britney. Týden jsi brečela, protože ti táta nedovolil obarvit si vlasy. Noah si o tebe dělal starosti, že jsi nejedla.“ Zamířil jsem ven a přemýšlel, kam ji mám vzít. Už dlouho jsem nebyl na rande, ne že by tohle bylo rande, ale nemohl jsem si vzpomenout, co bylo dobré.

„No, slyšela jsem samé řeči o tom, že blondýny se baví víc, tak se mi můžeš divit?“

„Ano, měnit ty vlasy by byl zločin.“ Podíval jsem se na ni, jako bych si na ně chtěl sáhnout, ale věděl jsem, že bych si ty zatracené ruce měl radši nechat pro sebe.

Dívala se z okénka na straně spolujezdce, ale sem tam se podívala mým směrem. „Myslela jsem, že sis mě ani nevšiml.“

„Věř mi, že ano. A všiml jsem si tě ještě víc, jakmile jsi začala chodit na střední školu. Tvůj bratr mě ale od jakéhokoli pokusu odradil. Takže jsme tady.“

Konečně jsem měl její plnou pozornost, když se podívala mým směrem. „Jo, jsme tady, a jen si pomysli, že nebýt mého bratra, mohli jsme být už dávno svoji.“

Dal jsem se dalším výjezdem do zábavní čtvrti. „Jo, slyšel jsem všechno o té zamilovanosti. Řekla mi o tom Molly Parkerová. Zajímalo mě, jestli jsi ji do toho navedla.“

„Cože? V žádném případě!“ Její tvář zrudla do červena, natáhla ruku a hravě mě plácla přes konzoli. „Kam mě to vedeš?“

Otočil jsem se, abych se jí podíval do očí. „Kamkoli budeš chtít.“