Always - 11. kapitola

Překlad: Sinnel

Kor.: Jitka

Když Cross sjel na známou silnici, přeřadil z druhého rychlostního stupně na třetí. Míjeli staré budovy, které potřebovaly opravit, světlomety Range Roveru osvětlovaly tiché ulice Brooklynu.

„To není moc skvělá část města,“ řekla Catherine.

„To ne.“

„Trávíš tady hodně času?“

„Trochu,“ připustil. Catherine se otočila na sedadle spolujezdce, aby se na něj podívala. Při tom Cross na zlomek vteřiny spustil oči ze silnice. Odrážela se na něj hořící zvědavost. „Co?“

„Věděl jsi, že když byl můj bratr ve škole, prodával tam drogy?“

„Catherine, vím, kteří učitelé ti před zkouškou pošlou Xanax, a kteří ti dají dobrou známku jen proto, aby sis udržela své místo v týmu.“

Zvedla jedno obočí. „Ano, ale no to jsem se neptala.“

„Můj názor ti právě přeletěl přímo nad hlavu, že?“

„Nebuď debil, Crossi.“

Povzdechl si. „Ano, věděl jsem to. Myslím, že každý ví, za kým jít, když chceš získat něco takového. Akademie je plná bohatých dětiček s až moc volným časem a spoustou peněz v ruce, a rodiči, kteří jsou až příliš zaneprázdněni, než aby jim věnovali pozornost. Není to tak velké překvapení.“

„Že děti užívají drogy? Ne. Že můj bratr dealoval? Svým způsobem ano.“

„Jak jsem řekl, možná pro tebe.“

I když Cross byl trochu šokovaný, že Catherine nevěděla, že Michel Marcello zásoboval děti na Akademie jakýmkoli jedem, který si vybrali, a to skoro tolik let, kolik tu strávil. Podle toho, co Cross věděl, tak před ním to byl jeho bratranec John. Od doby, co byl Michel stále poblíž, a stále měl čas dealovat, děti z Akademie mu stále volaly, pokud chtěly něco pro povzbuzení své zábavy.

Cross si nebyl jistý, kdo to převezme, až s tím Michel skončí. Také mu to bylo ukradené.

„Tebe to nepřekvapuje, protože víš, do čeho je moje rodina zapojená?“ zeptala se Catherine tiše.

Cross, když odpovídal, si dával pozor, aby výraz jeho tváře zůstal neutrální: „Myslím, že to záleží na tom.“

„Na čem?“

„Na tom, jak chceš, abych formuloval, co vím - vím to proto, že všichni vědí, že příjmení Marcello je spojeno se zločinem, nebo proto, že je s ním spojeno moje?“

Neuniklo mu, jak Catherine sama pro sebe přikývla a na místě spolujezdce se znovu opřela, jako by dostala odpověď, aniž by se musela na svou otázku zeptat.

„Ale jo,“ řekl, „proto mě nepřekvapuje, že Michel dealuje.“

„Aha.“

Cross s pokrčením ramen otočil volantem, aby uhnul od řady opuštěných budov, které pokračovaly dál, ještě dobrý blok nebo dva. Jejich cíl byl vpravo. „Někdo musí uspokojit poptávku, Catherine, a stalo se to, že Michel byl náhodou tím, kdo má ty správné kontakty, a lidé vědí, kam a za kým jít. Jen proto, že je Michel svým způsobem geniální student - nebo tak to o něm lidé říkají - ještě neznamená, že je v ostatních směrech hloupý. Ví, co dělá, a pravděpodobně má své vlastní důvody, proč to dělat. Kdo ví? Zeptej se ho.“

„To jsem udělala. Řekl, že má rád peníze.“

„Do prdele, pak to je dobrý důvod.“

Catherine si ho po očku prohlédla. „Opravdu?“

„Hmm?“

„Myslím jako peníze.“

Cross se ušklíbl. „Mám je hodně rád.“

„Tak moc, abys prodával drogy?“

„Kam náš hovor směřuje?“ zeptal se Cross.

Catherine pokrčila rameny. „Jsem zvědavá - pocházíme ze stejného světa, ne? Vím, co to pro mě znamená. Jsem privilegovaná. Vždy jsem byla. Moje rodina je respektována, ale ne z důvodů, o nichž lidé mluví, a z těch samých důvodů se nás děsí. Znamená to, že občas je tátova tvář ve zprávách nebo v novinách, a já musím předstírat, že to tak není. Přemýšlím, co to znamená pro tebe.“

„Tohle není úplně stejná otázka, Catherine. Svým způsobem ano, ale zároveň to není to samé. Chápeš, co tím myslím?“

„Ne.“

„Proč ne?“ zeptal se.

„Protože já jsem dívka a ty ne. Myslím si, že prostě už jen díky tomu, máš na všechno naprosto jiný pohled, Crossi.“

„Pak ano,“  zamumlal, „víš přesně, co tím myslím. Chceš, abych ti doplnil podrobnosti, to je ten rozdíl.“

„Věděl jsi už dřív, kdo jsem a kdo je moje rodina?“

„Ano.“

„A vůbec nikdy jsi o tom nechtěl mluvit nebo se zeptat?“

Cross s mávnutím ruky řekl: „Máme pravidla, dobře. Nemluvíme -“

„O rodině nebo byznysu, já vím.“

„Pak se neptej.“

„Takže jsem se zeptala já tebe.“

Bylo zřejmé, že tuhle konverzaci nehodlala nechat být.

„Pro mě to znamená, že moje priority jsou občas jiné,“ řekl Cross tiše, „a ne úplně stejné jako by mohly být tvoje nebo někoho z vnějšku. Mám své cíle, ale ty nebudou odpovídat těm tvým. Mám své zájmy, ale ty nejsou nutně přijatelné nebo vhodné. To znamená, že moje morálka je občas vychýlená a na své hranice tlačím mnohem víc, než bych měl – obvykle tak, dokud všechny neprasknou. Máš pravdu, je to jiné, protože jsem muž, ale není to o nic méně dusivé, Catherine. Tomu věř.“

„Nikdy jsem neřekla, že jsou dusivé.“

„Ale mohou být.“

„Ano, to mohou být,“ souhlasila.

„Opravdu tě to zajímá?“

Catherine na něj podívala. „Co?“

„Moje příjmení. Zda jsem jako ty. Změnilo by to něco?“

„Ne.“

Cross se usmál. „Ach?“

„Ale mohlo by to zlepšit, takže ano, možná by ten rozdíl pomohl.“

Nezeptal se proč. Opravdu nemusel. Bylo to lepší, protože bylo dobré mít někoho, kdo to chápal, aniž by bylo potřeba všechno vysvětlovat.

„Co je to za místo?“ zeptala se Catherine, když konečně Rover zastavil.

Ani ne třicet metrů od Roveru začínaly staré, zrezivělé koleje. Celé místo bylo v podstatě opuštěné, s přerostlou vegetací a budovami, které se začínaly rozpadat.

„Nejsem si úplně jistý, co to je,“ řekl Cross, „ale před pár měsíci jsem se tu učil řídit s manuální převodovkou. Zeke se tady tu noc zkurveně zpil pod obraz. Neměl jsem jinou možnost, než se opravdu rychle naučit se, jak používat řadicí páku a jet. Občas se tu pořádají party, ale ne dětmi z Akademie – znám jen pár z nich, přes Zekeho. Taky tu jsou závody v autech. Opravdu záleží na příležitosti.“

„Dneska večer tu nikdo není.“

„Ne. I když škoda; tyto party jsou mnohem lepší než jakákoli party z Akademie, na které jsem kdy byl.“

Catherine se zasmála. „Lžeš; ty jsi králem školy, Crossi. Máš víc kamarádů než -“

„Vůbec nemám lidi moc rád,“ vložil se do toho Cross, „ale oni mají rádi mě. Nemůžu si s tím pomoci.“

„Mě jsi měl rád,“ řekla.

Cross naklonil hlavu na stranu a okrajem zorného pole zachytil Catherine.

„Rád, Catherine. A ty nejsi stejná. “

Catherine se dívala ven z čelního skla. „Přivedl jsi sem někoho jiného?“

„Myslíš lidi jako -“

„Přítelkyně.“

Cross vyštěkl smíchem. „Nemám přítelkyně. Přestaň mě nutit ti to říkat. A ne, nepřivedl.“

„Vzal bys mě sem znovu? Myslím, když tu jsou lidé a tak?“

„Jo,“ řekl Cross, aniž by o tom přemýšlel. Měl silný pocit, že by si to Catherine z celé řady důvodů užila. „Víš, že se stačí jen zeptat.“

„Udělám to.“

„Dobře.“

Catherine si povzdechla. „Brzy se musím vrátit.“

„S tím si nedělej starosti. A hele, drž se dál od kreténů jako Derik.“

„Prosím?“

Cross pokrčil rameny. „V žádném případě se na tebe nedívá tak, aby mu to prospělo. Chce jen to, co od tebe může dostat, protože to je to, v čem vidí tvou hodnotu. Nechce to, co jsi mu ochotna dát. To je rozdíl, Catherine. Od kluků jako on se prostě drž dál.“

„A co kluci jako ty?“

„Ani to jsem neřekl,“ zamumlal Cross.

Rty Catherine se zvedly v úsměvu. „Ano, ale ani jsi nemusel. To už jsem svým způsobem usoudila sama. Myslím to ohledně něho.“

„Je to víc než jen on.“

„Já vím,“ řekla prostě.

Cross se na svém sedadle napřímil o trochu víc a všiml si hodin. Bez jediného slova Rover nastartoval a na staré silnici se otočil do protisměru.

„Naučil bys mě to?“ zeptala se Catherine.

„Co?“

„Jezdit s manuální převodovkou.“

Cross šlápl na brzdový pedál až tak, aby auto zpomalilo prakticky do rychlosti chůze.

„Řídila jsi někdy něco?“

„Trochu o prázdninách. Tohle je jiné?“

„Trochu.“

Hodně.

„Naučit se to zabere víc než pět minut jízdy,“ dodal Cross, „ale může ti pomoci, pokud se na to budeš cítit a budeš chtít.“

„Pomůžeš mi jak?“

Natáhl se přes sedadlo a rozepnul jí bezpečnostní pás. Nijak se neobtěžovat s vysvětlováním svých motivů, popadl ji kolem pasu a stáhl ji k sobě, na své místo, přímo na svůj klín.

„Plyn, brzda,“ řekl Cross a šťouchl její nohou k dotyčným pedálům. „Tohle je spojka a tu dneska večer zvládnu já.“ Dal Catherine ruku na řadicí páku a svou položil nad její. „Tady řadím z jednoho rychlostního stupně na další, buď nahoru, nebo dolů, podle toho, jaké rychlosti chci dosáhnout. Neděje se to během vteřiny, takže měj lehkou nohu.“

„Počkej, musím přeřadit, řídit, sledovat silnici a -“

„Žádná havárka,“ řekl s uchechtnutí, „a ano, všechno najednou. Tohle dokonce ani není všechno, je to jen přesně to, co dneska večer uděláš s mou pomocí. Ve skutečnosti potřebuješ mít alespoň jednu ruku na volantu, abys udržela auto na silnici, takže to možná udělej, zlato.“

Láskyplný výraz vyklouzl Crossovi z úst ještě dřív, než si vůbec uvědomil, že ho použil. I když vypadalo, že Catherine to nevadilo.

„Neměly by být na volantu dvě ruce?“ zeptala se.

Cross položil svou volnou ruku na její stehno a stiskl ho. „Tady máš extra ruku, pokud ji budeš potřebovat.“

„Ano, ale moje druhá ruka je na řadicí páce.“

„Ne vždycky,“ vysvětlil, „jen právě teď. Brzda, plyn a jedeme.“

Catherine tvrdě sešlápla plyn a motor Roveru hlasitě zařval. Auto vyrazilo vozidlo plnou silou vpřed. Zaječela a pokusila se slézt z Crossova klína ještě dřív, než ta zatracená věc vůbec znovu zastavila. Sešlápl brzdový pedál a na klíně si ji pevně udržel tím, že ji svíral kolem pasu. Tvrdě se snažil nerozesmát se.

„Nelíbí se mi to,“ řekla Catherine, „nechci to zkoušet znovu.“

„Až příliš škoda. Nezapomínej – ne tak tvrdá noha. Ještě jednou.“

„Ale -“

„Ještě jednou, zlato, pojď. Plynový pedál sešlápni jen zlehka.“

Podruhé poslechla, na plyn šlápla jen zlehka a Rover se skutečně začal pomalu plazit vpřed.

„Přidej trochu plyn,“ nařídil Cross.

„Ale pak pojede rychleji.“

„To je to, o co tu jde. Chtěla jsi to zkusit, Catherine.“

Loktem ho tvrdě uhodila do žebra.

Cross ji v reakci na to zatahal za vlasy.

„Slyšíš ty vyšší otáčky?“ zeptal se, když Rover konečně nabral solidní rychlost.

„Myslíš motor?“

„Ano, když zní takhle, musíš zařadit vyšší rychlost. Sešlápni spojku a pohni řadicí pákou, to je ono.“ Přesně to dělal, držel svou ruku na řadicí páce přímo na její, a zatímco řadil, řekl: „Dvojka přesně takhle.“

„Ano, ale to jsem ve skutečnosti neudělala já.“

„Příště. Zase tě sem vezmu.“

A udělal by to, pokud ho o to požádá. Vypadalo to, že Catherine neměla na mysli hlavně řízení. S volantem si poradila v pohodě. Usoudil, že jen potřebovala být v pohodě se vším ostatním.

„Trochu zpomal,“ řekl Cross, „a vrátíme se zpátky na jedničku. Je to v podstatě to samé.“

Celý proces řazení zopakovali ještě dvakrát a pak pokračovali dál. Cross sundal ruku z ruky Catherine, takže teď, když zaslechla změnu ve zvuku motoru a bez jeho navigace se pustila do řazení, ruku na řadicí páce měla jen ona.

Teprve v okamžiku, kdy je nechal bezpečně zastavit, Catherine konečně pustila volant a řadicí páku.

„Dokázala jsem to.“

„Ano,“ souhlasil Cross.

Znovu se ho pokusila šťouchnout loktem, ale jemu se podařilo ji chytit, loket odvrátit a dřív, než si to stihl promyslet, ji rychle políbil na tvář.

Catherine na jeho klíně ztuhla. „To pro mě byla gratulace nebo co?“

Cross se zasmál a znovu ji políbil na tvář. „Něco takového.“

Otočila hlavu tak, aby ve světle interiéru Roveru zachytila jeho pohled. „Crossi?“

„Co?“

„Opravdu jsem ti zlomila srdce?“

„Ano,“ připustil.

„To jsem nechtěla.“

„Jo, ani já jsem ti to nechtěl dovolit. Myslím, že to není úplně tvoje chyba.“

„Je mi líto,“ řekla.

Pokrčil rameny. „Na tom nezáleží.“

Catherine se jako rychlé malé kotě na jeho klíně otočila, takže teď mu byla tváří v tvář.

„Ráda bych tě políbila,“ řekla Catherine najednou.

„Pak bys to rozhodně měla udělat.“

Setkala se s jeho pohledem, držela ho tak dlouho, aby ho utišila, a pak, aniž by cokoli řekla, ho políbila. Nebylo to jako polibky, které si pamatoval - nebyla tak váhavá nebo ostýchavá. Místo toho byla sebevědomá a plná vědomí. Prsty sevřela jeho bundu, jazykem válčila s tím jeho.

I když však stále chutnala jako sladkost, třešně a horko.

Ne úplně stejné.

Ale stále tak zatraceně povědomě.

Když mu vtiskla na rty další jemný polibek, Cross se do usmívajících rtů Catherine ušklíbl.

„Je mi líto,“ zašeptala. „Záleží na tom.“

„Pokud to neuděláš podruhé, zlato, tak na tom vůbec nezáleží.“

„Co to znamená?“

Cross ji znovu políbil, ona se nijak neostýchala. Když se jeho prsty zamotaly do jejích hedvábně měkkých vlasů, sladce vydechla. Nebyl si zcela jistý, co tím myslel.

Ne oni, ona, nebo proč mu to všechno s ní přišlo tak zatraceně snadné, když všechno s kýmkoli jiným bylo tak zkurveně těžké.

„Crossi?“ zeptala se Catherine, svými rty se přitom nořila do jeho.

Její otázka mu stále zněla vzadu v hlavě.

Co to znamená?

„Myslím, že to zjistíme.“

*****

Cross nesnášel, když ho probudily zvuky lidí, kteří na sebe po ránu křičeli. Mezi nočním stolkem a matrací měl ukrytou zbraň a vážně uvažoval o tom, že ji vytáhne, jen aby vystřelil dávku kulek přímo do stropu. Otevřel oči a zamračil se na otevřené dveře.

Proč byly kurva otevřené? Minulou noc je zavřel. Dal si za cíl, že dřív, než dnešní den skončí, na těchto dveřích přibyde zámek.

Cross se v posteli převalil a popadl telefon, který se na nočním stolku nabíjel. Poslal Catherine jedinou textovou zprávu.

Kvůli včerejší noci nějaký problém?

Ne, přišla její odpověď. Michel nic neřekl.

Cross se usmál. Kde jsi?

V kostele, byla její odpověď.

Cross sám pro sebe zaklel, protože věděl, že mohl být jen jediný důvod, proč byl jeho táta pravděpodobně nasraný. Spal a nevstal, i když mu pravděpodobně bylo řečeno o nedělní mši. Kurva, ani si nevzpomínal, že by ho kvůli ní budili, ale nepochyboval, že ano.

Zítra se vracíš do školy, že?

Cross se podíval na zprávu Catherine. Jo.

Dobře.

Nemusel se ptát, věděl, z čeho měla obavy. Přestaň si dělat obavy kvůli tomu, co si myslí ostatní. Na tom nezáleží.

Co jsme, byla její další otázka, nebo co vůbec děláme?

My, odepsal jí.

Catherine hned neodpověděla a ječení před dveřmi jeho ložnice se stalo ještě hlasitější.

„Měl jsi na něj kurva dohlížet.“

„A to dělám, Cale, když můžu. V tomto okamžiku je mu zkurvených sedmnáct. Už má v hlavě usazeno, že si bude dělat cokoli, co sakra chtěl, a to už od doby, kdy mu bylo dvanáct! Dej mu prostor k pohybu, řekl jsi. Nech ho naučit se to samotného, požadoval jsi. Gratuluji, protože tohle je přesně to, co tě sem dostalo; dítě, které neposlouchá, nebude dodržovat pravidla a nelze ho ovládat. Tohle není moje chyba.“

„Jo, dobře -“

Cross vyklouzl z postele, jen v boxerkách a bosýma nohama přešel po podlaze a zabouchl dveře své ložnice dřív, než by vůbec slyšel konec toho, co Calisto Wolfovi říkal. Na tyhle nesmysly jako první věc po ránu neměl čas.

„Crossi, přijď sem!“ zakřičel jeho nevlastní táta.

„Ne, jsem v pohodě.“

„Crossi Nazio -“

„Probudíš celý tenhle zkurvený dům, Cale,“ zavolal na něj Cross zpátky, zatímco si popadl oblečení.

„Je skoro poledne! Pojď sem, synu.“

„Ne, i tak jsem v pohodě.“

Cross by přísahal, že před svou ložnicí zaslechl, jak něco narazilo do jeho dveří, ale bylo mu to jedno. Ta sračka se neroztříštila, což znamenalo, že jeho máma kvůli tomu nedostane záchvat. Vítězství. Navíc dveře neměly ani zámek a Calisto, pokud by chtěl, mohl jen tak vstoupit dovnitř.

Ne, že to Cross chtěl ještě zhoršit.

„Ty víš co, ne. Nehodlám nechat zabít jeho zadek někým jiným. Budu to já, kdo to udělá,“ řekl Calisto.

„To říkáš ty, ale -“

„Sklapni, Wolfe!“

Skvěle. Teď se vrátili k tomu, aby na sebe znovu křičeli. Cross stál uprostřed své ložnice, ruce plné čistého oblečení spolu s ručníkem, a zíral na dveře své ložnice. Další dobrou minutu poslouchal, jak na sebe jeho nevlastní táta a mentor navzájem křičeli. Pak se rozhodl, že to stačilo.

Alespoň jemu.

„Kurva,“ zamumlal Cross sám pro sebe a zamířil do své přilehlé koupelny. Na tyhle nesmysly – i když už bylo skoro poledne - bylo až příliš brzy. „Seru na všechny tyhle hloupé sračky.“

Cross se rychle osprchoval a oblékl. Když vyšel ven ze svého pokoje, nijak ho nepřekvapilo, když zjistil, že jeho nevlastní táta a Wolf na sebe stále štěkali. Svou hádku přesunuli do přízemí.

Když míjel mámu v kuchyni, po straně si ho prohlédla. Když prošel přímo kolem ní, a následoval ječící hlasy, natáhla směrem k němu talíř s palačinkami, aby si vzal, ale nic mu neřekla. Její výraz mu řekl víc než dost na to, že by se s ní vůbec neměl snažit mluvit.

Cross našel muže v tátově kanceláři.

Zastavil se ve dveřích. Oni na sebe stále křičeli, Cross si zatím cpal do úst jednu palačinku po druhé. Po sprše a troše jídla byl konečně vzhůru.

V tomhle bodu se stal křik alespoň snesitelnější. Stěží.

„Mám hodně práce,“ vyštěkl Calisto na Wolfa, „a proto jsem závislý na tobě, abys mi s ním kurva pomohl.“

„Znovu, to dělám, ale kurva ne dvacet čtyři hodin denně, sedm dní v týdnu. To není možné. Zítra je pondělí, jeho vyloučení ze školy skončilo. Bude zpátky ve škole, Cale, takže odtamtud něco vymyslíme. Jednoduché.“

Počkat... cože?

„Kdo teď se mnou co dělá?“ zeptal se Cross ze dveří.

Calisto se v okamžiku otočil se zlostí v očích přímo na Crosse. „Když ti řeknu, abys něco udělal, uděláš to.“

Cross si dal další sousto palačinek. Jeho máma uměla vařit jako nikdo jiný, což znamenalo, že když jedl její jídlo, v ten okamžik nebylo nic důležitějšího.

„Co jsem neudělal?“ zeptal se.

„Předtím, když jsem ti řekl -“

„Nemůžeš mě prostě jen tak vzbudit se všemi těmi nesmysly a myslet si, že budu potěšený, tati.“

Calisto zatínal zuby tak silně, až o sebe skřípal stoličkami. „Ty jsi opravdu dílo, Crossi.“

Pokrčil rameny. Protože, jo. Tohle nebylo nic nového.

„Co je kurva za problém?“ zeptal se Cross.

Calisto si jednou rukou přejel po tváři, druhou mávl k Wolfovi.

„Ty... řekni něco, protože já jsem s tímhle dnešním dnem naprosto skončil.

Bylo jen krátce po poledni.

„Trochu brzy na to nazývat to koncem dne,“ poznamenal Cross.

„Zařaď zpátečku, chytráku,“ řekl Wolf s těžkým povzdechem, „a udělej to rychle, Crossi.“

„Jak chceš.“ Cross odložil prázdný talíř na postranní stolek a usadil se na koženou pohovku. Oba muži na něj zírali, jako by mu právě narostla druhá hlava. „Co?“

„Kde jsi byl včera v noci?“ zeptal se Wolf.

„Na party.“

„Kde?“

„Ve městě.“

„Jak ses tam dostal, Crossi?“

Aha. No, kurva. „Vzal jsem si Rover,“ přiznal Cross.

„Nemáš řidičák!“ zavrčel Calisto.

Cross pokrčil jedno rameno. „Bylo tam, umím řídit a chtěl jsem něco dělat. V tomhle zatraceném domě jsem byl celý týden.“

„To není ospravedlnění toho, abys ukradl -“

„Nemůžu ukrást něco, co už je moje,“ přerušil ho Cross.

Calisto prudce vydechl a zíral na vzdálenou zeď. „Mohl jsi zavolat jakémukoli strážci rodiny Donati a odvezli by tě kamkoli, kam jsi chtěl. Místo toho, jen proto, že jsme s tvou matkou byli včera v noci venku a ty jsi mohl, sis vzal Rover. Řekni mi, jak moc mám pravdu, Crossi. Jen se odvaž.“

„No, chceš, abych to udělal nebo ne?“

Protože to znělo, že by neměl.

„Upřímná otázka,“ zamumlal Calisto do svých dlaní, „slyšíš se vůbec, jak jsi kurva hrubý, když mluvíš?“

„Občas,“ řekl Cross. „Většinou jsem jen upřímný a nemůžu za to, jak to zní.“

Calisto přikývl. „Dobře, Crossi. Rover je pryč.“

„Pryč jak?“

„Zamknutý ve skladu.“ Pak Calisto vyštěkl smíchy. „A ne, ne v té zkurvené garáži. Takže se tam ani nesnaž vloupat nebo ji podobně zničit, jen abys ho dostal ven. Je někde na druhé straně města, někde, kde ty nepotřebuješ být. A v této rodině nenajdeš jedinou osobu, která by ti řekla, kde to je. Klíčky si nech, protože ho dostaneš zpátky teprve tehdy, až dokončíš své zkurvené hodiny jízdy se svým instruktorem. Ani o jediný den dřív. Pochopil jsi?“

Očividně bude muset chodit na ty pitomé hodiny, ať už chtěl nebo ne.

„Proč jsi to udělal, Crossi?“ zeptal se Calisto.

„Řekl jsem ti, proč.“

„Jen proto, že jsi chtěl něco udělat.“

„No, jo.“

Jeho nevlastní táta obrátil oči k obloze. „Ty mě zabiješ, Crossi. Jednoho dne mě doslova zabiješ. Způsobíš mi infarkt nebo něco podobného. Já to vím.“

„Teď zníš trochu dramaticky.“

„Ne, ne, to opravdu ne.“ Calisto si rukou promnul své třídenní strniště. „Šel jsi jen na party a zpět?“

„Eh, tak nějak,“ pronesl Cross sám pro sebe.

„Co to bylo?“

Přichází další ječení... Mohl by zalhat, ale kdykoli lhal, Calisto to vždycky zjistil. Nebyl si jistý, jak se ta sračka jeho nevlastnímu tátovi dařila, ale nikdy v tom neselhal. Pro Crossa bylo lepší říct pravdu a schytat ječení přímo z jedné vody načisto.

„Zajel jsem na chvíli k té opuštěné řadě budov v Brooklynu,“ řekl Cross.

„Cože?“

„Party byla nudná.“

„Crossi -“

„Bylo to lepší, než abychom jezdili po městě, ne?“ zeptal se.

Calisto ztuhl.

Cross si okamžitě uvědomil svou chybu.

„My. Kdo jsme to my?“

„Catherine.“

Calisto přimhouřil oči. „Catherine kdo? Přísahám bohu, že jestli mluvíš o tom, o kom si myslím, Crossi, přísahám...“

„Mohl jsem mlčet a mohli bychom předstírat, že jsem to udělal.“

„Je to ta dívka Marcello, protože samozřejmě, že to byla ona, Crossi. Ty toužíš po smrti. To je tak, jak to je. Nic jiného neumíš. Ty mě tady zabíjíš.“

„Dobře,“ řekl Wolf a vložil se mezi Calista a Crosse. „Cale, běž si se svou ženou užít volný den a odpočiňte si. O Cam a tuhle malou sračku se pro dnešek postarám já.“

„Mám nějaké plány,“ řekl Cross. Nebo si mohl nějaké vytvořit.

Wolf se temně zasmál a s chladným úsměvem ukázal prstem přímo na Crosse. „Ne, nemáš. Tvůj otec dovolil, aby tyhle tvoje nesmysly trvaly až příliš dlouho. Ode dneška, Crossi, se mi neztratíš z mého zkurveného pohledu. Když budeš mimo můj dohled, bude to jen proto, že jsi buď ve škole nebo s někým, koho jsem pro tebe vybral. Nic víc, nic míň.“

„Ale -“

„Ale nic,“ přerušil ho Wolf rozhodně. „Je to tak, Crossi, Chceš být mafiánem, ale v tom je toho zatraceně mnohem víc, než jen to, že se pohybuješ kolem mě a máš své příjmení. Je kurva na čase, aby ses naučil respektu a tomu, co v tomhle životě stojí za to. Seber si své sračky a to fofrem. Dneska máme spoustu práce.“

Cross si uměl vybírat své bitvy. Tahle nebyla jedna z nich.