BK - 40. kapitola

Překlad: Lenny

Kor.: Lucianna

BIANCA

 

Minulost…

 

Když ležíme v jeho posteli, je z nás změť zpocených končetin a pomačkaných prostěradel. Hukot klimatizace se zvyšuje a snaží se co nejlépe držet krok s koncem letních veder, zatímco se snažíme popadnout dech.

 

Oakleyho telefon zvoní snad podesáté za posledních třicet minut, ale on ho ignoruje.

 

Přitisknu se k němu a přejíždím mu nehty po hrudníku. "Tvoje oblíbená barva je oranžová."

 

V očích se mu zaleskne pobavení. "Je to pro tebe důvod k rozchodu, nebo co?"

 

"Ne," odpovím. "Jen mě zajímá proč, to je všechno."

 

Většina kluků má ráda modrou, červenou nebo černou... ale Oakley je jako obvykle výjimkou.

 

Chvíli o tom přemýšlí, když si přiblíží jointa ke rtům a vdechne. "Je světlá na všech správných místech."

 

Nemůžu si pomoct, ale musím se usmát, protože se mi líbí, jak mu to myslí. "Nikdy jsem nepotkala nikoho, jako jsi ty, Oakley Zelenko."

 

Něco mi říká, že bych mohla procestovat celý širý svět a nikdy se to nezmění.

 

Na rtech se mu objeví úsměv, když si mě prohlíží. "Je to dobré, nebo špatné?"

 

Můj úsměv se rozšíří. "Je to ta nejlepší věc."

 

Zhasne jointa a posunuje se tak, aby byl nade mnou, a předloktím mě sevře do klece. "A co ty?"

 

"A co já?"

 

Skloní hlavu a přitiskne se k mému krku. "Proč máš nejradši fialovou?"

 

"Protože růžová je kurevsky moc světlá."

 

Ráda bych mu řekla něco hlubokého a hlubokomyslného, ale víc toho nemám.

 

Zasměje se na mém krku, než si přitáhne jemnou kůži do úst... a zanechá na ní stopu. Bradavky se mi svraští a instinktivně roztáhnu stehna a nasaji dech, když ucítím, jak mezi nimi ztvrdl.

 

Tak blízko, a přece tak daleko.

 

Oči se mi zavírají a zasténám, když mi jeho zuby škrábou po těle, jak jeho ústa postupují dolů po mém těle. Líbí se mi, jak si mě pořád označuje... dává mi drobné připomínky toho, jaké nemravnosti jsme dělali a jak je návykový.

 

"Líbí se mi růžová." Usadí se hlavou mezi mými stehny, prsty mi roztáhne kundičku a trochu ji políbí. "Zvlášť tahle růžová." Modrýma očima mě pozoruje, jeho jazyk se vymrští a zakmitá ním přes můj klitoris. "Tak kurevsky krásná."

 

Ach, sakra. Jsem tak nažhavená, že by mě silný vítr mohl poslat přímo do orgasvillu.

 

"Oakle-"

 

Znovu mě přeruší zvuk jeho telefonu. "Kdo ti sakra pořád volá?"

 

Naštvaně sáhne po mobilu na nočním stolku. "Já nevím." Když se na něj podívá, jeho tvář se zkřiví. "Do prdele."

 

"Co se děje?"

 

Posadí se v posteli. "To je Hayley." Než stihnu něco říct, stiskne zelené tlačítko a přiloží si telefon k uchu. "Co se děje?"

 

Netřeba říkat, že jsem naštvaná.

 

Netušila jsem, že s ní pořád mluví.

 

Vztek se ve mně převaluje, když pokračuje v hovoru.

 

"Teď nemám čas, ale ozvu se ti později." Zamračí se. "Já vím, že jsi, brouku, ale všechno bude v pořádku. Nedovolím mu, aby se tě dotkl."

 

Stojí mě to všechno, abych mu telefon nevytrhla z ruky a nerozbila ho.

 

Než ukončí hovor, jsem úplně rozzuřená. "Ty pořád mluvíš s Hayley?"

 

"Ne, ale právě teď prochází nějakým průserem." Vydechne si. "Pohádala se s klukem, se kterým se vídá, a on jí zrovna vyhrožoval, že ji zmlátí."

 

Jasně. A já jsem dávno ztracená královna z podělané Sáby.

 

Přikryji se prostěradlem a zírám na něj. "A ty jí věříš? Jestli jsi zapomněl, Hayley je ta samá holka, co ti o mně navykládala všechny ty lži."

 

A nepochybuji o tom, že Hayley by řekla a udělala cokoli, aby do něj zase zatnula drápy.

 

Kristepane. Opravdu není divu, že by to udělala. Všichni vědí, že Oakley si potrpí na dámy v nesnázích.

 

Prostě si nemůže pomoct.

 

Chytne se za zátylek. "Já vím. A kurevsky se mi to nelíbí, ale jestli jí nepomůžu a stane se něco špatného..." Pokrčí rameny. "To, co udělala, bylo špatné a ona není takový člověk, za jakého jsem ji považoval, ale nikdy nebudu v pohodě s tím, že nějaký zmrd vztáhne ruku na ženu."

 

Naštvaně si promnu spánky.

 

Miluji jeho velké srdce a to, jak lidem vždycky kryje záda... i když si to nezaslouží.

 

Nicméně ji nenávidím.

 

"To chápu, ale to neznamená, že ty musíš být ten, kdo si hraje na kapitána a zachraňuje šlapku. Řekni jí, ať zavolá policii."

 

"Policie to nebude brát vážně, protože jí vlastně ještě nic neudělal."

 

Mám na jazyku, abych mu řekla, že by to možná taky neměl brát vážně, protože ta mrcha je certifikovaná lhářka, ale znovu mu zazvoní telefon.

 

V útrobách se mi vytvoří uzel frustrace. "Přísahám Bohu, jestli je to ona-"

 

"To je Loki," zavrčí, než zvedne telefon. "Co se děje?" Jeho čelist se zkřiví. "Jsem se svou holkou, proč?"

 

Přinutím se neomdlít. Jeho holka.

 

"Jakou laskavost?" Zmateně sleduji, jak přejde ke svému prádelníku a vytáhne ze zásuvky tričko. "Santa Creek? Sakra, chlape. To jsou dvě hodiny jízdy." Zamračí se a vezme si džíny a boxerky. "Fajn. Rychle skočím do sprchy a pak vyrazím." Když se na mě podívá, v jeho pohledu se mísí podráždění s touhou. "To si piš, že mi to kurva dlužíš."

 

Se zavrčením zavěsí.

 

"Musím zajet do Santa Creeku. Vrátím se později."

 

Rychle si uvědomím, že zajet je kódové slovo pro uzavření obchodu s drogami.

 

"Jestli chceš, můžu jet s tebou." Posadím se. "Možná bych mohla řídit?"

 

"To teda ne." Zamkne mi bradu v ruce. "Nechci, aby ses k tomuhle svinstvu přibližovala." Zmenšuje vzdálenost mezi námi a políbí mě na rty. "Ale přinesu nám večeři."

 

Když se začne odtahovat, pohladím ho po tváři. "Vadí mi, že pořád pracuješ pro Lokiho."

 

Nejenže by se mohl jednoho dne dostat do problémů, ale být pořád v blízkosti drog pro něj musí být utrpení.

 

Vede si tak dobře a já nechci, aby uklouzl.

 

"Nemám na vybranou," řekne a vyťuká na mobilu zprávu. "Potřebuji ty peníze."

 

"No, já mám k dispozici spoustu peněz." Povytáhnu obočí, spustím prostěradlo a odhalím prsa. "A pokud mi slíbíš, že mi budeš dál dělat tu věc, kterou miluji s tvým jazykem, nemám problém se s tebou o nějaké podělit."

 

Pozoruje mě pod sklopenými víčky. "Díky za nabídku, ale to, co dělám jazykem, je na účet podniku." Sáhne dolů, vezme mě do náruče a plácne mě přes zadek. "Ale to, co můžu dělat se svým ptákem?" Po zádech mi přeběhne mráz, když mě rukou obejme kolem pasu a zuby mi přejíždí po zátylku. "To tě bude něco stát, holčičko."

 

"Řekni si cenu," vydechnu, protože za to, abych to zažila, zaplatím cokoli.

 

Se zasténáním uvolní paži a já padnu zpátky na matraci. "Nepokoušej mě, Bianko." Pohled, který mi věnuje, by roztál i ledovec. "Jestli s tebou ještě chvíli zůstanu v posteli, tvoje panenství zmizí rychleji než koks, který rozdávám těm bohatým klukům, co paří na jachtě jejich táty."

 

Chystám se ho zeptat, proč by ztráta panenství s ním měla být tak špatná věc, ale zamíří do koupelny.

 

V hrudi se mi mihne zklamání, když o chvíli později uslyším, jak se zapíná sprcha.

 

Přísahám, že držet se ho je někdy jako snažit se udržet na obláčku.

 

Uvažuji, že se obléknu a půjdu domů, dokud se nevrátí, ale všimnu si Oakleyho mobilu na posteli.

 

Podaří se mi ho čmajznout dřív, než zhasne a obrazovka se zamkne.

 

Rychle přemýšlím, vytáhnu Hayleyino jméno a napíšu zprávu.

 

Oakley: Sejdeme se v devět hodin v parku, abychom si mohli promluvit.

 

Hayley trvá celou vteřinu, než odpoví.

 

Hayley: Budu tam.

 

Rychle následuje další.

 

Hayley: Jako obvykle jsi jediný, na koho se můžu spolehnout. Jsi jako můj rytíř v zářivé zbroji.

 

Zatnu zuby, když přijde další zpráva. Dotěrná mrcha.

 

Hayley: Vážně nevím, co bych si bez tebe počala.

 

Převrátím oči v sloup a rychle tu zprávu mažu.

 

A pak se připojím ke svému muži ve sprše.

 

***

 

Výraz Hayley, když vystoupím z auta, je k nezaplacení.

 

"Promiň, čekala jsi někoho jiného?" Posmívám se jí, když jdu k lavičce, na které sedí.

 

Její oči se zúží do malých štěrbinek. "Co tady děláš?"

 

Položím si ruce na boky. "Hele, řeknu ti to úplně jednoduše. S Oakleym jsme teď spolu, takže jestli víš, co je pro tebe dobrý, necháš ho kurva na pokoji a přestaneš mu bombardovat telefon těmi svými zoufalými lžemi."

 

Zkříží ruce a vstane. "A když to neudělám?"

 

Vzhledem k tomu, že si ta mrcha dobře uvědomuje, že její otec je zodpovědný za matčinu smrt, nemá smysl chodit kolem horké kaše.

 

"Nejenže všem řeknu, že tvůj otec zneužil jednu ze svých pacientek, a udělám všechno pro to, aby mu byla odebrána licence... ale oznámím tvé mámě, že je to podvádějící hajzl." Blýsknu na ni zuby. "Jo, a zveřejním videa, která mám, kde děláš takové věci, u kterých by si nechutní staříci rádi honili své ubohé ptáky ještě dlouhá léta."

 

Hayley nevypadá, že by ji moje výhrůžka aspoň trochu znepokojila. "Ne, to neuděláš. Protože pak bys musela všem přiznat, že tvoje matka nebyla nic jiného než psychopatická děvka... stejně jako její dcera."

 

Moje ruka se jí omotá kolem krku tak rychle, že nás to obě překvapí. "Řekni to ještě jednou," pobídnu ji a sevřu ji pevněji. "Vyzývám tě, kurva."

 

"Udělej to," zaskřehotá. "Zbav mě mého trápení."

 

Chvíli uvažuji o tom, že bych její přání splnila, ale rychle si uvědomím, že pohřbít její tělo někde, kde ho nikdy nenajdou, bude ode mě vyžadovat strategické plánování a ona mi za tu námahu ani za případné vězení upřímně nestojí.

 

Neochotně ji pustím ze sevření. "Jak tady sakra můžeš stát a bránit někoho, jako je on?"

 

Ani se neptám řečnicky. Upřímně mě zajímá, jak někdo může někoho takového ještě zvládnout milovat.

 

"Já ho nebráním." Její tvář je plná smutku, když si tře červenou skvrnu na krku. "Jen jsem dobrá v udržování jeho tajemství."

 

Nejsem si jistá, co to znamená. Nicméně z jejího skleslého pohledu se mi něco v hrudi zkroutí.

 

"Nemám ponětí, co tím mysl-"

 

"Samozřejmě že ne," odplivne si. "Považuj to za štěstí."

 

Matka mi říkávala, že jsem příliš intuitivní pro své vlastní dobro.

 

A právě teď moje pavoučí instinkty nedokážou zabránit příšerné myšlence, která mě přepadá.

 

Nevýslovná, odporná myšlenka, ze které se mi zvedá žaludek.

 

"Hayley." Je to boj vyslovit ta slova. "On-"

 

"Proč tě to zajímá?" řekne pohrdavě. "Aha, přesně tak. Nezajímá tě to. Chceš jen zvrácené uspokojení z toho, že můžeš všem říkat, že mi táta každou noc lezl do pokoje."

 

V hrudi se mi rozhostí odporný, hnusný pocit. Vždycky jsem věděla, že její táta je hrozný za to, co udělal mojí mámě a své ženě... ale on je ještě horší, než jsem si dokázala představit.

 

"Nikomu to neřeknu," zašeptám a moje mysl se rozletí do tisíce různých směrů, "ale vážně si myslím, že ty bys měla. Dokonce půjdu s tebou, jestli chceš."

 

Nejsem její největší fanynka, ale jsem ochotná to nechat stranou, pokud potřebuje někoho jako oporu.

 

Sakra, udělala bych skoro cokoli, abych jí pomohla se z toho dostat.

 

"Ne."

 

"Proč ne?"

 

Nechápu, proč by něco takového chtěla zamlčet.

 

Na druhou stranu, mě nikdy nikdo nezneužíval.

 

Dřív jsem si myslela, že můj život je tak zkurvený, jak jen to jde, ale jak se ukázalo... věci můžou být horší.

 

Mnohem horší.

 

Vyfoukne roztřesený dech a hřbetem rukávu si otře lesknoucí se oči. "Ne že bych čekala, že to pochopíš, ale pořád je to můj táta." Odvrátí pohled, jako by se za svá další slova styděla. "A někde hluboko ve mně je část, která ho pořád miluje. I přes všechny špatné věci, které udělal, a všechnu bolest, kterou mi způsobil."

 

Rozumím tomu víc, než si myslí.

 

"Chápu to," zašeptám.

 

Dusíme se v tíživém tichu snad celé hodiny, než znovu promluví.

 

"Prosím, nikomu neříkej, co mi udělal, Bianco. Nikdy jsem to nikomu neřekla a-"

 

"Tvé tajemství je u mě v bezpečí." Vnitřnosti se mi nepříjemně sevřou. "Ale opravdu si myslím, že bys to měla někomu říct."

 

Trochu zavrtí hlavou. "Příští rok budu maturovat. A až si najdu dobrou práci a budu schopná se sama uživit, už ho nebudu k ničemu potřebovat." Zavře oči a nadechne se. "Budu volná."

 

Přes všechnu nevraživost, kterou jsem v sobě chovala, jí to přeji.

 

Vytáhnu z kabelky klíče. "Přes to všechno, opravdu doufám, že ti všechno vyjde."

 

S těmito slovy na rozloučenou se vydám na cestu.

 

"Bianco?" zavolá na mě.

 

Zastavím se. "Jo?"

 

"Nikdy se nepřestanu snažit získat Oakleyho zpátky."

 

Okamžitě mi tělem otřese nevraživost.

 

Otočím se k ní čelem a věnuji jí zlomyslný úsměv.

 

"Tak ať vyhraje ta nejlepší."