Always - 13. kapitola

Překlad: Sinnel

Kor.: Jitka

Hádej, kdo má na tenhle víkend obrovský dům úplně sám pro sebe?

Na displeji Crossova telefonu se objevila zpráva Catherine. Ta jediná věta, aniž by toho řekla příliš mnoho, slibovala spoustu zábavy.

„Čemu se tam kurva tak usmíváš?“ zeptal se Zeke.

Cross svého kamaráda ignoroval a odepsal Catherine zpět. Proč?

Máma s tátou berou Michela do Detroitu, aby se podívali po ubytování, až se tam bude v létě stěhovat do školy v Ann Arbor. Nevrátí se dřív než v neděli v noci.

Měla bys uspořádat party, poslal Cross.

Ani ne o třicet vteřin později mu začal zvonit telefon. Hovor Catherine přijal a otočil se k Zekeovi bokem. Seděl v autě na sedadle spolujezdce, a zatímco projížděli samotným srdcem Hell´s Kitchen, z okénka viděl míjet známé ulice a budovy.

„Nedala jsem ti vědět, že mám dům sama pro sebe, abys řekl, že bych měla uspořádat party,“ zamumlala Catherine nešťastně, když Cross hovor přijal. „Nechci pořádat party.“

„Slyším, jak moc teď špulíš rty, Catty.“

„Dobře!“

„A teď kňouráš.“

„Nekňourám, Crossi.“

Kňourala.

Cross se zasmál. „Ne?“

„Získal jsi nějak dojem, že bych mohla nějak utajit party? To bych nemohla.“

„Ale myslíš si, že bys to mohla zvládnout, pokud bys tam měla mě?“ zeptal se Cross.

„Ne, ale myslím, že můžu vypnout venkovní kamery, až se sem dostaneš. Mohl bys přijít dovnitř zadním vchodem, kam můj strážce nevidí, a proč ne?“

„Ty mě chceš nechat zabít. Uvědomuješ si to, že? Tvůj táta mě zabije, Catherine. A pak se můj nevlastní táta nějak ujistí, abych se znovu probral k životu, aby měl i on to potěšení mě zabít. To je to, co chceš?“

„Jsi směšný,“ odpověděla Catherine bezstarostně.

„Ne, ne, opravdu ne.“

Ale také nebyl příliš nadšený, když řekl ne.

Cross kráčel po velice tenké linii.

„Víš co, ne, mnohem víc než svého táty se bojím toho tvého,“ dodal po chvíli Cross. „Nemá mě rád. Nikdy neměl, a tohle by mu dalo každou výmluvu k tomu, aby se mě zbavil.“

Tím, že by můj pitomý zadek zabil.

„Ano, pokud se to dozví, ale on se to nedozví. Hele, víkend plný zábavy, žádné zabíjení, a všichni jsou vítězi.“

„Catherine, buď vážná,“ řekl Cross.

„To jsem. Přijď... brzy, dneska... teď.“

Cross měl problém. Byl to vážný problém.

Nevěděl, jak říct Catherine Marcello ne. Buď to, nebo to nechtěl udělat. Možná to bylo tím, že jednoduše nemohl. Ať tak či onak, všechno ho nechalo v prdeli tím nejlepším možným způsobem.

Jakoukoli jinou dívku by prostě jen tak nechal být a udělal si věci po svém. Nikdo od něj nemohl nic požadovat, zejména ne pak žena. Až na Catherine, jak to vypadalo. Ona něco chtěla, on to udělal nebo jí to dal. Cokoli co potřebovala – vždy se ujistil, že to měla.

Cross si myslel, že jak čas pokračoval, mohlo by být snazší Catherine odmítnout, ale nebylo tomu tak. Dva měsíce jejich šílenství a jen díky svému úsměvu si ho omotala kolem svého malíčku ještě pevněji.

Jedné jeho části to zas až tak nevadilo.

Většině jeho částí to vůbec nevadilo.

„Takže?“ tlačila na něj Catherine po telefonu.

Cross si přejel rukou po tváři. „Víš, že bys mě měla ve vašem prázdném domě, že?“

„Ano.“

„Víš, že mě tvůj táta doslova zabije, jestli zjistí, že jsem tam byl, zatímco on nebyl doma?“

„Ano.“

„Catherine,“ zdůraznil Cross.

„Až na to, že on to nezjistí, takže... uvidíme se, tak za dvě hodiny?“

Cross se podíval na hodiny na palubní desce Camaro. „Zhruba tak, možná víc. Dám ti vědět, až se dostanu zezadu k vašemu domu.“

„Dobře!“

Ještě dlouho poté, co zavěsila, mu v uchu zněl její sladký smích. Zastrčil telefon zpátky do kapsy a sám pro sebe se zazubil.

Velice racionální část Crossova mozku věděla, že tohle byl hodně špatný nápad.

Té části, kterou považoval za svou chytřejší, to bylo zatraceně ukradené.

„Catherine,“ řekl Zeke ze sedadla řidiče, „jako ta samá Catherine, se kterou ses vídal, když ti bylo patnáct?“

„Co s tím?“

„Marcello, že?“

„Znovu co -“

„Řekni mi, že nemíříš tam.“

„Dobře, tak ti neřeknu, že mířím na víkend tam.“

Vzhledem k tomu, že se jeho kamarád o rodinný byznys nikdy moc nezajímal a dělal si v životě věci na svou vlastní pěst, Cross si myslel, že v devatenácti se Zeke vydá svou vlastní cestou. Nicméně když Zeke dokončil školu a najednou měl na výběr, vypadalo to, že se všechno změnilo. To znamenalo i to, že Cross trávil mnohem méně času se Zekem jako kamarádem, a mnohem víc času pod Wolfovým palcem jako svým mentorem.

„Jsi hlupák,“ řekl Zeke a to slovo protáhl, „jako zkurvený obrovský hlupák všech hlupáků, Crossi. Až Dante Marcello zjistí, že jsi s jeho patnáctiletou dcerou strávil celý víkend, zatímco on byl pryč, s potěšením tvůj tupý zadek zabije. Mimochodem, až budu mít řeč na tvém pohřbu, rád připomenu, že jsem ti to říkal.“

„Je jí skoro šestnáct,“ řekl Cross.

„To z toho, co jsem právě řekl, není to důležité, ty zatracený idiote.“

Cross pokrčil rameny.

Zeke zavrtěl hlavou. „Víš co, ehm, jen si jdi pro ten výstřel do svého zkurveného zadku. Raději by za tyhle problémy měla stát, Crossi.“

„To rozhodně stojí.“

„Beru tě za slovo, ale sám ten strach by mi stačil k tomu, abych ani neztvrdl.“

„Nikdo neříkal, že s ní šukám,“ zdůraznil Cross. „To jsi jen předpokládal.“

Zeke krátce přikývl. „Pak jsi hlupák, protože tady jsi zatraceně na vážně krátké oprátce, člověče. Dokonce si při tom ani neužiješ.“

„Není potřeba.“

„To nejmenší, co můžeš udělat, je ochutnat to, co se tě chystá dostat dva metry pod zem,“ zamumlal Zeke sám pro sebe.

„Nikdy jsem neřekl, že jsem nedostal ochutnat. Řekl jsem, že jsem ji nešukal, a není tvou věcí, abys s čímkoli z toho začínal.“

S tím Cross z Camaro vystoupil a zabouchl za sebou dveře. Zeke vystoupil z auta hned za ním, rukama se opřel o jeho střechu a tiše na Crosse hleděl.

„Co tím sakra teď chceš říct?“ zeptal se jeho kamarád.

„Jsem si dost jistý, že máš být celý víkend stínem mého táty. Calisto se tě snaží mít pod kontrolou, vzpomínáš si?“

Jo, kurva. Tolik k tomu.

„Ohledně toho,“ řekl Cross.

Zeke zvednul obočí. „Nehodlám ti pomoci nechat se zabít.“

„Nikdo neříkal, že musíš pomoci. Ale až popadnu tvoje klíčky od Camaro nebo tak něco, možná bys mohl později prostě jen odvrátit zrak.“

„Nemáš řidičák. Máš jen povolení a do získání řidičáku ti zbývá ještě pár týdnů.“

„Což ti nebrání v tom, abys chtěl, abych řídil, když jsi opilý a potřebuješ odvézt domů, člověče.“

„Ano, protože v autě máš řidiče s řidičákem a máš své povolení.“

„Než jsem dostal své povolení, stejně tě to nezastavilo.“

Zeke si povzdechl. „Prosím tě, nezatahuj mě do svých pitomostí, Crossi. Nechci si nechat zabít zadek jen proto, že máš ptáka omotaného kolem té dívky Marcello.“

„Ona má jméno.“

„Ano, a když ho použiji, o to větší mám pocit, že tak přivolávám jejího šíleného zatraceného otce.“

Cross sám pro sebe vydechl. „Dante není tak zlý - jsem to jen já, koho nenávidí.“

„Zajímalo by mě proč,“ řekl Zeke a jeho slova doslova přetékala sarkasmem.

„Takže popadnu klíče a ty se budeš dívat jinam, že?“ zeptal se Cross, otočil se na patě a zamířil k pizzerii, kde na ně čekal Wolf.

„Zkurveně tě nesnáším.“

„Tak budeš mít pro Wolfa omluvu.“

„Ty sráči, Crossi.“

„Ani o tom, kde jsem o tomhle víkendu, nevíš vůbec nic,“ řekl Cross a trhnutím otevřel dveře pizzerie. „Prostě drž hubu zavřenou.“

Když ho Zeke následoval dovnitř, mračil se. „Dokonce ani nevím, jak se ti zatím podařilo nenechat se zabít.“

„Jo, to ani já ne.“

Cross ani v nejmenším nežertoval.

„Až moje auto přivezeš zpátky, raději by na něm neměl být ani jediný škrábanec. Pokud tě chytí policajti, řekni, žes ho ukradl,“ řekl Zeke při pohledu na svého tátu potichu. „Protože to je to, co řeknu svému tátovi a Calistovi, až se zeptají, kam jsi šel. Pro mě věruhodná popíratelnost.“

Crossovi to nevadilo. To nijak neodporovalo jeho charakteru.

„Dohodnuto.“

******

Catherine s mazaným úsměvem otevřela zadní dveře domu Marcello. Cross vklouzl dovnitř, políbil ji na čelo a kopnutím za sebou dveře zavřel.

„Ahoj,“ zašeptala.

„Ahoj, Catty,“ zamumlal do její kůže.

„Bože, s tou přezdívkou nikdy neskončíš, co?“

„Ani náhodou.“

Zavrtěla hlavou. „Víš, že mojí mámě říkají Cat, že? Tak dlouho se mi dařilo vyhýbat tomu, abych se stala jejím malým stínem, a jakmile první člověk z mé rodiny uslyší, že používáš tuhle přezdívku, všechno to zničíš.“

„Budu s tím tedy opatrný.“

Catherine nevypadala, že by mu věřila. „Máš hlad?“

„Dal bych si něco k jídlu.“

Wolf nezůstal v restauraci dost dlouho na to, aby se Cross najedl. Uvízl s Wolfem a Zekem zatraceně skoro až do večeře, než se mu podařilo popadnout klíče od Camara a vyrazit pryč, zatímco k němu byli otočeni zády. Byl si jistý, že Wolf byl nasraný, protože telefon mu nepřestával zvonit. S jistotou věděl, že byl nasraný i jeho nevlastní táta, protože většina hovorů pocházela od Calista.

Cross poslal textobou zprávu, že je v pořádku; to bylo to jediné, co udělal.

„Chceš pizzu?“ zeptala se Catherine.

„Záleží na tom, odkud ji objednáváš,“ řekl upřímně. „Ne každý umí udělat dobrou pizzu.“

Catherine se zamračila. „Vlastně ji vařím já.“

„Jako těsto a všechno?“

„Od samotného začátku,“ potvrdila.

Cross ji znovu políbil. „Ještě lepší.“

„Hezky sis to vyžehlil. Dobře, jdu na to.“ Catherine se zaháknula malíčkem kolem Crossova malíčku a táhla ho za sebou, až dorazili do velké kuchyně. Pustila ho, jen aby zkontrolovala troubu, a pak byla znovu přímo před ním a vytáhla se na špičky, aby ho řádně políbila. „Jen do záznamu, poté, co sníš moji pizzu, je jedinou přijatelnou odpovědí, že je velice, velice dobrá. Rozumíš?“

Do jejích úst se usmál. „Pochopil jsem.“

Catherine na něj mrkala a zamířila k ostrůvku posypanému moukou.

Dokonce si ani nevšiml mraku mouky, který vyfoukla jeho směrem, než bylo až příliš pozdě.

Zatímco uhýbala jeho sevření, když se po ní vrhl, tichou kuchyní se nesl její smích.

„Máš mouku ve vlasech,“ prohlásila.

Zatímco se mu Catherine stále vyhýbala, Cross přimhouřil oči. Místo toho, aby popadl jen trochu mouky z ostrůvku tak, jako to udělala ona, nabral jí plnou hrst z otevřeného pytlíku na pultu. Catherine se pokusila bílému mraku vyhnout, ale mizerně selhala. Mouka se jí dostala do vlasů, na tvář i na celý předek šatů.

„Crossi!“

„Ty sis s tím začala,“ řekl, když Catherine zamířila k pytlíku s moukou. „Můžeš to teď hned zastavit; ber to jako varování, zlato, než se to promění v něco, co můžeš zvládnout.“

Catherine mu ukázala prst; všechno měla vepsané v hezké tváři, úsměvu na rtech a ve výzvě v očích. „Vyzkoušej mě.“

To, co následovalo po jejích slovech, lze popsat pouze jako hurikán mouky.

V době, kdy po sobě navzájem přestali házet moukou, vypadala celá kuchyň zničená bílým práškem. Zatímco se Catherine snažila vyklepat si mouku z vlasů, smála se.

Cross si jen přál sundat si tu zatracenou koženou bundu.

„Tohle nebyl... dobrý nápad,“ zamumlal.

A jeho ústa chutnala jako mouka.

Catherine, s moukou i na řasách, ho silně šťouchla do hrudi a přitom se mračila. „Je to jen remíza, protože mi došla mouka.“

Cross s falešným nadšením přikývl. „Ano, proto je to remíza. A já potřebuju zatracenou sprchu -“

„Sakra.“

Dřív, než se stihl Cross zeptat, co se stalo, Catherine už mířila z kuchyně ven. Za sebou nechávala moučnou stopu, což ho přiměl znovu se rozesmát.

„Kam jdeš?“

„Hlídej za mě troubu. Zapomněla jsem znovu zapnout venkovní kamery.“

Aha.

No, to by Cross mohl zvládnout.

Sundal si bundu pokrytou moukou a zároveň i košili pod ní, protože i ta byla celá zaprášená. Věci odložil na jednu z kuchyňských židlí a otočil se včas na to, aby zahlédl černý Mercedes, který právě zahnul na příjezdovou cestu domu Marcello.

„Kurva.“

Cross nevěděl, komu auto patřilo, ale byl si dost jistý, že ať už bylo kohokoli, nikdo by neocenil vidět ho tu.

„Catherine!“

Na jeho volání neodpověděla. Cross zpanikařil.

„Catherine!“

Kurva, kurva, kurva.

Nečekal, až uvidí, kdo z auta vystoupí. Jednoduše popadl své věci ze židle a zamířil k nejbližším dveřím, které našel. Které ho jen zavřely do zkurvené komory.

Vesmír se jeho hloupému zadku vysmíval. Vysmíval.

„Catherine!“

Cross od dveří spíže ustoupil o obrovský krok zpět a při zvuku staršího mužského hlasu, který byl slyšet z kuchyně, se změnil v lidskou sochu.

Zeke měl pravdu. Chystal se zemřít.

„Strýčku Giovanni,“ řekla Catherine slabě.

„Co se kurva v téhle kuchyni stalo, Catherine?“

Smích Catherine nějakým způsobem nějak nezněl vůbec nervózně.

„Když jsem se snažila uklidit, vletěl sem nějaký brouk,“ řekla, aniž by o tom nějak přemýšlela, „no a pak jsem klopýtla s pytlíkem mouky v ruce, a jo, došlo k tomuhle bordelu.“

„Ehm... dobře. Potřebuješ pomoc s úklidem - “

„Ne, to je v pořádku, strýčku Gio.“

„Dante chtěl, abych tě dneska večer zašel zkontrolovat a ujistil se, že jsi v pohodě. Říkal, že bys možná chtěla odjet k Lilianě, kdyby ses nudila.“

„Jsem v pořádku,“ řekla Catherine.

„Jsi si tím jistá?“

„Ano.“

„Tak dej pozor na to, abys to stihla uklidit dřív, než se tvoje máma v neděli večer vrátí domů,“ varoval ji Giovanni se smíchem. „Víš, jaká ohledně nepořádku je. Bože, kdyby tohle uviděla, její obsedantně kompulsivní porucha by ji dostala do vývrtky.“

„Udělám to.“

Cross by přísahal, že několik minut nedýchal ani nepohnul jediným svalem. Poslouchal, jak kroky mizely a hlasy slábly. Nebyl si jistý, jak dlouho ve spíži byl, ale dokonce ani neslyšel, jak se Catherine blížila zpátky, dokud se neotevřely dveře a dovnitř neproniklo světlo.

Přímo do obličeje mu vybuchl další mrak mouky.

Cross si povzdechl. Catherine se zasmála.

„Promiň, není mi to líto,“ řekla sladce. „To je za tu přezdívku.“

Udělal krok vpřed, odložil své sako s košilí. Ona se jen otočila na patě a sprintovala pryč od něj.

Cross o tom ani nepřemýšlel; vydal se za ní. Měl by se zeptat se na jejího strýce nebo na to, zda se ten člověk vrátí zpátky. Měl by se zeptat, zda si nemusí dělat obavy s tím, že se objeví další překvapivý host, ale vůbec o nic z toho se nestaral.

Ne, když Catherine běžela před ním a přitom si přetahovala šaty přes hlavu. Cross byl dost blízko na to, aby je chytil dřív, než mohly spadnout na zem, ale Catherine nezpomalila. Ani on ne.

Catherine očividně znala spodní patro svého domova mnohem lépe než on a zatraceně rychle jím proběhla. Cross ani neviděl dvojité dveře, ke kterým se blížili, než jimi Catherine nevběhla dovnitř.

„Co -“

Jen vteřinu předtím, než Catherine skočila, ho zasáhla vůně chloru. Zmizela pod jiskřivě modrou vodou. Než se vůbec stihla vynořit ven, Cross si už sundal kalhoty. Právě, když za ní do vody skočil, hlavou rozrazila hladinu vody v bazénu.

Cross vyplaval na hladinu a ruce Catherine už našly jeho tvář a přitáhly si ji k sobě blíž. S ní bylo blíž vždycky lepší. Prostorem se nesl ozvěnou její melodický smích.

„I tak budu potřebovat sprchu,“ řekl.

Zatímco je oba přesouval do mělké vody, Catherine ho rukama pevně objímala kolem krku.

„Jo, jo. I tak jsem stále vyhrála, ubožáku.“

„Legrační, Catty. A taky je tu ta pizza.“

„Na tu je ještě dobrých třicet minut čas.“

Cross se opřel o okraj bazénu, Catherine zatím vyplula přímo před něj. Svými prsty tančila po jeho nahé hrudi. Pak se natáhla, aby ústy našla ta jeho. Sladký polibek nezůstal takovým příliš dlouho a on by přísahal, že se to pro ně začalo stávat až příliš známým tancem. Rozhodně mu to nevadilo.

Určitě ne, když její ruce vklouzly pod vodu a do jeho boxerek. Svými prsty tančila po jeho délce a pak, když ho pevně sevřela do dlaní, našla ho už tvrdého. Samozřejmě byl tvrdý. Na sobě neměla nic jiného než krajkové kalhotky a s nimi ladící podprsenku, byla celá promočená a dotýkala se ho. Sakra, rozhodně že byl tvrdý.

„Ukaž mi, co se ti líbí,“ zašeptala mu Catherine přímo do rtů

Kurva, ano.

*******

„Vážně teď děláš zrovna tohle?“ zeptal se Cross.

Catherine se zasmála, ale dál zůstala pevně na břiše a odmítla se na posteli přetočit. „Musím; v pondělí mám termín pro odevzdání eseje.“

Pokračovala ve čtení brožované knížky Romeo a Julie. Cross se rozhodl pokračovat ve snaze vyrušit ji od toho. Celou páteř jí posel polibky, prsty přitom přejížděl podél linie okraje jejích chlapeckých šortek.

„Je už moje oblečení suché?“

„Ne, až bude, sušička pípne a ztichne.“

Cross jí políbil na zátylek.

„Přestaň s tím,“ zamumlala Catherine jen napůl vážně.

S povzdechem ji na posteli převalil na posteli zády na sebe. „Umřou, Catherine. To je to, co se stane. Jsou hloupí a umřou. Varování: to je spoiler, zlato.“

Catherine na něj zamračila. „Nejdřív ze všeho: o tom, že je to spoiler, máš říct ještě dřív, než ho proneseš. Na ty sračky se nikdy nedívám s tebou, protože ty očividně nerespektuješ předchozí výstrahu spoileru, Crossi.“

Jen pokrčil rameny.

„Zadruhé,“ pokračovala, „vím, že umřou. To z nich nedělá hlupáky. Umřeli společně. Nakonec to byla jediná možnost. Myslím, že to je -“ Cross se rychle převalil a dostal se ke Catherine tak blízko, až byly jejích tváře vzdálené jen na pár centimetrů. „Pokud říkáš romantické, tak tu zatracenou knihu spálím.“

„Je to kniha ze školy, takže do toho.“

Ale neuniklo mu, že neřekla, že to bylo romantické.

„Nebyla to jejich jediná možnost. Tuhle sračkoidní možnost si před sebe postavili oni sami, protože nebyli dost chytří na to, aby vymysleli způsob, jak být spolu a zůstat naživu,“ řekl Cross.

„To je -“

„Fakt,“ přerušil ji.

„Raději mě u čtení přestaň vyrušovat.“

Cross se ušklíbl. „Nebo co?“

Catherine ho plácla knihou do čela. „Nebo tohle. A to z nich nedělá hlupáky, Crossi.“

„Dobře, možná, že hlupák byl špatný výběr slova.“

„Zkus to tedy znovu.“

Cross si položil ruce za hlavu jako provizorní polštář. I když na posteli Catherine bylo k dispozici víc než půl tuctu dekorativních polštářů. Nechápal, na co tolik polštářů potřebovala, ale to byla její věc.

„Není romantické umřít společně, protože to je jediná možnost,“ řekl tiše, „je to smutné. Je to zatraceně smutné. Nevzdáš se, ne něčeho nebo někoho, koho stojí za to mít. Prostě se nevzdáš - nikdy. Ty sračky vymyslíš. Bojuješ. Nebo ustoupíš o krok zpět a vrátíš se, až budeš připravená, ale neotočíš to a nezemřeš. Takže ne, není to romantické, je to jen smutné. To je konec toho všeho.“

Než Catherine znovu promluvila, dlouho se na něj dívala. „Tohle by měl být jeden z největších milostných příběhů, které kdy byly napsány.“

„Ano, no, já dávám přednost mít svou lásku živou a zdravou, ne studenou a mrtvou.“

Obrátila oči v sloup. „Jsi příšerný. Úplně jsi mi Romea a Julii zničil. “

„Dokud to přede mnou znovu nenazveš romantickým.“

„Ale to jsem nikdy neřekl.“

Crosseně ji po očku sledoval. „Chystala ses na to.“

„To se teď nikdy nedozvíš, ty arogantní kreténe. Neměl jsi mě přerušit.“

Jeho smích otřásl postelí a Catherine se usmála. Vrátila se zpátky k četbě své knihy a on ji na chvíli nechal.

„Víš,“ řekl po chvíli, „svým způsobem tě miluji, Catherine.“

Vedle něho ztuhla. „Svým způsobem?“

„Ano.“

„Já vím.“ Její úsměv byl zpět, ale teď byl měkčí. „Jaký je to pocit?“

„Jako nic jiného,“ připustil. „Sevřenost v mé hrudi a horkost v krvi. Když jsi poblíž, je to lepší, ale dokonalým se to stává, když jsi dost blízko na dotek. Děsivé, protože jsem tak příliš otevřený, a to je šílené.“

„Miluješ mě, hm?“

„Myslím, že jsem tě miloval vždycky, Catherine.“

Rozhodně to tak bylo.

„Pravděpodobně vždycky budu,“ dodal.

Na posteli k němu vklouzla blíž; jemnými rty ho políbila na paži, zelenýma očima ho sledovala zpod tmavých řas. „Slibuješ?“

„Vždycky.“

„Taky tě miluji.“

Cross rychle zamrkal, převalil se a vzal Catherine s sebou. Kniha jí vypadla z rukou, ale vypadalo, že jí to už tak nevadilo. Tehdy ho políbila, rty, zuby i jazykem válčila s ním, rukama zajela mezi jejich těla.

A byly tam i jeho ruce. Vklouzly do jejích kalhotek.

Hladil ji a kroužil a tlačil, až jí znovu přiměl vydávat ten zvuk.

Nádherný zvuk. Bože, jak její zvuk miloval.

*****

Když Cross v neděli odpoledne vešel do domu Donati, Calisto na něj čekal u vstupních dveří. Nepřekvapilo ho to, ani to, jak měl jeho nevlastní táta ve tváři tak obrovský výraz znepokojení.

„Svoji mámu jsi vyděsil k smrti,“ řekl Calisto.

„Poslal jsem jí i tobě SMS. Dvakrát. Psal jsem tam, že jsem v pořádku.“

„Je ti sedmnáct. Nemůžeš se jen tak na dva dny vypařit, Crossi.“

„Byl jsem v pořádku,“ zopakoval, sundal si boty a svlékl bundu. „Co, chceš to zkusit a dát mi domácí vězení, říct mi, že nemohu hrát na jaře evropský fotbal, nebo si i nechat své místo ve fotbalovém týmu, až se znovu rozběhne sezóna? Vezmeš si klíčky od Roveru, který tak jako tak nemůžu řídit dřív, než dokončím své hodiny. Řekneš mi, abych zůstal v domě nebo v mém pokoji. Co v tom bude za rozdíl?“

„To je celý ten problém,“ řekl Calisto s povzdechem, „není v tom žádný rozdíl.“

„Takže jsme to pak vyřešili.“

Cross prošel kolem svého nevlastního táty, byl zralý na to, aby si zdřímnul.

„Musíš si promluvit se svou mámou – omluvit se jí, že si kvůli tobě dělala starosti.“

„Fajn.“

„Jednoho dne se necháš zabít,“ řekl Calisto za ním.

„Pokud umřu díky tomu, že dělám něco, co miluji, pak mi přijde, že to za to stojí.“

„Něco jako Catherine Marcello?“

Crossova ramena se napjala, zastavil se. „Prosím?“

„Víš, že má Wolf v Zekeově autě GPS, že? Vím naprosto přesně, kde jsi celý víkend byl, Crossi.“

Otočil se svému nevlastnímu tátovi tváří v tvář. „Je to Zekeovo auto.“

„Které koupil Wolf. Když Zeke řekl, že jsi popadl klíče a odešel, GPS prostě jen reaktivoval.“

„Tak proč jsi pro mě tedy nepřijel, když jsi věděl, kde jsem byl?“

„Přijde mi, že se musíš tyhle lekce naučit sám,“ zamumlal Calisto, „protože nic z toho, co řeknu nebo udělám, se k tobě nedostane, synu.“

Cross s ušklíbnutím rozhodil rukama. „Jsem tady, naprosto v pořádku.“

„Tentokrát, jistě. Příště však...“  Calisto se zavrtěním hlavy dodal: „Můžeš se chovat nad svůj vlastní věk, jak jen chceš. Můžeš se chovat, jako by to jediné, co chceš, bylo být dospělým mužem, ale stále ses tomu ani zdaleka nepřiblížil, Crossi. Ale když se rozhodneš chovat jako dospělý, tak když tě to dožene, budeš muset řešit i následky jako dospělý. Doufám, že si to uvědomuješ.“

„I tak to za to stojí.“

„Kéž bys sám sebe slyšel.“ Calisto se poškrábal na čelisti a zeptal se: „Je to tím, že tu dívku miluješ, a proto se chováš jako pošetilý kluk, kterému to stojí za to?“

„Sakra, myslím, že jsem ji miloval vždycky.“

A sakra jo, to bylo přesně tím důvodem, proč to za to stálo.