TTP - 13. kapitola

Překlad: Marťa

Aubree

Bylo pondělí a normálně bych byla v práci. Místo toho jsem seděla ve svém bytě. Když jsme se včera vrátili domů, utekla jsem od Blaina, jako by mi hořelo u zadku. Potřebovala jsem mezi vytvořit určitou vzdálenost.

Byl příliš sexy, příliš lákavý, příliš… všechno. Potřebovala jsem trochu času a prostoru, abych se dostala pod kontrolu. Když mě políbil, chtěla jsem ho odtáhnout dozadu do ložnice a nechat ho, aby se mnou byl, jak chtěl on nebo, však víte, udělat ho svým. Oba scénáře byly dobré. Místo toho jsem udělala správnou, zodpovědnou věc a odmítla jsem ho. Byly chvíle, jako tato, kdy jsem si přála, abych mohla být bezstarostná a jednou za čas žít na hraně. Tvrdě jsem dřela, abych byla nezávislá. Slíbila jsem si, že se budu pouštět pouze do opravdových vztahů, o kterých jsem věděla, že obstojí ve zkoušce časem. V den, kdy jsem potkala Mariu, jsem věděla, že budeme nejlepší přítelkyně. O Blainovi jsem to říct nemohla. Chtěla bych si myslet, že by možná změnil názor, ale ze zkušenosti jsem věděla, že tygr své pruhy nemění. Odmítala jsem nechat si zlomit srdce. Prádlo bylo vyprané a nemělo smysl jít nakupovat, protože jsme ve čtvrtek znovu odjížděli z města. Naše další trať byla v Kentucky, jen pár hodin odtud. Měla jsem tři dny a vůbec jsem nevěděla, jak je zaplním. Plánovala jsem si zdřímnout, i když jsem nebyla unavená, když někdo zaklepal na dveře. Když jsem se podívala kukátkem a uviděla na druhé straně dveří stát Mariu.

„No ahoj,“ pozdravila jsem a otevřela dveře dokořán, aby mohla vejít.

„Řekni mi všechno.“ Vklouzla do mého bytu a na konferenční stolek odložila velkou pizzu.

„Mám ti říct všechno o čem?“ Zeptala jsem se nejistě, o čem to mluvila. Zrovna včera večer jsem s ní mluvila a poreferovala jí o mém víkendu.

No, ten polibek jsem vynechala. Stále jsem ho zpracovávala.

„O tom, co jsi mi ještě neřekla.“ Zakřenila se, a pak se otočila směrem ke kuchyni. Zavřela jsem vchodové dveře a sledovala, jak vzala pár talířů a roli papírových utěrek, než z lednice vylovila dvě láhve vody. „Znám tě, Aubs,“ řekla a padla na pohovku.

Poraženě jsem si sedla vedle ní. „Políbil mě.“

„A?“

„Už to málem udělal předtím, a pak mě políbil a já chtěla, aby nikdy nepřestal.“ Slova mi padala z úst.

„Teď se někam dostáváme.“ Zasmála se a podala mi talíř se dvěma feferonkovými plátky. „Pokračuj,“ naléhala.

„Je tak zatraceně frustrující. V jednu chvíli ze mě totálně šílí a v další mě přitiskne ke zdi v Tunelu lásky a jediné, na co dokážu myslet je, jak moc chci cítit jeho rty na svých.“

„Ach, Tunel lásky.“ Zavrtěla obočím. „Povídej.“

Následujících pár minut jsem trávila vysvětlováním Tunelu lásky a toho, jak jsem ho viděla s Blainem. „Má tmavé vlasy a sexy oříškové oči. Je svalnatý, ale ne, jako kulturista. Jeho paže jsou obrovské, ale cvičí, aby byl ve formě, protože se ve vysokých rychlostech musí udržet volantu.“

„Uhm, pokračuj.“ Usmála se, než si kousla další pizzy.

„Když je milý, vidím se, jak se do něj zamilovávám.“

„Znáš teorii malého chlapce, který dívku tahá za copánky, protože se mu líbí. Myslím, že tohle je verze pro dospělé.“

„Co?“ Smála jsem se. „Ani jsi ho nikdy nepotkala.“

Přikývla. „Já vím, ale znám tebe, Aubs. Vím, že aby na tebe chlap tak zapůsobil, musí v sobě mít něco dobrého. Myslím, že tě chce, ale prostě nechce, nebo možná neví, jak se s tím vypořádat.“

„Ne, dal jasně najevo, že nechce nic vážného. Jediné, co chce, je vyhrát tento šampionát. Bude nejmladším jezdcem, který vyhrál tři v řadě.“

„Má cíle. To se mi na mužích líbí.“

„Mario,“ zakňourala jsem. „Ty mi nepomáháš. Musím s ním strávit několik dalších měsíců. Jak to udělám?“

„Riskuj, Aubree. Pro jednou v životě se nestarej o to, kam tě každé tvé rozhodnutí zavede. Nedělej si starosti, pokud to opravdu chce, bav se. Letní úlet.“

„To nemůžu. Znám se a zamiluju se do něj.“ Nebyla jsem si jistá, jestli už jsem s tím nezačala.

„Pak se do něj zamiluj.“ Pokrčila rameny. „Jasně, můžeš si zlomit srdce, ale co když ne? Řekni mi, co když to budeš brát, jako úlet a zamiluje se do tebe on? Co se stane potom?“

„No tak, Mario, tohle není pohádka. Neodjedeme v jeho závodním autě do západu slunce.“

„Mohla bys. Je tu jistá možnost, ale nikdy to nezjistíš, protože se příliš bojíš to zkusit.“

„Měla jsem už dost bolesti na celý život.“ Sevřelo se mi hrdlo, jak jsem bojovala s emocemi, které přinášelo přemýšlení o minulosti.

„Vím.“ Tvář jí zjemněla. „Ale život je plný bolesti a štěstí. To, jak se rozhodneš zacházet s obojím, tě definuje. Takže to uděláš a skončíš to. Tvé srdce je zlomené, ale posbíráš jeho kousky. Pomůžu ti a půjdeš dál. Nebo to bude úžasné a skvělé a ty budeš žít šťastně až do smrti.“

„Slyšíš se právě teď? Chceš, abych do toho šla… ať už je úlet cokoli, s vědomím, že si nakonec ublížím. Proč bych to dělala?“

„Protože, moje drahá kamarádko, to nevíš. Nevíš, jestli tě to zraní nebo jestli budou vaše srdce tak plná, až z nich bude láska tryskat.“ Natáhla ruku a položila svou na tu mou.

„Udělej mi laskavost, Aubs. Žij. Kdyby jen tohle léto, chci tě vidět žít a užívat si. Je ti třiadvacet a máš méně společenského života, než moje babička. Chápu to. Vím, proč máš postavené ty zdi, vím to. Nicméně chci, abys je nechala spadnout. Vypusť strach a uvidíš, co se stane. Věz, že bez ohledu na výsledek, budu tady. Ať už na donášku zmrzliny a vína nebo pokud budeš potřebovat naplánovat svatbu, jsem tady.“

„Je pro mě těžké věřit.“

„Vím. Nemusíš mu prozradit všechna svá tajemství, stačí užít si zábavy, kterou spolu vy dva můžete zažít, uvnitř i mimo ložnici.“ Zamrkala.

Tep se mi zrychlil při pomyšlení na to, že se Blainovi vydám v šanc. „Budu o tom přemýšlet.“ Chtěla jsem to víc, než jsem kdy chtěla cokoli jiného. Nikdy předtím jsem necítila tento druh spojení, pokud se tomu tak dá říkat, s mužem. Nikdy jsem necítila takovou neustálou touhu být s někým víc, než s někým jiným. Jen s Blainem a on samozřejmě musí být ten emocionálně nejnedostupnější muž na planetě.

„Počkej a co práce. Technicky tam pracuju.“

„Jasně, ale nepracuješ pro Blaina. Nemá nic společného s tvojí výplatou.“

„Já vím, ale pokud KHP… pokud to Johan zjistí, jsem si jistá, že mě vyhodí.“

„To se nestane. Poslali tebe, protože vědí, jak jsi dobrá. Kromě toho tam jsou i jiné práce. Kdyby sis mohla vybrat jízdu při západu slunce s Blainem nebo svou práci v KHP, co by sis vybrala?“

„Lásku,“ řekla jsem, aniž bych o tom musela přemýšlet. Oči se mi rozšířily šokem.

Věnovala mi spokojený úsměv. „Tady to máš. Nepracuješ pro něj, neporušuješ žádná pravidla. Ber to den za dnem a uvidíš, co se stane.“

„Sněz si pizzu,“ řekla jsem jí a ukončila rozhovor. I když jsem to přiznávala nerada, měla pravdu. Hlídala jsem si život a lidi si držela od těla. Možná měla pravdu. Možná můžu hodit opatrnost za hlavu a uvidím, co se stane. Mohla jsem prožít zlomené srdce, sakra, to jsem měla celé své dětství. To, že by mi Blaine zlomil srdce, by bylo zanedbatelné ve srovnání s tím, že mě můj otec nemiloval a říkal mi to každý den a pak jsem ztratila svého strýce Bobbyho, jediného člověka v životě, který byl v mém týmu.

Další hodinu jsme strávily doháněním povídání. Začali se snažit o miminko a moje srdce se rozbušilo. Chtěla jsem to pro ně. Když odešla, zdřímla jsem si. Byla jsem z našeho rozhovoru citově vyčerpaná. Ležela jsem tam několik hodin, než jsem usnula, ale jak jsem se začala propadat do spánku, rozhodla jsem se. Nebudu s tím bojovat. Prostě tam půjdu a uvidím, kam mě to zavede. Když už, tak si aspoň můj přítel na baterie odpočine. Bylo to už dlouho a představa, že by Blaine mohl být tím, kdo prolomí mé období sucha, mi vykouzlilo úsměv na tváři.

***

Od mého rozhovoru s Marií uplynuly tři týdny. Tři týdny jsem ho sledovala, a abych byla upřímná, chtěla jsem ho. Ten první týden jsme jeli na trať v Kentucky jen dvě a půl hodiny. Čas jízdy se zkrátil, za což jsem byla vděčná. Ashley zůstala doma, takže jsem většinu času trávila s Robin a Brianem prodejem triček. Když Blaine vyhrál, všichni jsme se s ním setkali k focení v předním úseku, ale já si dala záležet na tom, aby mezi námi pokaždé někdo byl. Bylo to tak bezpečnější.

Příští týden jsme byli na trati tady v Tennessee. Bylo to jen dvacet minut jízdy, takže jsme vyjeli až v pátek ráno. Zjistila jsem, že je Blaine rád, když dorazí na místo mezi prvními. Tvrdil, že je to kvůli získání místa v boxech, ale Robin mi řekla, že pokud šlo o závodění, byl takový vždy. Opravdu tento sport miloval a chtěl být uvolněný, až přijde čas vyrazit na trať. To se vám nepodaří, pokud přijedete pozdě kvůli provozu nebo z jiného důvodu, který by mohl způsobit zpoždění. Opět jsme měli omezené interakce. Několik pohledů přes oheň, otření se o mou ruku, ale nic víc. Nic, jako polibek ten první víkend. Byla jsem zklamaná a zároveň se mi ulevilo. Takže jsem v tom kvůli možnosti, že bychom byli spolu, měla zmatek.

Pokaždé, když jsem mluvila s Marií, ptala se, jak jsme na tom a já byla upřímná, když jsem říkala, že nebylo co hlásit. Zašla tak daleko, že mi včera večer zavolala a řekla mi, abych udělala první krok. Tento víkend jsme jeli do Pensylvánie. Trať byla vzdálená devět hodin. To zahrnovalo přestávku na benzín, jídlo nebo dopravu. Bude to dlouhé.

To mě přivádělo k dnešnímu jasnému středečnímu ránu, přesně v pět ráno. Zaparkovala jsem svou Impalu na obvyklém místě a vytáhla tašky z kufru. Jednu moji a jednu pro práci, kterou jsem samozřejmě potřebovala jen jednou. To bylo samozřejmě dobře, ale díky tomu jsem alespoň měla něco jiného, na co jsem se musela soustředit.

„Máš, co potřebuješ?“ Zeptal se za mnou. Jeho hlas bych poznala kdekoli. Blaine Bishop nebyl v žádném případě zapomenutelný.

„Jo, mám co obvykle,“ řekla jsem a v každé ruce jsem držela tašku.

„Vezmu je.“ Natáhl se po taškách.

„Unesu je.“

„Moje máma mě vychovala lépe. Podej mi je, Bree.“ Znovu pro ně sáhl a já ho nechala, aby mi je vzal. Stejně nemělo cenu se dohadovat, vyhrál by. A kromě toho, když trval na zvedání těžkých věcí, měl to mít.

„Dnešek bude dlouhý,“ řekla jsem a snažila se o bezpečnou konverzaci.

„Jo, devět hodin v kuse. Budeme mít několik zastávek kvůli palivu a jídlu. Táta a já se budeme střídat v řízení. Závod je až v sobotu večer, takže máme spoustu času.“

„Já se jen tak projedu,“ řekla jsem, jako idiot.

Zamumlal něco o tobě a jízdě, a já to ignorovala. Cítila jsem, jak se mi na tvářích objevil ruměnec. Místo, abych se držela kolem, otevřela jsem dveře karavanu a uviděla tam sedět Ricka, Kevina a Jacoba. Kevin seděl za volantem, zatímco Rick seděl na sedadle spolujezdce. „Jdu pozdě?“ Zeptala jsem se ve strachu, že jsem zdržovala plán.

„Ne, jen jsme všichni přijeli brzy. Stále čekáme, až dorazí Robin a Brian,“ vysvětloval Kevin. Právě, když to dořekl, objevily se zářící světlomety. Sledoval jsem, jak Brian couval k přívěsu s tričky. Vystoupil a řekl si pár slov s Blainem, než nasedl a vyjel z příjezdové cesty s napojeným přívěsem.

„Připraveni?“ Zeptal se Blaine, když nastupoval do auta.

„Vrátím se ke spaní.“ Jacob vstal a přesunul se ke své posteli. Vlezl dovnitř a zatáhl závěs.

„Dokáže spát v každé situaci.“ Zasmál se Rick.

„Uveďme vlak do pohybu,“ řekl Kevin, rozjel vozidlo a následoval Briana.

Seděla jsem u stolu a k mému překvapení se ke mně přidal Blaine. „Na co se díváš?“ Zeptal se a ukázal na můj počítač.

„Řekla jsem si, že zkusím najít film, na který bych se podívala.“

Zvedl obočí a já ukázala na mobilní síť, kterou jsem si koupila po našem prvním víkendu. „Aha, víš, jednu už tu máme.“ Ukázal na malou čtvercovou krabičku připevněnou na zdi.

„Ne, chci říct, vím, že v přívěsu na trička máte terminál na kartu, ale nevěděla jsem, že ji máte i tady."

„Ano, heslo je Šachmat.“ Zasmál se. „Za to můžeš poděkovat Ashley. Nastavila to. Měla bys používat naši, šetři si data.“

„Koupila jsem si neomezená.“ Pokrčila jsem rameny.

„Na co se budeš dívat?“

„Ještě si nejsem jistá. Nějaké nápady?“

„Moc nesleduj televizi.“

„Jsem spíš čtenář,“ přiznala jsem.

„Jo? Co čteš?“

Znovu jsem se začervenala. Nestyděla jsem se, ale přiznat Blainovi lásku ke svým knihám bylo… trochu zastrašující. „Romance,“ řekla jsem nakonec.

Přikývl. „Hodí se to k tobě.“

„To znamená co? Hodí se to k tobě?“

„Klid, Bree, to není nic špatného. Nejsi jako nikdo, koho jsem kdy poznal. Ženy, které potkávám, se na mě vrhají kvůli mému jménu, mému postavení. Zdá se, že žádná z nich se s tebou nemůže rovnat.“

„Spíš ne. Chci říct, jsi jen chlap. Chlap, který má úspěšnou kariéru v tom, že dělá to, co miluje. Já možná stejný status nemám, ale dělám to samé.“

Přikývl. „Takže, co sledujeme?“

Musela jsem se kousnout do rtu, abych skryla úsměv, když jsem se proklikávala možnostmi, protože jsem věděla, že musím vybrat něco, co upoutá naši pozornost.

Konečně jsem našla první film Rychle a zběsile. „Půjdeš sem?“ Zeptala jsem se nejistě.

„Co kdybychom se přesunuli na pohovku?“

Přikývla jsem. S notebookem v ruce jsem vyklouzla z boxu a přesunula se na gauč. Natáhl se, aby vzal pár polštářů a náhradní přikrývku z úložného prostoru nad hlavou a usadil se vedle mě. Pokynul mi, abych zvedla počítač, aby mi mohl deku přehodit přes nohy. „Co děláš?“ Zeptala jsem se tiše.

„Vždycky se zdáš, že je ti zima, když jsme tady. Myslel jsem, že bys mohla chtít tohle,“ odpověděl stejně tiše.

Vypadalo to, že dnes v něm vítězí miláček. Ne, že bych si stěžovala. Stiskla jsem Play a on se zasmál. „Nevěděl jsem, že jsi holka typu F&F.“

„Paul Walker,“ řekla jsem bezvýrazně. Otočil se, aby se na mě podíval a ve tváři měl zmatený výraz. „Vin Diesel,“ dodala jsem. „Neexistuje žijící žena, která by odmítla sledovat ty dva při akci,“ přiznala jsem.

Očekávala jsem, že mi dá pořádně zabrat, ale překvapil mě, když se naklonil a rty se téměř dotkl mého ucha. „Máš slabost pro muže, kteří řídí rychlá auta, Bree?“

Moje bezprostřední myšlenka byla to popřít, popřít, popřít, ale pak jsem si vzpomněla na Mariu a nás rozhovor a rozhodla se zariskovat. „Vlastně jen pro jednoho chlapa,“ řekla jsem a otočila se k němu čelem. Byl blízko, tak blízko, že kdyby se jeden z nás trochu naklonil, políbili bychom se.

„Vážně?“ Jeho hlas zněl hrubě.

„Uhm, a teď se podíváme na film.“ Otočila jsem se čelem k obrazovce. Udělala jsem krok. Teď nám nezbývalo, než čekat a uvidíme.