FCI - 29. kapitola

Překlad: Mirus

Kor.: Evudar

Nejdřív Sonya nereagovala. Neschopná jasné myšlenky při všech těch pocitech a sledu událostí, nechala do sebe Kilakovo přiznání vsáknout. Doslova na ní visel pohledem svých zlatých očí. Byl u ní tak blízko, že na kůži cítila jeho přerývaný dech. Byl snad vzrušený? Pozorně si ho prohlédla. Na tváři mu cukal sval. Kilak doslova vibroval. V jeho očích se divoce mísil strach s očekáváním. Poté se do toho přimíchala nová intenzita. Láska. Miloval ji!

Než to stačila zpracovat, poručil Kilak znovu: „Sonya, řekni, že mi odpouštíš a miluješ mě!“

Neochotně se musela zasmát. „Pak bys to měl formulovat spíš jako prosbu.“

Kilakovo sevření jejích tváří na chvíli zesílilo, poté nechal ruce klesnout a udělal krok dozadu. „Znovu máš pravdu. Jako válečníkovi mi jde lépe rozkazovat než prosit. Odpusť mi můj nešikovný pokus. Umím to lépe. Prosím tě o odpuštění a o to, abys přijala mou lásku.“ S těmito slovy sevřel ruce v pěst, zkřížil je na prsou a uklonil se jí.

Sonya neměla slov. Kilak, ten hrdý aristokrat a bojovník, se před ní pokorně sklonil. To ji zasáhlo přímo do srdce, ať už chtěla nebo ne. Do této podivné situace ji dostaly její hormony. Kde by skončila i se svou rodinou, pokud by následovala své srdce? Kdyby o tom začala přemýšlet, zbláznila by se. Čekal na její odpověď. Odkašlala si.

„Kilaku, vážím si tvé otevřenosti. Prosím, zůstaňme střízliví. Než budeme mluvit o lásce, je třeba si vyjasnit zásadní věci.“

„Odpustíš mi, Sonya, nebo ne?“, tlačil na ni dál.

„Ano, Kilaku, odpouštím ti.“ Sonya mu pohlédla otevřeně do tváře. „Co se stalo, stalo se.“

„Děkuji ti, Sonya.“ Kilak si úlevou oddechl a s rozpaženýma rukama vyrazil k ní.

„Počkej!“ Zvedla rychle Sonya obě ruce. „Odteď požaduji absolutní upřímnost. Musíš mi všechno říct, protože nás chce někdo zavraždit. Jde tu o spiknutí, že ano?“

„Ano.“ Kilak přikývl. „S otcem jsme si toho vědomi. Děláme všechno pro to, abychom zrádce odhalili. Vaše ochrana má nejvyšší prioritu.“

„Mou také.“ Upřela na Kilaka pevný pohled. „Ale nesložím ruce do klína a nebudu bez užitku posedávat, když jsme všichni v nebezpečí. Pomůžu vám!“

„Jak prosím?“, vykřikl zděšeně. „Jsi těhotná!“

„No a?“ Nechápala ho. „Co to s tím má společného?“

„Protože právě proto jsi v nebezpečí.“ Kilak si založil ruce na prsou. „Zůstaneš s dětmi v bezpečí, dokud spiknutí neodhalíme. Kromě toho jsi žena.“

Sonya na něj chvíli dokázala jen zírat s otevřenými ústy, poté jí to došlo. „Samozřejmě, že jsi s tím musel přijít! Jsem žena, to sis všiml správně, ale to přece není žádný argument.“

„To je ten nejdůležitější argument. Jsi žena a čekáš mé dítě. Ochráním tě, i kdybych tě měl někde zavřít“, zopakoval Kilak.

Sonye došlo, že takhle se nikam nedostane. „Takže teď zřejmě nastal ten okamžik, kdy ti musím připomenout tvůj slib, než začneme vést diskuzi o zásadních věcech.“

„Co tím myslíš?“ Zamračil se.

„Nebudeme se teď hádat o našich různých názorech na svět, na to je situace příliš vážná. Ale podmínky naší dohody se změnily.“ Sonya zvedla ruku a začala vypočítávat, jeden prst za druhým. „Válka, titul, dynastie, spiknutí, to všechno jsou body, které jsi mi zamlčel, takže tímto využívám svého práva a žádám o další vyjednávání.“

Nejdřív Kilak koukl na její odhodlaný výraz, poté na její prsty, které držela vztyčené do vzduchu, a poté krátce přikývl. „Mluv. Co požaduješ?“

„Žádám pro sebe rovnoprávnost coby tvá partnerka. Akceptuj mě jako svou rovnoprávnou choť následníka trůnu.“

Kilak otevřel ústa, aby něco řekl, ale zůstal němý. Zíral na ni, jakoby jí najednou vyrostla druhá hlava. Sonya doslova viděla, jak mu její požadavky přetěžují mozek. Sekundy se protahovaly v hodiny, jak to tak vypadalo. Sonya sotva udržela svou netrpělivost pod kontrolou. „Kilaku, co ty na to? Dohodnuto?“ Vyzývavě k němu napřáhla otevřenou dlaň. „Plácneme si, choti?“