TTP - 11. kapitola

Překlad: Marťa

Aubree

Poté, co Blaine odešel, Robin, Ashley a já jsme na pár hodin otevřeli přívěs s tričky. Byli jsme zahlceni obchodem a netrvalo dlouho, než jsem si uvědomila, že Blaine „Šachmat“ Bishop, byl jednoznačným favoritem fanoušků.

„Co teď?“ Zeptala jsem se. Právě jsme doplnily police z krabic a zavřeli obchod.

„Teď je čas podívat se na závod. Jsi na to připravená?“ Zeptala se Ashley.

„Jo, jsem z toho opravdu nadšená,“ přiznala jsem. „Je to pro mě nová zkušenost.“

„Tady je to o závodění,“ připojila se Robin. „Buď to ho miluješ, nebo nenávidíš. Já jsem například fanoušek,“ dodala se smíchem a ukázala tričko Bishop Racing, které jsem měla na sobě.

„Přiznám se, že jsem si to vyhledala na internetu. Jsem nadšená, že to udivím i osobně.“

„Mám dobrý pocit, že se ti to bude líbit.“ Mrkla Robin, což nás všechny rozesmálo.

Následovala jsem je do boxů, kde byl zaparkovaný tahač. Nezeptala jsem se, kde byl Blaine, bez ohledu na to, jak mě to zajímalo. Cítila jsem se trochu špatně, že odešel. Byla jsem si jistá, že kdybych tu nebyla, pro ně všechny by to byl úplně jiný den.

„Jdeš?“ Zeptala se Ashley a zamířila směrem k zadní pravé straně nákladního auta.

„Ano.“ Postavila jsem se a následovala ji. Zastavila se u malého žebříku a začala stoupat. „Ehm, Ashley, co to děláš?“ Zeptala jsem se jí.

Podívala se na mě se širokým a nakažlivým úsměvem. „Odtud sledujeme závod, hlupáčku. Není lepší výhled, než z tahače.“

„Můžeme, myslím, je to bezpečné?“ Nemohla jsem si pomoct a měla jsem obavy. To jsem já, Taková jsem. Kvůli tomu, že jsem vyrůstala bez náklonnosti a v neustálých obavách, že udělám něco špatně nebo řeknu něco, co by mohlo otce rozčílit k zuřivosti.

„Ano, můžeme. A je to naprosto bezpečné. Bojíš se výšek?“ Zeptala se.

„Nevím,“ přiznala jsem. Nikdy jsem nebyla v situaci, kdy bych to mohla zjistit.

„Jak je to vůbec možné?“ Zeptal se za mnou Blainův hluboký hlas.

Pomalu jsem se otočila čelem k němu. „Neměla jsem, během dospívání, mnoho… příležitostí to zjistit.“

„Ale no tak, to jsi nikdy nebyla v zábavním parku? Nejela jsi na horské dráze? A co Výroční trh?“

„Ne, ne a ano, ale nebylo mi dovoleno tam jít samotné a projet se na koni. Když jsem byla dost stará na to, abych tam šla sama, pracovala jsem nebo jsem trávila čas se svým strýcem Bobbym. Nebyl na tom zdravotně nejlépe.“ Nevím, proč jsem mu to všechno vylila, ale ta slova ze mě vypadla dřív, než jsem se stihla zastavit.

„Bree,“ řekl tiše.

„Hej, co je to tam dole za zdržení? Zmeškáš závod?“ Zavolala Ashley.

S větší odvahou, než jsem opravdu cítila, jsem se chytila žebříku a pomalu začala stoupat. Když moje noha narazila na novou příčku, která mě vynesla výš, zjišťovala jsem, že nejsem zrovna příznivcem toho, abych byla ve vzduchu. Ale možná to bylo jen tím malým žebříkem a faktem, že jsem šplhala na přívěs. Co když spadnu? Ruce i kolena se mi začaly třást.

„Hej,“ ozval se za mnou jeho hluboký chraplavý hlas. Nejen to, ale cítila jsem, jak se mi jeho teplé tělo přitisklo na záda. „Držím tě. Nenechám tě spadnout.“

„Měla bych se vrátit dolů,“ podařilo se mi zaskřehotat.

„Bree.“ Jeho rty byly u mého ucha a jeho horký dech mi vyslal po páteři husí kůži. „Mám tě. Slibuju, že tě nenechám spadnout.“

„Ty… ty mě ani nemáš rád,“ připomněla jsem mu.

Zasmál se. „Věř mi, mít tě rád není problém.“

Chtěla jsem se ho zeptat, co tím myslel, ale teď nebyl čas na hluboké a smysluplné hovory. Dlaně se mi potily a měla jsem pocit, že mi ruce uklouznou a já budu příčinou toho, že oba zemřeme.

„Zemřeme? Jsme asi metr nad zemí.“

„Sakra,“ zamumlala jsem. „Nechtěla jsem to říct nahlas.“

„Pojme. Zmeškáme závod. Celou dobu tě budu držet za ruku. Nenechám tě spadnout,“ řekl přesvědčivě.

„Dobře,“ souhlasila jsem pokorně. „Potí se mi ruce.“

Cítila jsem, jak mi jeho velká ruka sevřela bok. „Mám tě. Otři si ruce postupně o šortky a pomalu vylez nahoru. Jsem přímo tady. Hned za tebou.“

„Pojď.“ Ashley mě jemně vytáhla za ruku a směřovala mě k řadě zahradních židlí s výhledem na dráhu.

„Páni,“ řekla jsem a zaměřila pohled před sebe. Z tohoto úhlu šlo vidět všechno.

„Docela dobré, ne?“ Zeptala se.

„Jsi si jistá, že jsi v pohodě?“ Zeptal se Rick.

„Je v pořádku.“ Blaine se k nám přidal a podal mi láhev vody.

„Díky.“ Nedostalo se mi odpovědi, než se otočil ke Kevinovi a začali si povídat o závodě. Něco o tom, že je trať připojená… ať už to znamenalo cokoli.

„Podívej se na sebe,“ zašeptala Ashley.

„Hm?“ Otočila jsem se, abych se na ni podívala a byla si jistá, že se na její smích dívám pořádně zmateně.

„Padají ti k nohám.“ Šťouchla mě do ramene.

„Co? Kdo?“

„Blaine a Rick a jsem si jistý, že i Jacob, kdyby tady nahoře byl. Šel sledovat závod s několika svými přáteli.“

Šokovaně jsem otevřela pusu. „O čem to mluvíš?“

Položila mi ruku na mou a ztišila hlas, abych ji slyšela jen já. „Oba ti chlapi jsou připraveni nabídnout ti celý vesmír,“ škádlila mě.

„Za prvé, Rick je vděčný, že jsem mu pomohla. Chová se jen hezky. A Blaine, ten mě nenávidí, ale jsem si jistá tím, že mě i lituje.“ Jakmile jsem ta slova řekla, nestačila jsem se divit. Jednou se mnou byl vřelý a hned studený. V jednu chvíli byl celý sexy a svůdný a v další se zase choval, jako kretén.

„Víš, je to legrační. Někdy nevidíme to, co je přímo před námi.“

„Mluvíš v hádankách?“ Zasmála jsem se.

„Ne, přemýšlej o tom. Často nevidíme, co je přímo před námi.“

„Vidím to, Ashley. Vidím závodní dráhu, spoustu fanoušků a hodně špíny,“ utahovala jsem si z ní. Taky jsem viděla jeho. Stejně, jako jsem cítila jeho tělo přitisknuté k mému. Přitažlivost, která jako by mezi námi hořela. Pořád jsem si říkala, abych to ignorovala, že to zmizí.

„Říkám ti, létají jiskry. Možná ne s Rickem, ale s Blainem rozhodně.“ Zavrtěla obočím.

„On mě nenávidí.“

„Mezi láskou a nenávistí je tenká hranice.“

„Tak tenká ne.“ Zasmála jsem se a zavrtěla hlavou nad její teorií.

„Znám ho. S tebou je jiný. I když tě neznám tak dobře, vidím to. Ten naděje plný pohled, kterým se na něj díváš.“

Myslela jsem, že reakci svého těla skrývám dobře.

Asi ne.

Zavřela jsem oči a zakryla si je rukama, což způsobilo, že se hlasitě zasmála.

„Co nám uniklo?“ Zeptal se Kevin.

„Nic, drahoušku, jen si povídejte,“ zavolala Ashley. Usmál se na ni, jako by byla odpovědí na každou nezodpovězenou otázku, kterou kdy měl. „Blaine je dobrý chlap,“ ujišťovala mě.

„Ano, jsem si jistá, že je, ale jednu minutu je zlý a strohý a v další je milý a sladký. Jako šlehnutím biče. Nemluvě o tom, že je to typ chlapa na krátké románky. Sám mi to řekl. Nejsem si jistá, že jsem pro něj ta pravá.“

„Je soustředěný. Opravdu chce letos vyhrát šampionát. Chce se zapsat do historie. Miluje ten sport. K čertu, to my všichni. Chce to pro ně, svůj tým, své rodiče a sebe. To je velký tlak.“

„Cítím ten tlak, ale on je… debil.“

„Zase mluvíš o mně, Bree?“ Blaine se vedle mě zasmál.

„Potrefená husa se ozvala,“ zažertovala jsem, hrdá na sebe, že mě jeho vyrušení nezaskočilo.

Než jsme mohli pokračovat, komentátor zahájil závod. Představil jezdce, zatímco pomalu objížděli trať. Když padla zelená vlajka, vylétl oblak prachu, zašlehal vítr a dav byl na nohou a jásal. Bylo to vzrušující a nepodobalo se to ničemu, kde jsem kdy byla. Nevěděla jsem, komu fandit, ale auto vepředu mělo číslo osmnáct a pod ním mělo napsané jméno Babb. Vedl a to mi stačilo. Fandila jsem mu, když se auto přiblížilo k nám.

„Jeď, Babbe!“ Slyšela jsem se, jak mu fandím. Sledovala jsem, jak krouží a závod a nechtěla přijít o jedinou minutu. Na všech místech trati byla auta, takže jsem nemohla sledovat všechny. Sledovala jsem vedoucího jezdce, který prolétl cílovou čáru a sebral šachovnicovou vlajku.

Byla jsem celá od hlíny a vlasy jsem měla rozcuchané z větru a překvapeně jsem zjišťovala, že mi to bylo jedno. Milovala jsem každou minutu. Nebylo to vůbec, jako závody, které sledoval otec v neděli odpoledne v televizi.

„Myslel jsem, že jsi na závodě nikdy nebyla,“ řekl mi Blaine přes rameno.

Když jsem se otočila, byl blíž, než jsem si myslela. Sklonil se a naše nosy se dotkly. Zasmál se a ustoupil.

„Ne, ale vyhrál.“ Pokrčila jsem rameny.

„Co když to byl můj největší konkurent?“

„Mám ti fandit?“

„Jsi součástí týmu Bishop Racing. Fandíš mě,“ řekl s chladnou vážností.

„Ach, jsem součástí týmu?“

„No tak,“ řekl a položil si ruku na srdce, jako bych ho ranila.

„Neutahuj si ze mě. Myslela jsem, že tu nejsem vítána.“

„Přinášíš sebou rozptýlení,“ vysvětloval tiše.

„Říkala jsem ti, že se budu držet stranou,“ odporovala jsem.

„Bree.“ Zavrtěl hlavou a opřel si ruce o boky. „Dýcháš?“

„Co?“ Přicházel o rozum?

„Slyšela jsi mě, dýcháš?“

„Samozřejmě,“ zašeptala jsem.

„Přesně tak.“ Rozhodil ruce do vzduchu.

„Jak to odvádí tvoji pozornost?“

Přistoupil blíž. „To ty, Aubree. To všechno. Tvoje zelené oči, zrzavé vlasy, dlouhé opálené nohy. Jsi nádherné rozptýlení. Takže ano, pokud jsi tady a dýcháš a žiješ v mém karavanu, rozptyluješ mě.“

Otevřela jsem pusu, abych odpověděla, ale nevyšla ze mě žádná slova. Nic. Připravil mě o slova.

„Jdete, lidi?“ Zavolala Ashley, když stála na nejvyšší příčce žebříku. Na rtech měla úsměv „říkala jsem ti to“ a já se najednou bála, jestli ho neslyšela. Zahrával si se mnou a já nechtěla, aby jeho komentář považovala za něco víc, než co to bylo. Už tak měla hlavu plnou šílených nápadů.

„Kéž by,“ zamumlal jen pro mě, než se k ní otočil. „Jo, jdeme hned za tebou.“ Když se ke mně otočil zpátky, natáhl ruku. „Připravená?“

Jen tak vypnul přitažlivost, flirtování nebo co to bylo, jako vypínačem. Nevím, jak to dělal. „Jo, nemůžu tady zůstat navěky,“ řekla jsem a vzala jeho silnou, mírně zdrsnělou nabízenou ruku a nechala ho, aby mě odvedl ke schodům.

„Půjdu první a chci, abys mě následovala. Řeknu ti, kdy máš udělat krok. Budu celou dobu přímo za tebou.“

Už jsem cítila, jak se mi začala třást kolena. „Nejsem si tak jistá, že je to nejlepší nápad.“ Můj hlas se zjevně chvěl.

„Hej.“ Jeho hlas byl měkký a uklidňující. „Postarám se o tebe, Bree. Nenechám tě spadnout. Jen pomalu a já ti pomůžu.“

Přikývla jsem. „Čím dříve to uděláme, tím dříve budou moje nohy zpátky na zemi.“

„Děsí tě výška nebo žebřík?“

„Obojí, ale přiznávám, že jakmile jsem byla tady nahoře, uklidnila jsem se, zejména díky vzrušení ze závodu.“

„Jo? Jsi fanynka závodů na hlíně, Bree?“

„Ber to vážně. Chci říct, že dnes to byl můj první závod. Nešla bych tak daleko, abych řekla, že jsem fanynka.“

„Máš pravdu. Necháme si ten okamžik jasnosti, až uvidíš na trati mě.“ Ušklíbl se, otočil a stoupl na první příčku žebříku. „Pojď sem.“ Natáhl ruku.

S vratkými nohami jsem se k němu otočila zády a ohnula se, abych se chytila žebříku, než jsem udělala první krok na nejvyšší příčku. „D-dobře?“ Zeptala jsem se, když jsem se přilepila na kovové tyče.

„Odpočiň si.“ Jeho horký dech mi ovanul krk. „Jsem přímo tady. Jednu ruku ti nechám na zádech a druhou na žebříku. Udělám další krok dolů. Když na tebe klepnu takhle…“ poklepal mi na záda, aby mi to ukázal, „… chci, abys udělala další krok dolů.“

„Rozumím,“ řekla jsem s větší jistotou, než jakou jsem cítila. Vlastně jsem se cítila docela směšně. Byla jsem dospělá žena, která šílela ze žebříku. Nicméně na druhou stranu mám ke službám sexy Šachmata. Byla to pro mě vítězná situace. Krok za krokem jsme se dostávali po žebříku dolů. Když se moje nohy dotkly země, nohy se mi trochu podlomily, ale objaly mě silné paže.

„Jsi v pořádku?“ Jeho hlas byl chraplavý.

„Jo.“ Ustoupila jsem od něj. „Vlastně mám docela žízeň. Jdu si dát drink.“ Otočila jsem se, abych odešla k prodejnímu stánku, když se natáhl a zastavil mě.

„V přepravce je toho spousta.“

„To vím, ale nejsem tady, jako příživník. Stejně se potřebuju trochu projít a rozhýbat nohy. Díky za pomoc.“ Otočila jsem se a odešla tak rychle, jak jsem jen dokázala, abych mezi námi vytvořila určitou vzdálenost. Měla jsem ho zarazit a říct mu, že pomoc nepotřebuju a poradím si sama. Mohla jsem, ale bylo pro mě těžké ho odmítnout, když mi věnoval tak milou pozornost.

Tohle bude dlouhá závodní sezóna.