TP - 21. kapitola

Překlad: Marťa

Aubree

Když jsme zastavili, vstala jsem, hodila polštář na pohovku a vystoupila ven. Jakmile jsem byla venku, zhluboka jsem se nadechla. Vnitřně jsem si musela připomínat, že byl v pořádku. Nebyl zraněný. Byl to můj nápad skrývat nás před ostatními. Myslela jsem si, že to bude jednodušší, ale v celém svém životě jsem toho rozhodnutí nelitovala víc, než dnes večer. Musela jsem ustoupit a dívat se, jak se s ním všichni zdravili. Nemohla jsem mu být nablízku. Sotva jsem se držela. Když pak pro mě přišel, slzy, které hrozily, že přetečou, konečně unikly.

Byla jsem si jistá, že je moje reakce zmátla, ale nemohla jsem to udržet.

Teď jsem se tady pekelně snažila, abych se chovala co nejnormálněji. Abych byla profesionál, ve kterého jsem byla vycvičena. Bylo na čase, abych dělala práci, kvůli které jsem tady byla. To byl skutečný důvod, proč jsem tady byla s ním. Důvod, který nás svedl dohromady. Otevřela jsem spodní úložný prostor, popadla obě své tašky a přehodila si je přes ramena.

„Dovol, pomůžu ti s tím,“ nabídl mi Jacob.

„Ne, děkuju.“ Snažila jsem se být zdvořilá a zachovat klidný hlas. Vůbec ne třesoucí se a na emocionálním dně, jak jsem se cítila uvnitř.

„Pojďme se přihlásit.“ Ashley propletla svoji paži s mou a zamířily jsme do hotelu.

Chtěla jsem namítnout, že potřebuji být s Blainem, že by mohl potřebovat moji pomoc, ale on byl v pořádku. Nemluvě o tom, že tu byli čtyři muži, kteří byli více, než schopni, mu pomoci.

„Tady, tohle je tvůj pokoj.“ Podávala mi klíč.

Zmateně jsem na ni zírala. „Aubs, vím to. Jsou tam oddělené ložnice pro případ, že bych se mýlila, ale jsem si docela jistá, že ne.“

„Nemůžu s ním zůstat. Co si všichni pomyslí?“

Byla to vlažná prosba a obě jsme to věděly. Ani jsem se jí neobtěžovala zeptat, jak to věděla. Vím, že mé činy v posledních několika hodinách mluvily za mnohé.

„Nedozví se to. Blaine mi dal kreditku. Pokoje jsem zarezervovala já. Všichni bydlíme na různých patrech. Tvé tajemství je u mě v bezpečí.“

Přikývla jsem, když se mi v očích nahromadily slzy. „Myslela jsem, že je zraněný, nebo hůř,“ zaskřehotala jsem.

„Pojď sem.“ Přitáhla si mě do náruče a já neváhala a objala ji také. Pevně jsem se držela a nasávala veškerou útěchu, kterou mi byla ochotná poskytnout. Věděla jsem, že to měl být Blaine, kdo by mě utěšoval, ale moje srdce… Myslím, že se nerozbilo, dokud jsem ho neviděla vylézt z toho auta. „Už jsou tady,“ řekla tiše.

Odtáhla jsem se, otřela si oči a narovnala se. Blaine upoutal moji pozornost, jakmile mě uviděl. Zvedl obočí v němé otázce a mlčky se ptal, jestli jsem v pořádku. Jemně jsem na něj kývla.

„Takže, Bree má svůj klíč,“ řekla Ashley. „Tady je jeden pro všechny ostatní. Odhlášení je v jedenáct.“ Každé osobě předala klíč, včetně Blaina.

„Už se těším na noc,“ řekl Blaine. „Ve své budoucnosti vidím horkou koupel a pokojovou službu.“

„Zlato, měl bys nechat Aubree, aby ti pomohla. Mohlo by to ulevit s tvou bolestí,“ navrhla Robin.

„Co myslíš? Pomůže to?“ Zeptal se mě.

„Jo, no, bude to bolet tak jako tak, ale tvé svaly nebudou tak napjaté.“

„Dobře. Osprchuju se a zavolám ti.“

„Potřebuješ pomoc?“ Zeptal se ho Kevin.

„Ne, jsem v pohodě. Všichni si běžte užít noc. Nic nepomůže víc, než horká sprcha a dobrý spánek.“

Všichni jsme se naskládali do výtahu a každý z nás stiskl tlačítko nebo zavolal číslo svého patra. Blaine a já jsme byli na šestém, všichni ostatní na třetím nebo čtvrtém. Nevyvolala jsem své číslo, nechtěla jsem jim lhát víc, než doteď. Znělo to bláznivě.

„Ach, dobře,“ řekla Robin, když jsme zastavili ve čtvrtém a já se nepohnula, abych vystoupila z výtahu. „Jsem ráda, že jste na stejném patře, kdyby něco potřeboval.“ Otočila se k Blainovi a znovu ho objala, zatímco Blaine držel dveře otevřené. „Zavolej nám, kdybys něco potřeboval. Ty taky, Aubs, víme, že dokáže být osina v zadku.“ Usmívala se a snažila situaci odlehčit. V jejích očích jsem viděla starost, ale všichni se kvůli němu tvářili statečně. Nebo to možná bylo kvůli mně. Já jsem se skrýváním svých emocí moc nebodovala.

Když se zavřely dveře, Blaine natáhl ruku a propletl si prsty s mými. Ani jeden z nás neřekl ani slovo. Když se otevřely dveře v šestém patře, vedl nás chodbou do našeho pokoje. „Ashley, ona, hm, nám sehnala pokoj se dvěma ložnicemi,“ řekla jsem, když jsme vstoupili dovnitř.

„Připomeň mi, abych jí poděkoval,“ řekl a přitáhl si mě k sobě.

Opatrně, abych mu neublížila, jsem ho objala kolem pasu a zabořila mu obličej do krku. Nemluvili jsme. Drželi jsme jeden druhého a nechali čas plynout. Nakonec jsem se odtáhla.

„Měl by ses osprchovat,“ řekla jsem mu.

„Jo,“ souhlasil.

„Než budeš hotový, připravím ti tady pár věcí.“

Naklonil se a přitiskl mi rty na čelo. „Díky, Bree.“

Jakmile zmizel v ložnici, připravila jsem nějakou pleťovou vodu a pár masážních olejů. Bude ho bolet celý člověk, jak z masáže, tak z nehody. Doufala jsem, že to zmírním a pomůžu jeho svalům uvolnit se.

Když vyšel z koupelny, měl kolem pasu ručník a vlasy stále ještě vlhké. Přejela jsem očima po každičkém centimetru jeho odhalené kůže a hledala zranění.

„Hej,“ Vsunul mi ruku pod mé vlasy na krk. „Jsem v pořádku, Bree. Mám jen modřinu na pravé paži. Jinak jsem v pořádku,“ uklidňoval mě.

Přikývla jsem. „Všechno je připravené ve druhé ložnici.“ Otočila jsem se a přiměla ho, aby spustil ruku z mého krku a šel do ložnice. Bylo to tam zařízené, jako malý byt. Nesnášela jsem pomyšlení na to, že to Ashley musela platit. Technicky to platil Bishop Racing, takže to bylo na Blainovi.

„Lehni si tváří dolů,“ řekla jsem mu. Šla jsem ke své zásobě pleťových vod, které jsem si připravila na prádelník a vybrala BioFreeze. Zahřeje a uklidní svaly stejně, jako masáž. Zdálo se, že ji měli moji klienti nejraději.

Beze slova jsem začala masírovat jeho svaly. Začala jsem uprostřed zad, propracovala se k jeho pasu, a pak zpátky k ramenům. Oba jsme byli potichu, až na malé zasténání nebo povzdechnutí, když jsem se dotkla citlivého místa nebo nějakému ulevila. Věnovala jsem více času jeho ramenům a pažím, než jsem se přesunula k jeho nohám.

„Otoč se.“ Když to udělal, měl zavřené oči a ruce sevřené v pěst. „Jsi v pořádku?“

Jeho oči se třepotavě otevřely. „Víš, jak je to pro mě tvrdé? Doslova?“ Moje oči sklouzly k jeho tvrdé délce. „Tvoje hebké ruce…“ Natáhl se a propletl si prsty s mými. „… to je mučení, Bree.“

„Měl bys odpočívat.“

„Dotkni se mě.“

„Blaine.“ Můj tón hlasu byl varovný.

„Jsem v pořádku. Vím, že je to děsivé, ale jsem tady a chci tě. Jsi jediný člověk, který to může zlepšit.“

„Nechci ti ublížit.“

„Neublížíš.“

„To nevíme. Právě jsi měl hroznou nehodu. Tvoje auto letělo vzduchem. Sex je to poslední, na co bys měl myslet.“

„Nemyslím na sex, alespoň jsem nemyslel. Myslel jsem na tebe,“ řekl tiše. „Pak se mě ty tvé jemné ruce dotýkaly každého centimetru a teď myslím na sex. Sex s tebou.“ Držel mou ruku a snažil se ji umístit na svou délku. „Tohle je celé kvůli tobě.“

Stáhla jsem ruku zpět a popadla ručník. „Nehýbej se,“ varovala jsem ho, než jsem odešla do koupelny a umyla si ruce. Poslední věc, kterou jsem chtěla řešit, bylo mít BioFreeze na jeho penisu.

„Co tam děláš?“ Zavolal, zrovna když jsem se vracela do ložnice.

Zvedla jsem ruce. „Musela jsem ze sebe smýt pleťovou vodu. Tu bys nechtěl… Věř mi.“

„Stálo by to za to, pokud bych na sobě cítil tvé ruce.“ Sáhl dolů a pohladil se, aniž by ze mě spustil pohled.

„Blaine,“ vydechla jsem. Bojovala jsem proti náporu emocí, které přinesl ten den. Kdy jsem ho viděla letět vzduchem. Musela jsem si připomenout, že byl tady a v bezpečí.

„Aubree,“ namítl a jeho hlas byl chraplavý touhou. „Jsem v pořádku,“ ujišťoval mě. „Potřebuju tě.“

Nohy mě odnesly zpět do postele a nahradila jsem jeho ruku svou. Položil mi ruku zezadu na stehno a s každým mým tahem mě sevřel pevněji.

„Je to mnohem lepší, když to děláš ty.“

Pomalu jsem ho znovu a znovu hladila po kořeni. Jeho stisk na mém stehně sílil s každým dotekem. Snažil se nekroutit, ale měl to těžké, když jsem ho tak svírala. Pozorovat, co s ním můj dotek dělal… Myslím tím, že jsem si byla jistá, že kdyby tu byla nějaká jiná žena, reagoval by stejně, ale teď tady nebyl jen tak někdo. Byla jsem to já.

Sundala jsem svou ruku a ustoupila, což způsobilo, že jeho ruka opustila moji nohu. Vyzula jsem si boty. Pak spadlo na podlahu mé tričko KHP Bishop Racing, než jsem si rozepnula knoflík na svých modrých džínových šortkách a zavrtěla boky a nechala je spadnout také. Stála jsem před ním ve své tmavě červené krajkové podprsence a kalhotkách.

„Pokračuj,“ přikázal chraplavě.

Sáhla jsem si za záda, rozepnula podprsenku a pomalu posunula ramínka po každé paži, než jsem ji nechala spadnout na zem. Oči jsem upírala do jeho a viděla jsem, jak se v jejich oříškových hlubinách prohlubovala touha.

„Pojď sem, Bree,“ zachraptěl.

Když jsem přikročila k posteli, natáhl ruku a chytil mě za pásek kalhotek a zatahal, až je roztrhl. Pustil je a nechal spadnout na podlahu. Měla bych na něj křiknout, byly jedny z mého oblíbeného páru, ale zdálo se, že jsem v sobě nemohla ten boj najít. Ne po dnešku. Materiální věci nebyly v životě důležité. Nemluvě o tom, že při samotném aktu se mi nohy chvěly touhou.

Život.

Lidi, které jste milovali.

To bylo nejdůležitější.

Blaine.

Byl tady a v bezpečí, takže mi mohl roztrhat všechny kalhotky. Koupím si další. Takových chvílí s ním si budu vážit nejvíc. Opřela jsem se kolenem o postel a druhou nohu přehodila přes něj, abych nad jeho klínem seděla obkročmo. Nic mezi námi nebylo, byli jsme kůže na kůži. Přejížděl svýma mozolnatýma rukama nahoru a dolů po mých nahých stehnech, až mi naskočila husí kůže.

„Je ti zima?“

„Ne. To je kvůli tobě,“ řekla jsem mu upřímně. Po dnešku jsem byla upřímná, než abych skrývala své emoce. „Jsi peklo na kolech, Blaine Bishope.“

„Vážně? To znamená, že se po mě povozíš, jako bych tě ukradl?“ Věnoval mi pokřivený úsměv.

„Jo, to vlastně přesně zní, jako to, co chci udělat.“

„Tvoje pokožka je tak jemná. Jeho prsty mě hladily po stehnech.

Položila jsem své ruce na jeho a položila si je na prsa. Něžně mi palci přejel po bradavkách. Pokaždé, když se mě dotkl, bylo to, jako by zapálil moji duši. Jeho dotek způsobil, že jsem se kroutila, což mě zase přimělo třít se svou vlhkostí o celou délku.

„Ježíši,“ zamumlal. Udělala jsem to znovu, a pak zase a donutila nás oba šílet touhou. „Aubree.“ Jeho tón byl napůl varovný, napůl prosebný.

Zvedla jsem se na kolena a stiskla jeho penis v ruce. „Jsem čistá,“ vyhrkla jsem, když jsem si uvědomila, že nemáme kondom. Nějaké jsem měla v tašce, ale ta byla ve vedlejším pokoji, a abych byla upřímná, nebylo nic, co by mě od něj právě teď dokázalo dostat.

„Já taky. Jsi jediná žena, se kterou jsem byl od té doby, co jsem byl naposledy na kontrole,“ řekl a pevně sevřel mé boky. Jako by mě chtěl přitáhnout k sobě, ale jeho sevření mě pomáhalo udržet ve vzduchu.

„Chceš to?“ Zeptala jsem se. „Můžu se prohrabat taškou…“

„Chci to. Chci tebe. Takhle. Jen tebe.“

Mluvil v krátkých větách a jeho oříškové oči hořely touhou.

„Nikdy jsem… chci říct, víš.“ Začervenala jsem se.

„Já taky ne. Ale chci to. S tebou,“ řekl opět v krátkých větách.

Jako by mi dokázal číst myšlenky, vzal svůj penis do jedné ruky a druhou, kterou měl na mém boku, mě tlačil dolů. Pozorně mě sledoval, odhadoval moji reakci na něj. Abychom se spojili, jako jeden. Kousla jsem se do spodního rtu, když jsem ho v sobě poprvé ucítila. Jakmile byl ve mně úplně, oběma rukama mě sevřel v pase a pevně zavřel oči. „Do prdele, Bree,“ zamumlal. Pomalu jsem se začala houpat, ale zastavil mě a držel nehybnou.

„Já jen… potřebuju minutku. Nemůžu… tak horká, tak…“ Jeho čelist se pevně sevřela a stisk rukou zůstal pevný. Zůstala jsem v klidu, dokud pomalu neotevřel oči. Byly plné… něčeho, co jsem neuměla pojmenovat. Možná něhy? Začal mě vést, když pomalu pohyboval boky tam a zpět. Sem a tam. Nespustil ze mě pohled. Cítila jsem ho až do hloubi duše.

„Blaine.“ Jeho jméno bylo spíš zasténání, když mi přeběhl mráz po zádech. Jeho ruce si našly cestu zpět k mým prsům, a i když jsem chtěla jet rychleji k uvolnění, které jsem v sobě cítila narůstat, neudělala jsem to. Pořád jsem měla na paměti, že měl dnes ošklivou nehodu, a abych byla upřímná, pravděpodobně bychom to ani neměli dělat. Měl by odpočívat. Nicméně jsem si myslela, že jsme to potřebovali oba. Tohle spojení, které nám oběma říkalo, že byl tady a v pořádku.

Pomalu jsme se milovali, jako nikdy předtím. Naše těla se spojila v jedno a synchronizovaně mířila za osvobozením. Blaine zvedl boky a já z toho vykřikla. Položila jsem dlaně na jeho hruď a začala se houpat rychleji.

„Vezmi si, co potřebuješ,“ řekl stroze.

Zakroutila jsem boky a ze rtů mu vypadlo zamumlání: „Do prdele, Bree, budeš s tím muset přestat. Bez tebe se neudělám.“

„Jsem blízko.“ Moje nehty se zarývaly do jeho kůže, jak se mě zmocňoval orgasmus a nutil mě křičet jeho jméno.

„Kurva, Bree,“ zavzdychal a držel mě, když se do mě uvolnil.

Zhroutila jsem se na jeho hruď a on mě objal rukama. To bylo…“ Zarazil se, aby popadl dech.

„Neuvěřitelné,“ dokončila jsem za něj.

„Nejlepší sex mého života,“ dodal.

Zhluboka jsem se nadechla, vychutnávala si ten okamžik a byla ráda, že cítit totéž. Taky to byl nejlepší sex v mém životě. Byla jsem v euforii a zároveň smutná. Kolik takových chvil ještě zažijeme? I když jsem nechtěla, posadila jsem se a přesunula se k němu. „Já, ehm, půjdu to uklidit,“ řekla jsem a vstala z postele.

„Hej.“ Položil mi ruku na paži. „Jsi v pořádku?“

„Jo.“ Zeširoka jsem se usmála, i když mé srdce plakalo. Vím, že jsem řekla, že jsem se smířila se zlomením srdce, což bylo nevyhnutelné, až tohle skončí… dohodli jsme se tak, ale teď, po dnešní noci, jsem si nebyla jistá, jestli se z toho někdy vzpamatuju. Uháněla jsem do koupelny, zavřela dveře a dala si načas s úklidem. Dopřála jsem si pár minut na to, abych si srovnala myšlenky a dostala své emoce pod kontrolu. Vytvořila jsem pravidla. Teď bylo příliš pozdě na to, abych se od nich odvrátila.

O pár minut později jsem vlezla do postele vedle něj. Neváhal si mě přitáhnout na hruď a pevně mě objímal paží. „Dobrou, Bree,“ zašeptal.

„Dobrou noc, Šachmate.“ Použití jeho přezdívky bylo připomínkou pro nás oba, že to, jak jsme trávili posledních pár měsíců, nebylo to, co chtěl, a brzy to skončí. Musela jsem se snažit, abych si to neustále připomínala. Možná to zmírní bolest.

Pravděpodobně ne.