OOTB - 18. kapitola

Překlad: Lenuszka

„Unavuje mě to,“ slyším ho brblat, jak se přibližuje. Je naštvaný a chce, abych o tom věděla.

Jsem za stodolou v přístřešku na seno a vytahuju jeden balík, abych ho hodila koním na velkou pastvinu. Déšť vydržel většinu dne a suché keře na pastvinách pro ně nejsou vhodné. Seno je drahé, ale dobrá zpráva je, že účet Mother Goose v poslední době explodoval přílivem nových sledujících – čemuž úplně nerozumím – a na péči o zvířata chodí víc peněz.

„Jsem příliš starý, abych se tu plížil jako nějaký náctiletý Romeo.“

Očividně je Shane unavený z toho, jak se skrýváme. Z nějakého důvodu má pocit, že když je mu skoro sedmatřicet, má právo na sex pokaždé, když se mu za chce a okolnosti brání jeho svobodám.

„Zavolej komisi pro lidská práva,“ řeknu mu, zatímco nakládám seno na vozík. „Řekni jim, že tvá občanská práva jsou porušená.“

Ještě si musíme promluvit, kam tohle bude směřovat, až Aidanův čas tady vyprší, takže pardon, jestli nespěchám, abych se mu přizpůsobila. Jestli se mě za dva týdny zbaví jako nechtěného zvířete, chci, aby o tom vědělo co nejméně lidí.

Dá si ruce v bok, zavrtí hlavou a zúží oči, „Taková chytrolínka.“ Udělám velkou dramatickou ukázku nakládání sena a hlasitě zavrčím. Shane mě se zamračením odstrčí a naloží ho za mě. Hlupáček.

Shane si sedne za volant a natáhne ruku. „Klíče.“

„Myslela jsem, že jsi říkal, že máš termín?“ připomenu mu, když mu podávám klíče, zatímco nastupuju na sedadlo spolujezdce. „To mám,“ je všechno, co řekne, jako by to nebylo zjevné. Otočí klíčem v zapalování a jedeme nakrmit koně.

„Řekni Moně, že jsem našel pick-up jako náhradu za její a zítra ho pojedeme omrknout. Potřebuju jet do Malibu a chci, abys jela se mnou.“

„Unavíš se někdy z toho věčného poroučení?“

Vítr Santa Ana se do toho opřel a skoro mi sfoukne slamák z hlavy. Zaparkuje vozík u brány na pastvinu. Otočí se na sedadle a prohlédne si mě.

„Včera v noci tě to unavovalo, když jsem měl ruce na tvém krku a péro zabořené do tebe, když jsme předstírali scénu ze tvé oblíbené knížky?“

Okamžitě mi zrudnou uši. „Když to podáš takhle…“

Celkové skóre… Hughes: 1 Já: 0.

***

Těžko se mi věří tomu, že Mona uvěří historce o pick-upu. O tom, který s Shanem údajně půjdeme obhlédnout v Tarzaně. Ale Mona poslední dobou operuje v módu „Neptej se, nic neříkej“ a to mi vyhovuje.

Jízda do Malibu v Cobře po pacifické dálnici je úžasná. Skoro jsem zapomněla, jaké je to cítit vlhkost na kůži. Savanah Conley začne v rádiu zpívat Never Wanna Be In Love, a já přidám hlasitost. Ta písnička je skrz na skrz prorocká.

„Nikdy nechci být zamilovaná,“ zpívám společně s ní potichu.

„Ale chci být s tebou, protože

Nikdy nechci být zamilovaná

Ale podívej se, podívej na sebe

Prokoukl jsi mě

Snažila jsem se to skrýt

Nedívat se na tebe

Chtěla jsem žít v osamění

Ale kvůli tobě jsem změnila názor

Nikdy nechci být zamilovaná

Nikdy nechci být zamilovaná

Ale kvůli tobě jsem změnila názor

Nikdy nechci být zamilovaná

Nikdy nechci být zamilovaná

Ale změnila bych názor

Jsem svůj hlavní nepřítel

Jen marním čas

Ty budeš ten, kdo se musí rozhodnout

Protože já nemůžu, já nemůžu

Prokoukl jsi mě

Snažila jsem se to skrýt

Nedívat se na tebe

Chtěla jsem žít v osamění

Ale kvůli tobě jsem změnila názor…“

 

Shane se na mě otočí. Cítím jeho zkoumavý pohled na jedné straně tváře. Ale nic neřekne.

Zastavíme v restauraci Malibu Farm a Shane mi řekne, abych počkala v autě. Musel zavolat předem, protože o minutu později vyjde ven se dvěma velkými taškami plnými krabicemi na donášku. Podá mi je a zamíříme k jeho přívěsu na útesu. Kdybych ho dobře neznala, myslela bych, že je to rande.

Zaparkuje, já přejdu ke kraji útesu a sleduju ten přenádherný výhled na pobřeží ze všech směrů.

„Tohle místo je kouzelné,“ řeknu, zavřu oči a nechám vítr pohrávat si s mými vlasy.

„Můžeš vzít talíře a příbory?“ zeptá se, zatímco vytahuje z tašky jídlo.

Když si prostřeme malý venkovní stůl k obědu, zasedneme do rozkládacích křesílek a zlikvidujeme všechny druhy jídla, která Shane objednal. Když sleduju, jak v dáli zapadá slunce, připomenu si, jaké mám obrovské štěstí.

„Mona nastolila tradici, že skoro každý večer jíme v patiu, takže sledujeme západ slunce. A pokaždé říká, že tenhle je její oblíbený…

„Legenda o Moně Harrisové bude žít ještě dlouho po ní. Je to postava v mé další knize.“

Zvednu hlavu. „Děláš si srandu?“

„Ne,“ řekne nenuceně a poškrábe se vzadu na krku. „Stejně jako ty.“

Jeho přivřené oči se mi zaměří na ústa a na tváři se mu objeví úsměv. Vstane a nabídne mi ruku. „Uklidíme.“

„Nebudeme mít dezert?“ Z toho dezertu jsem trochu zklamaná, ale zase jsem nadšená, že ze mě bude postava v knize. Shane vejde do přívěsu s taškou odpadu. „Ať v té tvé knize vypadám dobře!“

Vystrčí hlavu ven. „Budeš si to muset přečíst, až to vyjde.“

Popadnu talíře a příbory a umyju je ve dřezu, zatímco on zabalí zbytky a dá je do lednice. Je to tak přirozené a tak domácké, malý náhled do toho, jaký by mohl být náš život.

Osuším si ruce v ručníku a otočím se, abych ho přistihla zírat. Má další ze svých outfitů, ze kterých ženská musí otěhotnět: černé tričko, lehce seprané džíny, a mokasíny od Gucciho. Založí si ruce na hrudi a jeho výraz zvážní. „Chceš si promluvit?“

„Páni,“ řeknu, okamžitě se cítím nepříjemně, můj pulz zrychlí a začnou se mi potit dlaně. Otřu si je o své modré džíny. Chtěla jsem to celý tenhle týden, a teď, když je to tady, nevím, co říct. „Takhle se u tebe budu cítit určitě příjemně.“

Uzavře vzdálenost mezi námi a položí mi ruce do pasu. Rychle mě políbí, zvedne mě a posadí na pult. Stojí mi mezi nohama a mazlí se s citlivou kůží na mém krku svým nosem a ústy, určitě mi tam po něm zůstane cucflek.

„Můj domov je tvůj domov.“ Řekne to tak tiše, že to skoro nepostřehnu. Ale já to postřehnu. Určitě ano. Vezmu mu tvář do dlaní a políbím ho. Mluvení počká.

Přetáhnu mu tričko přes hlavu a výhled na jeho cestičku z chloupků až kamsi mě tak rozvážní, že seskočím z pultu a kleknu si. Odepnu mu pomalu džíny a zatáhnu za pas, dokud jeho erekce nevyskočí. Pohladím ho rukou, hraju si s jeho koulemi a vzhlédnu. Shane má hlavu zakloněnou dozadu v čiré extázi, prsty šátrá po něčem, čeho by se chytil.

Mužské tělo je chodící protiklad. Měkké a tvrdé. Chladné a žhavé. Tak silné a přesto tak křehké. Obalím rty kolem hlavičky jeho erekce. Dám si ho hluboko do pusy, dokud nezavrčí a nezačne se hýbat tam a zpátky.

Když jsem hotová, vstanu a otřu si ústa, on pomalu otevře oči a já řeknu, „Dezert byl na mně.“

***

O dvacet minut později jsme oba nazí v posteli, já mu ležím na hrudi a projíždím mu prsty v chloupcích kolem tmavých malých bradavek. Hodí přes nás přikrývku. Je září a v pozdním odpoledni je trochu chladno.

Roste ve mně láska a to s alarmující silou. Jestli to bude pokračovat, na konci dne mě to pohltí. Otočím se na záda a on mě následuje, roztáhne mi nohy a tře se o mě, dokud zase není tvrdý jako skála.

Ta bolest v srdci mi připomíná, abych mu řekla, že ho miluju. Je to malý vetřelec, který se snaží probít ven přes můj hrudník. Všude bude krev, což mě asi nakonec zabije.

Podívá se na mě legračně. „Cítíš se dobře?“

„Nějaký malý vetřelec se mě snaží rozpůlit.“

Není si jistý, jestli si dělám srandu nebo jsem opravdu šílená. V tuhle chvíli asi od každého trochu. „Nepřejedla ses?“

„Ne.“

„Jsi ta nejdivnější holka, co jsem kdy poznal.“ Na tváři se mu rozlije se nejsladší úsměv.

Povzdechnu. „A to je dobře?“

„To je skvělé.“

Jestli jsem ho nemilovala už předtím, právě jsem zpečetila svůj osud.

„Nemáme už žádné kondomy. Co plánuješ dělat s tou kládou mezi mýma nohama?“ Pozorně mě sleduje, přetočí se a strčí do mě svou holou erekci. Zavrtím hlavou. „Nebudeme mít sex bez kondomu, ani ve Vegas ne.“

Začne se smát a já skoro odpadnu z pohledu na jeho dokonale bílé zuby. Shane Hughes se směje?

„Shane?“ zavolá nějaká žena. Zní to blízko – dost blízko na to, aby byla před přívěsem. Shane se okamžitě zamračí a seskočí z postele, jeho péro je tak tvrdé, že skoro narazí do stěny.

„Shane!“ zakřičí.

„Jdu ven. Zůstaň, kde jsi.“ Na jeho obranu – nezní šťastně, že ji vidí, samotný jeho výraz by mě přiměl utíkat se schovat.

„Kdo je to?“ zašeptám. Proč jsem to já, která šeptá? Nevím. Já tu nejsem ten narušitel.

„Kaya,“ řekne, aniž by se na mě podíval. To mě zraní. Tlak na mé hrudi zesílí. Strčí jednu nohu do džínů, pak druhou, se spodním prádlem se neobtěžuje a vyjde ven.

Žaludek mi klesne. Vyhrabu se z postele, abych se oblékla. V mezičase Shane vyjde ven jen v džínách a odepnutým poklopcem, ze kterého mu prakticky trčí péro.

Vadí mi, že ho ona uvidí takhle. Vadí mi, že ona ho takhle zná taky. Celá tahle situace mi vadí.

„Co tu děláš?“ slyším ho vyštěknout.

Jdu po špičkách ke dveřím a nakloním se, abych poslouchala. I když to není slušné, nehodlám zmeškat to, co se stane dál.

„Joyce mi volala, když viděla Cobru projet ulicí. Opravdu myslím, že bychom si měli promluvit--“

“Není o čem mluvit.“

„Kde máš tričko?“ zeptá se, jako by měla právo to vědět. A to mi jí bylo líto, když brečela. „Je tu někdo s tebou?“

„To si ze mě děláš srandu? To není tvoje věc, Kayo. Jsme rozvedeni,“ řekne a zdůrazní to slovo. „Pamatuješ si na naše vypořádání? Ty jsi dostala dům v Laguně a byt v New Yorku a já jsem ti řekl, aby ses šla vycpat.“

„Tvůj jazyk je otřesný.“

„Už se tím nemusím zaobírat. Ve skutečnosti tě mile žádám, abys odešla.“

Zní tak vystresovaně, že ho chci obejmout a říct mu, že to bude v pořádku. Shane se s nepřízní osudu vypořádává tak dobře, že někdy zapomenu, že ho ten podvod pořád bolí. Nemůžete jen tak vypnout knoflík, jak mi to jednou řekl. Pomyslím na svého otce a na to, jak dlouho choval city k mé matce. Bože, doufám, že to nebude ten případ.

Pak následuje pauza a já asi slyším ženské slzy. „Já jen… jen si přeju, abychom šli do poradny. Myslím, že kdybychom to udělali dřív, nic z toho by se nestalo.“

„Už jsme to probírali tisíckrát. Už se nemilujeme.“

„Já tě pořád miluju.“

„Ne, nemiluješ. A já nemiluju tebe. A upřímně – a neříkám to proto, abych ti ublížil – myslím, že jsme se nikdy opravdu nemilovali.“

Dobře, neměla bych z toho mít radost. Ale… mám.

„To nemyslíš vážně,“ pokračuje ona.

„Myslím. Měl jsem spoustu času o tom přemýšlet.“

„Tak si o tom promluvíme uvnitř,“ nepřestává tlačit.

„Ne.“

„S někým se vídáš? Proto jsi nechtěl jít do poradny? Já umím být trpělivá, Shane. Užij si. Já chápu, co chceš… nevím… pomstu?“

Můj Bože, ta ženská je vytrvalá.

„Ne, nevídám nikoho jiného. A ne, nechci pomstu. Nechci být s tebou. Chápeš? Nemiluju tě. Už na tebe nemyslím, Kayo. Nikdy.“

Kdyby na mé srdce použil kladivo, bolelo by to míň.

„Ty jsi tak zasraně krutý. Proto jsem spala s Aidanem. Protože ty jsi zlý a on mi rozuměl jako nikdo jiný.“

Musím tomu učinit přítrž, než ta ženská zničí všechno, na čem Aidan se Shanem tvrdě pracovali, aby napravili svůj vztah. Takže si uhladím vlasy a ujistím se, že mám dobře a úhledně zastrčené tričko.

„Pane Hughesi? Už jsem skončila s úklidem.“ Řeknu a s naprosto nečitelným výrazem vyjdu z přívěsu. Očima těkám mezi těmi dvěma, stojím pár metrů od nich. Oba vypadají podobně.

Kaya mě zkoumá jako bych byla pavouk, kterého chytila ve svém domě. Kaya je jako zrzavá liška; krásná a mazaná, prospěchářská. Je divoká jako Shane. Ne domestikovaná. Kdybyste se ji snažili domestikovat, přišli byste domů a zjistili, že je zničený.

Jsem si celkem jistá, že mou malou scénku nespolkla, ale je mi to jedno. Je to důvod, jak ji vyrušit a dostat nás odtud.

„Půjdu se obout a zavezu tě domů,“ zamumlá Shane.

S výrazem nechuti Kaya zavrtí hlavou a otevře dveře ke svému novému červenému Porsche Cayenne. „Šukat uklízečku, Shane? Vážně?“

Nastoupí a nastartuje. Pak vycouvá. Musíme uskočit z cesty, aby nás nepokryl prach.

Jakmile její koncová světla zmizí, svěsím ramena a zhluboka bolestně se nadechnu. „Vezmi mě domů.“

Jestli tohle bylo rande, bylo to na houby.

***

„Můžeš něco říct?“

Dám hlasitost rádia na maximum a Shane ho vypne. Vypadá, že má obavy. No, to se neplete. Jsem zničená. Pořád slyším ten refrén, že já jsem tady ten křen.

Co jsem se dneska naučila: jsem mnohem hloupější, než jsem myslela. Jsem jako… v nejvyšší špičce hloupých lidí. Pořád dokola dělám ty samé chyby.

Poťuká si prsty o volant. Je to nervózní. A stará se někdo? Já ne.

„Kdybych jí řekl, že se vídáme, nikdy by mi nedala pokoj. Já jsem jí jedno, Blue. Ona jen hromadí lidi a věci. Je to jako její hra. Jakmile jednou ví, že tě má, ztratí zájem.“

To všechno může být pravda, ale ani tak se necítím líp. Necítím se ceněná a pro něj důležitá. Pořád jsem tu občanem třetí kategorie.

„Blue…“ Natáhne se, snaží se vzít mou ruku, ale já mu ji vytrhnu.

„Prosím ne.“ Položím si ruce do klína.

Zbytek cesty jedeme v tichosti, napětí zaplňuje každý kousek v kabině. V době, kdy zaparkuje před domkem pro hosty, už je tma. V Aidanově přívěsu se svítí a taky v domě.

Tam patřím. Tam se cítím bezpečně. „Možná je to tak nejlepší. Ty brzy odjedeš a já patřím sem. Bez ohledu na to, co jsi možná slyšel, láska všechno nepřekoná.“

„Blue, zastav. Omlouvám se.“

Jdu pryč a on se vydá za mnou – ne že bych chtěla. Zvláště ne tam, kde nás někdo může slyšet.

„Stůj,“ řekne normálním hlasem a chytí mě za paži.

„Ztiš hlas,“ zasyčím.

„Proč? Protože ty nechceš, aby ostatní věděli, že jsme spolu?“

„Protože nechci být před všema ztrapněná, když mě odkopneš, proto!“ zasyčím znovu.

Zavrtí hlavou, na tváři zasmušilý výraz. Chytí mě a táhne směrem k domku pro hosty. Neobtěžuju se bojovat. Proč taky? Je o mnoho silnější.

Jakmile jsem uvnitř, zamkne hlavní dveře a odstoupí, projede si prsty ve vlasech. „Nech mě jít, Shane. Svou srandu už sis užil.“ Otočí se na mě a zamračí se. „Fajn, oba jsme si užili. Ale je konec. Tohle už dělat nebudu.“

„Co nebudeš dělat? Co bylo na tom mezi námi tak špatné? Nikdy v životě mi nebylo s nikým tak dobře.“

Do očí mi vhrknou slzy frustrace. On je tak bezradný. Mluví o nás tak odměřeně. „Už to nemůžu dál dělat, jasný? Nemůžu.“

„Proč ne? Vím, že jsem to dneska pokazil, ale nech mě to napravit. Prosím, Blue. Dáš mi ještě šanci?“

Přejde ke mně, vezme můj obličej do dlaní, než ho stihnu zastavit a slzy, které jsem zadržovala, se uvolní.

„Proč pláčeš, shirino? Řekni mi to a já to napravím.“ Jemně mě líbá, a já se úplně sesypu.

„Protože tě miluju, ty idiote. Miluju tě a nechci tě milovat. Protože si tě nemůžu nechat. A pro jednou v životě chci, aby si někdo vybral mě. Chci někoho, aby byl na mé straně. Chci někoho, pro koho budu ta nejdůležitější osoba. Proč to mít nemůžu? Co je se mnou špatně?“

Poslouchá a nepouští mě. Ve tváři mu vidím lítost a porozumění. Vím, že mi rozumí. Tak proč to nemůže říct?

Přitiskne mě blíž, obejme mě a drží mě tak blízko, až se všude dotýkáme.

„Já jsem na tvé straně. Já si vybírám tebe.“ Hluboce a vyrovnaně vydechne a pokračuje, „A jsi pro mě tou nejdůležitější osobou, i když jsem ti to dneska nedokázal. Už se s ní nechci potýkat a vybral jsem si své pohodlí před tvými city a je mi to líto. Dej mi další šanci.“

Jemně mě líbá, zavřenými rty se otírá tam a zpátky. „Ráno, v poledne a večer. Vybírám si tebe.“