OOTB - 17. kapitola

Překald: Lenuszka

„Už se nikdy nebudu schopná na ten domek pro hosty podívat, aniž bych viděla jeho nahý zadek,“ přiznám Jess, zatímco souběžně tlačím nákupních vozík a přežvykuju hroznové víno, které jsem si vzala v ovoci a zelenině. Chce to nácvik.

„Navždy to mám vypálené ve svém vnitřním oku. Je to úžasné; on je prostě muž mých snů. Ale znesvětili jsme tam každý kousek nábytku.“ Nějaká žena, která kupuje pečivo, se na mě zamračí a já otočím vozík jiným směrem. „Neměla byste odposlouchávat, dámo,“ řeknu nahlas. „To se nedělá.“

Je to oficiální. Byla jsem napadena. Můj dům je teď okupované teritorium a mé tělo otrok vítězných sil. Ale co moje srdce?

Cítím, že je křehké a nechráněné. Teď jsem přesvědčená, že tohle mysleli, když mluvili o nechráněném sexu. Ve skutečnosti mysleli vaše srdce. A kvůli stavu svého křehkého srdce jsem o tom s někým potřebovala mluvit, a kdo by byl lepší než člověk, který mě zná nejlépe.

„Způsob, jak si to připomínat,“ řekne suše moje nejlepší kamarádka, a já se uchechtnu. „Nikdy si do vlastního domu netahej zakázanou aférku. Je to jako by se ti pes vymočil na gauč, aby si označil své teritorium. Nikdy se toho smradu nezbavíš.“

Tlačím nákupní vozík uličkou s mraženými potravinami a sekcí se zmrzlinou a naložím tři kyblíky Häagen Dazs. Mátovou s čokoládovými kousky pro Monu. Jahodovou pro Darbyho. Karamelovou pro sebe.

„Vždycky se můžu spolehnout, že mi to přikrášlíš. A není to zakázaná aférka.“ Ale co to je přesně? „Je to bohužel jednostranná love story.“

„Počkej, tys mu řekla, že ho miluješ a on nic neřekl? To smrdí, holka.“

„Brzdi. Neřekla jsem mu, že ho miluju. Ale cítím, že ze mě ta slova chtějí vypadnout pokaždé, když se na mě podívá a usměje se. Snaží se dostat ven. A on je ještě neřekl. Myslím, vidím mu to na tváři, ale potřebuju, aby to přijal. Potřebuju, aby se s tím vyrovnal. Lidé jsou si nejhoršími nepřáteli.“

„Nenaděláš nic. Podívej, dej mu čas.“

„Jsem vyděšená, Jess. Já ho mám ráda. Škrtni to. Miluju ho. Ale za měsíc mu bude třicet sedm. Jestli potřebuje v jeho věku čas na to, aby si to utřídil v hlavě, tak to jsme všichni ztraceni.“

„Babi vždycky říká, že věci se stanou, když se stát mají. Opravdu tomu věřím.“

Já tomu věřím taky. „Můžeš mi prokázat laskavost?“

„Cokoli.“

„Řekni mi, až si budeš myslet, že se topím. Už jsem do toho příliš zabředla, abych to poznala.“

„Prokážu ti lepší službu. Skočím pro tebe. A pak utopím jeho zadek.“

Když s Jess zavěsím, postavím se do fronty k pokladně a spatřím Andyho, Monina právníka, tři řady ode mě. Zamávám a on mi mávne taky. Pak udělám něco nečekaného a vydám se za ním. „Ahoj Andy. Jak se máš?“

„Skvěle, Blue. Jak se máš ty?“ prohlídne si můj nákup a podívá se na mě, jako bych přišla o rozum. Andy je podsaditý muž ve středním věku, který mi připomíná George Constanzu ze Seinfelda, takže si odfrknu.

„Vím, že mi nic nemůžeš sdělovat kvůli soukromí klientky, ale musím ti to říct.“

Andy se zamračí.

„Jak jsi ji kruci mohl nechat zapomenout zaplatit daně za majetek za dva roky,“ zasyčím. „Dva.“ Zvednu dva odpovídající prsty.

"Vážně, Andy? Mohli jsme přijít o ranč.“

Zúží oči a zamračí se. „O čem to mluvíš? Netuším, odkud jsi to vzala. Její daně se platí automaticky z fondu. S tím nemám nic společného.“

Obočí mi vyletí k vlasům. No kruci.

„Vážně?“

Andy vypadá zmateně. „Mona Harrisová je jediná dědička ranče. To je veřejná informace.“

Jedu přímo domů v pick-upu, který mi Darby laskavě půjčil a zamířím do stodoly. Tam Monu najdu.

„Hádej, kde jsem zrovna byla?“ řeknu jí a položím si lokty na dvířka mycí linky.

Ona je uprostřed hřebelcování Legenda a on její něžnou péči miluje. Při mé otázce si mě prohlédne.

„Zápasila s kozly?“

„Cože? Ne. Dala jsem si sprchu, než jsem jela do města.“

Vypadá skepticky. „No, to je dobře.“

Jen pro jistotu si zkontroluju své modré šaty, jestli na nich nejsou zvířecí chlupy a najdu jeden šedý chlup. „Hádej znovu.“

Zamžourá a podívá se mi na vlasy. „Hmm, dávala sis saunu ve wellness centru?“

Dotknu se vlasů. Nejsou tak šílené. „Zase špatně. Byla jsem v supermarketu.“

„Oh, dobře. Přinesla jsi Häagen Dazs?“

„Ano, přinesla. Víš, co dalšího jsem přivezla? Novinku od Andyho.“

Přestane hřebelcovat koně a obočí jí vystřelí až k čelu.

„Jo, přesně. Byla jsi přistižena.“

„Na svou obranu--“

„Proč? Jen mi řekni proč?“

Přikývne a zhluboka se nadechne. Pro jednou je Mona vážná. „Je ti devětadvacet, Blue, a uvízla jsi v rutině. Chtěla jsem tě z ní dostat. Nechci, abys skončila jako já, bez dětí a sama, protože jsi dost chytrá na to, aby ses nevrátila zpátky k nějakému lůzrovi, co si tě nezaslouží, ale ty jsi příliš vyděšená z toho se posunout kupředu… chci pro tebe víc. Chci to všechno. Zůstávat tady se mnou pro tebe není to nejlepší,“ pokrčí rameny. „A jsem příliš sobecká, abych tě nechala jít.“

Slzy mi tečou po tváři. „Víš, jak moc tě miluju že?“

„Ano. Vím, Poldo.“

Obejdu dveře, abych ji objala a zabořím nos do jejího krku vonícího Chanelem číslo 5. „Už mi to nikdy znovu nedělej.“

***

O den později jsem ve stodole a chystám polední krmení pro koně, když se na prahu zásobovací místnosti objeví Shane. V noci jsme se plížili a nebyla to legrace. Což volně přeloženo znamená, že jsme oba spali deprimovaní a napružení. Ale taky jsme se dohodli, že kdybychom do toho zatáhli Aidana a Monu, zbrzdilo by to pokrok, který Aidan udělal. Víte, vyvedlo by ho to z rovnováhy.

Shane se opře o sloupek a založí si ruce na hrudi. Jeho bicepsy hned vyskočí, jeho prsní svaly, tvrdé desky svalů skryté pod armádním tričkem. Novým. To staré si nechám navždycky.

„Co děláš, krasavče?“

„Aidan se učí nový scénář. Až se odtud za pár týdnů dostane, vrhne se do toho po hlavě.“ Nadšeně přikývne.

Úsměv mi zmizí z tváře. Připomínka toho, že oba brzy odjedou, mi navozuje nevolnost. Nemluvili jsme o tom, co bude. Se vším tím skvělým sexem jsme nemluvili vůbec a já si nechci stěžovat, ale…

„Proč se mračíš, shirino?“

Odstrčí se od sloupku, vejde a přišpendlí mě na místě ke stěně svými boky. Poklesne v kolenou a tře se o mě. Mezi jeho hedvábnými basketbalovými kraťasy a mými bavlněnými nás toho moc neodděluje. Zalapám po dechu, za víčky mi vybuchuje ohňostroj a po kůži mi běhá mráz až k rozkroku. Shane mě vezme za ruce a zvedne je nad hlavu, zatímco mě pomalu líbá.

„Slyšela jsi, co jsem říkal? Aidan má napilno s tím scénářem.“

Vibrace jeho hlasu na mé citlivé kůži krku stačí, abych se začala třást celá. Shane kopne do dveří, aby se zavřely a z kapsy vytáhne kondom. Aniž by přerušil oční kontakt, zuby obal roztrhne. Podíváme se společně dolů, abychom viděli jeho hrdou erekci, jak ční. Vezme mě za ruku a dá mi ten kondom.

„Udělej to ty,“ nařídí a sleduju mě, jak ho nasazuju.

Pohled na jeho zavřené oči a zaťatou čelist mě fascinuje. Potěšení, které cítí, protože se ho dotýkám a hladím, je ta nejvíc sexy věc, co jsem kdy viděla. Shane nikdy dobrovolně nepředává moc a kontrolu, takže z faktu, že mi ji teď dává, mi měknou kolena.

Jakmile má kondom nasazený, zvedne mě a přidrží u stěny. Odsune mi kraťasy a kalhotky stranou a nejdřív se mě jemně dotkne. Čím mokřejší jsem, tím víc mě roztahuje.

„Tak sladká. Tak jemná. Je to tak dobrý pocit, bejby.“ Posune mi boky dolů a přirazí. Nejdříve plytkými pohyby, pak hlubšími a hlubšími, dokud necítím, jak mi naráží do toho kouzelného místa, které by Jaime nenašel za ty čtyři roky ani s lupou.

„Jsi to ty. Vždycky jenom ty. To jen o tobě přemýšlím. Ráno, v poledne a večer.“ S každým prohlášením přirazí tvrději.

„Shane, podívej se na mě,“ zašeptám a on to udělá. Zíráme na sebe, když nás posouvá blíž k vyvrcholení, přiráží tvrději a tvrději.

Do očí mi vhrknou slzy. Nevím, jak dlouho budu schopná vydržet mu neříct, co cítím. Že ho miluju. Že nechci, aby odešel. Ale mám tušení, že on to všechno ví, protože to mám napsáno ve tváři kdykoli se na mě podívá a na rtech, kdykoli ho políbím.

Udělám se první a musím se kousnout do rtu, abych nevykřikla nahlas. On má krátce nato následuje. Pomalu mě položí na zem a zaklesneme se do sebe, zatímco popadáme dech.

„Pokaždé, když cítím oves a seno, tvrdnu z toho,“ řekne a ostře oddechuje. Pak uslyším, „Kde je ten kondom?“ Zírá dolů na své polotvrdé péro. Přemůže mě zvědavost, podívám se dolů a taky ho nevidím.

„Asi je ve mně.“

Hlava mu vystřelí. Soustředěně si prohlíží můj obličej. „Bereš pilulky?“

Jestli jsem měla otázky, jak to vidí s dětmi, teď to vím. Všechny ty šťastné myšlenky, které mě poslední dny zabavily, zamíří spirálou přímo do kanálu.

„Ne, Shane. Neberu prášky. Máš vasektomii?“

Nad mým naštvaným výlevem se jeho výraz změní, zvedne koutek úst jako by to byl velký vtip. „No tak. To není nutné.“

„Možná ses měl zeptat, než jsi mě přišpendlil se stěně.“

Naštvaná, že se tak tváří, ho odstrčím, otevřu dveře a vejdu do malé kanceláře s koupelnou. V koupelně si sundám oblečení a zvládnu kousek, který by zvládla jen gymnastka bez kostí, když hledám ve svých útrobách ztracený kondom. Nějak zaháknu prst a mám štěstí.

Otevřu dveře koupelny a najdu tam Shanea, jak se opírá o stěnu a má ruce založené na hrudi. Je tak sexy, až to vypadá nereálně.

Odstrčí se od stěny a dvěma velkými kroky je u mě. Pak mě vezme za tvář a líbá mě, jak by to byl poslední polibek jeho něžného, mladého života. A nepřestává. Ne. Přestane mě líbat, až když se celá moje ztuhlost vytratí a já se v něm rozpustím.

„Našla jsem ho,“ řeknu nízkým, skleslým hlasem. „Být záchranář se někdy hodí.“

„Ať už se stane cokoli, vypořádáme se s tím spolu. Ano? Spolu.“

Na to neřeknu nic. Můj mozek je s jeho odpovědí spokojený, ale srdce mi říká, abych mozku nevěřila.

***

Mona vběhne příštího dne do stodoly zrovna když odčervuju některá zvířata. Mona nikdy neběhá. Ani kdyby ji honilo stádo divokých psů. Ani kdyby měli výprodej džínů u Neimana Marcuse. Proto poznám, že se něco stalo.

„Je tu nějaká osoba, která přišla za tebou,“ řekne a opře se o dveře od Mila, naší lamy.

„Kdo?“

„Nějaká teenagerka. Říkala, že o tobě píše článek do školních novin.“

„O mně? Proč by psala o mně? Jak mě vůbec zná?“

Pak si vzpomenu na záchrannou stanici a naše sociální účty. Jsem na nich všude. Což je jediný způsob, jak by mě mohla znát.

„Proč je nebe modré? Kdo kruci ví. Běž si s ní promluvit.“

Dokončím svou práci s Milem a vyjdu ze stodoly, abych našla na verandě domu sedět tak čtrnáctiletou holku nanejvýš, v ruce má sklenici s limonádou a ve druhé sušenku, kterou jí nabídla Mona. Je napůl Hispánka, má vlnité vlasy po ramena, lehce hnědou kůži, a hnědé oči. Má na sobě něco, co vypadá jako školní uniforma.

„Ahoj,“ řeknu trochu nemotorně. „Jsem Blue Baldwinová. Jsi tu kvůli příběhu o záchranné stanici?“

Vypadá trochu nejistě a odloží si brýle na stůl.

„Um, jo. Dělám článek pro školní noviny.“

„Neměli by nám ze školy zavolat, že přijedeš?“ Něco tu nesedí. „Do které školy chodíš?“

„Oak Christian Academy.“

„A jmenuješ se?“ zeptám se s úsměvem.

„Um… dobře, nejsem tady úplně kvůli školním novinám…“

Věděla jsem to. „Jak se jmenuješ?“

„Callie…“ Podívá se na mě a zase pryč. „Bloomová.“

Callie? „Matthias je tvůj otec?“ přikývne, najednou rozpačitě. Dojde mi, že by ji ve škole nenechali jen tak opustit pozemek.

„Jak ses sem dostala?“

„S telefonem a kreditkou.“

Chytrolínka. Už teď se mi líbí. „Tak pojď. Odvezu tě zpátky. Musím zavolat tvému tátovi a dát mu vědět, že jsi v bezpečí a se mnou.“

Vypadá tak zklamaně, že jsem v pokušení splnit jí cokoli. Zrovna jsem si uvědomila, že být rodičem nebude snadné.

„Oni se vzali a ty jsi nepřišla,“ řekne tiše, očividně je z toho rozhozená. „Můj táta mi o tobě říkal všechny ty historky, jak jsi pomáhala postřeleným dětem v přestřelce gangů.“

„To už bylo dávno. Když jsem byla záchranářka. Teď pracuju tady, pomáhám Moně, té dámě, kterou jsi poznala, zachraňovat zvířata, která byla týraná.“

„To je super.“

Na tváři se mi rozlije úsměv. Opravdu se mi ta holka líbí. „Můžeme si promluvit cestou zpátky.“

Když mi Darby půjčí svůj pick-up a já do navigace zadám Calliinu školu, vydáme se na cestu. „Omlouvám se, že jsem tam nebyla, abych tě poznala, ale já se svou matkou moc nevycházím.“

„Táta mi to říkal,“ zamumlá a zírá z okna, zatímco si v klíně hraje s mobilem. „Říkal, že Athena nebyla nejlepší matka. Říkal, že tě nechala s otcem a odešla.“

A on se do ní i tak dokázal zamilovat? Co to s těmi muži dělá? Matthias musí toužit po potrestání.

„A co tvoje matka?“ jemně se zeptám.

„Umřela. Když jsme žili v Senegalu, měla nehodu v autě.“

„To mě vážně mrzí.“

Na chvíli jedeme v tichosti. Něco na té holce mi připomíná mě samotnou, holku, co touží po spojení.

„Hej, Callie?“

„Jo.“

„Jen proto, že Athenu nevídám ráda, to neznamená, že se nemůžeme vídat spolu. Tvoje škola je odtud jen půl hodiny.“ Otočí se na sedadle, aby se na mě mohla podívat. „Ty by sis se mnou občas chtěla vyrazit? Možná bys mi mohla pomoct postarat se o zvířata?“

Usměje se. „Když jsme žili v Senegalu, měli jsme kozy. Snědly mámě květiny. Byla tak naštvaná.“ Nad tou vzpomínkou se usměje.

„Znamená to ano?“

Přikývne, pořád se usmívá.

„Uložím si tvoje číslo,“ řeknu jí a nadiktuju jí svoje. Ona udělá, co jí řeknu a pošle mi zprávu. Je to emoji dvou holek, držících se za ruce.