CS - 4. kapitola

Překlad: Lusesita

Kor.: Kačka

Stacy

Věrný svému slibu chodí River každý den na večeři a zve mě na rande. Od chvíle, kdy mě pozval ven, už uběhl týden. Bože, nechal mi svůj jahodový francouzský toust a slaninu s velkým spropitným, abych toho večera mohla Toddovi zaplatit speciální večeři. Skoro jsem povolila, šla za ním, objala ho a prosila, aby se o mě pořád takto staral.

Ale musím být silnější. Musím myslet na Todda a na naši společnou budoucnost v Sausalitu. Takže jsem ho pokaždé odmítla. To ale Rivera nezastavilo, aby se nepokusil rozbít moji skořápku.

Další den přišel s květinou. Smála jsem se při pohledu na obrovského, potetovaného motorkáře oblečeného v kůži s pugétem sedmikrásek v ruce. Nejprve vypadal rozpačitě, díky čemuž byla celá situace ještě směšnější. Kdo by si pomyslel, že se může River červenat? Přijala jsem květiny a vevnitř jsem trochu roztála. Přesto jsem musela jeho pozvání odmítnout.

Další den přišel s čokoládou, ale nějakou nóbl, o které jsem si nikdy nepomyslela, že dostanu. Pak přišel s nějakýma kartičkama s Pokémonama pro Todda, což pro mě znamenalo víc než květiny a čokoláda.

Společně s těmi dary mi dával i kousky sebe samého. Vím, že je členem motorkářského klubu, ne gangu. Vím, že jeho otec je jeho prezidentem a on se má stát dalším prezidentem Chaosu. Vím, že mu umřela máma, když byl dítě. Že má rád černou kávu a ovesné vločky s velkým množstvím smetany. Vím, že je o dvanáct let starší než já a z nějakého důvodu se kvůli tomu kolem něj cítím ještě bezpečněji.

I přes každé mé odmítnutí si pořád objednává jídlo navíc, které mi pak nechává, obvykle s nějakou sladkou poznámkou, díky které padám do mdlob.

Ten chlap je neoblomný a začíná mě udolávat. Nevynakládal by tolik úsilí, kdyby mě chtěl dostat jen do postele, ne? Teda, očividně by mohl mít jakoukoli ženu, kterou by chtěl, tak proč si vybral mě? Najivní holku s jednou taškou a dítětem, o které se musí postarat.

Dnes ráno jsem Rivera neviděla a musím přiznat, že jsem trochu zklamaná.

Dobře, ne trochu. Jsem sklíčená celý den. Dokonce i Greta to poznamená, což už něco znamená. Jediná věc, které věnuje víc pozornosti, než sama sobě je který chlap ji pozve na večeři.

Nad předními dveřmi zacinká zvoneček, vzhlédnu a doufám, že uvidím Rivera, jako celý den. Nemůžu zastavit úsměv, který se mi rozprostře po tváři, když uvidím, že je to skutečně on. On s pár dalšíma chlapama, které poznávám z toho prvního dne, kdy jsem ho poznala.

River mi věnuje zničující úsměv, ten který mu vrátím. Je hloupé, jak se mi okamžitě zvedla nálada, jakmile se naše oči střetnou. Odvádím je k jejich stolu a River mi přitom položí ruku na spodní část zad. Při tom prostém dotyku se mi v žaludku rozletí hejno motýlků a tváře mi zrudnou teplem a touhou.

To není nic v porovnání s mojí reakcí, když se skloní a přitiskne rty k mému uchu.

„Promiň, že jdu pozdě, kotě. Museli jsme s klukama něco vyřídit. Právě jsme se vrátili.“

Přikývnu a pokouším se vzpomenout, jak se dýchá. Bože, chci jeho rty všude. Jsou měkčí, než jsem si myslela. Jako by mi četl myšlenky, nakloní se ke mně ještě víc a políbí mě na spánek. Jedná se jen o krátký kontakt, ale do prdele, myslím, že mám promočené kalhotky.

Odtáhne se a zakření se na mě. Chci něco chytráckého poznamenat, ale nemůžu si vzpomenout na žádná slova natož je spojit dohromady.

Jakmile se chlapi usadili a já zapsala jejich objednávku, zaneprázdním se přípravou příborů. Podívám se na hodiny, je skoro půl čtvrté, což znamená, že by tu měl být Todd každou minutou. Naštěstí dnes nemusím mít dvojitou směnu, takže bych mohla vypadnout tak za dvě hodiny.

Jako na zavolanou Todd vejde hlavními dveřmi a jde do rohového boxu. Ostatní servírky Todda milují, dokonce i Gretta. Eric už nic dalšího neřekl ohledně Toddovi přítomnosti, zatímco pracuju, ale možná je to proto, že je tu jen dvě hodiny, co mám směnu, ne celý den.

Chci jít za Toddem, ale ten se zastaví a otočí se k Riverovi. Něco ve mně praskne. Vidím u stolu sedět Brada se svými drogovými přátelíčky, kteří odměřují koks a sprostě vtipkují. Pamatuju si, jak k nim Todd přišel, aby Bradovi ukázal obrázek, který namaloval ve škole a on na něj křičel. Skočila jsem před Brada, než mu mohl ublížit. Brad mě chytil za vlasy a třískl hlavou o kuchyňskou linku předtím, než mi nakázal, abych něco udělala k jídlu.

Jako ve zpomaleném filmu vidím, jak se Toddův obličej rozzáří a vzrušeně jde k Riverovi. Dostanu se tam na poslední chvíli a zvednu Todda do náručí. Vím, že vypadám jako šílenec; stojím uprostřed místnosti a držím svého malého bráchu v náručí a třesu se, jako bych právě prožila jeden z Bradových útoků.

„Co se děje, sestřičko?“ Zakolísá Toddovi hlas. Říká mi tak jen když se bojí, nebo když brečím.

Ucítím teplou ruku na rameni a klopýtnu vzad.

„Whoa, hej zlatíčko, to jsem jen já.“ Riverův klidný hlas mě přivádí zpět do přítomnosti.

„Omlouvám se,“ zašeptám, i když přesně nevím, za co.

„Co se to tam děje?“ Vyštěkne Eric zpoza pultu.

Znovu nadskočím při jeho drsném tónu a pevněji stisknu Todda. Zaboří mi tvář do ramene. Cítím se strašně, protože jsem ho taky vyděsila. Ježiši, jsem hotovej nepořádek.

River mě obejme kolem ramen a přitáhne si mě a Todda k hrudi, zakrývá nás tak a chrání před světem. Položím mu hlavu na hruď a nadechnu se kořeněné, dřevité vůně. Cítím, jak mě River lehce hladí po zádech a jeho dotek mě přivádí zpět do přítomnosti.

„Je v pořádku, jen se vyděsila,“ odpoví za mě River. Což je dobře, protože jsem přišla o hlas.

Erik zavrčí. „Dej si pět minut pauzu a pak se ujisti, že je o všechny tvé stoly postaráno. Vzpomeň si, že už jsi dostala jedno varování.“

Přísahám, že v Riverově hrudi slyším vrčení. Přesto se nejedná o děsivý zvuk spíš ochranářský.

Chce nás chránit.

River nás vede k obvyklému Toddovu rohovému boxu a prakticky mi ho musí vytrhnout z náručí.

„To je v pořádku, Stacy. Todd je v bezpečí. Bude přímo tady v kóji s tebou, jo?“

Přikývnu a uvolním smrtící stisk, abychom mohli vklouznout ke stolu. River si sedne na opačnou stranu a v jeho tváři je jasně patrná obava. Nemůžu se na něj podívat, takže se soustředím na Todda, který vypadá zmateně.

„Omlouvám se, zlato,“ zašeptám. „Nevím, co to do mě vjelo, na okamžik jsem myslela…“

„Brad,“ zašeptá Todd nazpět. Přikývnu a on se mi stočí při boku. „To je v pořádku sestřičko. Teď je tu River.“ Řekne se vší důvěrou v něj.

Část mého srdce se nafoukne při představě, že nás River chrání. Skutečnost, že se v jeho přítomnosti cítí Todd v bezpečí a sebevědomý, je velký problém a další část mého srdce se už teď láme při pomyšlení, že se na něj Todd naučí spoléhat, jen aby nás pak River opustil.

Dobře, pokud mám být upřímná, promítám do toho sebe, ale pořád je to velký problém pro všechny.

„To je pravda chlapče. Teď jsem tady já a hej, něco pro tebe mám,“ a šikovně ode mě odvádí pozornost.

River dá Toddovi knihu se sudoku – jednu z těch věcí, co má tak rád. Já s nimi nemám žádnou trpělivost, ale Todd je miluje. Navzdory mému tání vůči němu se usměju, jak promyšlený ten dar je. Musel si všimnout, jak jednu ten první den luštil.

„Skvělé!“ Vykřikne, začne se hrabat v batohu, aby našel tužku.

Když je Todd šťastný a rozptýlený, zaměří River svůj pohled na mě. Nakloní se přes stůl a chytne mě za ruku a tře vnitřek zápěstí. Tohle malé gesto je tak intimní.

„Co se to tam stalo, kotě?“ Zavrtím hlavou a snažím se odtáhnout ruku. Nepustí mě. Místo toho vezme moji ruku mezi své a ještě jednou mě obklopí teplem. „Nedělej to. Neodtahuj se ode mě. Mluv se mnou, Stacy.“

„Já…“ zvednu oči ke stropu, hledám ta správná slova, jak mu to  vysvětlit, aniž bych toho řekla příliš mnoho. „Na okamžik jsem si myslela, že ty nejsi ty.“

Pomalu kývne hlavou v pochopení. „Kdo jsi myslela, že jsem?“

„Někdo, kdo byl naštvaný na Todda. Někdo před kým…“

„Jsi ho musela ochránit?“ Dokončí za mě.

„Jo,“ zašeptám.

Stiskne mi ruku a významně se na mě podívá. „Já ti neublížím Stacy. Tobě ani Toddovi.“

„Já vím,“ řeknu mu a myslím to vážně. Je to dobrý muž. Dokázal to tím, jak je pozorný a jak se stará nejen o mě, ale i Todda. Viděla jsem jeho dobrotu ve způsobu, jakým se stará, abych měla alespoň jedno teplé jídlo denně, kdykoli přijde, i když ho stále dokola odmítám. A také vím, že má dobré srdce, protože jeho prvním instinktem bylo ochránit Todda a mě od jakékoli hrozby, díky které jsem se zhroutila uprostřed zatracené večeře.

„Stacy –“

„Zpátky do práce, zlato,“ zakřičí Erik.

River znovu zavrčí a zatne čelist.

„Potřebuješ, abych si s ním promluvil? Nelíbí se mi, jak se k tobě chová.“ Řekne River normálním hlasem, ale očividně s tím bojuje.

„Ne, jsem v pořádku, vážně. Potřebuju tuhle práci a dokážu se vypořádat s debilem, jako je Eric,“ věnuji mu uklidňující úsměv. „Ale Rivere?“

„Ano zlatíčko?“ Jeho tvář změkne, když vyslovím jeho jméno. Způsobuje to mému srdci hloupé věci, jako že se mi propadá v hrudi a cítím to po celé kůži.

„Tak trochu potřebuju vrátit ruku. Považuju za užitečné mít při práci obě ruce.“ Zašklebím se. Tentokrát se na mě zakření a pustí mi ruku.

„Vadilo by, kdybych tu zůstal s Toddem?“

Při zmínění jeho jména, Todd trhne hlavou vzhůru a usměje se tím hloupým úsměvem přímo na Rivera, který mu to vrátí. „Ano!“ Todd téměř zakřičí.

Zasměju se a připomenu mu, že jsme na veřejnosti a on se musí chovat slušně. Todd neochotně souhlasí. Nebudu lhát, cítím se líp, když vím, že s ním bude River sedět. Ve skutečnosti k nim během práce často zabíhám pohledem. Pokaždé, když se podívám jejich směrem, na tváři mi hraje lehký úsměv. Todd s ním čile klábosí, zatímco luští křížovky a River si s ním povídá na jakékoli téma, které malého napadne.

Poprvé za velmi dlouhou dobu cítím, jako bych stála na pevné zemi.