sobota 14. května 2022

BK - 9. kapitola

Překlad: Lenny


BIANCA


Ne.


Žádné – možná později. Nebo – podívám se do diáře.


Prostě rovnou ne.


A pak má tu drzost projít kolem mě, jako bych ani neexistovala.


Na to kašlu.


Odmítám přijmout jeho ne jako odpověď a následuji ho do další prázdné třídy.


"Bez urážky, ale nemyslíš, že mi to tak trochu dlužíš? Vždyť jsi to byl ty, kdo řídil, když jsme měli nehodu."


Nesnažím se být mrcha, ale nedal mi na vybranou.


Ztuhne v půli kroku. "Nikdy jsem ti nechtěl ublížit."


Jeho hlas je tak upřímný, tak plný lítosti, až se mi sevře srdce.


"Nesnažila jsem se, aby ses cítil provinile," řeknu mu upřímně, protože mi něco říká, že on sám to dělá skvěle. "Jen hledám trochu ujasnění."


Konečně se otočí. "V čem?"


Doširoka rozpřáhnu ruce. "Já nevím... ve všem." Uvědomím si, že musím být trochu konkrétnější, a dodám: "Proč jsem s tebou byla v autě? Kam jsme jeli?"


V jeho očích je tolik smutku, až mi srdce bolestně poskočí.


Sklopí hlavu a vrátí se k zametání. "Na tom nezáleží."


K čertu, že záleží.


"Podívej," začnu a snažím se mu domluvit. "Vím, že z mých bratrů jde strach, ale-"


Tím si vysloužím drsný smích. "Já se tvých bratrů nebojím."


To by byl první a jediný kluk v Royal Manor, který se jich nebojí.


A taky mě to dost mate.


"Tak proč mi neřekneš-"


"Protože je to kurva jedno," odsekne. "Teď máš nový život." Gestem ukáže na dveře. "Přestaň se mnou mluvit a jdi ho žít."


V jeho tónu je cítit ostrost, kterou nedokážu pochopit.


Je však jasné, že nehodlá ustoupit. Což znamená, že musím zkusit novou taktiku.


"Dobře, jestli mi nechceš vyprávět o mé minulosti... můžeme spolu strávit trochu času?" ptám se.


Doufám, že když to uděláme, vyvolá to další vzpomínku, vzhledem k tomu, že jsem během čtyřiadvaceti hodin od setkání s ním neměla jednu, ale hned dvě.


Podívá se na mě, jako by mi narostla další hlava, a pak mě úplně odmítne.


"Ne."


Do háje. Jako by to bylo jeho oblíbené slovo.


Nehodlám se však vzdát tak snadno, a tak se s ním znovu pokusím domluvit.


"Fajn, ale když ti řeknu o té vzpomínce, co jsem měla, můžeš mi aspoň něco potvrdit?"


Zametá. Zametá.


"Jsem si jistý, že to tvoji bratři zvládnou."


Jsem z něj tak frustrovaná, že mě stojí všechno, abych si nevytrhala vlasy.


"Prosím," žadoním, i když je smutné, že to vůbec musím udělat. "Od té doby, co mi lhali, už nemůžu Jaceovi a Coleovi věřit-"


"Tvoji bratři tě milují," vyštěkne rychle na jejich obranu.


No, tak dobře.


To jsem nečekala. Zvlášť po tom, jak se k němu včera chovali.


"A já je miluju," řeknu a v hrudi mi stoupá pocit viny. "Ale jestli je znáš – a je zatraceně jasné, že ano – víš, jak jsou tvrdohlaví. Proto mi neřeknou nic, co by nechtěli.“


Navíc to stejně není tak, že by věděli všechno. Podle vzpomínek, které jsem měla včera večer, je jasné, že jsem jim určité věci zatajila.


Znovu se vkrade pocit viny.


Zatajila jsem jim spoustu důležitých věcí.


Když je zřejmé, že se stále nechystá ustoupit, jdu si za svým. "Ve své vzpomínce jsem stála na útesu... opilá do němoty. Ale zavolala jsem tobě... ne jim." Bezradně pokrčím rameny. "Což znamená, že jsi nejspíš jediný člověk na planetě, který mi může pomoct získat zpátky vzpomínky."


Zamračí se a prohrábne si rukou vlasy. "Je mi líto, že jsem tě dostal do kómatu a způsobil ti amnézii – to je něco, co si nikdy neodpustím." Jeho oči se smutně zalesknou. "Ale já nejsem ten pravý člověk, který by ti s tím měl pomoct, holčičko. Věř mi."


Nejde ani tak o jeho slova ... je to naprostá devastace v jeho tváři, která mě donutí to zabalit.


Z důvodů, které teď nejspíš nikdy nepochopím, mu mluvení o minulosti ubližuje.


"Dobře," zašeptám poraženě.


Nemůžete někoho nutit, aby s vámi mluvil a dával vám odpovědi, když nechce.


Začnu mířit ke dveřím, ale zastavím se. "Každopádně, omlouvám se za to, že jsem si za tvými zády užívala s Morgan. Bylo to hnusný, co jsem ti udělala."


Ve tváři se mu objeví náznak pobavení, ale rychle zmizí.


"Nemáš se za co omlouvat."


"To vlastně není pravda." Stud mi sevře hruď. "Chovala jsem se k Hayley opravdu hrozně." Udržím jeho pohled. "Vím, že ti na ní záleželo... Je mi líto tvé ztráty."



63 komentářů:

  1. Moc děkuji za další super kapitolu 😘❤️

    OdpovědětVymazat
  2. Moooc děkuji za kapitolu 🤩🤩🤩

    OdpovědětVymazat
  3. Ďakujem za preklad a korekciu 😊

    OdpovědětVymazat
  4. Ďakujeeem. Som zvedavá na pokračko :)

    OdpovědětVymazat
  5. Ďakujem za kapitolu🙂

    OdpovědětVymazat
  6. Ďakujem za preklad. Deni

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuji mnohokrát. 👍👏❤️

    OdpovědětVymazat
  8. Ďakujem holčičky za skvelý preklad a korekciu 💖💖💖 Veľmi moc sa teším na ďalšie pokračovanie 🥰🥰🥰

    OdpovědětVymazat
  9. Myslím si, že Bianca je jediná, kto môže zmierniť bolesť v Oaklyho duši... veľmi pekne ďakujem ❤️

    OdpovědětVymazat
  10. Ďakujem za super preklad a korekciu.

    OdpovědětVymazat
  11. Děkuji moc za kapitolu 💞💐

    OdpovědětVymazat
  12. Moc děkuji za skvělou kapitolu a těším se na pokračování 😊

    OdpovědětVymazat
  13. Moc děkuji za nový překlad. Jana

    OdpovědětVymazat
  14. Ďakujem krásne za kapitolku ❣😍

    OdpovědětVymazat
  15. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  16. To bylo smutné. Děkuji za kapitolu.

    OdpovědětVymazat
  17. Díky moc za další překlad a korekturu.

    OdpovědětVymazat
  18. Ďakujem za super preklad a korekciu.

    OdpovědětVymazat

Děkujeme za komentář! :-)