Inflict - EPILOG

Překlad: Sinnel

Kor.: Jitka

O čtyři měsíce později…

„Tady, dovol mi ti s tím pomoci, kámo.“

Connor sám pro sebe zavrčel, frustrovaný tím, jak se jeho prsty najednou chtěly chovat tak, jako by byly až příliš tlusté, než aby dokázaly správně zapnout manžetové knoflíčky. „Díky.“

Killian, když snadno vsunul diamantové konflíčky do jejich správných dírek, je upravil, a pak nechat svého bosse jít, se ušklíbl. „Trocha nervozity je normální.“

„Jo?“

„Rozhodně.“

„Dokonce i když to člověk ví?“

Killian pokrčil rameny. „Tuším, že pro to, jak by se vše mohlo zítra změnit, vědět, že je to správné a že je to to, co chceš, nepředstavuje žádný rozdíl.“

Connor by to dokázal ocenit, ale nemyslel si, že to bylo důvodem, proč byl ve svůj svatební den tak zkurveně neklidný. „To není ten problém.“

„Tak v čem to je?“

„Spousta věcí. Obrovské množství věcí.“

Až příliš mnoho věcí.

Muž, který byl jeho pravou rukou, při tom nejasném prohlášení jen stěží mrkl řasou. „Chceš, abych sem Evelyn kostelem propašoval, aby mohla uklidnit tvůj hloupý zadek, než celá tahle show začne?“

„To je součást problému.“

„Prosím?“

Connor se podíval ven z okna a všiml si lehkého sněhového poprašku, který začal padat z nebe.

Evelyn chtěla zimní svatbu v řádném katolickém kostele s obřadem, který by tomu dnu a její víře odpovídal. Stále si nebyl celou věcí ohledně Boha stoprocentně jistý, ale miloval ji, takže jí dal, po čem její černé srdce toužilo.

Koneckonců, jeho černé srdce stále bilo.

Víc než šťastný si bude celý den hrát v plášti hříšníka na svatého, bez ohledu na okolnosti, když to na konci přinese požadovaný výsledek.

„Ona nemá nikoho, od koho by se musela vyplížit,“ řekl Connor. „Žádný čekající otec; žádná matka, která by dělala povyk. Žádné kamarádky, které by jí pomohly s úpravou vlasů či čímkoli jiným. Je velice osamocená – i když ohledně toho neřekne jediné slovo - ale já to vím, Killiane.“

„Není sama,“ namítl jeho přítel, „má tebe.“

A také svou dceru.

Connor stále přemýšlel, zda to stačilo.

„A upřímně řečeno,“ řekl Killian a zatímco mířil ke dveřím, na Connora se podíval se přes rameno, „ty jsi sám o sobě víc než dost, s čím se musí denně vypořádat; jsi jako celá šílená rodina v jediném balíčku. Nepotřebuje nic víc. Vždyť už má sakra tebe, tak koho potřebuje víc?“

Connor popadl tu nejbližší věc, kterou dokázal najít, což se shodou okolností stala velice zdobená váza, která byla pravděpodobně drahá, stará a pro kostel důležitá. Bez přemýšlení jí mrštil po svém nejlepším kamarádovi a pravé ruce.

„Zkurvený kreténe,“ zavrčel Connor.

Váza se s hlasitou ranou roztříštila o dveře, které za sebou Killian zabouchl, a i přes ně se k němu nesl jeho smích. I když byl dveřmi tlumený, Connor to stále slyšel. „Nemůžu si pomoci, že je to pravda, ty kreténe.“

„Vrať se sem, abych tě za tohle mohl praštit, idiote.“

„Ani náhodou.“

Ten parchant…

Killian měl jediné štěstí, že Connor pro dnešek svého svědka potřeboval.

Bude ho moci zabít jindy.

• • •

Zajímavou věcí na kostele svatého Johnathana byly věže, které byly ručně postaveny kameníkem. Ve skutečnosti se jednalo o dvě věže v zadní části budovy, kde byly umístěny soukromé místnosti.

Podle kněze a tří jeptišek, které měly svůj životní prostor v části suterénu, byly věže kdysi součástí obytných prostor pro další jeptišky, protože kostel měl být vždy pro potřebu žen. Jak běžely roky, uvědomily si, že toho prostoru tolik nepotřebovaly, protože některé se rozhodly žít mimo kostel, takže věže a soukromé místnosti byly převedeny pro soukromé užití kongregace a farníků při událostech, jako byly svatby.

Connor byl v prvním patře své soukromé místnosti, soukromá místnost pro Evelyn byla jen dvě patra nad ním. Jediné, co by musel udělat, bylo jednoduše otočit zámkem, vyjít po schodech a zaklepat na její dveře. Takže to udělal.

Zaklepal na dveře s velkým mosazným číslem 3, ustoupil a čekal. Netrvalo to vůbec dlouho a Evelyn otevřela dveře a vykoukla ven.

„Co tady děláš?“

Connor se na ni podíval a všiml si, že na sobě měla hedvábný župan. „Kde máš své šaty?“

„Máme ještě třicet minut. Jsou těžké.“

„Kde je Ciara?“

Evelyn se jemně usmála. „S jednou z mladších jeptišek běhá po chodbách. Myslela si, že bych možná využila pauzu k tomu, abych se připravila.“

„Opravdu?“ zeptal se. „Nebo jsi prostě potřebovala být sama?“

„Nejsem si jistá.“

Connor se Evelyn na odpověď ptát nemusel, protože v očích měla napsáno, že mu říkala pravdu. Od doby, co se ukázala zpátky se svou dcerou po boku, uplynulo jen pár měsíců, a i když pro ně se vše rychle vrátilo k jejich normálu, Ciara představovala jiný příběh.

Byla roztomilé dítě, a dobrý bože, Connorovi připomínala její vlastní matku v době, kdy byla Evelyn mladší. Ale Ciara měla své okamžiky, stejně jako jakékoli jiné dítě, a bez své mámy žila čtyři roky, takže se dalo očekávat trochu vzdálenosti.

Connor doufal, že se to změní, zvláště kvůli Evelyn.

„Pojď sem, děvče,“ požadoval Connor.

„Co -“

Evelyn neměla možnost dohadovat se. Connor ji vytáhl od dveří, přímo do svých paží. Dveře její soukromé místnosti za ní zavřel, díky tomu zůstali ve věži sami. Tam, kde stáli, je nikdo nebyl schopný vyrušit, protože všechny místnosti, které vedly do věže, byly pro ten den zamčeny, a v tenhle okamžik byla jedinou odemčenou místností ta Evelynina.

Connor nenechal říct Evelyn jediné slovo, místo toho ji umlčel polibkem. Dával si pozor, aby jí nezničil účes, i když její dokonale upravené kadeře si přímo říkaly, aby do jejich červeno zlatých pramenů zajel svými prsty a ocenil jejich hedvábnost. Dřív, než si Connor uvědomil, co udělal, už měl Evelyn opřenou o zábradlí věže a nakláněl se nad ní, jejich polibek prohluboval.

„Chtěl jsem se ujistit, že jsi v pořádku,“ řekl Connor hrubě a přitom ji políbil na lícní kost.

„Connore, neznič mi můj makeup.“

„Ignoruješ, co jsem řekl, lásko.“

„Jsem v pohodě.“

„Osamělá?“

„Ne, když vím, kde tě najdu.“

Connor se konečně trochu uvolnil, ale jeho pozornost byla bohužel rychle ovládnutá skutečností, že se pod jeho rukama rozevřel župan Evelyn. Oběma rukama sevřela jeho klopy, ani se neobtěžovala s tím, aby si zakryla černou krajku, body, které její tělo zkurveně jen velice málo zahalovalo.

Rukama přejel po jejích nahých stehnech a stěží se přiměl zastavit, aby se jimi nezatoulal ke kousku krajky, který zakrýval její pohlaví a pak stoupal výš k jejímu bříšku.

„Řekni mi, že tohle má něco, díky čemuž je tvá kundička snadno odhalitelná, protože bych ti to právě teď jen nerad rozřezal,“ chraplavě zamumlal.

Evelyn se zasmála bezdechým zasmáním. „Je to dole bez prostředku v rozkroku, takže ano.“

Connor si byl jistý, že zasténání, které mu uniklo z úst, bylo nelidské. „Bůh existuje.“

„Ano?“

Přikývl. „A myslím, že mě miluje.“

„Nemáme čas -“

Connor se ušklíbl, a ať už se chystala říct cokoli, okamžitě to zastavil. „Máme čas; máme spoustu času. Vždycky budeme mít čas, děvče.“

„Connore.“

„Otoč se, ohni se, zadeček a kočičku vysoko do vzduchu a já budu tak hodný, že tě umlčím, aby tě nikdo jiný v tomhle kostele neuslyšel. Pokračuj se mnou v dohadování a já nechám tvé zatracené výkřiky, zatímco si na tobě zajezdím tak, jak potřebuješ, lásko, ozývat se celým kostelem.“

Evelyn otevřela rty a tváře ji zčervenaly. „To by ses neodvážil.“

Setkal se s jejím pohledem, v mysli mu hrály chtíč a hřích. „Nepokoušej mě. Ohni se.“

„Connore, tohle je kostel, ty kre-“

Dobře, to stačilo.

„Takže dneska budeš hubatá, děvče, že?“

Ani ne o patnáct vteřin později už Connor zbavil Evelyn jejího županu, otočil ji a ohnul přes zábradlí. Své kalhoty už měl dole u boků. Její spodní prádlo před ním její kundičku nijak neskrývalo, dosahovalo jen napůl cesty k rozštěpině jejího zadečku. Bylo velice snadné přimět ji roztáhnout nohy o trochu víc, aby se svým penisem dostal mezi její stehna a vtlačil se do svého domova.

Její první výkřik překvapení ztlumil svou rukou, ale pokud to jediné, co chtěl, bylo dovést svou jízdou Evelyn do zatraceného nebe, tak tohle fungovat nebude. Na to potřeboval obě ruce, nebo spíš je potřeboval pro to, aby měli jistý druh opory. Takže místo své ruky jako roubík použil její župan, který zamotal do provazu, umlčel ji jím, zbytek si pak omotal kolem pěsti, tahem ji donutil zaklonit hlavu a tvrdě se do toho pustil.

Milování byla jedna věc.

Skoro nikdy nebylo jemné, pomalé a sladké.

Dávali přednost rychlému, tvrdému a brutálnímu.

Nemyslel si, že by skutečnost, že se berou a jsou v kostele, na tomhle představovala nějakou zatracenou změnu, takže na ni nešel zlehka. Každým přírazem svých boků tlačil Evelyn do zábradlí, ale pokaždé, když se stáhl, svůj nádherný zadeček tlačila zpátky k jeho rozkroku, tiše tak požadovala víc. Zatahal za roubík ještě pevněji, svým tahem se vtlačil hlouběji, a zatímco se její chvění zvýšilo, sledoval, jak se jí v očích objevila voda.

Tady to je…

„Není čas, můj zatracený irský tvrdohlavče,“ zavrčel Evelyn do ucha. „Takže se už udělej, jo? Když jezdíš na mém ptáku, nikdy nemáš žádnou kontrolu.“

Opravdu nepotřeboval, aby odpověděla - křeče v její kundičce, která se silně stahovala kolem jeho penisu, zatímco si o zábradlí ničila své upravené nehty, pro něj byly víc než dostačnou odpovědí.

Na tohle měl vždy čas.

Vždycky si na to udělal čas.

Evelyn nikdy nevypadala sladčeji, než když byla rozcuchaná, řádně ošukaná a cítila to všechno ještě dlouho poté, co se to stalo. Tady nepůjde o žádnou výjimku.

„Přijmi to tak, jak vím, že to dokážeš,“ řekl Connor, když zvýšil tempo a hodně rychle směřoval ke svému vlastnímu orgasmu. „Vezmi si můj penis, až to bude zatraceně bolet, Evelyn, přesně tak, jak to máš ráda.“

Udělala to, a znovu vyvrcholila dřív, než se konečně vyprázdnil do její sevřené kočičky. Zuby byl zabořený zezadu do jejího krku tak, jako by byl zkurvené divoké zvíře. Když se pak z jejího těla vytáhl a otočil ji, aby jí na rty uštědřil další tvrdý polibek, celá se chvěla a byla omámená..

Connor pustil župan, který použil jako provizorní roubík, a pomohl Evelyn vrátit ho zpátky na své místo. V pase jí ho zavázal, ale ne moc pohodlně. Pak z vnitřní kapsy saka vytáhl kapesník, který tam měl navíc, a své brzy již manželce očistil nepořádek mezi stehny, který tam ve svém spěchu udělal.

„Za tohle se omlouvám, lásko,“ řekl s uchechtnutím a zničený hedvábný čtverec zasunul zpátky, „ale teď je to lepší, že jo?“

Evelyn přikývla. „Perfektní.“

„Než sejdeš po schodech dolů, abys řekla své sliby, budeš potřebovat nabrat do hlasu trochu vzduchu.“

„To je tvoje vina.“

„Budiž. A tvoje rtěnka.“

Evelyn si povzdechla, šťastná a celá blažená. „Co s ní?“

„Rozmazal jsem ti ji. Oprav si ji.“

„Jsi takový kretén. Miluji tě, Connore.“

Usmál se. „Ano, děvče. Já vím, že ano; také tě miluji.“

Z jeho úst nikdy nevyšla žádná pravdivější slova. Byl si jistý, že kromě slibů, které za chvilku pronese, z nich už ani nikdy žádná pravdivější slova nevyjdou.

• • •

O šest měsíců později…

Evelyn nahlédla do Connorovy kanceláře, vedle ní se vznášela hrst balónků. „Potřebuji tvoji pomoc.“ Connor zavřel složku, kterou měl před sebou. Žádná čísla by pro něj nikdy nebyla tak důležitá jako žena, která stála jen o pár stop dál. „Ohledně čeho? Myslel jsem si, že party máš vyřešenou, děvče.“

„To ano.“

„Dobře.“

„Nejde o party.“

Connor zvedl jedno obočí. „Jestli opravdu chceš moji pomoc, potřebuji víc informací, lásko.“

„Party je v pořádku. Jedna z pozvaných to zrušila, protože její dcera se dneska ráno probudila nemocná. Jídlo je už tady a dort je na cestě.“ Evelyn zvedla ruku plnou balónků naplněných heliem. Všechny s hezkým růžovým číslem 7 a hvězdičkami. „Taky výzdoba je už skoro hotová.“

„Tak v čem je problém?“

Evelyn si povzdechla. „Ciara.“

Aha.

Takže…

Connor se zvedl a složku odložil na později. „Kde je milé sluníčko teď?“

„Skrývá se na zahradě.“

„Není na to, aby byla venku, zima?“

Evelyn pokrčila rameny. „Donutila jsem ji obléknout si kabát, ale když jsem se o tom zmínila, i to bylo doplněno mračením.“

Skvěle.

„Rychle ji dostanu zpátky do domu a připravenou usmívat se,“ ujistil ji Connor.

Evelyn se podívala na hodinky. „Do třiceti minut, prosím.“

„Nežádej o zázraky, Evelyn.“

„Ty to zvládneš. Tebe miluje. Já jsem ten, koho nenávidí,“ zamumlala jeho žena, když zamířila pryč. Connor chtěl na Evelyn zavolat a zastavit ten nesmysl, který říkala nebo který si myslela dřív, než se tak dostane do příšerné emoční spirály, nicméně bylo potřeba řešit jednu věc po druhé. Navíc Evelyn měla do určité míry pravdu.

Její dcera - jím adoptovaná, i když ji zbožňoval tak, jako by pocházela z jeho těla - s nimi žila skoro rok. V té době Ciara vynaložila všechno úsilí, aby svou matku od sebe odtlačila pryč, nebo pokud by se jí to podařilo, jí přímo ublížila. S ním, na druhou stranu, byla dívka ochotná mluvit, trávit čas nebo cokoli, co jí pro ten den vyhovovalo.

Nevěděl, proč přesně Ciara tyhle věci dělala, ale usoudil, že se to prostě svým způsobem čekáním vyřeší. Nicméně to už očividně nefungovalo.

Když Connor zamířil najít dívku, rozhodl se, že to stačilo. Tu holčičku zbožňoval, zejména v jejích tichých okamžicích. Nebo když si přišla s knížkou sednout vedle něho, aby mu přečetla jednu ze svých oblíbených pasáží. Nebo když se dokonce pokusila kreslit, jednoduše proto, že to bylo něco, co on si užíval.

Ale nemohl se dívat, jak ubližuje své matce. Nemohl vystát, jak byla Evelyn neustále tak sklíčená a odmítaná svým vlastním dítětem až tak, že se občas do spánku probrečela. Dokonce to skrývala, aby se necítil provinile za to, že měl spojení s dítětem, které ani biologicky nebylo jeho.

Connor nemohl dovolit, aby to pokračovalo.

Jakmile si Connor oblékl boty a kabát, zamířil na dvorek. Najít Ciaru na jejím oblíbeném místě, na samotném kraji dvorku Brownstonu, mu netrvalo nijak dlouho. Byla opřená o plot vedle jeho Harleye. Brzy bude muset svou motorku vylepšit, ale to teď bylo na jeho seznamu priorit hodně nízko.

„Dobře, děvče, je na čase vrátit se dovnitř a připravit se na svou party a kamarády,“ řekl Connor pevně.

Vždy se snažil jít na Ciaru nejdřív pevně a teprve v případě, pokud to nefungovalo, zjemnil svůj tón, dokud nedostal to, co chtěl. S dětmi - zejména s dívkami - nebylo tak těžké vyjít.

Ciara ani nezvedla hlavu od knihy, kterou četla. „Nechci tu hloupou party.“

Connor protočil oči. „Za prvé, to je zkurvená lež. Svou mámu jsi o ni žadonila a dokonce jsi měla celý seznam dívek, které jsi chtěla pozvat na party a následné přenocování. Celé dny a noci na všem pracovala, aby se ujistila, že pro tebe bude vše skvělé, a ty jsi kde? Tady a chováš se jako rozmazlený spratek.“

„To ne.“

„Dej mi víc než jen pár slov, děvče.“ Connor přešel k ní a vedle Ciary se posadil. Přitom ignoroval chlad ze země, který do něj skrz kalhoty prosakoval. Jaro bylo v plném proudu.

„A přeskoč tu výmluvu s party, protože oba víme, že to tak není.“

Ciara měla spoustu kamarádek a školu zbožňovala. Zpočátku byla trochu pozadu, ale díky soukromé učitelce se tenhle problém hned vyřešil a se svou hezkou tváří a odzbrojujícím úsměvem neměla žádný problém se zapadnutím.

Stejně jako její matka...

„Stýská se ti po ženě, která se o tebe starala?“ odvážil se Connor zeptat.

Ciara si s pokrčením ramen stále četla. „Někdy, ale ne moc. Ona není moje máma, víš?“

Connor se skoro usmál, ale podařilo se mu úsměv zadržet. „Tak proč se ke své mámě chováš tak, jako by byla jen hovnem pod tvou botu, hmm?“

„Já... nedělám to.“

„No tak, teď.“

„Nemyslím to tak,“ řekla Ciara chabě a podívala se na Connora.

„Tam v tom dost velkolepě selháváš, Ciaro.“

Dívka si povzdechla, zavřela knihu a odložila ji stranou. „Vím, že mě miluje, a ty taky.“

„Obrovsky, dokonce i když jsi tak plná klišé a nenávisti.“

„Ale předtím to nestačilo,“ dodala tišeji.

Connor se opřel o plot a pomalu vydechl. „Dobře, takže teď se někam dostáváme. Pokračuj.“

„Ona mě milovala i předtím, ale ne dost na to, aby si mě nechala. Ne dost na to, aby mě našla dřív. Dovolila, aby mě někdo mě odvezl pryč a ona zůstala mimo. Co když to udělá znovu? Co když mě znovu donutí odejít, protože mě nemiluje dost?“

Connor si dal minutku k tomu, aby si vyčistil emoce v krku, které cítil, a přitom podal Ciaře kapesník, který měl v kapse saka, aby si mohla otřít tiché slzy. Už dobrou chvíli měl podezření, že problémy Ciary pramenily z opuštění, i když jen proto, že jako dítě chápal, jaké je přemýšlet, zda na vás mámě prostě jen nezáleželo nebo spíš, zda jste prostě nebyli dost dobří pro to, aby zůstala. Byl to těžký boj.

A když jste byli dítětem, bylo to ještě horší.

„Ano, ona tě poslala pryč a držela tě daleko od sebe, protože neměla na výběr – všechno tohle víš, protože ti to Evelyn řekla,“ řekl Connor, „ale předpokládám, že nepomáhá, když je ti jen sedm let a nic ti nepřijde jako opravdu trvalé, že?“

Ciara přikývla. „Tuším.“

„Řekla jsi jí, že ji nenávidíš. Stále tím po ní házíš. Ignoruješ ji. Křičíš, boucháš dveřmi, hádáš se a porušuješ každé pravidlo, které se ti snaží nastavit a které je jen pro tvoji bezpečnost, a to jen proto, že můžeš. Protože víš, že ona se cítí provinile, a ty s ní můžeš manipulovat, abys dostala to, co ty chceš, Ciaro. A já jsem dovolil, aby to pokračovalo, protože jsem doufal, že tvoje maminka uvidí, co jí děláš a sama ti to přestane umožňovat. Ale smutné na tom je to, že to neskončí, protože ona tě miluje. Tak moc tě miluje – vždycky tě bude milovat, dokonce i když ty ji nenávidíš.“

Ciařin pohled spadl k zemi. „Omlouvám se.“

Connor se postavil. „Ty víš, že já nejsem tím, komu bys to měla říct.“

Nechal uplynout minutu či dvě, protože věděl, že než se slova vsáknou dál, bude to chvíli trvat, otřel si kalhoty, otočil se a podíval se zpátky na dům. Přemýšlel, zda se Evelyn dívala z jednoho z oken ven, skrytá ve stínech, ale rozhodl se, že na tom ani tak nezáleželo. Ona by tohle nikdy neudělala, nikdy by své dceři neublížila, aby pochopila, jak na ně všechny její chování působilo, ale on to určitě udělat mohl.

„Pokud to je to, co chceš, můžeš se dál chovat tak, jako by sis myslela, že k nám nepatříš, jako by sis myslela, že my nejsme tvoji a opravdu tě nemilujeme,“ řekl Connor a podíval se zpátky na Ciaru, „ale víš, že to prostě není pravda. Budeme tě milovat, dnes, zítra a navždy. Bylo by skvělé, kdybys i ty vynaložila úsilí a milovala nás.“

„Řekla jsem, že vás miluji.“

A on jí věřil.

„Pak by ses tak měla i chovat, děvče,“ řekl Connor. „Těm, které milujeme, neubližujeme a rozhodně je neposíláme pryč.“

Ciara zvedla oči od svých rukou. „Dobře.“

Connor přikývl. „Tvoje maminka čeká a myslím, že říkala, že brzy dorazí tvůj dort.“

Dívka se zvedla ze země, popadla svou knihu a zamířila zpátky do Brownstone. Když Connora míjela, zastavila se na tak dlouho, aby ho objala kolem pasu. Nic neřekla, ale on to nepotřeboval.

Chtěli ji jen milovat.

Nemohli ji však donutit, aby ona milovala je.

• • •

O dva roky později…

Když se Connor snažil odemknout dveře svého nového domova v New Jersey, zkurveně se málem přerazil o své vlastní nohy. Přísahal by, že bez ohledu na to, jak dlouho tenhle zatracený dům vlastnil, nikdy mu nebude tak důvěrně známý jako byl Brownstone. Potřeboval být ke svým mužům mnohem blíž a dostupnější, takže i když nenáviděl, že svou ženu a dceru vykoření, nakonec přišla řada na stěhování.

Dneska večer dům v New Jersey nesnášel ještě víc kvůli obyčejnému zkurvenému telefonátu, kdy mu zběsilý hlas řekl, že ve vykřičeném domě v Queen došlo k problému a že tam musel co nejdříve dorazit. Což znamenalo hodinu a půl jízdy, když tam dorazil, pak na místě zkurvená sračkoidní show, a pekelná cesta zpět. Všechno kvůli vykřičenému domu, kterého se ve své organizaci snažil už zkurveně minimálně tucetkrát zbavit!

Kurva.

Zasraně kurva.

Kurva!

Dokud se jeho vlastní hlas nerozezněl tichým domem, Connor si to ani neuvědomil, ale ty kletby zařval tak hlasitě, jak jen dokázal. To ho přimělo začít klít ještě víc, i když tentokrát tišeji a doufal, že přitom nevzbudil Evelyn nebo Ciaru.

Ciara ráno musela do školy, soukromého zařízení, které pečovalo o její talent pro tanec a zároveň i uspokojovalo její mysl.

Evelyn měla po obědě domluvenou schůzku s kurátorem umělecké galerie, kdy měli probrat, které z jejích kousků tam budou vystaveny.

Connor se s povzdechem zadíval do stropu. S tím, co se dneska v noci stalo, bude muset všechny ty zkurvené plány projít a předělat. Ciara by se stále mohla dostat školy, ale rozhodně by ji tam nemohla odvézt Evelyn, a Connor bude muset zamířit zpátky do toho zkurveného vykřičeného domu, aby uklidil nepořádek, který tam po sobě nechal.

„Kurva,“ zamumlal, sklonil hlavu dolů a zavřel oči. „Pitomý blázen.“

„Connore?“

Ach, kurva.

Kurva, zkurvený kretén, bláznivý idiot.

Otočil se a svou ospalou, nádhernou manželku našel stát na kraji schodiště, kdy se na něj zmateně dívala. Rukama si svírala střed těla, takže měla ruce omotané kolem svého pasu. Zatímco se na něj mračila, hedvábný župan pevně obepínal její křivky.

„Co to držíš, Connore?“

Podíval se dolů na nehybný balíček zabalený v potřísněné přikrývce, který držel v náručí, a pak zpátky na svou manželku. „Ehm...“

Evelyn k němu přistoupila blíž. „Connore.“

„Dostal jsem hovor,“ řekl slabším hlasem, než chtěl.

„Jo, než jsi odešel, vzbudil jsi mě. Problém, říkal jsi.“

Přikývl. „V tom zkurveném vykřičeném domě, který nenávidím.“

„Dobře. A?“

Proč nedokázal řádně mluvit?

Proč se mu tak svíral krk?

„Ten chlap, který místo řídí, volal mému chlapovi, který vlastní budovu, že jedna z dívek byla… Ehm, něco se stalo.“

„Connore,“ řekla Evelyn hlasitěji a přitáhla jeho pohled na sebe. „Přestaň chodit kolem horké kaše.“

Byla dost blízko, aby jí mohl předat balíček, který měl v náručí, takže to prostě udělal. Doufal, že by to kurva mohlo vysvětlit všechno, co nedokázal on sám. Jakmile měla Evelyn balíček v potřísněné přikrývce v náručí, zamířil do kuchyně.

Na rukou měl stále krev a jeho bunda byla zničená.

Potřeboval to ze sebe dostat pryč.

Connor zapnul vodu tak horkou, jak jen bylo možné, svlékl si bundu a hodil ji ke koši. Voda ho na kůži pálila, ale nedokázal v sobě najít nic, co by se o to zajímalo nebo to až příliš cítilo. Drhnul si ruce a sledoval, jak když se zbavoval zaschlé krve z konečků prstů a smýval ze sebe všechny pozůstatky krve z kloubů prstů, se vytékající voda měnila z červené do světle růžové

Netrvalo to dlouho a Evelyn stála za ním.

„Tohle dítě mi budeš muset vysvětlit,“ zašeptala tiše.

Jo.

Jo, to věděl.

„Je to kluk,“ řekl Connor.

„Dobře, ale to ne-“

„Než jsem se tam dostal, už ji skoro umlátil k smrti, dusila se krví a postel, ve které byla, byla celá promočená. Víš, ne jen krví, ale vodou. Vodou, Evelyn.“

„Ach.“

„Skrývala to těhotenství, jak mohla, ale někdo na to dneska večer přišel a dal to vědět muži, který dohlížel na dívky. Myslel si, že by z ní to zatracené dítě mohl vymlátit, nebo mu možná byla prostě jen ukradená. Jedna z dívek se dostala k telefonu a zavolala chlapovi, který to místo vlastní - mému chlapovi, tuším, že tam za ní pravidelně chodí - a on zavolal mně, protože je to sráč. S tímhle se nechtěl vypořádávat a nepomyslel na to, aby mi dal vědět, do čeho jdu. Ona byla -“

„Je tak maličký,“ řekla Evelyn tiše, „a nevydává moc hluku.“

„Je to pro něj velká noc,“ zamumlal Connor a přejel si rukou po tváři. „Byl vyříznutý ze své matky, protože ona přestala dýchat. Ani jsem nevěděl, zda bude naživu nebo ne, nebo zda byl připravený přijít na svět, ale dřív, než... požádala o... Nevěděl jsem, co dělat. Očividně vynaložila obrovské úsilí pro to, aby dítě udržela v tajnosti a chránila ho.“

Evelyn vydala zvuk, který mu trhal srdce.

„Omlouvám se,“ řekl Connor rychle.

Ta slova zas znovu opakoval.

Nejen pro ni, ale i pro dítě, pro sebe a pro ženu, pro kterou už bylo příliš pozdě, než aby jí pomohl.

Connor nechtěl, aby jeho organizace byla dál napojena na obchod s kůží. Pokaždé, když se objevil další problém s vykřičeným domem nebo obchodník, který se stále snažil obchodovat s organizací O'Neil, dokonce i když se odmítl podílet na obchodech po svém otci, zabíjelo ho to.

Tohle ho zabíjelo.

„Je velice růžový,“ řekla Evelyn, „takže to je dobrá věc.“

„Ach?“

Connor o miminkách, zvláště novorozencích, neměl ani ponětí. Roztřeseně vydechl, ale když ucítil, jak se ho Evelyn jemně dotkla rukou mezi lopatkami, uvolnil se.

„Co teď?“ zeptala se.

„Nechal jsem nepořádek; pitomý blázinec k pohřbení, banda vyděšených žen a mrtvá matka dítěte, které je potřeba se zbavit se. Musím si zavolat a -“

„Potřebuje kojenecké mléko a plenky, Connore. Ale dneska v noci hlavně kojenecké mléko, aby se najedl. Autosedačka. Něco, v čem může spát, i když to můžeme vyřešit až zítra. Musí ho vidět lékař – vzhledem k situaci takový, který je pro nás bezpečný, jak víš - takže potřebuji, abys zavolal doktoru Jensenovi, aby jako první věc ráno hned přijel a ujistil se, že je v pořádku. On je mnohem důležitější.“

Connor se naklonil přes pult, hlavu si dal do dlaní, jeho třes se zvýšil. „Omlouvám se, lásko.“

„To nemusíš. Vyřešíme to.“

Ano?

Nevěděl jak, když právě teď obrátil celý jejich svět vzhůru nohama.

„Potřebuje jméno,“ řekla Evelyn.

„Bože, děvče, to je to, co chceš udělat právě teď?“

„Ráda bych mu nějak říkala, Connore.“

„Jakkoli chceš, Evelyn.“

„Declan,“ zamumlala. „Chtěla bych mu říkat Declan.“

Samozřejmě, pomyslel si.

Po jejím tátovi, muži, který si ji jako miminko bez otázek vzal a pojmenoval ji po své vlastní mámě.

Uzavřený kruh.

Život se prostě znovu posunul do dalšího kruhu.

Connor se na patě rychle otočil, natáhl se, zezadu vzal svou ženu za krk a přitáhl si ji k sobě tak blízko, aby ji mohl obejmout a políbit na čelo. Evelyn si do jeho polibku povzdechla a miminko mezi nimi, zabalené do špinavé, krví potřísněné deky, se konečně pohnulo a tiše zabrečelo, až Connor poodtáhl látku dost na to, aby obnažil jeho drobnou, sladkou tvářičku.

„Ahoj, ty,“ řekl Connor. „Díky tobě jsem prožil velice zajímavou noc, chlapče.“

Dítě se na něj svýma zamženýma očima zmateně dívalo. Vypadalo to, že aniž by o to Connor žádal, potřeboval nebo chtěl, právě přes noc nějak získal další dítě. Co se týče rodičovské věci, nebyl si jistý, jak ji dělat – dokonce si ani nebyl jistý, zda byl solidním otcem dítěte, které už měl, ale k čertu, teď neměl moc na výběr.

Navíc, Evelyn ho držela v lajně.

„Jsi blázen, to víš, že?“ zeptala se Evelyn.

Connor pokrčil rameny. „Ty jsi blázen se mnou.“

Ani to nepopřela.

Byla to pravda.

Alespoň byli blázni společně.

Tohle byla láska.

Jediný druh lásky, kterou znal.

 

Díky všem, kdo jste se s námi doslova probojovali až k posledním řádkům této emočně neskutečně složité knížky a třeba nám i zanechali zpětnou vazbu. A dobrá zpráva nakonec – tímto příběhem jsme skončili s touto generací mafiánů a přecházíme k nové, mladší generaci a začneme dlouho očekávanou ságou Catherine Marcello a Crosse Donati. A máte se fakt na co těšit.                                                   Sinnel+Jitka