STM - 3. kapitola

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

Lexi

Hrál si se mnou vesmír? Tenhle muž byl to poslední, co jsem potřebovala. Panovačný, přehnaně ochranitelský, majetnický jako hrom.

Myslí si, že mě vlastní.

Nemůže být dál od pravdy. Nikdo Alexis Clarke nevlastnil. Nikdo nikdy nebude. Raději bych jedla hovna, než abych patřila nějakému muži, a to platí dvojnásob pro Razora. Jsem svobodná žena. Mohla jsem si dělat, co jsem chtěla a kdy jsem chtěla. Tedy většinu času.

Pořád jsem byla pevně v jeho sevření, hlava se mi točila ze vší té krve, která se mi do ní nahrnula, když jsem byla vzhůru nohama přes jeho zatracené rameno. Přestala jsem s ním bojovat, šetřila jsem si sílu na později, až ji budu nejspíš potřebovat víc.

Přesto jsem mu musela dát za pravdu, že se snažil. Byl to ten nejvytrvalejší bastard, jakého jsem kdy potkala. Nebrat ne jako odpověď mi ubíralo nervy, i když bych to nikomu nepřiznala, obzvlášť ne Razorovi zasranýmu Malonemu.

Otevřel dveře a vstoupil do svého pokoje. Zabouchl dveře jednou těžkou motorkářskou botou a postavil mě na nohy, ale nepustil mě. Jeho sevření se sevřelo kolem mých horních končetin, když jsem na něj pohrdavě zírala.

Opravdu si myslí, že vyhrál? Páni, mám pro něj překvapení!

Oči se mu leskly a jeho spokojený úšklebek zaváněl samolibostí. Tohle si užíval až příliš. „Teď jsi moje děvka, Lexi, a měla by ses podle toho začít chovat. Ta tvoje chytrá ústa zaplatí za všechno to trápení, které jsi mi v posledních měsících způsobila.“

S jeho velkým tělem mezi mnou a dveřmi jsem v tu chvíli nemohla nic dělat. Prohrála jsem, protože jsem neměla nervy na to, abych se prosadila – což bylo poprvé, co šokovalo i mě, protože jsem nikdy nebyla z těch, kteří by v něčem ustupovali.

Nebylo mi podobné takhle se dusit. Zmateně jsem se na něj na dlouhou chvíli podívala. Razor nebyl muž, kterého jsem chtěla, a přesto jsem nemohla vystát představu, že mu ho kouří jiné holky. Problém s Razorem byl v tom, že byl prostě natolik šílený, že to skutečně podstoupil, jen aby si dokázal, že má pravdu.

„Určitě máš v úmyslu mi to připomenout. Přenes se přes to. Je to jen hloupá sázka.“ Šťouchla jsem ho prstem do hrudi, náhle rozzuřená. „Taková, kterou jsi vůbec neměl uzavírat.“

Razor se zachechtal. Už dlouho jsem ho neviděl v tak dobré náladě. „Lexi, víš, že pro tebe udělám cokoli. Dokonce i vydržet, aby mi ostatní děvky kouřily péro. Pro tebe cokoliv, bejby.“

„Ha! To je ta nejsměšnější věc, jakou jsem kdy slyšela.“ Dala jsem si ruce v bok a vypnula hruď. „Ty jsi ale kecal, Razore Malone. Jen věz, že nic z toho by se nestalo, kdybych neprohrála tu hru na kuře.“

Razor zaklonil hlavu a zasmál se. „Musím přiznat, že jsem tě nikdy netipoval na slepici. Byl jsem kurevsky přesvědčenej, že si mě ta tvoje pěkná ústa omotá kolem prstu. Čekal jsem, že vyhraješ, Lexi!“

Jeho odhalení mě zaskočilo. Razor neměl v oddělení sebevědomí a kuřecího chování žádné problémy. Nikdy jsem nevěděla, že by jakkoli přiznal porážku.

Zúžila jsem na něj oči. „Technicky to znamená, že jsi nevyhrál.“ Udělala bych cokoli, abych se dostala z dilematu, které jsem si právě vytvořila. Chytat se stébla, pokud by mě to zbavilo háčku k té hloupé dohodě.

Naklonil hlavu na stranu a po tváři se mu pomalu rozlil úsměv. „Vlastně pro jednou připustím, že máš z poloviny pravdu.“ Natáhl ruku a dotkl se svých tmavě hnědých kadeří. „I když bych byl jako Samson z bible, kdybys mě přinutila oholit si hlavu.“

Vykulila jsem oči. „Znáš biblické příběhy? Do háje, jak se to stalo?“

„Chopper používal televizi jako chůvu. Kdykoli si nevěděl rady se všemi mými otázkami, zaparkoval mě před hranatou bednu a nechal mě dívat se na cokoli, co se mi líbilo.“

V očích se mu mihl smutek, ale o pár vteřin později zmizel a já si říkala, jestli se mi to jenom nezdá. Jestli jsme měli s Razorem něco společného, bylo to vyrůstání bez mámy. Chápala jsem lépe než kdokoli jiný, jak těžké to pro dítě je a jak moc to hluboko uvnitř bolí. I když jsme předstírali, že ne, nebylo to stejné, jako sledovat jiné děti, jak dostávají lásku a mazlení od ženy, o které jsem předpokládala, že své děti bezvýhradně miluje.

Pokrčil rameny a nahlas se zasmál, ale znělo to prázdně. „Jedna z výhod vyrůstání bez matky.“

Položila jsem mu ruku na paži. „Je mi to líto,“ řekla jsem tichým hlasem.

Udělal krok dozadu a prohrábl si prsty vlasy. „Kurva, Lexi. Lítost je to poslední, co od tebe chci.“ V jeho očích se znovu objevila bolest a tentokrát to nebyla moje představivost.

Kdo by to byl řekl, že má Razor ve svém těžkém brnění trhlinu? Přistižen nepřipravený, srdce se mi rozbušilo soucitem s tím velkým mužem. Přitiskla jsem si dlaň na hruď, těsně nad srdce. Pod všemi těmi vrstvami byl jen chlapec. Měl svá zranitelná místa jako každý jiný člověk.

„Hmmm,“ broukla jsem. Rty mi zkřivil drobný úsměv. Přece jen je to člověk. Dokonce i za všemi těmi kecy a machistickou image drsňáka. Nehodlala jsem toho zneužívat – no, možná jen kdybych musela. Kdybych pochopila, co je Razorův kryptonit, mohla bych to využít ve svůj prospěch jako vyjednávací nástroj.

Otočil se, zamkl dveře, vytáhl klíč a strčil si ho do kapsy.

„Jen pro jistotu,“ zamumlal. „Jdu se osprchovat. Chovej se jako doma.“ Ukázal bradou k posteli.

„Děláš si velké naděje, motorkáři.“

„Neboj se, Lexi. Nebudu na tebe útočit. Počkám, až budeš o mého ptáka prosit, bejby. A to taky uděláš.“

„Ha. To si myslíš.“ Podezřívavě jsem si ho prohlížela. To by mohlo být moje východisko. „Slibuješ?“

„Ty mě zasraně zkoušíš, ženská?“

„Možná,“ řekla jsem stroze.

„Slibuju, jo?“ V jeho hlase se objevil lehký nádech smutku, který jsem nedokázala pochopit. Přehodil si přes rameno ručník a otočil se ke koupelně. „Nebudu s tebou šukat, když se ti stýská po péru jiného muže. Mám nějakou hrdost. Aspoň za to mi dej za pravdu.“ Jeho tón se úplně změnil na tvrdý a chladný, bodal mě svou intenzitou. „Nechci tě dneska ošukat, můžeš klidně spát.“

Odhrnula jsem peřinu a vklouzla mezi prostěradla, úplně oblečená.

„To je moje strana postele,“ zavrčel.

„Leda hovno. Jestli mě chceš tady, je to teď moje strana.“ Se zíváním jsem se otočila zády ke středu matrace a schoulila se do klubíčka, zatímco jsem objímala polštář.

O pár vteřin později byl pryč a příval vody přehlušil všechny ostatní zvuky.

Zmatená jako hrom jsem polštář objala pevněji a zavřela oči. Proč to tak bolelo? Razor byl jediný muž, od kterého jsem nikdy nečekala odmítnutí, a on mi právě řekl, že mě nechce.

To jsem to všechno pochopila špatně? Po pravdě řečeno jsem si myslela, že mě hodí na postel a vezme si, co chce, a bude si užívat, když se mu budu bránit.

Chladné tvrdé odmítnutí chutnalo hořce.

Nenech ho, aby tě dostal, Lexi. Nepotřebuješ žádného muže. Nikdy jsi nepotřebovala a nikdy nebudeš potřebovat.

Ani ničího ptáka.

Dokážu se o sebe postarat sama. Dělala jsem to už zatracených šestadvacet let od doby, kdy mi umřela máma a táta se vrhl do svého podnikání.

Vyrůstala jsem sama. Vždycky jsem byla outsider. Vždycky jsem byla vyděděnec.

Neplač, Lexi. Neplač.

Horké slzy mi stékaly po hlavě do polštáře.

Čekalo mě dlouhých sedm dní.