CS - 2. kapitola

Překlad: Lusesita

Kor.: Kačka

Stacy

Todd je ve chvíli, kdy dorazíme domů vyčerpaný. Cítím se špatně, že jsem ho tak dlouho držela vzhůru, zejména proto, že zítra poprvé nastupuje do nové školy, ale účty je třeba zaplatit a mám štěstí, že jsem v tomhle malém městě našla práci aspoň na čtyřicet hodin týdně, možná i víc, když budu moct pokrýt směny za ostatní holky.

Po celou cestu autobusem Todd nepřestal mluvit o Riverovi. Jak je v pohodě, jak má úžasnou motorku a jak je milý. Nemůžu si pomoct a usměju se jeho nadšení nad novým kamarádem. A popravdě řečeno i já jím jsem fascinovaná.

Když jsem poprvé uviděla stůl plný velkých mužů v kožených bundách, musím se přiznat, že jsem se trochu bála, ale když jsem opustila domov, rozhodla jsem se, že převezmu kontrolu nad svým životem. Už žádné obavy. Dobře, uvědomuju si, že je to skoro nemožné, ale už nebudu ustrašené malé dítě.

Musím myslet na Todda. Snažím se ho chránit nejlépe, jak dokážu od smrti našich rodičů a poté co si nás starší bratr Brad vzal do péče. Toddovi bylo jen šest a mně šestnáct. Brad se vždycky choval nepředvídatelně, ale pití alkoholu přerostlo v drogy, což přerostlo v dealování no a od té chvíle se všechno zhoršilo.

Minulý týden mi bylo osmnáct. V 12:01 jsem nashromáždila vše, co se mi vešlo do batohu a cestovní tašky, popadla Todda a vykradla se na autobusovou stanici. S tou malou hotovostí, co jsem našetřila jsem byla schopná zaplatit lístky do malého městečka v Kalifornii.

Nevím, co mě přimělo vybrat si tohle město. Dívala jsem se na spoustu míst, které byli daleko od Georgie. Někde kde je voda a spousta sluníčka. A tak nějak mi Sausalito přišlo jako domov. Takže jsem zjišťovala, jak se sem oklikou dostat, zaplatila jsem za lístky v hotovosti a použila jsem několik prostředků, které Brada zmatou, pokud se nás pokusí hledat.

Otřesu se při vzpomínce útěku uprostřed noci. Jsem unavená, jak pořád pracuju kvůli tomuhle malému mizernému nájmu v ušmudlaném motelovém pokoji, ale je to mnohem lepší, než místo, odkud jsme přišli. Můžeme tu žít. Todd bude v bezpečí.

„Stacy?“ Toddův unavený hlásek mě vymaní z mých myšlenek. On za to stojí. Stojí za všechno. Budu pracovat i v pěti pracích, abych se ujistila, že má nejlepší možný život.

„Ano zlato?“

„Půjdeš do postele?“ Zívne a otočí se ke mně. Je tu jen jedna postel, takže většinu nocí spíme přitulení k sobě. Vím, že brzy na to bude příliš starý, ale doufám, že do té doby nám obstarám nějaký malý byteček.

„Hned tam budu, jen se musím nejdřív vysprchovat.“

„Dobře,“ zazní jeho tichá odpověď. Zívne a zvedne si deku až pod bradu.

Musím se rychle osprchovat, protože teplá voda na tomhle místě teče asi jen deset minut za celý den. I když tlak vody je na prd, teplá voda na kůži rozpouští část napětí. Mé myšlenky zabloudí k záhadnému Riverovi. Jeho tmavým vlasům. Hnědým očím. Vousům, které se mi na mužích vždycky líbily, ale… sakra.

Přestaň. Napomenu se.

Nemůžu na něj takhle myslet. Mám důležitější věci, o které bych se měla starat. Jmenovitě můj bratříček a jak nám zajistit střechu nad hlavou. Nemám čas na rozptylování a rozhodně nechci být v pozici, kdy budu muset být znovu na někom závislá.

Ale Bože, nemohla jsem si ho nevšimnout a způsobu, jakým se na mě díval, když jsem si od nich brala objednávku. Nemohla jsem dýchat. Přísahám, že jsem necítila nic jiného, když se naše oči setkaly.

Dívka by se mohla v takovém muži zcela ztratit. Proto jsem měla Gretu, která to za mě vzala. Byla moc nadšená, že může obsluhovat žhavé motorkáře. Když se naklonila nad stolem a ukázala jim své představení nemohla jsem si pomoct, abych nepocítila osten žárlivosti. Což je směšné. River není můj a nikdy nebude.

Ale holka se může podívat, ne? I přes jeho laskavé oči a lehký úsměv je ten chlap vyrýsovaný.  Poznala jsem to i přes jeho černé tričko a vybledlé džíny, že má svaly. Uvažuju, jestli má i pekáč buchet? To Véčko vedoucí až k jeho…

Přestaň. Napomenu se znovu.

Ani nevím, jak s takovým chlapem zacházet. Ve skutečnosti neumím zacházet s žádným mužem. Sotva jsem nějakého políbila. A to bylo v desátém ročníku. Bylo to uslintané a trapné.  Potom už jsme spolu nemluvili.

Mám takový pocit, že River by věděl, co dělat. Je sebevědomý, jistý si sám sebou. Samozřejmě vůči mně byl jemný, ale přímý. Náročný. Rukou kloužu po svém těle, až k mé štěrbince, kde najdu uzlíček nervů. Bože, už jsem mokrá a ne ze sprchy. Vsadím se, že River by si dal načas, prozkoumával mé tělo a zjišťoval, co se mi líbí. Dokonce ani já nevím, co se mi líbí.

Vážně ne.

Přejíždím mokrými prsty po citlivém klitorisu, dráždím se při představě Riverova pevného těla, hnědých očí a obrovském…

Voda zchladne a já stěží potlačím výkřik.

No fajn. Tak je to pravděpodobně lepší. Osuším se a vklouznu do postele, kde se Todd zavrtí a opře si hlavu o mé rameno. Dnes už snad posté si připomenu, že nepotřebuju žádné rozptylování. Todd je mojí prioritou.

***

„Vnímáš mě, Todde?“

„Co?“ Vzhlédne ke mně s těma velkýma modrýma očima. Můžu říct, že je nervózní z jeho prvního dne ve škole. Já taky, ale nemůžu to dát najevo. Na krátký okamžik vypadá smutně a zranitelně stejně jako, když jsme byli s Bradem, ale rychle se dá dohromady a věnuje mi svůj jedinečný úsměv. Stejně jako Bradovi. Ubohé dítě, vždycky mělo pocit, že se musí usmívat.

„Autobus. Budou chvíle, kdy budeš muset jet ze školy sám, když budu pracovat. Teď jsme v autobuse, který má vepředu pětku, dobře? Když nastoupíš do autobusu, nezapomeň hodit řidiči do krabičky pětasedmdesát centů a pak seď, dokud neuslyšíš Maple a pátá ulice, jo?“

Přikývne, jak si to všechno zapamatovává.

„Všechno jsem ti to napsala a dala do přední kapsičky u batohu, jo?“

Znovu přikývne. Nesnáším, že tu vždycky nebudu moct být s ním, ale prozatím je to nutné zlo. Možná si udělá pár kamarádů, kteří ho svezou do restaurace. Jeden může doufat.

Vystoupíme na naší zastávce, která je jen pět ulic od jeho školy. Ujistím se, že ho upozorním na zastávku, na které musí být, aby po škole chytil správný autobus. Oba stojíme před cihlovou budovou a cítíme se trochu vystrašeně. Ale teď musím jednat jako dospělá a vypadat, že je všechno v pořádku. Nemůže mě vidět zaváhat, jinak se zhroutí.

Vejdeme dovnitř a najdeme kancelář. Sekretářka se zdá být milá. Po vyplnění našich papírů, kde potvrzuji naši adresu, a kontakty na mě nás zavede do třídy. Chci ho pevně obejmout a říct mu že ho miluju, ale nechci ho uvést do rozpaků.

Todd mě překvapí, když mě sám obejme kolem pasu. Uvolním mu ruce, abych si před ním mohla kleknout. Obejmeme se a visíme na sobě navzájem, jako bychom měli být odděleni na dlouhé roky a ne jen osm hodin. Když se odtáhnu, odhrnu mu blonďaté vlasy z obličeje, abych na něj měla dobrý výhled.

„Nastal čas být statečný, ano zlato? Prostě se dostaň přes těch pár hodin a zase budeš se mnou v restauraci. Dokonce ti obstarám burger s hranolkami.“

„A čokoládový koktejl?“

Zasměju se jeho vyjednávacím schopnostem. „Jo, můžeš mít i koktejl.“

Zakření se na mě a pak vejde do třídy. Chci tu stát a sledovat ho skrze malé okýnko ve dveřích celý den a ujistit se, že je v pořádku, ale musím se dostat do práce. I tak přijdu pozdě.

Samozřejmě poté, co dorazím na autobusovou zastávku, kde čekám na odvoz, mám patnáct minut zpoždění.

„Stacy,“ zavrčí majitel Eric. „Tohle je tvůj teprve čtvrtý den a už máš zpoždění?“

„Omlouvám se, můj bráška šel první den do –“

„Nech si to,“ odsekne, vstoupí do mého osobního prostoru a zatlačí mě až ke zdi. „Neřekl jsem nic, když vodíš toho malého spratka sem a krmíš ho zbytky, ale nebudu ti tolerovat pozdní příchody. Tohle je tvé první a jediné varování.“

Přikývnu, že chápu. Nemůžu o tuhle práci přijít, je to do značné míry jediná pozice, která je tu k dispozici.

„Ano pane, už se neopozdím, slibuju.“ Snažím se udržet pevný hlas, ale jeho přítomnost je zastrašující.

Zírá na mě a pak udeří dlaní do zdi vedle mé hlavy. Nadskočím a pak na roztřesených nohou prchnu do kuchyně, popadnu zástěru a blok a jdu do práce.

Vejdu do restaurace a podívám se na svoji sekci. Uvidím Rivera sedět v jedné z bočních kójí. Jen pohled na něj mě uklidňuje. Srdce mi zpomalí a panika, jež mi svírala hrdlo, ustupuje. Zhluboka se nadechnu a zamířím k němu, chci nasát co nejvíce z jeho uklidňující přítomnosti.

Když se k němu dostanu, svraští obočí a dívá se na mě s obavami, které mě skoro zničí. Nikdo se na mě nikdy nedíval tímhle způsobem.

„Jsi v pořádku, Stacy? Co se stalo?“

„Já, um…“ odkašlu si. „Jen drsné ráno.“

„Drsné ráno? Už? Je teprve devět.“ Věnuje mi něžný úsměv a prakticky mě prosí, abych mu řekla, co mě tak rozhodilo.

„Však víš, prostě jeden z těch dní.“

Vypadá, jako by chtěl něco říct, ale rozmyslí si to.

„Takže,“ řeknu naučeným veselým hlasem číšnice. „Co vám můžu dnes nabídnout?“

„Co mi doporučíš?“

Ve skutečnosti tu nejím jídlo, protože si nedokážu ospravedlnit utrácení tolika peněz dokonce i s mojí zaměstnaneckou slevou, ale nechci, aby to věděl. Takže vyberu jedno z nejpopulárnějších jídel v menu.

„Ale co by sis dala ty?“

„Jahodový francouzský toast vypadá neuvěřitelně. Doplněný slaninou. Přece musíš mít něco slaného k sladkému, ne?“

Věnuje mi sexy úsměv, ten, po kterém si myslím, že se budu muset večer osprchovat.

„To zní báječně. Vezmu si to dvakrát.“

„Dvakrát?“

„Co na to říct? Jsem chlap ve vývinu,“ uchechtne se vlastnímu vtipu, díky čemuž se na něj na oplátku taky usměju.

Zvednu pero a zapíšu si jeho objednávku, ale ruka se mi třese. Zdá se, že jsem pořád trochu rozhozená z rána.

River natáhne ruku, a obalí ji kolem mé třesoucí se ruky. Při jeho intimním gestu zalapám po dechu. Cítím jak mi jeho mozolnatý palec přejíždí po kloubech.

„Jsi si jistá, že jsi v pořádku, zlatíčko?“ Je to stejný projev náklonosti, který mi dal včera večer, a místo toho, aby mě to otravovalo, mě to uklidní. Všechno na tom muži mě uklidňuje.

Jeho hnědé oči mě zajmou a nenechají jít. Všimnu si, že v nich má zlaté skvrnky a také náznak zelené. Jsou to ty nejúžasnější oči, jaké jsem kdy viděla a jsou naplněny takovou něhou a starostí. Cítím, jak mě pálí slzy v očích, tak je zavřu, abych se dala dohromady. Chci odtáhnout ruku, ale nemůžu se přinutit opustit jeho teplo.