WP - 21. kapitola

Překlad: Lenny

Kor.: Lucianna

"Už chápu, proč jsi mi říkal Jason Bourne," řeknu Stoneovi. "Je to přesně takové."

 

Právě se rozvalujeme na futonu v jeho ložnici a sledujeme, jak běží titulky.

 

Tmavé oči mě hodnotí. Nejsem si jistá, co vidí, ale jeho výraz se kvůli tomu změní ve smutný. "Sakra. Musí to být vážně těžké." Zhluboka se nadechne. "Přivádělo by mě to k šílenství, kdybych nevěděl, co se stalo nebo co ze mě utvořilo člověka, kterým jsem dnes."

 

Zase tak úplně se nemýlí.

 

Jenže všechno, co se dozvídám o svém bývalém já, ve mně vyvolává odpor k sobě samé.

 

"Jo, ale..." Přestanu mluvit, protože nemám odvahu to říct. Navíc se bojím, že to nepochopí. "To je jedno."

 

Nakloní mi bradu a donutí mě, abych se na něj podívala. "Co?"

 

"Čím víc se o sobě dozvídám... tím je to těžší." Polknu, aby se mi v krku nevytvořil knedlík. "Nejen kvůli tomu, že jsem přišla o mámu a Liama, ale ani jsem předtím nebyla moc dobrý člověk." Střetnu se s jeho pohledem. "A nesnáším, když se mi vrací vzpomínky na to, kým jsem bývala, protože se mi líbí Bianca, kterou jsem teď."

 

Rozvine se mu malý úsměv, když se opře čelem o mé. "Mně se taky líbí."

 

Cítím se odvážně a zašeptám: "Líbí se ti natolik, abys ji znovu políbil?"

 

Jeho odpověď přichází v podobě pomalého, sladkého polibku, při kterém mi po kůži přeběhne mravenčení.

 

Otevřu ústa a tiše ho prosím o víc, ale on mi to nedá.

 

Dál mě líbá, jako bych byla ta nejjemnější, nejkřehčí věc, kterou kdy držel v náručí.

 

Díky tomu vím, že mi neublíží.

 

Že jsem s ním v bezpečí.

 

Zasténám, když mi konečně – konečně – jeho jazyk vstoupí do úst.

 

Jsem tak ponořená do toho, co se mezi námi děje, že sotva slyším klepání na dveře.

 

"Stone, jsem doma," ozve se ženský hlas.

 

Odtáhnu se. "Kdo je to?"

 

"Moje spolubydlící."

 

Nikdy předtím se nezmínil o tom, že by měl spolubydlící. Natož o ženské spolubydlící.

 

Moje žárlivost musí být zjevná, protože se zasměje a řekne: "Měla bys teď vidět svůj obličej." Nakloní se a dodá: "Neboj se. Je to taky žena, která mě porodila a vychovala."

 

"Sakra." Vrhnu se vzhůru, protože líbat se potmě na posteli s jejím synem není první dojem, který bych chtěla, aby si o mně jeho matka udělala.

 

"Klid. Moje máma je v pohodě." Vstane z postele a zamíří ke dveřím. "Půjdu ji pozdravit. Jestli chceš, můžeš se s ní seznámit."

 

Zasáhne mě vlna nervozity. "Mně je dobře tady."

 

"Jak chceš."

 

Ve chvíli, kdy odejde, svého rozhodnutí lituji.

 

Pokud chci Stonea poznat blíž, dobrým začátkem by bylo seznámit se s členy jeho rodiny.

 

Tedy s těmi členy jeho rodiny, které dokážu strávit.

 

Dám se dohromady, odkulhám z jeho ložnice a zamířím do kuchyně.

 

Tam najdu Stonea, jak pomáhá mámě uklidit nákup.

 

Zklidni se, mé tlukoucí srdce.

 

"Ahoj," řeknu nervózně.

 

Drobná žena se překvapeně otočí. Měří sotva metr a půl, má rovné, hladké tmavé vlasy a krásné tmavé oči. Její pleť je bezchybná a rysy jemné.

 

Je mi jasné, odkud Stone bere svůj hezký vzhled, protože je naprosto nádherná.

 

Je také velmi tichá.

 

Zamrká a podívá se na Stonea.

 

"Tohle je Bianca," vysvětluje. "To je ta dívka, o které jsem ti vyprávěl."

 

To, že o mně mluví s mámou, je... páni.

 

Jeho matka krátce zabrousí pohledem mým směrem, než se vrátí k nákupu.

 

Nějak mám pocit, že mě jedním pohrdavým pohledem sežvýkala a vyplivla.

 

Co jí sakra Stone řekl?

 

Chci, aby mě měla ráda, a tak to zkusím znovu. "Potřebujete s něčím pomoct? Cokoliv, co bych mohla udělat?"

 

Zavrtí hlavou. "Ne, děkuji."

 

Tolik k tomu.

 

Stone ke mně přistoupí a stiskne mi rameno. "Klid."

 

To se mu snadno řekne. Jeho matka ho už má ráda.

 

Přemýšlím, co dál, když mi zavibruje telefon s příchozí zprávou.

 

Sawyer: Jsem venku.

 

Podívám se na Stonea. "Je tu Sawyer."

 

Vypadá asi stejně zklamaně jako já. "Doprovodím tě ven."

 

Usměju se na jeho mámu. "Ráda jsem Vás poznala."

 

Neřekne nic.

 

Úžasné.

 

"Jsem si jistá, že mě tvoje máma nenávidí," řeknu mu, když scházíme po schodech.

 

Nezdá se, že by ho to nějak zvlášť trápilo.

 

"Je to moje máma," řekne, když dojdeme dolů. "Proto automaticky nenávidí každou ženskou, kterou si její syn přivede domů."

 

No tedy, to je uklidňující. "Skvělé."

 

Chystám se vyjít na parkoviště, ale on mě zastaví. "Jestli se tu budeš zdržovat, vím, že tě bude mít ráda stejně jako já." Jeho tvář se zkřiví. "No, možná ne tak moc jako já, protože to by bylo divné."

 

Unikne mi smích, dokud si nepřehraju, co řekl. "Když se tu budu zdržovat? Co to má znamenat?"

 

Zaloví rukama v kapsách a odvrátí pohled. "Ty víš přesně, co to znamená, Bianco."

 

"Ne, nevím."

 

Potřebuju, aby mi to vysvětlil, než začnu myslet na nejhorší.

 

Těžce si povzdechne. "Nejsem jako ostatní kluci. Nemám zájem o sex a pak sbohem, ani ztrácet čas s nějakou holkou, která si to nezaslouží."

 

Je těžké se neurazit. "Myslíš si, že se mnou ztrácíš čas?"

 

"Já nevím." Intenzita v jeho očích se zvýší. "To mi řekni ty."

 

Dávám mu za pravdu. "Líbíš se mi, Stone, ale tenhle rozhovor mě mate. Co přesně ode mě chceš?"

 

Nejsem si jistá, jak to s kluky a vztahy uměla stará Bianca, ale tahle Bianca je v tom rozhodně na nic.

 

"Nechci si na nic hrát." Přiblíží se ke mně. "Jestli do toho máme jít, tak tě chci celou."

 

Jak se můžu dát někomu celá, když se celá nemám ani já sama?

 

Jako by vycítil můj vnitřní boj, řekne: "Zapomeň na to. Je zřejmé, že nechceš to samé."

 

"Chci tě, Stone," zašeptám. "Jen jsem v tomhle fakt špatná, víš?"

 

Natáhne se ke mně a palcem mě pohladí po tváři: "No, naštěstí pro tebe jsem v tom fakt dobrej." Jedním švihem si mě přitáhne do náruče. "Jen potřebuju, abys mi věřila."

 

"Já ti věřím."

 

Nemám důvod nevěřit.

 

Nakloní mi bradu. "Tak mi řekni, že jsi moje."

 

Můj rozum říká, že postupujeme příliš rychle, ale mé srdce chce všechno, co mi nabízí.

 

"Jsem tvoje," pronesu.

 

Okraje jeho rtů se zvlní. "To si piš, že jsi."

 

Zmenší vzdálenost mezi námi a zpečetí to polibkem.