Storm - 8. kapitola

Překlad: Rebelka

Kor.: Evudar

Gracie

Děti ve vedlejší místnosti plakaly a ona slyšela, jak se je Melanie snaží utišit. V maličké kuchyni, sotva dost velké pro stůl zastrčený v rohu, starší děti loupaly zeleninu a pomáhaly připravit guláš, až se ostatní vrátí domů. Ava před chvílí odešla ven a vrátila se s hrstí králíků, které zkušeně stáhla z kůže a teď je krájela na kousky do guláše.

Když Gracie dokončila loupání poslední brambory, odhrnula si z očí pár vlasů. Od chvíle, kdy ostatní odešli, uplynulo několik hodin a její žaludek byl svázaný do takových uzlů, že ji nedostatek konverzace dusil. Chtěla něco říct, cokoli, aby se zbavila myšlenek na to, co se děje venku, ale v hlavě měla naprosté prázdno.

„Skončily jsme,“ prohlásila nejstarší dívka Artemis, když se vyhoupla na nohy. Její sestry Freya a Sekhmet ji následovaly. „Teď si půjdeme číst nahoru na půdu.“

Gracie se ušklíbla. Věděla, proč by chtěly utéct od všeho toho hluku, ale stále považovala podkroví za svůj a Danielův prostor. Nechtěla se o něj dělit. Přesto na ně kývla a nechala je jít. Nebylo to tak, že by jí nakrájení zeleniny trvalo dlouho.

Dívky proudily z místnosti a Ava nakrájené maso vyklopila do hrnce s gulášem. Těžce si povzdechla, těžceji, než Gracie slyšela, a opláchla prkénko na krájení, než si umyla ruce. Jakmile s tím byla hotová, Ava se připojila ke Gracii u stolu a krájela brambory.

„Je to takhle,“ řekla nečekaně. „To čekání. Když jsi spárovaná s jedním z Bratrstva divokých, je to tvůj život. Pořád čekáš, až se vrátí, pořád se bojíš, že se něco pokazí. Ani nevíš, kolikrát jsem na Jacksona čekala celou noc a přemýšlela, co bych řekla našim dětem, kdyby se nevrátil.“

Gracie sebou trhla. „To zní… hrozně.“

„To je. Ale vždycky se vrátil domů.“

„A co před upíry? Chci říct… Bratrstvo divokých je známý gang. Slyšela jsem o nich dost hrozné věci.“

Avin výraz potemněl, jak se jí nahrbila ramena. „To bylo nejtěžší přijmout. Ale vždycky to byla především armáda proti upírům. Kriminální činnost byla jen způsob, jak ji financovat. Koneckonců, nemůžeš mít práci na plný úvazek, když tě můžou kdykoli povolat do boje proti nemrtvým.“

„To je věc, která mě a Zanea málem rozdělila ještě dřív, než jsme se spřátelili,“ ozvala se Melanie ode dveří a Gracie nadskočila. Vešla dovnitř a v ruce držela pětiměsíční dítě. „Měla jsem z Bratrstva hrůzu. Myslela jsem si, že jsou to jenom ničemní gangsteři. I když jsem se dozvěděla pravdu, bylo pro mě těžké ji přijmout. Ale věděla jsem, že Zane má hlubší poslání. Obětoval by tolik svého osobního štěstí, aby zabránil upírům převzít vládu…“

Odmlčela se a Gracie věděla, na co myslí. Upíři ji stejně ovládli.

Melanie zavrtěla hlavou a povzdechla si. „Jsem jen ráda, že jeho matka zemřela v klidu, než se tohle všechno stalo. Prožila dobrý, plnohodnotný život a mohla se setkat se svými vnoučaty a oni s ní. Nemyslím si, že by Apepův návrat přežila.“

Ava se natáhla a stiskla Melanii ruku. „Slyšela jsi o svém otci?“

„Zatím v bezpečí.“ Když zachytila Graciin zmatený pohled, Melanie jí to vysvětlila. „Můj otec je už dlouho nemocný. Nemohli jsme riskovat, že ho budeme tahat všude možně. Ale on není měnič, takže upíři se o něj zřejmě nestarají. Apep po rodině, která není měnič, nešel.“

Při tom pomyšlení se zachvěla. Skoro měla raději ticho než tohle.

Melanie si povzdechla. „Omlouvám se, jestli tě to ještě víc zneklidňuje. Snažíme se takhle nemluvit v přítomnosti dětí nebo Mii. Musím ale říct, že se ti, zdá se, daří docela dobře. Vzhledem k tomu, co všechno se na tebe valí, se držíš dobře.“

„Díky. Mám pocit, že se můžu každou chvíli rozletět.“

Ava se na chvíli odmlčela a pak jí po tváři přelétl šibalský úsměv. „Vsadím se, že Storm tomu pomáhá.“

Gracii se sevřel žaludek. Upustila nůž a opřela se lokty o stůl. „To jsou mu opravdu jen dva roky?“

Podívala se na ostatní ženy a viděla, jak se na sebe dívají. Jejich výrazy vystřízlivěly; Melanie pokrčila rameny, podala dítě Gracii a ujala se krájení zeleniny.

„Je to první kříženec upíra a měniče, o kterém jsem slyšela,“ řekla Ava. „Teda, teď vím i o Tajfunovi, ale netuším, jak je starý. Co si pamatuju, objevil se v Bratrstvu teprve před patnácti lety. Storm se nikdy nechoval jako dítě. Když jsme se poprvé setkali, začal mluvit o alegorii Platónovy jeskyně.“

To mi moc nepomohlo. Gracie posunula dítě, aby bylo pohodlněji, a povzdechla si. „Já jen… Jo, vypadá dospěle a chová se tak, ale jestli opravdu žije jen dva roky… Chci říct, nemá ty zkušenosti, ne? Je jedno, jak moc je dospělý, ale ty zkušenosti…“

Melanie se tvářila zamyšleně, když přikývla. „Chápu, jak to myslíš. Myslím, že bys to s ním asi měla probrat. Vím, že nejsi první žena, se kterou měl vztah. Já nevím. Mohla by sis promluvit s Miou o Tajfunovi.“

Přemýšlela o smutném obličeji tygří měničky a o tom, jak se zdálo, že je vždycky na pokraji slz. Vytahovat jejího ztraceného druha vůbec nebylo to, co by Gracie chtěla dělat. Přesto pochybovačně přikývla a chtěla se od tohoto tématu odpoutat. Vrhla se na to, ale žádné jiné téma ji vlastně nenapadlo. Kromě toho, že by se vrátila k upírům. Melanie říkala, že její otec je pořád někde venku. Když se však podívala mezi ně dvě, došlo ji, proč jsou tam jen oni, jejich druzi a děti. Určitě z nich všech museli být bratři, sestry, rodiče?

„Ztratili jste… ztratili jste někoho?“ zeptala se váhavě. „Kvůli upírům.“

Ava se zachvěla. „Nikoho, kdo by mi byl blízký. Ztratili jsme spoustu lidí z Bratrstva, ale…“

„Myslela jsem… rodinu. Přátele.“

Melanie zavrtěla hlavou. „Ne. Alespoň zatím ne. Alespoň za to můžeme být vděční.“

„A ty?“ Avin hlas byl tak tichý, že ho Gracie málem přeslechla. „Ztratila jsi někoho?“

Gracie si povzdechla. „Ne. Nikdy jsem vlastně neměla koho ztratit. Žila jsem dost izolovaně… a teď jsem za to ráda. Neumím si představit, jaké by to bylo, čekat, jestli upíři půjdou po někom, na kom mi záleží. Ale moji rodiče se mnou nikdy neměli nic společného a oba zemřeli, když jsem byla v pubertě. Ujali se mě prarodiče, kteří před několika lety zemřeli. Nemám žádné přátele…“

Melanie otevřela ústa, ale než stačila promluvit, ozval se odněkud z domu výkřik. Slovo nebylo jasné, ale tón strachu ano. Upíři.

Všechny tři ženy vyskočily na nohy. Melanie vytrhla Gracii dítě zpět a všechny se vyřítily z kuchyně. Vzduch naplnilo vrčení, když Gracie běžela pro pohotovostní balíčky; měla shromáždit zásoby, zatímco Melanie a Roxy posbíraly děti. Mia i Ava se proměnily do svých kočičích podob a zaútočily na upíry, kteří proudili do úkrytu. Artemis a Sekhmet se k nim přidaly, zatímco Freya běžela na pomoc Gracii.

Gracie popadla balíčky a postavila se mezi Freyu a přicházející upíry. Vzduch byl zkalený krví a byl v něm cítit hustý zápach hnijícího ovoce, který ji nutil dávit se. Gracie zamířila k dodávce a srdce jí bušilo, když se malí hnali před Melanií, dítě stále svírající v náručí. Dostaly je do dodávky zaparkované v garáži a pak si Gracie vzpomněla – na knihy. Potřebovali knihy! Jestli měly nějakou šanci zjistit, co je Apep vlastně zač…

„Jeď,“ řekla naléhavě Melanii a snažila se připoutat ty malé. Už neměla čas, zlověstné vrčení bylo čím dál zoufalejší. Gracii silně bušilo srdce. „Můžu si vzít jednu z motorek. Běž!“

„Gracie, držíme se plánu…“ Roxy začala.

„Prostě jeď!“

Gracie práskla dveřmi a vpadla zpátky do domu. Neotočila se, když Melanie dupla na plyn a vyrazila z garáže, přičemž rozrazila dveře. Opřela se do klaksonu; signál pro ostatní ženy, že je čas se rozdělit. Ozvalo se zaječení a výkřik bolesti. Gracie spěchala na půdu a zoufale doufala, že se upíři pokusí kočičí měničky pronásledovat.

Dostala se na půdu a strčila knihy do batohu, když dole uslyšela kroky. Srdce jí bušilo do hrudi a pak se jí do nozder začal kroutit pach kouře. Prudce se rozhlédla kolem sebe a snažila se najít nějakou únikovou cestu – nebyla žádná, jen jít rovnou dolů.

Zadržela dech a sklouzla po žebříku dolů. K uším jí dolehl zvuk šlehajících plamenů, a tak se vrhla přes halu a zamířila k motorkám…

Odněkud se vynořila ruka a chytila ji za paži. Otočila se, zalapala po dechu a něco těžkého ji udeřilo do hlavy. Všechno zčernalo.

***

Když se probudila, přivítala ji černá tma. Do kostí jí pronikal chlad, jak jí hlavou bušila bolest. V žaludku jí zavířila nevolnost a chvíli se snažila zorientovat, než se pohnula. Ne že by to bylo k něčemu dobré – jakmile se posadila, do lebky jí pronikl skřípavý zvuk a do očí ji bodala světla.

Do místnosti vstoupil upír – upírka, kterou viděla v bance, Danielova matka – a zvedla Gracii na nohy.

„Klid,“ zašeptala, když se Gracie snažila odtrhnout. „Je mi to líto.“

Gracii se zvedl žaludek žlučí, když se marně snažila vyprostit z jejího silného sevření. „Co se mnou bude?“ zalapala po dechu.

Guinevere neodpověděla. Vyvedla Gracii z místnosti a odvedla ji dlouhou, studenou chodbou. Během chvilky stály v bohatě zdobené kanceláři. Tajfun klečel u stolu a ve tváři měl výraz nenávisti. Kolem krku měl zapnutý obojek, vedle prvního stála miska s vodou a vedle ní další se syrovým masem. Gracii se zvedl žaludek ještě silněji, když se mu rozšířily oči a ve tváři se mu objevil zničující výraz.

„Ah, a tady je.“

Hladký hlas za jejími zády ji přiměl se zachvět. Gracie bojovala s nutkáním, že se jí udělá špatně, otočila se a uviděla Apepa, jak se na ni usmívá. Popošel dopředu, aby jí jednou silně drahokamy zdobenou rukou zakryl tvář. „Konečně se setkáváme. Už dlouho tě hledám, Gracie Underhill. Je těžké tě najít.“

Guinevere ji pustila a ustoupila, ruce sepjaté před sebou, zatímco brada jí spadla na hruď. Gracie spráskla ruce. Kdyby měla kůl, mohla by Apepa bodnout do srdce! Kdyby tak měla nějakou zbraň…

Apep si spokojeně povzdechl, když ji pustil. Ustoupil a pohledem sjel po její postavě, než přikývl. „Vypadáš silnější než ostatní… Doufejme, že přežiješ, ano?“

Projela jí hrůza. Apep se zasmál a Gracie se začala třást. Co se jí chystal udělat?