SOW - 26. kapitola

Překlad: Mirus

Kor.: Evudar

CELÁ JSEM SE ROZTŘÁSLA, ALE zůstala jsem opatrná a nenechala jsem se strhnout. „Nemohu. Ublížila bych ti.“

„Dobře“, odpověděl a temně se zasmál. „Těším se na to.“

Nadechla jsem se, abych se s ním začala dohadovat. Ale když se ponořil mezi má stehna, vzduch jsem zase vypustila. Nevzrušoval mě pomalými, intenzivními tahy jazykem, jako když jsme se líbali poprvé. Hodoval na mých záhybech se stejným zápalem, který požadoval po mně. Napnula jsem se v očekávání vlny neuvěřitelného uvolnění. Když mé sténání přešlo v hlasité výkřiky, chytila jsem ho za ramena.

„Uvolni se“, slyšela jsem ho, jak mě zapřísahá. „Dej mi ze sebe všechno.“ Jeho jazyk musel být plamenný. Jinak se nedalo vysvětlit, co ve mně zažehnával. Nemohla jsem si vzpomenout, kdy jsem klesla na podlahu, ale očividně se tak stalo, protože měkká kůže pohovky se změnila na tvrdé dřevo. Když jsem do něj zatnula nehty, do prstů se mi zapíchly třísky. Ani jsem necítila bolest, protože mě zasáhla další vlna vzrušení. Neustále jsem vykřikovala, takže kdyby nebyli zaměstnanci klubu pod vlivem Ianova hypnotického příkazu, tak by všichni přiběhli. Poté mě dalším mrknutím jazyka přiměl znovu se zazmítat. Vyvrcholení, po kterém jsem toužila, bylo tak blizoučko…

Když v tom se ode mě odtáhl a odepřel mi orgasmus, od kterého mě dělily pouhé sekundy. „Ne. Až se přestaneš ovládat.“

Frustrovaně jsem se rozmáchla dřív, než jsem zapnula mozek. Poté jsem zděšeně zírala na jasný otisk na jeho tváři. „Om… omlouvám se…“

Foukl na mé naběhlé, bolavé záhyby a vzrušení mě okamžitě připravilo o hlas. „Rána byla lepší, ale stále to nestačí.“ Zašklebil se a znovu mi foukl na klitoris.

Mé ruce se natáhly k jeho hlavě, aby ho přinutily pokračovat, ale Ian je zachytil a přitiskl mi je k břichu. „Až mi dáš všechno, co v sobě zadržuješ. Do té doby… Užívej si mučení.“ Následoval tichý, proradný smích. „Vím, že já bych to udělal.“

Neustále mě dováděl až na samou hranici, ale pokaždé se zastavil v ten pravý okamžik, jakoby byl nějaký zaříkávač orgasmů a věděl přesně, kdy musí přestat. Netrvalo dlouho a začala jsem si pohrávat s myšlenkou, že použiji magii, abych ho přinutila přestat mě tímto způsobem trápit. Současně chtěla temnější část mého já, abych se mu poddala. To neustálé sem a tam, vášeň a odpírání, mi ničilo nervy. Už mě nezajímalo, jestli bych zašla příliš daleko a mohla ho zranit. To jediné, co mě ještě zajímalo, byla má touha. Když se v mém nejhlubším nitru roztrhly řetězy, sotva jsem si Ianova uznalého zavrčení všimla. Najednou jsem měla více než dostatek síly vymanit se z jeho sevření. Odstrčila jsem Iana od sebe takovou silou, že narazil do protější stěny. Když narazil do zdi, sesypal se na něj cement a sádra, ale to mi bylo jedno. Vrhla jsem se na něj se skoro zvířecí intenzitou. Byl rychlejší a odchytil mě uprostřed pokoje. Než jsme mohli narazit do další zdi, sevřel mě v náruči. Znovu se objevil obláček prachu a omítky. Poté na mě přitiskl své rty, a moje stehna si omotal kolem těla. S brutálním přírazem pronikl celou délkou do mého nitra. Naše výkřiky se smísily.

Jeho sevření bylo tak pevné, že by mi ublížil, kdybych byla schopna cítit i něco jiného než bouři ve svém nitru. Začal se ve mně pohybovat a má mysl odplouvala na vlně vzrušení. Jeho velikost, má prudká reakce na stříbrný pearcing na jeho penisu, tření, které způsoboval, to vše pasovalo k mé vlastní extázi. Pokaždé, když se odtáhl, tak jsem toužebně zavzlykala a každý jeho příkaz způsobil, že jsem vykřikla. Potřebovala jsem ho. Všechno z něj. Teď. Naše polibky chutnaly po krvi. Nevěděla jsem, jestli to byla jeho nebo moje. Ani jsem nevěděla, kdo z nás strhl na zem. Cítila jsem pouze animální touhu, vycházející z každého jeho tvrdých, hlubokých přírazů. Rvala jsem mu záda, abych ho povzbudila. Chytil mě za bok a zrychlil tempo. Vrchol se blížil a já šílela touhou. Tentokrát mi ho nemohl znovu upřít. To nesměl. To jsem nechtěla dopustit.

Otočila jsem nás tak, že jsem se ocitla nahoře. Poté jsem ho chytila za boky tak pevně, že mi prsty pronikly do jeho kůže. Bylo mi to jedno. Dopřálo mi to orgasmus, který mě zasáhl jako smrtící rána, takže jsem se prohnula v zádech a vykřičela ho do éteru. Poté jsem klesla na jeho hruď jako hadrová panenka. O pár okamžiků později mi odhrnul vlasy a políbil mě na obnažený krk.

„Při Luciferově vrtáku, to bylo pořádné číslo.“

Jeho hlas pronikl mým post orgasmickým stavem. Shlédla jsem na něj… a zalapala vyděšeně po dechu. Jeho tělo bylo pokryté rudými škrábanci, které mohly způsobit pouze mé krvavé nehty. Ale to nebylo to, kvůli čemu jsem zalapala po dechu. To bylo kvůli podlaze. Při naší uvolněné vášni neschytal jen pár boulí. Na pár místech jsem viděla dokonce i skrz na taneční plochu pod námi.

„Je mi to tak…“, začala jsem, ale přerušil mě jeho řehot.

„Jestli se chceš zase omlouvat, tak s tím přestaň. Jen idiot by uvěřil, že jsem chtěl něco jiného, a ty idiot nejsi.“

O tom by se dalo diskutovat, ale teď na to nebyla ta správná chvíle. Chtěla jsem z něj slézt, aby nespadl dolů, pokud by se podlaha propadla, ale položil mi ruce na boky. „Copak?“

Ukázala jsem na to, co se nedalo přehlédnout. „Chci nás dostat z té díry.“

„Nech to na mě“, řekl, chytil mě za boky a pomocí jeho síly jsme se vznesly. Poté se ve vzduchu obrátil, takže jsem se ocitla pod ním. Stále byl ve mě, stále tvrdý, a já vyvalila oči, protože jmenovaný letecký kousek s sebou přinesl nový příraz, který nevypadal tak docela jako náhodný.

„Ještě nejsi hotový?“ Vycházela jsem z toho, ale byla jsem dost rozptýlená.

Svůj úšklebek podtrhl pohybem boků, který rozhodně nebyl žádný omyl. „Myslíš, jestli jsem se udělal? Ano. Ale ani zdaleka nejsem hotový, malá Strážkyně. Momentálně mám v úmyslu vyhnat z tebe všechny zábrany. Přesně, jak jsi řekla při našem prvním boji.“ Hluboký příraz a já se vzrušením prohnula v zádech. „Teď jsem na řadě já.“

On se držel zpátky? V tom případě jsem hořela touhou zjistit, jaký bude teď. „Pokud je to tak… Co jsi tenkrát řekl? Pojď a chyť mě.“

O několik hodin později vešel Ian do prostoru VIP a nechal na zem spadnout závěs, který mu sloužil jako oblečení. „Klub je dnes zavřený, poslední zaměstnanec odešel domů, policie je pryč a opravárenská firma dorazí až zítra.“

„Dobře“, řekla jsem a byla ráda, že jsem nemohla zrudnout.

Ian zaměstnance sice zhypnotizoval, takže nás nemohli ani slyšet ani vidět, ale to jim nezabránilo v tom, abych chtěli zjistit, proč se propadla podlaha pod VIP salonkem. Dokonce zavolali policii a stavební firmu. V žáru vášně jsem mohla akceptovat pár zapomětlivých zaměstnanců, ale havarijní službu a několik policistů? Ne.

Ian se o všechno postaral, poté, co mi obstaral nejneuvěřitelnější orgasmus mého života. Měla jsem mu pomoct s vymazáváním vzpomínek, ale byla jsem příliš zaměstnaná vzpamatováváním se. Teď už byl klub prázdný, zůstala jsem tu jen já, Ian a Silver, který momentálně dřepěl na jednom ze stropních trámů. Snažila jsem se nepřemýšlet, od kdy tam Simargl seděl. Už tak bylo trapné si připustit, že by mi bylo publikum lhostejné – nechtěla jsem do tohoto voyeur týmu přičítat i svého nového domácího mazlíčka.

Ležela jsem na jedné ze zbylých pohovek. Srazila jsem dvě dohromady, aby vytvořily jednu života schopnou postel. Přikrytá jsem byla závěsem z pokoje. Když Ian došel až ke mně, látka zašustila. Z jeho něžného polibku na mé čelo by mi nemělo být tepleji, ale když kolem mne ovinul své paže a přitáhl si mě k sobě, stalo se.

„Kolik je?“ Vlastně mi to bylo jedno, ale ta otázka odvrátila mou pozornost od nezvykle neznámých pocitů, které mnou zmítaly. Nemohla jsem se rozhodnout, co bylo víc zneklidňující: pomyšlení, že mě přiměl k tomu, mít sex před několika cizinci, nebo poznání, jak mi to bylo v tom okamžiku jedno. Byla jsem pod vším mým těžce vydobytým sebeovládáním ve skutečnosti exhibicionistka? Nebo měl nad mým tělem a mými pocity takovou moc, že mě k tomu přiměl proti mé vůli?

„Krátce po půlnoci“, odvětil a otočil se, aby mi viděl do tváře.

Zjistila jsem, že ještě nejsem schopná se mu podívat do očí, takže jsem ty svoje okamžitě zavřela, jako bych byla unavená. Zřejmě jsem při tom nebyla dost přesvědčivá, protože jeho hruď zavibrovala smíchem. „Ochranné štíty jedou na nejvyšší výkon, jak vidím.“

„Nevím, co myslíš“, odvětila jsem a otevřela oči, protože mi teď nic jiného nezbývalo.

Prsty mi přejel po klíční kosti. „Celý svůj život jsi skrývala, co jsi zač, až na stříbrný svit v tvých očích a elfí vzhled, který sis vytvořila. Ano, pochopil jsem, že toto je tvá pravá podoba, když jsi takto vzešla ze svého popela. Takže jsi během krátké doby odkryla svou pravou podobu, svůj pravý pach, svůj původ, moc a teď i svou vášeň. Cítíš se odhalená, takže je pochopitelné, že se snažíš emocionálně chránit.“

Škubla jsem sebou, protože jeho shrnutí sedělo. Ušklíbl se na mě, přetočil do polohy lžičky a znovu si mě přitáhl na hruď. Nyní jsem se mohla jeho příliš vědoucímu pohledu vyhnout.

„Lepší?“

Neodpověděla jsem, i když část mého napětí opadla. Ano, pomáhalo to, ale byly tu další věci. Měl pravdu: Cítila jsem se velmi zranitelná. Kdybych nebyla tak fyzicky uspokojená, tak bych možná vstala a vyrazila na procházku, jen abych se pokusila dát se dohromady.

Jakoby cítil můj vnitřní boj, povzdechl si. „Pomohlo by, kdybych ti prozradil jedno z mých hlubokých, temných tajemství?“

„Ano“, odpověděla jsem okamžitě. Věděla jsem o něm tak málo, a on o mě věděl víc, než kdokoliv jiný, a to po tisíce let.

Jeho smích mě polechtal na krku. „Tak dobře, tady je něco, co o mě ví jen Mencheres. Mé skutečné jméno není Ian.“