PP - 21. kapitola

Překlad: Mirus

Kor.: Evudar

Morian následovala svého symbionta, který ji vedl labyrintem tunelů a větracích šachet. Přitiskla si křídla těsně k tělu, jinak by se některými úzkými úseky mezi skalami neprotáhla. Cítila, jak ji černý symbiont dohání. Letěla vzhůru vertikální šachtou a v poslední sekundě zabočila do jedné horizontální, přičemž se odrazila od jedné ze stěn a málem při tom manévru ztratila rovnováhu. Stále zrychlovala a nevšímala si pálení v plících a v křídlech. Takhle rychle neletěla už celá staletí. Doletěla k širší, otevřenější oblasti, kde se přetočila, mávala silně křídly a čekala, až je ty černé kreatury dohoní. Když se objevila první, použila svůj ocas jako pálku. Vložila do úderu takovou sílu, že první kreaturou rozrazila ty za sebou jako kuželky. Na místě, kde se té věci dotkla, jí okamžitě naskočily puchýře. Zavrčela bolestí. Z úzké chodby se ozvalo zuřivé syčení a dolehlo až k ní. Její menší bílo zlaté tělo se zachvělo. Nečekala, aby zjistila, jak moc je naštvala. Když vzhlédla vzhůru, uviděla, že v jedné z věží je úzký otvor. Ale pro Morian byl příliš malý. Zatímco zrychlovala, přikázala svému symbiontovi, aby otvor prorazil.

Rychle, blíží se, lapala po dechu vzrušením a strachem.

Crash tě ochrání, odpověděl její symbiont. Venku čekají ostatní.

Crash?, zeptala se Morian udiveně, zatímco uhýbala ostrým špičatým kusům kamene, které na ni začaly padat, když její symbiont prorazil otvor. Podle zvuků za sebou, byl její úhybný manévr úspěšnější, než symbiontů, co ji pronásledovali.

Paul mi chtěl dát jméno. Líbí se mi Crash!, odpověděl, zatímco prorazil strop a dělal svému jménu čest.

Morian proletěla zvětšeným otvorem vzhůru do nočního nebe. Poté se otočila a podívala se dolů, kde se začaly objevovat černé postavy. Počkala, až byly všechny venku. Když se jí kolem ocasu ovinulo černé vlákno a zanechalo jí na kůži dlouhý puchýř vedle toho prvního, její dračice se roztřásla. Crash se chystal zaútočit, ale Morian mu přikázala, aby se držel zpátky. Teď, Zorane, zavolala v dračí řeči.

S potěšením, odvětil Zoran. Trelone, teď se ukáže, jestli ty krystaly, co jste s Carou vytvořily, fungují.

Budou fungovat, zavrčel Trelon přesvědčeně. Spolu se Zoranem a Kreonem kroužili kolem Morian a jejího symbionta. Draci a symbionti měli s sebou tisíce rubínově rudých krystalů, které Trelon s Carou od návratu Ariel a Mandry tvořili. Žádný z krystalů nebyl tak velký, jako ten, co přivezla Ariel, ale byly stejné silné. Vzduchem se rozléhalo syčení a ječení, když byli černí symbionti odtrženi od bílého draka, kterého měli za úkol zničit. Dlouhá vlákna negativní energie se kroutila po nebi, ale krystaly jim začaly odebírat energii a proměňovaly je. Zlatý nádech začal převažovat a temnota pomalu mizela. Zbytky symbiontů valdierských bojovníků, kteří zemřeli Raffvinovou rukou, pršely do otevřené šachty. Morianino srdce krvácelo žalem. Protože nedokázala bolest, vycházející z těch malých zbytků, ignorovat, roztáhla křídla a slétla dolů, kde zbylá černá vlákna bojovala proti působení krystalů. Spirálovitým letem se protáhla otvorem, který vytvořil její symbiont, a přistála na hladkém povrchu pod ním. Tam se proměnila ve svou dvounohou formu.

„Nevzdávejte se naděje, drobečkové“, zašeptala a sledovala maličké, chvějící se slzy, které vytvořily na tvrdé chladné podlaze malé kaluže. „Vezmu vás zpátky k vaší královně.“

Crash, který přistál vedle Morian, se proměnil v kočkovitou šelmu. Vyslal ke zraněným kouskům své teplo. Když byl symbiont zraněný nebo zničený, zněly jeho výkřiky celým Hnízdem, takže je mohli všichni slyšet. Raffvin spáchal zločin proti nejzákladnějším principům symbiózy mezi jejím národem a Hnízdem. Nezasloužil si dál žít.

„Crashi“, zašeptala Morian a obrátila se na svého symbionta s obavou v očích. „Absorbuj je do sebe a ochraňuj to, co z nich zbylo. Už toho ztratili dost.“

Crash přikývl na souhlas a sklonil hlavu k jednotlivým kalužím. Svým dlouhým jazykem je vylízal a přijal do svého mnohem většího těla. Když Zoranův, Trelonův a Kreonův drak proletěli otvorem nad ní, vzhlédla. Srdce se jí naplnilo hrdostí, když uviděla tři draky, přistávající vedle ní. Poté se její synové také proměnili.

„Zvládli jsme to“, řekl Zoran a sledoval, jak Morianin symbiont prohledává zem, jestli nepřehlédl nějaký zlatý kousíček. „Musíme najít tvého druha.“

Morian přikývla. „Crashi“, zavolala. „Vaši symbionti znají cestu. Každého z vás odvedou k jednomu ze vchodů, aby Raffvin nemohl utéct. Dluží nám pár odpovědí“, dodala a pohlédla vzhůru.

„Tentokrát nám neunikne“, zavrčel Trelon. „O to se postaráme.“

Morian přikývla a poté se podívala na svého nejmladšího. „Kreone, máš nějaké zprávy o ostatních?“, zeptala se, přičemž nedokázala skrýt obavu o druhé dva syny.

Kreon ji jemně pohladil po tváři a utřel z ní trochu špíny. „Mandra s Kelanem jsou v pořádku. Myslím, že se bavili až příliš dobře. Vox s Ha’venem si stěžovali, že jim nenechali žádné Marastiny ke hraní.“

Morian zakroutila hlavou a protočila oči. „Muži! Vy nedospějete nikdy“, zachichotala se. Poté zasyčela a vytřeštila oči.

„Co se děje?“, zeptal se Zoran, a když zavrávorala, podepřel ji.

„Paul… Královna… Jsou v nebezpečí“, zašeptala. Poté se okamžitě proměnila. Morian zmizela, a ani se neohlédla. Musela se spolehnout na to, že symbionti dovedou Zorana, Trelona a Kreona na jejich pozice. Crash pospíchal před ní a letěl tunely rychleji, než by ona kdy dokázala. Dokážeš nás dovézt zpátky?, zeptala se své dračice naléhavým tónem.

Žádný problém, vyrazila ze sebe její dračice, zabočila prudce doleva a zamířila do dlouhé, úzké šachty. Morian ucítila bodavou bolest, o které věděla, že nepochází z jejích zranění. Bylo jasné, že je její druh v nebezpečí. Na jazyku měla hořkou pachuť strachu. Bála se, aby nedoletěly příliš pozdě. Musela mu dát na vědomí, že už není spolu s ostatními daleko.

Přes symbionta na Paulovi se s ním spojila. Už jsme skoro u tebe! Nenuť mě, abych ti naplácala na zadek! Vstaň a udělej, co musíš udělat, dokud nedorazíme“, křikla na něj důrazně.

Ten bastard mi jde fakt na nervy!, zazněla odpověď. Odkud, zatraceně, bere takovou sílu?

To je jeho symbiont, odvětila Morian, které to právě došlo. Proto jsou jeho oči černé. Chvíli mi trvalo, než jsem to pochopila. Musí to být jeho symbiontem.

Víc neřekla, protože se bála, aby svého druha nerozptylovala, zatímco bojoval nejen o svůj život, ale i o přežití celého národa. Její dračice zabočila za roh a vlétla do jeskyně, kde spolu bojovali její druh a Raffvin. Crash se vrhl k rudému krystalu, který Paul vyhodil do vzduchu. Pohled jí padl na trýzněnou královnu Hnízda, kterou zahalila černá vlákna Raffvinova symbionta. Zatímco se jeskyně plnila září, kterou vydávaly ostatní sochy, když jim na krk vložili rudé krystaly, absorbující temnou energii, Morian se rozletěla ke svému druhovi. Paul se mezitím proměnil ve svou dvounohou formu a Morian přistála přímo za ním, aby se spolu postavili tváří v tvář Raffvinovi. Hrdě se nad ním tyčila. Byl působivý v každé své formě a ona ho milovala i pro jeho odhodlání chránit národ, ke kterému nyní patřil i on. Když k nim Raffvin nevěřícně vzhlédl, proměnila se také. Přistoupila zezadu k Paulovi a pohladila ho po zádech, aby ho povzbudila. Poté udělala krok dopředu a vrhla na Raffvina pohled plný odporu. Se zdviženou hlavou promluvila; ne jako Dola, ne jako Morian, ale jako Kněžka Hnízda. Bylo jejím úkolem, postarat se o spravedlnost. Zatímco hovořila, Raffvinův pohled byl stále šílenější. Těsně před tím, než zaútočil, bylo slyšet, jak si brumlá něco pro sebe. Ale nebyl ani ve své dvounohé podobě ani v podobě svého vychrtlého draka. Nyní se z něj stal menší, ale mnohem víc smrtící drak. Svou královskou krev proměnil v černou energii.

Morian vykřikla, aby varovala ostatní. Paul ji zatlačil za sebe. Když Raffvin zaútočil, Zoranův, Trelonův a Kreonův drak pobouřeně zařvali. Všechno se stalo během sekundy. Paul se proměnil ve svého zlatého draka a odhodlaně se Raffvinovi postavil.