PP - 14. kapitola

Překlad: Mirus

Kor.: Evudar

Paul se vznášel ve vzduchu a nechal se vést voláním své družky. Symbiont vedle něj využil svou schopnost reflektovat své okolí a také nebyl vidět. Paul si všiml jen drobného mihotání vzduchu. Pohledem sledoval krajinu pod sebou a v duchu si poznamenával místa, která by byla vhodná pro ústup a úkryty, nebo pro vytvoření pastí. V duchu se probíral vším, co našel v aktech, které četl, a co se o Raffvinovi dozvěděl z jejich krátkého setkání. Ten muž byl zbabělec, ale inteligentní a bezohledný. Bude se schovávat za Morian a raději ji zabije, pokud by to bylo zapotřebí k jeho úniku. Ale také nebezpečně slábl. Raffvinův vychrtlý zjev, a to jak snadno se Paulovi podařilo zranit jeho draka, mu prozradilo, že Raffvin dlouhý boj nevydrží. A i když měl Raffvin symbionta, tento nebyl schopný ho léčit. Proměnil ho ve zbraň. Paul poslal symbiontovi příkaz, aby se soustředil na Morian, až ji najdou. Pokud se Paulovi podaří ji odtrhnout od Raffvina, bude potřebovat jeho léčitelské schopnosti.

Potřebuje nás taky, vrčel jeho drak tiše. Naše družka potřebuje nás. Moje neví, že já teď žít. Chci ji.

Už brzy s ní budeš, můj příteli, ujistil Paul svého draka, pobavený tím, že se choval jako tvrdohlavý, nadržený teenager. Je důležité, abychom ji dostali do bezpečí, mohli se podívat na její zranění a vyléčili ji.

Zabiju Raffvina, vybafl jeho drak a zařval vztekem.

Klid, příteli, pronesl Paul ledově klidným hlasem. Zemře, ale nejdřív se musíme postarat o naši družku. Nemůžeme riskovat, že zemře.

Cítím ji, přiznal jeho drak. Cítím bolest mé družky. Je velmi slabá.

Cítím to také, proto se musíme postarat nejdřív o ni, uklidňoval ho Paul. Kromě toho si myslím, že by nám mohla možná pomoct upéct Raffvinovi zadek.

Paulův drak si odfrkl. Ale určitě ne kousat! Nedovolím své družce, aby jedla odpadky.

Paul se zachechtal. Jsem stejného názoru! Jsme jediní, koho se dotkne svými jemnými ústy.

Přesně tak, vrněl drak pobaveně. Už jsme blízko! Je příliš slabý, daleko ji neodvedl.

Kromě toho jsi letěl jako blesk, odvětil Paul suše a zpomaloval. Tam!

Před ním se rozprostíral hustý les. Volání jeho družky tu bylo silnější než předtím. Paul se snažil zůstat klidný, když cítil, jak něžné pouto, které ho spojovalo s Morian, slábne. Nesměl ztrácet čas. Musel ji osvobodit z Raffinových drápů. Tiše klouzal vzduchem nad korunami stromů, následovaný svým symbiontem. Tma mu díky jeho zostřenému zraku nedělala žádný problém. Tiše vletěl do hustého listí a přistál na silné větvi na okraji malé mýtiny. Byl tam zřízen provizorní tábor. V něm bylo asi padesát bojovníků. Paul uviděl Raffvina, jak vychází ze stanu uprostřed.

Tam je náš cíl, pomyslel si a rty se mu zkřivily úšklebkem. Jak tiše se dokážeš pohybovat?, zeptal se svého draka.

Tišeji než ty!, odfrkl mu jeho drak v odpověď.

To doufám, zašklebil se Paul. Tak do toho.

***

Morian se obrátila na tvrdém povrchu na záda. Zatnula zuby, protože ji bolela tvář a zápěstí, ale pak se rozhlédla, aby viděla, kam ji to dopravili. Když pomyslela na Paula, do očí se jí nahrnuly slzy. Ale bolest ze ztráty druha byla mnohem silnější než cokoliv, co kdy cítila. Zalapala po dechu. Jedna její část se divila, jak to, že byla ještě stále naživu. Jediný důvod, který ji napadal, byl ten, že musí nejdřív zabít Raffvina. Kromě pomsty už neměla nic, pro co stálo za to žít.

Prosím, ať můj druh nemusel trpět dlouho, modlila se tiše a posadila se.

Přichází! Její dračice se v jejím nitru zvedla tak rychle, že Morian zadunělo v hlavě a dezorientovaně zasténala. Přichází!, hlásila její dračice… nadšeně.

Stop!, zasténala znovu Morian a spolkla nával nevolnosti, který ji přepadl. Zhluboka se nadechla a zkoumala svá zraněná zápěstí, stále spoutaná pouty černého symbionta. Proč tě tak těší Raffvinův návrat?, povzdechla si.

Ne Raffvin, odfrkla si jej dračice s odporem. Naši druhové přicházejí!

Naši… můj druh je mrtvý, rozplakala se Morian. Raffvin ho zabil, zašeptala hlasem plným žalu a zabořila obličej do svých dlaní. Bylo jí jedno, jestli ji zabije Raffvin nebo bolest hlavy. Chtěla jen, aby bolesti přestaly. Jenže její dračice se vůbec nechovala tak, jakoby jí právě vytrhli srdce z těla. Ne, její dračice poskakovala sem a tam jako nějaké čerstvě vylíhlé dráče. Morian se stočila do klubíčka a vztekle si otírala slzy z mokrých špinavých tváří.

Co je to s tebou!, vykřikla zuřivě. Neslyšela jsi mě? Řekla jsem, že je náš druh mrtvý!

Ne, není, štěbetala dračice vesele. Cítím svého druha. Cítím svého druha, tvůj druh musí být naživu.

Dobře, jen si dál žij ve svých šílených představách. Mě je to jedno, zavrčela Morian v odpověď.

Oukej, tobě jedno, ale já nemám žádné šílené představy, chichotala se její dračice. Já mám druha!

Morian ucítila, jak skrz její ochranné zdi proklouzla naděje. Posadila se a rozhlédla kolem sebe. Co když měla její dračice pravdu? Kousla se do rtu a zakroutila hlavou.

NE! To je nemožné, řekla sama sobě. Nedokázal se proměnit a to zranění nemohl v žádném případě přežít. Sevřela ruce v pěst. Věděla, že zemře, ale Raffvina, toho zloducha, vezme s sebou. Očima zkoumala velký stan a hledala nějakou zbraň. Když na stole vedle ovoce objevila malý nůž, v očích jí vzplálo odhodlání.

Jeho nepozornost bude jeho záhuba, pomyslela si. Vytrhnu mu jeho černé srdce z těla. Už nikdy se nedotkne někoho z mých milovaných. Toho zatraceného bastarda probodnu skrz na skrz, přísahala krvelačně. Trochu rozechvěle se postavila na nohy a došla ke stolu. Uchopila nůž. Když se jí černá pouta zařízla do zápěstí, zatnula zuby. Ignorovala nový příval bolesti a na chvíli se opřela o stůl. Poté se odhodlaně napřímila.

Je na čase, aby šel ten mizera k čertu, jak vždycky říkala Carmen… Bože, to říkala všechna děvčata… No, možná kromě Abby. Ona by se vyjádřila trochu mírněji, usmála se hořkosladce Morian. Je na čase ho zničit jednou provždy.

Morian právě klopýtala směrem ke vchodu stanu, když se chlopně rozlétly a hned na to zase zavřely. Zavrávorala, zatímco se jí srdce pomalu zase uklidňovalo, jen aby překvapeně vykvikla, když ji strhly dopředu neviditelné ruce… nebo drápy. Když se nejdřív objevila hlava a poté tělo obrovského zlatého draka, spadla jí čelist.

„Paule?“, zašeptala Morian udiveně.

Zlatá hlava se sklonila a z jeho hrudi se ozvalo tiché vrnění. Když na ni jedno oko mrklo a zlaté rty se zkřivily do něčeho podobného úsměvu, zalapala po dechu. Ten úsměv by poznala kdekoliv. „Ach můj Bože!“, zamumlala, protočila oči a ztratila vědomí.

***

Paul se usmíval na sladkou, jemnou tvář své družky. Byla pokrytá podlitinami, špinavá, s rozmazanými slzami, ale nikdy neviděl nic krásnějšího. Vplížit se do tábora bylo jednodušší, než čekal. Jeho drak nelhal, co se týkalo tichého kroku – aspoň většinou. Paul s sebou vzal jen malou část Morianina symbionta, protože nechtěl riskovat, že bude zraněn, pokud by se tu někde poflakovalo víc Raffvinovy zkažené esence. Přistál přímo na okraji tábora a prošel skrz labyrint stanů. Spatřil různé rasy. Většina patřila k tomu fialovému druhu, který ho už jednou napadl. Pak tu bylo pár Sarafinů a samozřejmě jeden nebo dva Valdieři. Poznal většinu druhů z Kelanovy lodi, ale tady šlo u úplně jiný kalibr bojovníků. Tito vypadali jako žoldáci. Nájemní vrahové, kteří by Raffvina okamžitě zradili, pokud by dostali lepší nabídku. Musel svého draka několikrát zadržet, protože chtěl dělat lotroviny. Paul mu vysvětlil, že žoldáky zadupat, sežrat nebo zapálit stany NEBYLO při záchranné akci žádoucí. Chaos a zkáza mohla počkat, dokud nebude jejich družka v bezpečí. Do té doby se museli držet plánu.

Tvůj plán, brblal jeho drak. Žádná zábava.

Paul se musel i přes stoupající nervozitu smát. Zrovna se nacházel v adrenalinovém rauši. Nejraději by všem těm mizerům podřízl hrdlo, ale to muselo počkat. Když pomyslel na to, jak bude Raffvin překvapený a naštvaný, když mu Morian ukradne přímo pod rukama, škodolibě se zašklebil. Už se těšil na to, až tomu bastardovi ukáže, že zabít ho není tak jednoduché, jak si Raffvin myslel. Teď mají stejné výchozí podmínky.

Stejné ne, odfrkl si jeho drak. Zabiju ho se zavřenýma očima.

Paul zakroutil hlavou. No, nevadilo by mi, kdybys to udělal s otevřenýma očima. Nezapomeň, že ten hajzl nebojuje férově.

A ty myslíš, že já bojuji fér?“, zavrčel jeho drak a ocasem bouchl do nohy od stolu s jídlem tak silně, že se rozpadl na třísky. Ups, zašklebil se.

Kvůli tobě nás ještě objeví, zavrčel Paul.

Nikdo mě nevidí, odvětil jeho drak rozzlobeně, když zabočil za další stan a vrazil přímo do jednoho vysokého fialového bojovníka. No, možná kromě tohoto, zamumlal, drápy ovinul hlavu muže a zlomil mu vaz.

Zatímco Paul přemýšlel, co má teď, do pekla, udělat s tělem, nadával drakovi. Ten jen pokrčil obrovskými zlatými rameny, odhrnul chlopně nejbližšího stanu, nakoukl dovnitř a hodil mrtvolu za hromadu beden, nahromaděných vzadu. Nikdo hlasitou ránu neslyšel, protože všichni křičeli kvůli převrženému jídlu.

Všimnou si toho, až když začne zapáchat, prohlásil jeho drak, couvající ze stanu. Poté vyrazil ke stanu uprostřed. Do té doby budeme pryč.

Jsi horší než SEAL nebo námořníci, které jsem cvičil, komentoval to Paul. Až bude po všem, musíme si vážně promluvit o taktických postupech.

Neznám žádné vojáky SEAL nebo námořníky, odpověděl jeho drak a zatáhl břicho kvůli procházejícímu bojovníkovi, jen aby mu na poslední chvíli nastavil ocas. Když bojovník prošel kolem něj a vzápětí padl obličejem do bláta, protočil Paul oči. Bojovník vyskočil na nohy, nedůvěřivě se rozhlížel a pak vyrazil opačným směrem.

Později, povzdechl si Paul rezignovaně. Prostě nás dostaň k tomu zatracenému stanu.

My tady, odfrkl si jeho drak a odfoukl chlopně stanu tak, aby se mohl nepozorovaně protáhnout dovnitř.

Morian, zašeptal Paul, když uviděl svou družku stát vedle malého stolku. Když v jejích rukách uviděl malý nůž, široce se zašklebil. To je mé děvče, pomyslel si hrdě, zatímco se jeho drak po ní lačně natáhl. Cítil, jak sebou překvapením cukla. Ale pak udiveně vykulila oči. „Paule?“, zašeptala.

Paul se svým drakem nedokázali jejímu mučivému výkřiku odolat. Později si uvědomil, že se mohli před ní objevit trochu méně dramatickým způsobem, ale skutečnost byla taková, že jakmile ji uviděl, nedokázal myslet jasně. Přitáhl si ji do náruče a proměnil se zpátky do své dvounohé podoby. Jeho drak ho se zasyčením varoval, že nemají čas. Rychle ji postavil na zem. Zatímco ji jednou rukou objímal, druhou vytáhl zpod košile rudý kámen a přejel s ním po černých poutech na jejích zápěstích. Krystal okamžitě natáhl negativní energii do sebe a zůstalo jen bledé zlato Raffvinova symbionta. Tenké stužky Morianiny symbionta opustily Paulova zápěstí a přesunuly se k jejím otevřeným ranám, které bylo potřeba vyléčit. Paul sledoval, jak se rány pomalu zacelovaly. Bude zapotřebí delšího hojení, než co jí mohl momentálně nabídnout, ale aspoň jí uleví od bolesti.

„Paule“, sténala Morian tiše.

Jemně ji pohladil po dobitém obličeji. „Jsem tady, miláčku“, zašeptal. „Musíš odsud pryč.“

Morian se krátce zachvěly víčka a poté na něj upřela pohled svých zlatých očí. Pár sekund na něj jen hleděla a pak ho objala kolem krku. Přitiskla mu tvář na krk, vzlykala a chvěla se po celém těle, jak ji přemohly emoce.

„To už mi nikdy nedělej!“, zašeptala přerývaně. „Už nikdy mi neumírej!“

Paul jí zabořil tvář do ramene a potlačil zachichotání. „Nijak jsem to neplánoval nebo tak něco“, ujistil ji. „Pojď. Musím odsud pryč a pořádně se vyléčit.“ Odtáhl se od ní a zamračil se. „Vyděsila jsi mě k smrti. Už nikdy se nesmíš dostat do takového nebezpečí. Patříš mě, zatraceně. Potřebuji tě“, zabručel a vtiskl jí na rty rychlý polibek. Na odpověď nečekal. Jednoduše vstal i s Morian v náruči. Krátce popřemýšlel a znovu se proměnil zpátky v obrovského zlatého draka, jakoby to dělal už několik století. Morian ho v povzdechem pohladila po široké hrudi. Obrovská postava, která ji držela, jakoby byla z tenkého skla, se zachvěla touhou a vztekem.

„Jsi překrásný“, vydechla a zvedla oči k jeho hlavě.

Paul shlédl na ženu, kterou držel chráněnou ve svých drápech. Vyrazil ze sebe proud horkého vzduchu a ovinul ji křídly, takže z ní nebyl vidět ani vlásek. O sekundu později chlopně stanu odfoukl teplý vítr. Žádný bojovník, dokonce ani Raffvin si ničeho nevšiml.