FU - 30. kapitola

Překlad: Carolyn

Kor.: Evudar, Jířa

Když se vrátili do domu, zapípal ji telefon. Celé jeho tělo toužilo, aby ji i nadále mohl držet za ruce, ale neochotně se vzdal její ruky, aby ho mohla zvednout. Krátké odloučení však stálo za to, protože její výraz se změnil v úlevný, vděčný úsměv, když si vyslechla zprávu v hlasové schránce.

„To byla Betty,“ řekla a znovu sklonila telefon. „Hope se v nemocnici probudila, vyžádala si z automatu od každého druhu limonády jednu plechovku a momentálně spí v hromadě prázdných plechovek a obalů od čokoládových tyčinek.“

„Vypadá to, že bude v pořádku,“ opáčil s úsměvem. „Chceš, abychom ji vyzvedli?“

Zavrtěla hlavou. „Betty říkala, že si ji doktoři chtějí ještě nějakou dobu nechat na pozorování.“

Vzal si zpět její ruku. Nikdy, už nikdy se od ní nechtěl odloučit ani na vteřinu déle, než bude nezbytně nutné. Když se její silné prsty propletly s jeho, naplnila ho hluboká, tichá radost.

„Tak to budeme mít dnes večer dům jen pro sebe,“ řekl a táhl ji nahoru po schodech.

Ivy se trochu roztáhly rty a zrychlil se jí dech. Přesto ve dveřích do ložnice zaváhala.

I on se zastavil. Jedna jeho část – velmi specifická část – ji chtěla vtáhnout rovnou do postele. Ale ještě víc než to chtěl, aby to pro ni bylo to pravé. To znamenalo, že k němu musí přijít celým srdcem, bez výhrad a strachu.

„Jsi ještě nervózní?“ zeptal se.

Sklopila zrak a stydlivě na něj pohlédla skrz tmavé řasy. „Trochu.“

Zvedl jejich spojené ruce ke rtům. Zatajila dech, když ji jemně políbil na konečky prstů a dlouze se zastavil na každém z nich.

„Neublížíš mi,“ zašeptal.

„Já vím.“ Její tváře zrudly slastnou růžovou barvou, když udělala neurčité, rozpačité gesto směrem k jeho rozkroku. „Ale viděla jsem, jak jsi velký. A tohle je poprvé, co to budu dělat.“

Tiše se zasmál a zaplavila ho úleva, když si uvědomil pravý důvod jejího váhání. „Neboj se, Ivy. Neublížím ti. O to se postarám.“

Zvedla na něj obočí a na rtech se jí objevil nezbedný úsměv. „Ale tohle je taky tvoje poprvé. Jsi si jistý, že víš správně, co máš dělat?“

„Věř mi,“ řekl a přitáhl si ji do náruče. „Jsem přece doktor.“

Vypustila z úst chichotání, které se změnilo v polekaný smích, když se s ní otočil a svalil se i s ní na postel. Lehl si na ni a natáhl jí ruce nad hlavu, a ruce měli stále propletené. Dychtivě se k němu naklonila, když sklonil hlavu, aby se zmocnil jejích úst.

Bylo to ještě lepší, než si pamatoval. Líbal ji uvolněně, hluboce a ona se mu otevřela jako květina. Nic je od sebe nedrželo. Nic se mezi ně nestavělo.

Samozřejmě až na přílišné množství oblečení.

Navzdory nedočkavosti, která mu zpívala v krvi, se přinutil nespěchat. Vychutnával si sladkost jejích rtů, teplo jejích úst, každý její dech plný rozkoše.

Ona mu polibky oplácela se stejnou vášní a zkoumala ho na oplátku. Společně poznávali podobu touhy toho druhého, až oba lapali po dechu a jejich propletené prsty se pevně sevřely námahou, aby se udrželi.

Odtrhl se od jejích úst a líbal ji podél čelisti až k uchu. „Jak se páří wyverny?“ zašeptal dotaz.

„Já… ach!“ Její boky sebou pod ním trhly, když ji okusoval ušní lalůček. „Nemám ponětí. Nepřestávej.“

Potichu se zasmál. „Přestávku nemám v plánu.“ Jemně ji kousl do krku a odměnou mu bylo další z těch slastných, bezmocných sténání. „V tom případě budeme dělat, co se nám zlíbí.“

To, co mu v tuhle chvíli připadalo správné, bylo zbavit se těch stále protivnějších šatů. Odtáhl se a zvedl ji z postele do vzpřímené polohy. Byla stejně nedočkavá jako on a rozepínala mu knoflíky na košili, když jí on rozepínal džíny. Nastal oboustranně trapný, netrpělivý okamžik proplétání končetin a látek… a pak se oba konečně obnažili.

Při pohledu na její nádherné, nahé křivky se mu zatajil dech. Musel na chvíli zavřít oči a bojovat o kontrolu.

Málem o ni znovu přišel, když se její horká ústa sevřela na jeho bradavce. Jeho penis sebou škubl a bezmocně sebou cukal v reakci na její pomalé kroužení jazykem. Měl co dělat, aby ji nehodil na záda a nevrazil do ní hned tam.

Vydala samolibý zvuk rozkoše, hluboko v hrdle. Její ruce hladily jeho sevřené břišní svaly a zkoumaly každou linii, pak sledovaly ostré linie jeho kyčelních kostí. Každý lehký dotek ho spaloval jako oheň. Byla to nádherná agónie, která ho stravovala, ale zároveň v něm zanechávala zoufalou touhu po dalším pokračování.

Chytil ji za zápěstí a donutil ji skončit. „Teď jsem na řadě já,“ řekl a jeho hlas chraptěl touhou. „Prosím.“

Trochu se naštvala, ale dovolila mu, aby ji položil zpátky na postel. Klekl si na podlahu mezi její roztažená kolena. Její měkká stehna se chvěla, když ji jemně pobídl, aby se ještě více roztáhla.

Konečně, konečně se mu ukázala v celé své nádherné kráse. Její kypré růžové záhyby byly pro něj vlhké, dychtivé a přívětivé. Oběma palci ji ještě víc roztáhl a obdivoval, jak vzdychá a prohýbá se do jeho doteků. Její vůně ho lákala.

Sklonil hlavu a konečně mohl udělat to, o čem snil každou noc od jejich prvního setkání. Pomalu, vychutnávajíc každou vteřinu, přejížděl jazykem po jejích hladkých záhybech.

Od prvního ochutnání byl navždy ztracený – a závislý na ní. Dráždil ji stále hlouběji, prsty se jí zarýval do boků, aby si ji pevněji přitáhl k ústům.

Její stehna se mu sevřela kolem hlavy, a její prsty se mu zamotaly do vlasů. Její uvolnění propuklo ve vlně sladkosti, pulzující vlny její rozkoše narážely proti jeho jazyku. Krev mu v odpověď bušila v penisu tak silně, že se na okamžik domníval, že se také udělá.

„Teď.“ Zatahala ho za vlasy a naléhavě ho táhla nahoru. „Teď, Hughu, prosím, teď!“

Už se nemohl déle držet zpátky. Připojil se k ní na posteli a rukama vklouzl pod úžasné křivky jejího zadečku. Klekl si mezi její nohy, podepřel jí boky a získal ten správný úhel.

Pomalu, pomalu, pomalu. Musel být pomalý, bez ohledu na to, jak se zoufale svíjela a přirážela proti němu.

Pevně jí držel zpátky a nutil ji, aby ho přijímala jen pomalu. Centimetr po centimetru ho objímala a bože, bylo to lepší než sny.

Stačil sebemenší náznak odporu a přinutil se přestat – ale Ivy zakňourala a její nohy se kolem něj ovinuly s neodolatelnou silou. V její tváři se zračila jen opojná, omámená rozkoš, když se na něj tlačila. A konečně, konečně byl úplně v ní, konečně s ní byl plně spojený.

Její hedvábná hloubka ho objala a zahnala všechny ostatní pocity. Byl slepý ke všemu kromě ní. Naléhavý instinkt se ho zmocnil a udával divoký, neodbytný rytmus. Vnikal do ní znovu a znovu, každý příraz byl lepší než ten předchozí, jak se kolem něj stahovala.

„Hughu!“ Drápala mu na záda, oči měla doširoka otevřené a temné zvířecí potřebou. Její ruce se mu ovinuly kolem krku a snažily se ho přitáhnout blíž k obnaženým zubům. „Chci, potřebuju…“

Věděl, co chce. Když provedl poslední hluboký příraz, přitáhl si ji k sobě a dal jí své hrdlo. Její zuby se mu zakously hluboko do krku.

Projela jím extáze. Nekonečně dlouho se do ní vyprazdňoval, vyléval se v tvrdých, chvějících se pulsech. A když to dělal, cítil, jak se její mysl vlévá do jeho. Jak se jejich těla spojovala, spojovaly se i jejich duše.

Má družko, vykřikl tiše a překvapeně a věděl, že ho teď opět slyší. Má družko!

Můj druhu, opakovala, a její vlastní mentální hlas byl tichý a plný úžasu.

Ne, nenechám se ošidit, řekl jiný hlas.

Byl téměř Ivyin, ale ne tak docela, byl drsnější, divočejší, s obsahem naprosté jistoty. V mysli se mu mihly smaragdové oči, které se mu dívaly do duše s nemilosrdným soustředěním loveckého dravce.

Dostaneme vás všechny, zavrčela její wyverna. Jak se opovažuješ schovávat? Všichni jste naši, navždy, navždy. Jsi náš druh a my si tě nárokujeme, TEĎ!

Projela jím bouře křídel a zuřivosti, ještě intenzivnější než orgasmus. Wyverna se bez váhání ponořila do prázdnoty v jeho nitru a zmizela v temnotě.

A pak…