FU - 24. kapitola

Překlad: Carolyn

Kor.: Evudar, Jířa

Bylo tak velké ticho. Hugh si nemohl zvyknout na ticho, které se mu doslova ozývalo v hlavě. Vždycky považoval svého jednorožce za tichého, ale teď… teď poznal rozdíl mezi tichem a ničím. Pořád zadržoval dech a naslouchal šepotu, který se už nikdy neozve.

„Hughu?“

Trhl sebou a vzpamatoval se. „Promiň. Pořád se mi to nezdá. Tohle je zatraceně zvláštní.“

Podle výrazů ve tvářích jeho kolegů hasičů to nebyla slova, která by zvolili. Dai i John na něj zírali, jako by si spletl končetinu. Griff vypadal, že se na něj vůbec nedokáže podívat. Chase byl zády přitisknutý v koutě a z tváře mu vyprchal veškerý obvyklý smích. Jen Ash byl jako vždy bez výrazu.

Bylo to zvláštní, vidět je všechny namačkané v jeho kuchyni. Ještě podivnější bylo vidět… je. Teď, když viděl jen jejich fyzickou podobu, mu všichni připadali podivně jiní. Žádný náznak mocných energií skrytých pod jejich kůží, žádné jemné otírání jejich myslí o jeho. Dokonce ani necítil, že jsou měniči. Mohla to být jakákoli obyčejná skupina lidí, jak mohl posoudit.

A neublížili mu. Navzdory jejich blízkosti v nich nebyla ani nejmenší stopa bolesti. Nikdy si doopravdy neuvědomil, jak všudypřítomné a trvalé byly jeho bolesti hlavy. Teď místo známé tupé bolesti nebylo… nic.

Bylo tak velké ticho.

Chase si odkašlal. „Hughu? Jsi pořád s námi?“

Zatraceně, zase se někam vytratil. „Jasně. Promiň. Co jsem říkal?“

„Vysvětloval jsi,“ řekl Dai velmi pomalu a zřetelně, jako by si myslel, že spolu s jednorožcem možná ztratil schopnost rozumět jednoduché angličtině, „proč je to dobrá věc. Znovu.“

„Ano, to bylo ono. Každopádně vím, že to pro tebe bude těžké pochopit, ale – co tím myslíš, zase?“

Zbytek týmu Alfa si vyměnil pohledy. Přemýšlel, jestli spolu mluví telepaticky. Samozřejmě už neměl nejmenší tušení.

„Můj štítový bratře.“ John Doe se u toho jména zarazil, slabá melodie jeho mořského dračího přízvuku byla výraznější než obvykle. „Už třikrát jsi nám řekl, jak je tahle tvoje ztráta vlastně velkým požehnáním, pokud dobře počítám. Tudíž soudím, že to není potřebné ještě opakovat. Pokud je to skutečně to, po čem tvé srdce touží, pak… se radujeme s tebou.“

„Ne, neradujeme!“ Vybuchl Chase vztekle. Pegasí měnič ukázal na Hugha a ústa se mu zkřivila úzkostí. „Jak se na něj můžeš dívat a říkat, že je to správné?“

„Tohle je správné,“ řekl Hugh pevně. „A vy všichni budete mít ze mě radost.“

Chase si prohrábl rukou černé kudrnaté vlasy, až se mu postavily na špičky. „Ale přišel jsi o své zvíře. Nejsi – tohle jsi přece nemohl chtít. Přemluvila tě k tomu ta zatracená wyverna?“

„Ivy udělala přesně to, co jsem chtěl,“ řekl ledově. Doufal, že Ivy – která byla v předním pokoji a vysvětlovala celou situaci odděleně pro Hope – nic z toho nemohla zaslechnout. „A ať se nikdo z vás neopovažuje zhoršovat jí náladu. Už takhle to má dost těžké.“

To, jak se od něj odtrhla, ten hrozný výraz v její tváři, když si uvědomila, co se stalo… to bylo na ztrátě jeho jednorožce to nejhorší.

Snažil se ji uklidnit, že je to v pořádku. Že je všechno v pořádku. Že poprvé v životě ho nic nebolí. Měl pocit, že jeho slova ani neslyšela. Jen na něj zírala, oči prázdné šokem a hrůzou, jako by viděla nějaké zranění, které on ani necítil a ani neviděl.

Nevěděl, proč tak reagovala. Vždyť to byl v první řadě její nápad. Tohle přece chtěla, ne? Proč se teď plížila kolem, jako by ji pohled na něj bolel?

Možná se jen cítila provinile, že mu vzala zvíře, ale v tichu duše se obával, že jde o víc. Bylo teď s jejich poutem něco v nepořádku? Něco, co už sám nedokázal vycítit?

Čekal na jednorožcovo ujištění, že jsou stále jejími partnery, stejně jako ona je jejich… ale žádné nepřišlo. Žádný šeptaný komentář. Žádný jemný nátlak. Žádné pošťouchnutí beze slov.

Nic.

Bylo tak velké ticho.

„Vidíš?“ Chase zvedl ruce a prosil strop, aby vydal svědectví. „Už zase! A přesto pořád trváš na tom, že tohle, tohle mrzačení je dobrá věc?“

„Obávám se, že si na to budeš muset zvyknout, Hughu.“ Dai na něj stále mžoural, jako by mohl odhalit jeho chybějící zvíře, kdyby jen našel správný úhel pohledu. „Většina z nás ani nevěděla, že jsi jednorožec, a teď se musíme smířit s tím, že nejsi jednorožec? Trváš na tom, že je to tak lepší, ale nedovedu si představit, že by někdo byl rád, kdyby přišel o své zvíře.“

Ivy si bohužel vybrala ten okamžik, aby se vrátila do kuchyně. Zachytila posledních pár slov dračího měniče a cukla sebou.

„Je to dobře,“ řekl Hugh ostře. „Věř mi, že je to mnohem lepší. Měl jsem bolesti a Ivy mě vyléčila. Griffe, řekni jim, že jim nelžu.“

Zlaté oči gryffího měniče po něm přelétly, ale rychle sebou trhly. „Říká pravdu. Upřímně má radši svůj současný stav než to, jak na tom byl… předtím.“

Chase klesl na kuchyňskou židli a zamračil se. „No, já ne. A co to vůbec udělá s případem proti Gazeovi?“

„To je dobrá poznámka,“ řekl John a svraštil čelo. „Nemůžeme pachatele zla postavit před úplnou spravedlnost, pokud nemáme důkazy, že svůj největší zločin vůbec spáchal.“

„Půjde k soudu za napadení a únos.“ Pokrčil Hugh rameny. „To je dost dobré na to, aby ho zavřeli na dlouhou dobu. Koneckonců jsem se nikdy nechystal vstát a veřejně ho obvinit, že se mi pokusil upilovat roh.“

„Měl by být obviněn z vraždy,“ zamumlal Chase. Podle temného pohledu, který vrhl na Ivy, si nemyslel, že by měli obvinit baziliška jako jediného.

Ash promluvil dřív, než Hugh stačil na pegasího měniče zavrčet. „Hughu, i když jsi možná neměl v úmyslu odhalit svou pravou povahu, obávám se, že to samé neplatí o Gazeovi. Existuje velmi reálné riziko, že během soudu oznámí, co jsi zač.“

„Ach, skvělé.“ Samotná ironie ho přiměla k hlasitému smíchu. „Takže teď, když už nejsem jednorožec, si všichni budou myslet, že jím jsem. Báječné.“

Podle jejího bledého obličeje ji to také nenapadlo. „Dá se nějak přesvědčit, aby nemluvil? Uzavřít dohodu?“

„To je nápad,“ řekl Chase a narovnal se. „Vím, kde ho drží – policie ho přivezla do tajné vazební věznice pro měniče nedaleko odsud. Mohli bychom ho navštívit. Přesvědčit ho, aby držel jazyk za zuby.“

John Doe se stáhl, jako by mu Chase pod nosem vyklopil koš se smrdutými odpadky. „S bezectnými kmány se nevyjednává.“

Chase významně zapraskal klouby prstů. „Měl jsem na mysli jiný druh přesvědčování.“

„Když pomineme legálnost takového jednání,“ řekl Ash a tvářil se poněkud ublíženě, „obávám se, že by to bylo marné. Nemáme na něj žádnou páku. Kromě jistého krátkodobého nepohodlí nemáme žádnou možnost, čím Gazeovi pohrozit. Už teď mu za jeho zločiny hrozí doživotní vězení. Nemáme žádnou moc, abychom tento trest významně zvýšili nebo snížili.“

„A má všechny důvody, aby chtěl odhalit Hughovu podstatu,“ řekl Griff zachmuřeně. „Jakmile bude jeho tajemství prozrazeno, stane se lákavým cílem pro další zločince. Ne každý mu uvěří, že skutečně přišel o své zvíře. Někdo by se mohl rozhodnout, že ho ‚přesvědčí‘, aby svého jednorožce znovu našel.

„Zatraceně.“ Hugh se na všechny rozhlédl a hněv nad vlastní bezmocností se mu rozlil tělem. „Proč někdo z vás nemohl toho bastarda prostě zabít, když jste měli příležitost?“

Okamžitě svého výlevu litoval, protože Ivy hrkla a vypadala zaraženě. Reflexivně k ní natáhl ruku, ale ona se zarazila.

Srdce ho z toho bolelo víc než hlava. Bolelo ji to a on s tím nemohl nic dělat.

Od včerejšího večera ho k sobě nepustila. Nedovolila mu, aby se jí dotýkal, dokonce, ani když byla úplně oblečená. Trvala na tom, že musí počkat, dokud neudělá… cokoli, co měla v plánu. Stále nevěděl, jak chce obejít problém s jejím jedem.

Znovu spustil ruku, ačkoli se to příčilo jeho instinktu se jí dotknout. „Promiň,“ zamumlal a rozhlédl se po zbytku týmu Alfa. „To ode mne nebylo fér.“

„Ale nebylo to špatně,“ řekl Chase a jeho vlastní pěsti se sevřely. Měnič pegase vypadal stejně frustrovaně a bezmocně, jako se cítil on sám. „Zatraceně, musí existovat něco, co můžeme udělat.“

„Je,“ řekl John Doe. Vytáhl se do své dvoumetrové výšky a zvedl bradu. „Můžeme dát široko daleko najevo, že každý darebák, kterého napadne ohrozit našeho štítobijce, bude velmi rychle litovat.“

„Správně. Pokud po tobě někdo půjde, bude se muset dostat přes nás,“ řekl Dai za všeobecného souhlasného mručení.

Jednomyslný projev podpory mu přinesl nezvyklé sevření hrdla. Lhal jim všem tak dlouho, o tolika věcech, a přesto mu stále kryli záda. Odpouštěli mu tak snadno, jako by si ani nemysleli, že je co odpouštět.

Neměl slov… ale teď měl k dispozici víc než jen slova. Natáhl ruku a sevřel Johnovo předloktí v gestu mořského draka, kterým jeden bojovník děkuje druhému.

John mu stisk paže opětoval a jeho indigové oči změkly. Bylo to zvláštní, tak zvláštní, že v jeho doteku necítil nic než teplo a kamarádství.

Když Hugh mořského draka pustil, obrátil se k Chaseovi. Chtěl mu jen potřást rukou, ale pegasí měnič vyskočil a místo toho ho přitáhl do objetí, které drtilo kosti. A pak už ho všichni obklopili, poplácávali ho po zádech nebo mu sevřeli rameno. Obklopilo ho jejich přátelství a podpora.

A poprvé to dokázal přijmout, aniž by ucukl bolestí.

Koutkem oka si všiml, že Ivy obchází místnost a dává si pozor, aby se držela od všech co nejdál. Postavila se bokem k Ashovi, který také stále stál trochu stranou od skupiny.

„Můžu s tebou na chvilku mluvit?“ Zamumlala k Ashovi. „V soukromí?“

„Ivy,“ řekl Hugh, znepokojený tím, jak se jí ruce v rukavicích kroutily. Oddělil se od svých přátel a vykročil k ní. „Co se děje?“

„Nic.“ Vzhlédla k Ashovi, tvář měla strnulou a bledou. Hugh si její výraz nedokázal vyložit. „Ale musím si promluvit s Fénixem.“