Cyclone - 8. kapitola

Překlad: Rebelka

Kor.: Evudar

Polaris

Když Friedě zavolal Tajfun, aby se dostavila na ústředí a promluvila si s ním, první, co ji napadlo, bylo, že Twister udal ji a Stewarta. Technicky vzato to, co udělali, nebylo proti pravidlům, ale Tajfun se na vztahy mezi lidmi z jedné posádky velmi mračil. Bylo to o to horší, že Frieda byla Stewartovou nadřízenou.

Tajfun by na ni měl vztek. Pravděpodobně by Stewartův výcvik zařadil do jiné posádky.

Do centrály vešla se vztyčenou hlavou a ocelovým pohledem. Nehodlala se nechat zastrašit, aby se styděla. To, co udělala se Stewartem, nebylo o nic víc než to, co dělali ostatní… nehodlala dopustit, aby její úsudek byl zastřený jen kvůli citům, které k němu chovala!

Když se postavila před Tajfunův stůl – vždycky ji překvapovalo, jak kancelářsky vypadá jeho kancelář; skutečně řídil Bratrstvo divokých jako vojenský podnik –, několik okamžiků nezvedl oči. Viděla však, jak mu cuká nos, a potlačila nutkání říct mu, aby to prostě vyplivl. Promluví, až přijde jeho čas.

Nakonec odložil pero, které používal, vzhlédl a složil ruce na stůl. „Ještě nikdy jsem nezažil, že bys šukala s některým z nováčků.“

Z nějakého důvodu, i když to, co se Stewartem dělali, považovala za šukání, způsob, jakým to Tajfun řekl, jí zvedl mandle. Možná to bylo kvůli jeho tónu. Znělo to od něj tak živočišně. V tom, co dělali, však bylo mnohem víc než jen chtíč.

Tajfun si povzdechl, když vstal. „Vždycky jsem říkal, že druzi přivádějí můj lid k šílenství. Doufal jsem, že ty jsi nad tím, Polaris.“

„Nad tím?“ odfrkla si. „Zní to, jako by bylo něco hanebného na tom mít druha. Co na to říká Mia?“

„Miu z toho vynech.“ Chvíli se na ni díval, ale na rtech mu zaškubal lehký úsměv. „Ale tvůj názor je pochopitelný. Nelíbí se mi, že spíš se Stewartem, ale nemůžu říct, že by mě to překvapilo. Nicméně díky tomu má to, co se chystám říct, trochu víc… ostří, dalo by se říct.“

Frieda se posadila, když jí gestem naznačil, aby se posadila, a přikývla.

„Dám tobě a Cyklonovi úkol. Bude nebezpečný, o tom není pochyb, a pokud vás chytí, zapřu, že bych o tom věděl.“

Do žil se jí začal vkrádat led. „Takže něco jako černá operace?“

„Přesně tak. Ty a Stewart se chystáte spáchat atentát na krále Rudolfa.“

Zamrkala. Pak na něj upřeně zírala. Pak zamrkala znovu. Myšlenky se jí přehazovaly jedna přes druhou, jak se snažila zpracovat, co jí právě řekl. Král Rudolf. Byl to upíří král poblíž Oakvale. Jeho království nebylo nijak zvlášť velké, ale bylo bohaté. Co proboha udělal, že ho chce Tajfun zabít?

„Takže ty chceš, abychom zemřeli?“ Otázka zněla jako plivanec. „Je to proti smlouvě! A jak se máme dostat dost blízko k upířímu králi, abychom ho zabili? Je to proto, že jsem tě jednou při našem prvním setkání nazvala Bobbym?“

„Ujišťuji tě, že není.“

Vyhodila ruce do vzduchu. „Tak proč? Co jsem udělala? Co udělal Stewie? Co jsme mohli udělat tak špatného, že nás chceš zabít?“

Tajfun si povzdechl.

„Nejen to, ale až Guinevere a Twister zjistí, že jsi nás poslal na smrt, taky z tebe nebudou mít radost. Takže si znepřátelíš jediné upíří spojence, které Bratrstvo má, a…“

„Uklidni se, kurva.“ Tajfun se na ni zadíval. „Máš dobrou hlavu na ramenou. Přestaň se chovat jako hysterka.“

Friedě se rozšířily nozdry. Oči se jí zúžily, ale zaťala čelist. Hysterická žena? Řekne jí, aby se vydala na sebevražednou misi, a pak ji nazve hysterkou, když je kvůli tomu rozrušená? A ne jen tak ledajaká sebevražedná mise, ale sebevražedná mise s někým, kdo ještě ani nebyl plnohodnotným členem Bratrstva! Stewart by se dokázal vypořádat s běžným bojem, ale jít do upířího hnízda?

„Už jsi klidná?“ Povytáhl na ni obočí.

Už jen ta otázka ji málem přiměla k tomu, aby se na něj vrhla a rozmáchla se, ale udržela se zpátky a pevně seděla na židli. „Moje otázka stále platí. Tohle je sebevražda. A bez ohledu na to, jak moc dokážeš popírat, že bys o našem zapojení věděl, faktem je, že se to Bratrstvu vrátí jako kousnutí do zadku. O co tady jde? To se ti nepodobá, abys s vaničkou vylil i dítě.“

„Nikdo nic nevylévá. Ty a Cyklon máte v tomhle nejlepší šance. Jste rychlí na nohou a rychlí v hlavě. A upřímně řečeno, to, že je Cyklon Guineveřin švagr, dává jemu i tobě největší šanci, že vás v případě neúspěchu budou držet jako rukojmí, a ne že vás rovnou zabijí.“

Chtěla se kvůli tomu rozzuřit. Chtěla mu říct, že to je vztah, na který si nemohou sáhnout. Držela však jazyk za zuby. Vybuchnout na Tajfuna, zvlášť když už odepsal její pocity v této věci, by nikomu nepomohlo.

„Rudolf plánuje něco velkého,“ pokračoval. „Nemůžu se s tebou podělit o všechny podrobnosti, ale ten útok na tvou posádku nastražil on. Chce vyvést upíry ze stínů, a když už ví, jak z nich udělat lidi, aby odolali slunečnímu světlu, experimentuje s nimi. Podle mých zdrojů je možná blízko k tomu, aby našel způsob, jak upírům zachovat všechny jejich schopnosti bez slabin. Je stejný jako většina upířích králů, protože si myslí, že by měli vládnout nám všem.“

Cítila, jak jí po zádech přeběhl mráz. Takhle smýšlejících upírů byla spousta. Napadlo ji, že to musí mít něco společného s tím, že musí zabíjet lidi, aby přežili. Něco se jim v mozku pokřivilo; jak by mohli přežít pocit viny, kdyby viděli lidi jako sobě rovné?

„Takže chceš, abychom ho se Stewartem zabili, než se k tomu dostane. Ale jestli to nechává zkoumat, neměli bychom jít po jeho vědcích?“

„On je jeho vědec. Má za sebou tuny školení a pořád má v hlavě poznámky. Je paranoidní, že mu je někdo ukradne a slávu mu sebere někdo jiný. Takže když ho zabiješ, skoncuješ s tou hrozbou.“

Frieda poklepala prsty o opěradlo křesla. Oči jí potemněly. V posledních několika letech to s upíry šlo nahoru a dolů. Zdálo se, že pokaždé, když se jim podařilo získat náskok před pijavicemi, shromáždily se zpět v jiném sektoru a všechno se znovu vyvedlo z normálu.

„Musíme to prostě vyřešit jednou provždy!“ zavrčela. Ruce se jí sevřely v pěst. „Nemůžeme pořád pobíhat jako bezhlavá kuřata a ucpávat jednu díru jen proto, aby se otevřely další dvě. Takhle to dál nejde.“

„V tom se shodneme.“ Tajfun se štípl do nosu. „A já na tom pracuju. Prozatím potřebuji, abys kontrolovala škody. Kdyby se lidé dozvěděli o upírech a měničích, nastal by naprostý chaos.“

To bylo zatraceně jisté. Frieda se zhroutila do křesla. Většina měničů sama o upírech nevěděla. Ti, kteří se to dozvěděli, většinou reagovali dost intenzivně, a to už byli jednou nohou ve světě paranormálních jevů. S lidmi? To bylo ještě horší. Jistě, jeden člověk sem, druhý tam, s tím se dokázali vyrovnat. Ale celá ta sada? To ani náhodou.

Což ji přivedlo k další myšlence. „Brad Duster. Můžeme věřit, že nic neřekne?“

„Budeme muset.“ Tajfunův hlas opět ztvrdl a on spustil ruku. „Protože to poslední, co teď potřebujeme, je zvýšená přítomnost policistů v naší cestě. Teď. Nechci vědět, jak plánuješ zabít Rudolfa. Chci, aby ses vrátila k Cyklonovi a vy dva to vyřešíte sami. Nepokaz to. Pokud to uděláš, nebudu ti moct pomoct.“

***

Trvalo tři dny, než Frieda a Stewart, kteří vedli intenzivní rozhovory v hotelových pokojích a parkovali na místech, kde se líbali, aby nevzbudili podezření, dali dohromady svůj plán. Frieda si přála, aby měli víc času, ale podle toho, co slyšela od Tajfuna, i ty tři dny byly příliš. Třetí den Danielovi řekli, že si udělají víkendový výlet s kempováním. Ten nad tím mávl rukou, zavrtěl hlavou a řekl jim, že jeho tátovi celá situace připadá divná, ale že je za ně rád.

Celý den a noc jeli do Oaksvale a pak se utábořili v lese. Ani jeden z nich nespal dobře, a tak se uvolňovali milováním až do svítání, kdy konečně oba na několik hodin usnuli. Když se probudili, nechali táborové vybavení na místě a vydali se na pěší túru do hor.

Když došli k bariéře oddělující území upírů od území Bratrstva, Frieda se zastavila a otočila se na Stewarta. „Tohle bude nepříjemné. Musíš si zachovat zdravý rozum.“

„Neboj se. Mám to pod kontrolou.“ Usmál se na ni, tím svým nafoukaným úsměvem, který ji tak uklidňoval, že mu ani nedokázala říct, aby nebyl nafoukaný.

Věděli, kde najdou vchod do podzemního království, štěrbinu ve stěně hory, která by byla nenápadná, nebýt naprosté tmy uvnitř. Protože neexistoval žádný dobrý způsob, jak Rudolfa vylákat z jeho království, jedinou možností, jak se k němu dostat, bylo vlézt do břicha bestie. Friedě se žaludek stočil do řady uzlů, když se natáhla po jeho ruce. Byla si naprosto jistá, že upíři už vědí, že jsou tady.

Ale odtud dál? Tohle měla být ta pravá zkouška. Ten plán byl šílený, to už věděla. Bylo pravděpodobné, že tohle nepřežijí. Jen doufala, že Rudolf bude natolik zvědavý, proč pár měničů vstoupilo do jeho království, že je nenechá hned zabít.

To jsou věci, které dělám pro Bratrstvo, pomyslela si chmurně. „Jsi připraven?“

Stewart přikývl a jeho výraz byl zachmuřený.

Narazila do jeho ramene svým a v naději, že mu rozjasní temný výraz na čele, zašeptala. „Přála bych si, abychom měli čas se ještě protáhnout, než tam půjdeme.“

Napětí ze Stewartova čela polevilo. S úsměvem se k ní otočil a natáhl se po její ruce. „Vážně? Kdybych to věděl, postavil bych tě ke každému stromu, který jsme viděli od chvíle, kdy jsme překročili tu zatracenou bariéru.“

Vybavil se jí obraz, jak se opírá o drsnou kůru. Dokázala si představit samu sebe, jak napůl sedí na nějakém rozvětveném místě, Stewart před ní klečí, zatímco její lesknoucí se partie jsou otevřené celému světu. Na té představě bylo něco přitažlivého, opravdu… V hrdle se jí začalo hromadit chichotání a rychle si nacpala pěst do úst, aby ho potlačila. Očima varovně blýskla ke Stewartovi, ale ten se jen usmál a naklonil se blíž.

„Nejdřív,“ zašeptal a přejel jí rukou po boku, „bych tě chvíli jen tak líbal. Strčil bych ti jazyk do pusy, a teprve když by ses začala pohupovat v bocích a mnout se proti mně, sundal bych ruce z tvých boků. Sáhl bych si na tvé tělo, vyzkoušel váhu každého měkkého prsu, než bych tě přitiskl k sobě a strhal z tebe všechno oblečení. Zachytil bych tvůj dech v ústech. Pak bych našel tvůj tep.“ Tu jí položil ruku na krk a dvěma prsty jí zatlačil na tep, který se už teď dost zrychloval. „A našel bych tvůj klitoris. Hladil bych ho do malého tvrdého zárodku, a pak, až bys vzdychala a sténala, bych…“

„Proč si myslíš, že bych tě tam nechala dojít bez mého vlastního přičinění?“ přerušila ho. Celé její tělo jako by hořelo a hlas měla zadýchaný. Nebýt možnosti, že je upír právě teď pozoruje z inkoustové tmy, navrhla by, aby hned teď našli strom. „Než bychom se k tomu dostali, strhala bych z tebe šaty sama.“

Stewart zabručel a pak zavrtěl hlavou. „Ne, pro tuhle fantazii ne. Nechápej mě špatně, líbí se mi, že přebíráš kontrolu. Opravdu se mi to líbí,“ mrkl, „ale jsou chvíle, kdy budu dominantní já. Samozřejmě jen do té míry, do jaké ti to bude příjemné, ale až tohle skončí, chci si trochu zařádit v BDSM.“

A jestli to skončí jejich smrtí? Frieda tu myšlenku zahnala. Prostě to budou muset přežít. Nic víc v tom nebylo. „Nikdy jsem BDSM nezkoušela. Nemůžu ale říct, že bych o tom čas od času nepřemýšlela… Asi jsem nikdy nenašla nikoho, komu bych věřila natolik, abych to s ním vyzkoušela…“

Jedna z jeho velkých, teplých a silných rukou jí sevřela tvář. Sklonil se k ní a přejížděl rty po její lícní kosti. „Tak to je rande.“

Znovu přikývla a zalapala po dechu. „Jo. Jakmile tohle skončí, seženeme si pouta, provazy a biče…“

„To zní dobře.“

Dlouho tam stáli a dívali se na sebe. Viděla mu na očích, že toho chce říct víc. I ona chtěla říct víc. Chtěla mu říct věci, které ještě nikdy nikomu neřekla. Že je její nejlepší přítel, že by se vzdala všeho, kdyby to znamenalo, že s ním může být navždy. Že její city jsou hluboké a opravdové už dlouho. Že kdyby byl ještě člověk, stejně by se už nedokázala držet zpátky.

„Já…“ Mohla mu říct, že ho miluje? Litovala by, kdyby to neudělala?

„Já vím. Já taky.“

Jejím tělem se rozlévalo teplo. Objala ho kolem krku a přitiskla se k němu tak blízko, že jejich oblečení se sotva zdálo být překážkou. Jejich ústa do sebe narazila s hladovou dravostí. Zuby o sebe cvakaly, jak Stewartovy ruce bloudily po celém jejím těle. Bylo jí jedno, jestli ji teď ve tmě pozoruje nějaký upír. Byli tu už dost dlouho na to, aby jich tu čekal celý houf. Bylo jí to jedno. Chtěla jen tenhle poslední polibek. Plný vášně a slov, která nedokázala vyslovit nahlas.

Když se konečně rozdělili, oba si hleděli do očí a dlouho se k sobě tiskli, než se od sebe vzdálili. Pak se, držíce se za ruce, ponořili do tmy.

Sluneční světlo rychle sláblo, když vstoupili do dlouhých tunelů. Obklopil je pach krve a shnilého ovoce a Frieda dýchala ústy, aby ho necítila. Srdce jí divoce bušilo v hrudi, zatímco se její oči marně snažily přizpůsobit naprosté černi. Kolem nich nebyl slyšet žádný zvuk, ne že by na tom záleželo. V téhle tmě viděli upíři stejně dobře jako ve dne a díky svým létacím schopnostem nemuseli vydávat žádný zvuk.

Když pokračovali dál, stiskla Stewartovi ruku pevněji. A nemohla si pomoct, ale přemýšlela, do čeho se to vlastně zapletli.