TP - EPILOG 1

Překlad: Marky

Kor.: Evička

Camila

O šest měsíců později

„JE DIVNÉ HO VIDĚT v tom dresu,“ řekla jsem a pohlédla na Warrenova dědečka, který seděl vedle mě a měl na sobě stejný dres.

„To je dres, pro který se narodil,“ odpověděl nevrle.

Zasmála jsem se nevrlému starci vedle mě. Po pár měsících, co jsem byla doma v New Yorku, jsem všechny překvapila tím, že jsem přišla do Winsoru se svou výpovědí. Nancy to nezaskočilo a nabídla mi, že mě nechá pracovat z domova. Řekla jsem, že mým domovem bude brzy Barcelona, ​​a ona trvala na tom, abych si stejně tu práci nechala. Alespoň dočasně, dokud nenajdu na práci něco jiného a ona nenajde náhradu. Warren byl touto zprávou šokován. A unesen. Zůstal věrný svému slovu a ani jednou se nevytasil se stěhováním, ale tu a tam jsem se vrátila domů na oběd a přistihla ho, jak přechází po obýváku, zatímco se dívá na hru. Kdykoli došlo ke špatné hře nebo minul branku, celá budova ho slyšela křičet. Myslela jsem, že se každou chvíli ponoří do televize a objeví se na druhé straně obrazovky.

Strávili jsme spoustu času s jeho mámou, která byla jednou z nejsladších žen, jaké jsem kdy potkala. Hodně mluvila o tom, že je fotbalová máma a je tak hrdá na Warrena, když se rozhodl přestěhovat k jejím rodičům do Barcelony, aby následoval své sny. „Kdo má ve čtrnácti tak velké sny?“ řekla se slzami v očích. Když nebyl poblíž, vyprávěla mi o vině, kterou nesla za to, že nedonutila Warrena a jeho otce k nápravě už dříve. „Snažila jsem se, ale oba jsou tak tvrdohlaví.“

Navzdory tomu, že jsem se cítila trochu provinile za to, že jsem Warrena tak dlouho držela mimo hřiště, část mě byla šťastná, že je v New Yorku a pryč od všeho, co přineslo jeho náročnou kariéru. Potřeboval čas, aby se uzdravil a byl se svou rodinou, zatímco oni truchlí. Stejně jako jsem potřebovala čas na uzdravení a úplné přijetí svého otce zpět do svého života. Byl nadšený, když jsem mu řekla, že se stěhujeme. Jen na chvíli, řekla jsem. Vrátíme se, než se naděješ. Nebyla jsem si jistá, jak dlouho to bude trvat, ale pokaždé, když dav během hry zakřičel War Zone a kamera zabrala můj obličej – díky čemuž jsem byla ještě víc v rozpacích – Warren vzhlédl na obrazovku a políbil mě. Pokaždé. A pokaždé jsem cítila, že taju o něco víc.

„Nic jsi nejedla,“ řekla jeho babička, když se k nám znovu připojila v apartmá.

„Jsem v pohodě.“

„Jsi si jistá?“ Její pohled klesl na můj žaludek.

Zasmála jsem se. Ještě jsem nebyla těhotná, ale to bylo všechno, o čem kdy mluvila. A jeho máma. A moje. A teď moje čerstvě těhotná sestra.

„Jsem si jistá,“ odpověděla jsem s úsměvem.

„Jen kontroluji,“ řekla. „Myslíš, že dnes dá gól?“

Starý muž utišil svou ženu. „Naštveš ho.“

Když byl Warren před cílem a dav začal skandovat jejich War Zone, War Zone, War Zone, vyskočila jsem ze sedadla, spojila ruce a tiše s nimi zpívala. Měla jsem srdce až v krku, když jsem ho sledovala, jak kličkuje doprava a uniká svému protivníkovi, pak doleva, a nakonec se dvěma chlapy po obou stranách vyskočil a kopl do něj.

Dav šílel. Srdce se mi rozbušilo, když jsem ho sledovala, jak běží po hřišti se zdviženýma rukama, když k němu přiběhli jeho spoluhráči a objímali ho. Široce jsem se usmála. Milovala jsem nový klub, dokonce i ten starý mě nakonec přijal a vítal mě s otevřenou náručí, když jsme se vrátili. Manželky byly milé, jejich děti byly rozkošné a jejich manželé ke mně měli takový respektu, že jsem si nemohla pomoct a milovala je také. Warren vzhlédl k místu, kde věděl, že sedíme, a poslal mi vzdušný polibek se slovy: „Ten byl pro tebe.“

Vrátila jsem mu polibek, i když jsem věděla, že mě nevidí. Široký úsměv na jeho tváři mě donutil přemýšlet, jestli to cítí.