ST - 5. kapitola

Překlad: Já

Kor.: Ona

Bram Windsor

Neměl bych to dopustit. Neměl bych si vytvářet další čas o samotě s Claudií v mém bytě. A rozhodně bych neměl sedět u jídelního stolu a zírat na její zadek, zatímco se mi třepotá po kuchyni.

Měl jsem. Měl bych. Měl jsem ji poslat domů hned, jak skončilo naše doučování. Mohl jsem říct, že už mám naplánovanou večeři. Kdybych byl chytřejší, udělal bych to. Ale já nejsem chytřejší. Jsem blbec, který si hraje s hořícím ohněm. A ten plamen má jméno.

Claudia Laine Bliss.

Drahý Bože. Džínové šortky, které má na sobě, jsou tak krátké, že jí z nich při předklonu vykukují půlky zadku. Což mě nutí přemýšlet, jaké má na sobě kalhotky. Chlapecké šortky? To si nemyslím. Bikiny? To asi ne. Dámské kalhotky? Možná. Tanga? Doufám, že ano.

Nebo možná vůbec nenosí kalhotky.

Svlékla se do bílého tílka, které měla na sobě pod tričkem. Říká, že nechce, aby jí ho zničila potřísněná omáčka na špagety. To zní jako legitimní důvod, proč si ho sundala, ale sakra, myslím, že nemá podprsenku. Přes tenkou látku vidím obrysy jejích bradavek.

To mě poser. Už jen tyhle myšlenky dokazují, že se jí dívám na prsa a zadek.

„Máš rád trochu česneku, nebo hodně?“

„Hodně.“

„Já taky.“ Claudia si přinese lžíci omáčky k ústům a foukne na ni. „Tajemství dobré masové omáčky, když už ji dobře okořeníš, je nechat ji aspoň hodinu vařit. Tahle potřebuje na vaření víc času, ale zkus ji a uvidíš, jestli má dost česneku i pro tebe.“

Otevřu a ona mi lžící vloží vzorek do úst. Kyselá. Pikantní. Česneková. Všechny správné chutě tančí tango s mými chuťovými pohárky. „Výborné.“

Palcem mi otře koutek úst a pak slízne omáčku z prstu. „Za hodinu to bude chutnat ještě líp.“

Svatá prostoto. Sakra. To bylo horké.

Mohl jsem si Claudii přitáhnout blíž. Zvednout ji a položit na stůl. Roztáhnout jí nohy od sebe a během několika vteřin mít ruku v jejích šortkách. Udělat ji tak silně, aby křičela moje jméno. Nechala by mě. Vím, že by to udělala.

Vsadím se, že nikdy neměla orgasmus. Alespoň ne opravdový. A už vůbec ne takový, který by si sama nepřivodila. Mluvím o takové rozkoši, při které by se chvěla zevnitř a zapomněla na své vlastní jméno.

„Co chceš dělat, zatímco budeme čekat, až se dodělá omáčka?“

Svléknout se a dělat špatné věci. „Vyhovuje mi, cokoli chceš.“

Sedne si na židli vedle mě a předkloní se, loket položený na stole, bradu opřenou o dlaň. „Nějakou dobu jsem ve tvém životě nebyla. Povídej mi o všech věcech, o které jsem přišla.“

V jejím hlase je slyšet bolest. V očích má smutek. Zajímá ji, jestli v mém srdci byla žena, zatímco jsme byli od sebe? Protože tam byla jen jedna. Ona.

Poslední dva měsíce byly matoucí. A osamělé. Nejosamělejší, jaké jsem kdy zažil.

Jediný čas, kdy mě nepohlcovaly myšlenky a představy o Claudii, byl ten, kdy jsem byl zahrabaný v práci. Vracet se každý večer domů do tohohle bytu je brutální. Nechává mou mysl otevřenou fantazírování o všem, co s ní nikdy nemůžu dělat.

„Není toho moc co říct. Celý den se trápím s čísly, pak přijdu domů do prázdného bytu, povečeřím sám a jdu spát.“ Zajímalo by mě, jestli pozná, že si dávám záležet, aby věděla, že v mém životě není žádná žena. „Je polovina daňové sezóny a já mám dlouhou pracovní dobu. Normální rozvrh budu mít až po šestnáctém dubnu.“

„Jak dlouho do noci každý večer pracuješ?“

„Ve všední dny jsem v kanceláři minimálně do osmi a druhý den ráno se tam vracím nejpozději v sedm. Nemám moc života mimo práci.“

„V pátek jsi nepracoval dlouho do noci.“

„Odešel jsem z kanceláře dřív kvůli svatební zkoušce.“ Musel jsem tam jít ve čtyři ráno, abych dohnal zameškané hodiny. To byla spousta legrace.

Povzdechla si. „Nemůžu po tobě chtít, abys mě doučoval po tolika hodinách práce. Je toho na tebe moc, než abys to zvládl.“

„Nežádáš mě o to. Já ti to nabízím. Jen potřebuju, abys přišla o něco později. V půl deváté, možná v devět, jestli to není moc pozdě.“

„To je v pořádku. A jestli chceš, můžu přijít dřív a uvařit ti večeři.“

Skoro každý večer jím z papírového sáčku. Už mě to přestává bavit. „To by se mi líbilo, jestli Staci a Shane nebudou mít problém s tím, že se učíš tak pozdě večer?“

„Mámě a tátovi to vadit nebude, protože to bude kvůli škole. Věří ti, že mi pomůžeš vylepšit známku. Chápou, že máš hodně práce, takže jim nebude vadit, když tu budu pozdě, když to bude nutné.“

Strávil jsem spoustu času úvahami o tom, co by Owen a River udělali, kdybych se Claud dotkl, ale odhadnout, jak by situaci zvládli Staci a Shane, je trochu obtížnější. Mnohokrát mi řekli, že mě berou jako dalšího syna, ale v žádném případě nevěřím, že by schvalovali myšlenky, které mám na jejich dceru.

„Se mnou se toho moc nestalo. A co ty?“

Claudia pokrčí rameny. „Vlastně nic. Jen škola.“

Chci vědět, co se dělo i v jejím životě. Ale co chci opravdu vědět, je, jestli chodí na rande. „Brzy bude ples.“

„Je to za dva týdny.“

„Kdo je ten šťastný kluk, který tě vezme s sebou?“ Nasadím pokerový výraz, aby neviděla, že reaguju tak či onak.

„Nemám rande.“

Hodná holka. Přesně v tuhle odpověď jsem doufal. „Jsem si jistý, že to není proto, že by tě nikdo nepožádal.“

„Nevím nic o tom, že by mě někdo požádal, ale pár kluků mě pozvalo.“

A zaručuji, že ani jeden z nich by se k ní nechoval tak dobře jako já, kdybych dostal příležitost. „Kolik se jich ptalo?“

„Sedm.“

Překvapuje mě, že to číslo není vyšší. „To je víc než pár.“

„Na tom nezáleží. Žádný z nich není ten, kterého chci.“

Ten, kterého chci. Mluví o mně? Můj instinkt říká, že ano, ale na tom nezáleží. I když je o dva měsíce blíž osmnáctinám, pořád se o tom nemůžeme bavit.

„Co uděláš s tím rande?“ zeptám se.

„Nejspíš půjdu s Oscarem. Ten taky nemá rande.“

Znám ho. Drobný štíhlý kluk, který bydlí v ulici vedle Claudie. Když jsme byli mladší, chodil si k nám trochu hrát. Je to jeden z mála kluků, kterým bych věřil, že ji doprovodí a nic nezkusí. „Oscar je dobrá volba.“

„Je to dobrá druhá volba.“ Claudia přejíždí rukou po stole a dotýká se konečky prstů mých. „Moje první volba bys byl ty. Vždycky jsi to byl ty.“

Dívám se, jak se její prsty proplétají s mými, a vím, že bych se měl odtáhnout, ale neudělám to. Nemůžu. Příliš se mi líbí pocit její kůže na mé, než abych přerušil náš kontakt.

„Owen a River se ke mně nikdy nechovali tak jako ty. Vždycky jsi byl milý… ohleduplný… trpělivý. Nepamatuji si, že bys někdy naprosto nevnímal mé pocity. Dával jsi mi přednost před vším ostatním, včetně sebe. My dva sdílíme něco jiného – velmi zvláštní pouto, které podle mě většina lidí s jiným člověkem nikdy nezažije. Jako by nemělo začátek ani konec. Prostě existuje.“

Owen a River se vždycky starali o jiné věci, ale já si nepamatuju, kdy jsem necítil potřebu Claudii chránit. Vždycky jsem ji jedním okem sledoval. Držet ji u sebe a zároveň ji držet v bezpečné vzdálenosti. Jak jsem stárl, říkal jsem si, že se mnou musí být něco strašně špatně. Pro dítě mého věku nebylo přirozené cítit to, co jsem cítil k někomu o tolik mladšímu. Čím jsem byl starší, tím víc jsem se distancoval. Ale nepomohlo to. Ta dívka byla pořád v mé hlavě a srdci.

Stisknu její prsty a pomalu se nadechnu. To, co se chystám udělat, je nevhodné. Vím, že je, a přesto se nedokážu zastavit, abych nevyznal své skutečné city. „Vždycky jsem to cítil taky – potřebu starat se o tebe a chránit tě před újmou, dělat tě šťastnou… milovat tě.“

„Co se to tu kurva děje?“

Claudia a já sebou při zvuku Riverova hlasu trhneme a naše ruce se okamžitě rozdělí. „Co to kurva je, Rivere? Copak nevíš, jak se klepe?“

„Nemyslel jsem si, že to potřebuju, ty zatracenej úchyle.“ River mě strčí do ramen tak silně, že se jídelní židle i se mnou převrátí dozadu. Stojí nade mnou a prstem mi míří do obličeje. „Owen tě zabije, jestli to neudělám první.“

Nedokážu nic říct. Nemám se jak bránit.

„Páni.“ Claudia se vrhne mezi nás a položí Riverovi ruku na hruď. „Uklidni se.“

„K čertu, že se uklidním.“

„Na tom, co jsi viděl a slyšel, nic nebylo. Bram mi pomáhal s textem do divadelní hry.“

River se zasměje a přejede si rukou po tváři. „No, sakra. To, co jste si říkali, znělo opravdově.“

Claudia se podívá na mě a pak zpátky na Rivera. „Mělo to znít opravdově. Tomu se říká herectví.“

„Do prdele. Myslel jsem… no, asi víš, co jsem si myslel.“ Nabídne mi ruku, aby mi pomohl vstát z podlahy. „Promiň, chlape. Úplně jsem tu situaci špatně odhadl.“

Na jeho reakci není nic překvapivého. „Nedělej si s tím starosti.“

„Ne, připadám si jako úplný blbec. Vím, že by sis nezačínal se sedmnáctiletou sestrou svého nejlepšího kamaráda.“

Claudia zasténá. „Uf, uvědomuješ si, že mi za chvíli bude osmnáct?“

„No, ještě ti není, takže je pořád mým úkolem na tebe dávat pozor.“

River si vážně myslí, že je jeho prací starat se o Claudii? To je ale zasranej vtip. Přísahám Bohu, že mě stojí veškerou sebekontrolu, abych mu neřekla, že kecá.

Claud sbírá rozházené papíry, které se tu a tam rozsypaly během mé potyčky s Riverem. „Myslela jsem, že už budete s Owenem na cestě zpátky do Chattanoogy.“

„Už jsme se chystali odjet. Owen se chtěl jen zastavit a podívat se, jak jde doučování, když jsi ještě nepřišla domů.“

„Skončili jsme před chvílí, ale rozhodla jsem se zůstat a uvařit Bramovi večeři, protože byl tak hodný, že strávil velkou část dne mým doučováním.“

„Odkdy vaříš?“

Claudia se ušklíbne. „Začala jsem se o to zajímat před několika měsíci.“

„Jsi v tom dobrá?“

Zvedne vršek zakrývající masovou omáčku a kuchyni zaplaví vůně. „Myslím, že mi to jde velmi dobře.“

Dívá se jí přes rameno, jak míchá omáčku. „Sakra, to vypadá dobře. Možná budeme muset zůstat na večeři.“

„Jestli chceš, tak můžeš. Udělala jsem toho dost.“

No, sakra. Tady jsou moje zbytky. „Nepotřebuješ vyrazit na cestu zpátky do školy?“

„Víš, že na jídlo máme vždycky čas. Ledaže byste vy dva nechtěli, abychom vás rušili.“

River musí mlčet o tom, co viděl, než přijde Owen a zaslechne to. „Nech toho, Rivere.“

„Buď v klidu. Dělal jsem si legraci. Ale vážně, buď ráda, že Owen neviděl tvou zkoušku. Ten by se z toho posral.“

Věř mi, já to vím. „Kde je Owen?“

„Sakra. Vybuchl jsem, když jsem zaslechl tu zkoušku, a zapomněl jsem říct, co se děje venku. Owen cestou dovnitř narazil na nějakou holku. A ne jen tak ledajakou. Je to ta holka, která byla s tou holkou.“

Claudii se zkřiví každý sval ve tváři. „To, co jsi právě řekl, nedává ani trochu smysl.“

„Dává a Bram přesně ví, o kom mluvím.“

„O té dívce s… tou holkou. Svatá prostoto. Do prdele.“

„Já vím.“

„Mohli byste přestat mluvit v šifrách a říct mi, co se to sakra děje?“

„Přetoč se asi tři roky zpátky. Měli jsme v bytě večírek na rozloučenou. Přišla jedna z mých spolužaček a přivedla s sebou kamarádku z jiné vysoké školy. Owen a ta kamarádka si padli do oka a strávili spolu noc.“

„A teď se snaží dát dohromady s její kamarádkou? Fuj… je to takovej hnusnej pinďour.“

„Tak to není. Ta holka, se kterou strávil noc, se mu fakt líbila, ale do rána zmizela. Nedostal její číslo a netuší, proč beze slova zmizela. Poslední tři roky šílí, když se ji snaží najít.“

„To zní jako skutečný příběh o Popelce. Ale nechápu, proč ji nehledal na internetu. Přijde mi to jako nejlogičtější věc, kterou by mohl udělat.“

„To by bylo ideální, kdyby znal její příjmení nebo věděl, odkud je. Moje spolužačka Kelly mu nechtěla dát žádné informace o své kamarádce, když se to stalo před třemi lety. Doufá, že ji přesvědčí, aby mu něco řekla, když už je to tak dlouho. Cokoli, co by mu pomohlo ji najít.“

„Ta holka je ta, která utekla. Doslova. Je to romantické a zároveň smutné.“

„Ani nemusíš být romantický typ, aby ti bylo Owena líto.“

Claudia si položí ruku na srdce a povzdechne si. „To jsem netušila. Sakra, je mi bratra líto.“

„No, doufejme, že už je to dost dlouho na to, aby Kelly přestala zatajovat informace o té dívce.“ River se odlepí od okna. „Ale podle toho, co můžu říct, se věci nevyvíjejí dobře.“

Všichni sebou trhneme, když se zabouchnou vchodové dveře. „Týhle zasraný sračce neuvěříš. O tři zatracený roky později a ta mrcha mi pořád nechce o Arden nic říct.“

Owen má vytřeštěné oči a vypadá, že je připravený se na nás vrhnout. Instinkt mi bez přemýšlení velí, abych se postavil mezi něj a Claudii. „Jaký měla důvod tentokrát?“

Owen přechází po podlaze. „To samé. Prý si Arden myslela, že jsem kokot, a už mě nikdy nechce vidět. Nevěřím, že to řekla. Ani na minutu.“

„Možná má Kelly vůči tobě nějakou vendetu. Holky dokážou být pomstychtivé. Možná se s tebou chtěla dát dohromady a je naštvaná, protože jsi dal přednost její kamarádce před ní. Zhrzené ženy mají dlouhou paměť.“ Claudiina teorie není nepravděpodobná. Některé ženy dělají šílené věci, když jsou odmítnuty.

„Nic z toho nedává smysl. Bylo nám spolu úžasně. Skvěle jsme si rozuměli. Dokonce jsme z večírku odešli do mého pokoje, abychom si mohli povídat, aniž by nás někdo vyrušoval. Povídali jsme si a smáli se celé hodiny.“

„Myslím, že je možná načase zvážit, že se jí prostě nelíbíš tak, jak sis myslel.“ River si musí dávat pozor na to, co Owenovi v této nestálé chvíli říká.

„Ani náhodou. První půlku noci jsme si povídali a zbytek šukali. Ta holka se ze mě udělala nejmíň třikrát. Věř mi, když říkám, že byla do mě a do všeho, co jsem jí dělal, zažraná. A to pořádně.“

Claudia si zakryje uši. „Fuj, fuj, fuj. Jsem tvoje sestra. Nemůžeš o tom přede mnou mluvit.“

„Promiň, sestřičko. Neměl jsem to říkat, abys to slyšel, ale jsem zatraceně frustrovaný.“

„Je vidět, jak moc ti na té dívce záleží. Můžu pro tebe něco udělat, aby se to zlepšilo?“

„Ne, jen se chci vrátit do bytu a vyspat se.“

„V žádném případě neodejdeme dřív, než si dám špagety.“ River umí být někdy pěkný kretén.

„O jídlo se vůbec nestarám. Vezmi si to s sebou.“

„Můžu si nějaké vzít s sebou, Claud?“

„Nudle jsem ještě neuvařila, ale přibalím ti masovou omáčku. Stačí, když si uvaříš nudle.“

Owen se zasměje. „Očividně jsi nikdy neviděla jeho nedostatek dovedností v kuchyni.“

„O své schopnosti v kuchyni se nebojím.“ River udělá nějaký pohyb jako náraz a mlasknutí. „Ložnice je místo, kde záleží na mých odborných znalostech.“

„Zase to fuj.“ Claudia drží přikrytou misku. „Dala jsem tam dost pro vás oba, kdybyste dostali hlad.“

„Díky, ségra.“ Owen k ní přistoupí a políbí ji na čelo. „Vážím si toho.“

Owen a River odcházejí a my jsme zase sami. Nejsem si jistý, kam se posuneme, ale jednou věcí jsem si jistá.

Zamykám vchodové dveře.