TP - 38. kapitola

Překlad: Marky

Kor.: Evička

Warren

POŽÁDAL JSEM, ANTOINE, aby kontroloval Camilu – tím nejstrašidelnějším a nejpronásledovatelnějším způsobem, jakým dokázal – a ty zprávy neudělaly nic, aby zmírnily mou už tak špatnou náladu. Viděl ji třikrát a vždycky byla s Quinnem.

„Drželi se za ruce? Líbali se?“ Zeptal jsem se.

„Ne. Jen si povídali.“

„Dotýkal se jí?“ zeptal jsem se se skřípěním zubů. Potřeboval jsem přestat klást otázky, na které jsem ve skutečnosti nechtěl odpovědi, ale nemohl jsem. Potřeboval jsem to vědět.

„Měl svou paži kolem jejích ramen.“

Kousl jsem se do jazyka tak silně, že jsem ochutnal železo. Nemohl jsem setřást obrazy, které mi probleskovaly hlavou. Jediné, co jsem dělal, bylo myslet na ni, snít o ní, přál jsem si, aby zvedla telefon, když jí zavolám nebo odpoví na jednu z mých SMS. I když moje jméno vyřvávali na stadionu, nedokázal jsem přehlušit myšlenky na ni. Nějak jsem se soustředil na hru. Kopání míče směrem k bráně, když na mě přišel, protlačování se přes protihráče, přihrávání spoluhráčům, běhání. Připravoval jsem se na pokutový kop, stál jsem s míčem pod jednou nohou a díval se na bránu. Často během hry to byl jediný okamžik, kdy jsem si musel vyčistit mysl, a dnes tomu nebylo jinak.

Když jsem tam stál, chvíli jsem se rozhlížel po všech těch červených dresech a poslouchal, jak všichni lidé křičí jednotný chorál, který vymysleli během mé první sezóny: „War Zone! War Zone!“ Muži chtěli být mnou, děti předstíraly, že jsou já, a ženy chtěly být se mnou. Za normálních okolností jsem měl povznášející pocit. Dnes jsem se cítil prázdný. Žena, kterou jsem chtěl, ta, kterou jsem stále považoval za svou, byla v jiné zemi, trávila čas s jiným mužem, a i když to pro ni mohlo být neromantické, věděl jsem, že jen čeká na správný okamžik, jeho tah. Co by se stalo, kdyby to udělal? Ztratil bych ji nadobro? Zhluboka jsem se nadechl a znovu postavil míč před sebe. Kopl jsem do něj takovou silou, jakou jsem měl, a vložil do toho všechen svůj hněv.

Dav šílel. Spoluhráči ke mně přiběhli s křikem a jásotem.

A já tam jen tak stál a čekal, až mnou projede pocit nadšení, který normálně přicházel s adrenalinem. Ale ten nikdy nepřišel.