TP - 28. kapitola

Překlad: Marky

Kor.: Evička

Camila

BYLA JSEM V MANCHESTERU dvacet čtyři hodin a měla Warrena jen pro sebe, když jsme se včera v noci vrátili zpátky z večeře. Ráno se probudil přede mnou a nechal mi vzkaz s poznámkou, že musí na schůzku a brzy se vrátí. Měla bych si dělat starosti o jídlo, nebýt obrovského množství věcí, které mi byly doručeny kolem oběda. Bylo to promyšlené a krásné, ale když jsem seděla u dlouhého jídelního stolu, kde kuchaři připravovali jídlo, cítila jsem špetku osamělosti.

Když se konečně vrátil domů, hodinu telefonoval, než se mnou mohl normálně konverzovat, a netrvalo dlouho, než dostal další hovor, který ho znovu zaměstnal. Zdálo se, že ten muž nemůže získat ani minutu pro sebe. Seděla jsem v jeho kině, zachumlaná pod dekou, když jsem ho slyšela zavěsit telefon a zavolat na mě. Listovala jsem almanachem filmových titulů, když vešel do pokoje a lehl si do plyšového křesla vedle mě.

„Vypadáš unaveně,“ řekla jsem, dívajíc se na něj.

„To jsem. Moc unavený a za hodinu mám schůzku,“ řekl, zavřel oči a houpal se na židli sem a tam.

Ramena mi poklesla. Obrátila jsem svou pozornost zpět na obrazovku před námi. Nebylo to tak, že bych mohla očekávat, že změní svůj život kvůli mé ubohé návštěvě, ale očekávala jsem trochu více pozornosti. Když jsem se na něj znovu podívala, usnul. Vypadal tak nádherně s jeho baculatými, lehce pootevřenými rty a klidným výrazem ve tváři, že jsem se nedokázala přinutit zůstat dlouho naštvaná. Nechala jsem ho ještě pár minut spát, než jsem s ním zatřásla, aby se probral.

„Jestli chceš stihnout tu schůzku včas, musíš se jít připravit,“ řekla jsem.

Rozespale přikývl, vstal a protáhl se. Pak se otočil a naklonil nade mě, položil ruce po obou stranách mého křesla a podíval se mi do očí.

„Vrátím se v devět třicet. Do té doby buď připravená. Vezmu tě ven,“ řekl a přitiskl své rty na ty moje.

„Co bych si měla vzít na sebe?“

„Cokoliv chceš. Dnes večer bude chladno, takže džíny budou v pohodě.“

„Elegantní džíny nebo neformální džíny?“

Zasmál se a znovu mě políbil, než se postavil. „Elegantní džíny.“

Povzdechla jsem si a hodila se zpátky na pohovku, srdce mi poskočilo, když odcházel. Usnula jsem sledováním Amelie, a když jsem se úplně dezorientovaná probudila, vypnula jsem to a sprintovala nahoru. Osprchovala jsem se, oblékla, nalíčila, upravila si vlasy a pak se ještě jednou prošla po domě. Jeho dům byl obrovský. Příliš masivní na to, aby v něm bydlel jeden člověk, se širokými chodbami a dostatkem obytných prostor, které jsem viděla jen v epizodách MTV Cribs (americká televizní show). Napadlo mě jít ven, ale rozmyslela jsem si to. Kdyby se Warren vrátil domů a nemohl mě najít, zbláznil by se. Nakonec, poté co jsem byla unavená z pochodování, jsem se vrátila do hlavní ložnice a zavolala sestře.

„Nepoužíváš telefonní kartu?“ zeptala se šokovaně.

Protočila jsem oči. „Moc vtipné.“

„Co je? Jsem překvapena.“

Podívala jsem se na obrazovku telefonu. „Protože odmítáš dostat iPhone a já plýtvám roamingem, máš pět minut, takže mluv o něčem skutečném a přestaň plýtvat mým časem.“

Zasmála se. „Dobře. Včera večer přišel táta. Šlo to dobře. Má Adama rád. Adam ho má rád. Johnny je pořád velký debil. Nazval mě hispánskou verzí Marthy Stewartové.“

„Takže v podstatě Doña Florinda.“

Vanessa se hlasitě zasmála. „Opravdu tě nenávidím, že to říkáš. Kdy se zase vrátíš?“

„Za dva dny.“

„Bavíš se? Vsadím se, že Warren je u vytržení, že jsi tam.“

Přemýšlela jsem o tom celý den, zatímco jsem byla sama doma a bezcílně se procházela. Ani jsem se nemohla zaměstnat úklidem, protože všechno bylo neposkvrněné. Chci říct, ten chlap byl sotva doma. Myslím, že to bylo to tajemství udržování čistých podlah a úhledných skříní. Rozhlédla jsem se a povzdechla si, přejíc si, aby tu byl, taky jsem přemýšlela, jestli je opravdu šťastný, že tu jsem, nebo jestli si začínal uvědomovat, že to byla chyba, když mě sem přivedl.

„Je dost zaneprázdněný. Ani nevím.“

„Nevíš co?“ zeptala se. Prakticky jsem viděla její zamračení. „Co se děje?“

„Ta věc mezi jím a mnou nikdy nebude fungovat,“ zašeptala jsem, zatímco jsem se dívala na tmavě šedé stěny jeho velké ložnice.

„Proč to říkáš? Očividně je do tebe opravdu zamilovaný, když tě tam pozval a podívej se, jak mu bylo v mámině domě. Přestaň být pesimistická.“

„Nechci být pesimistická. Tohle je skutečný život. Je to tu tak osamělé. Tak moc, hodně osamělé,“ řekla jsem a cítila, jak se mi v očích hromadí slzy.

Dlouho mlčela a nakonec vydechla. „Omlouvám se. Potkala jsi někoho z jeho přátel?“

„To jo. Jsou příjemní. Jejich manželky… už ne tak moc.“

„Opravdu?“

„No, jen dvě nebo tři jsou zlé, zbytek se zdá být v pohodě. To však není to, co mě štve.“

„Co tě štve?“

Ramena mi poklesla. „Pořád je zaneprázdněný. Byla jsem víc sama, než s ním, což je v pořádku, chápu to, přišel sem pracovat a já to chápu, ale proč mě žádal, abych přijela? Proč mě sem přivedl? A pak…“

„A pak?“

„Je to blbost.“

„Prostě to řekni.“

„Já ti ani nevím. Jako by Warren, kterého znají jeho přátelé a Warren, kterého znám já, byl úplně někdo jiný.“

„Chová se jinak?“

„Ne. Chová se stejně,“ řeknu. „Je to tím způsobem, jakým ho popisují… já nevím. Prostě nevím. Jako nějaké snobské bohaté děcko.“

„Hmm…“

„Ne. Ty víš, že takový není.“

„Hmm…“

Znovu jsem se podívala na obrazovku svého telefonu.

„Do hajzlu. Čas vypršel. Musím jít, Vee. Pozdrav všechny a řekni mámě, že nepiju vodu.“

Zasmála se. „Jsi ve Spojeném království, ne v Dominikánské republice, ty idiote.“

„No, jsem jen opatrná.“

„Mám tě ráda. Brzy se uvidíme a bav se. I když budeš muset jít ven a prozkoumat to tam bez něj, udělej to, Broskvičko. Možná zjistíš, že je to tam super a bude to skvělé, až se tam zase vrátíš a znovu ho uvidíš. Kdo ví, možná se budeme muset všichni brzy přestěhovat do Anglie.“

Usmála jsem se tomu. „Taky tě mám ráda. Brzy se uvidíme.“

Z jedné hodiny se staly dvě. Nakonec jsem mu poslala SMS. K čertu s daty, nemohla jsem tam jen tak sedět, aniž bych věděla, jaký je stav našeho rande. Šlo o to, že moje textovka neodešla. Do prdele. Do prdele. Do prdele. Měla jsem zavolat mobilní společnosti a dát jim vědět, že pojedu do zahraničí? Zasténala jsem a vrhla se zpátky na postel. To byly věci, na které dobře zcestovalí lidé znali odpověď.

Nakonec jsem usnula a s trhnutím se probudila. Zamrkala jsem a zívla, když jsem se posadila na posteli, stále na podpatcích, v džínách a roztomilém černém trikotu, který jsem si koupila na cestu. Když jsem usnula, v místnosti stále svítilo světlo, ale teď byla úplná tma. Otočila jsem se a podívala se na čas na nočním stolku. Bylo dvanáct třináct. Sundala jsem si podpatky a odhodila je stranou, než jsem vstala z postele a vydala se hledat Warrena.

Sešla jsem dolů do obývacího pokoje, kde bylo rozsvíceno, v očekávání, že ho tam najdu, ale byl prázdný. Kuchyně, jeho kancelář, herna, kinosál, všechno bylo prázdné. Cožpak se nevrátil? Ta myšlenka přišla s vlnou hněvu. Opravdu mě tady nechal? Zakručelo mi v žaludku, a tak jsem zamířila do kuchyně sníst sýr a hrozny, které jsem si předtím odložila. Tehdy jsem uviděla venku rozsvícená světla.

Studený vítr mě silně zasáhl, když jsem vyšla ven a zavřela za sebou dveře. Objala jsem se rukama a vydala se ke světlům. Když jsem se přiblížila, uvědomila jsem si, že je to fotbalové hřiště, a viděla Warrena, jak balancuje s míčem na špičce své nohy. Očividně se vrátil domů a v určitém okamžiku se převlékl, aniž by se mě obtěžoval vzbudit, abych mohla udělat totéž. Měl na sobě tepláky a tričko s dlouhým rukávem s číslem deset na zádech, když míč vykopl a chytil ho oběma rukama. Na okamžik se na něj díval, jako by to byla nějaká křišťálová koule, která by odpovídala na jeho otázky.

Pak stejně rychle jeho trans skončil, hodil míč zpět na zem a začal ho kopat na druhou stranu hřiště. Jeho pohyby byly pomalé, ladné, skoro jako krasobruslař na kluzišti, když přecházel z jedné strany hřiště na druhou. Jeho pohled byl přitom upřený na cíl před sebou. To mě přimělo k zamyšlení, jestli si představoval, že hraje skutečnou hru proti skutečným soupeřům. Jeho výraz byl vyrovnaný, když se díval na síť a na míči předváděl fantastickou práci nohou. A možná to bylo proto, že to byl on, nebo protože jsem nevěděla o fotbale nic, ale rozhodně na mě udělal dojem.

Tiše jsem přešla skrz dvorek a snažila se potlačit zachvění pokaždé, když moje bosé nohy dopadly na studený trávník pode mnou. Jakmile jsem došla k postranní čáře, pomalu jsem se posadila a nespouštěla z něj oči, i když ke mně stál zády a nevšiml si, že tam jsem. Možná to bylo chladným větrem nebo klidem a mírem, nebo že jsme byli zase jen my dva, ale zdálo se, že se můj hněv trochu rozplynul, zatímco jsem tam seděla a sledovala ho. Oběma nohama vykopl míč za sebe, který nějak skončil před ním. Zvedl koleno těsně předtím, než dopadl, odrazil ho nahoru, pak ho nechal spadnout na špičku nohy a kopl do něj. Vytřeštila jsem oči.

Cvičil stejný pohyb jednou, dvakrát, třikrát a pokaždé to zabil. Zavrtěla jsem hlavou v úžasu. Všiml si mě, až když začal utíkat k protějšímu cíli, a když to udělal, zastavil se ve svých stopách, zatímco se míč pomalu odkutálel mimo jeho dosah. Vytáhl si lem košile a otřel si obličej, když ke mně přecházel, díky čemuž jsem měla peep show. Šel doprava, vytáhl dvě láhve vody z chladničky a jednu vypil, zatímco ke mně přešel. Rozdrtil ji v ruce a odhodil stranou, když se s těžkým povzdechem posadil přede mě.

„Jak dlouho jsi tady venku?“ zeptal se, natáhl se po mých bosých nohou a položil si je do klína.

„Chvíli.“

„Mrznou ti nohy,“ řekl a jemně je masíroval. Zavřela jsem oči a cítila, jak se uvolňuji.

„Jsem na tebe naštvaná.“

Warrenovy ruce ustaly v pohybu. Otevřela jsem oči a setkala se s jeho zamračeným pohledem. Ztěžka si povzdechl, rukou si prohrábl vlasy, než se pohnul vpřed, roztáhnul nohy od sebe a zvedl mě, aby mě položil na sebe. Ten pohyb způsobil, že se mé nohy obtočily kolem jeho pasu a já položila ruce po obou stranách jeho ramen, abych se nepřevrátila.

„Proč zlato?“ zeptal se líbající mě na rty, na tvář a na čelist.

„Řekl jsi mi, že se za pár hodin vrátíš, tak jsem se oblékla, nalíčila a pak…nic.“ Pátrala jsem v jeho očích.

„Budu upřímný.“ Zavřel oči a vydechl, než se na mě znovu podíval. „Zapomněl jsem, že jsi tam nahoře.“

„Tys…“ Začala jsem, ale chvíli mi trvalo, než jsem polkla a obrnila se. „Zapomněl jsi, že jsem tady?“ Znovu jsem se odmlčela, tentokrát jsem nedokázala skrýt svou frustraci. „Dala jsem si sedmihodinovku, díky které jsem měla červené oči, vyzvedl mě úplně cizí člověk, který se ani nepokusil schovat, že je nerad, že mě vidí, pak jsem se musela vyrovnat s nějakými hloupými děvkami, které se chovaly, jako by byly lepší než já, která sem za tebou přijela na pár dní… a tys zapomněl, že jsem tady?“

Trhl sebou. „Já vím. Omlouvám se.“

Zavrtěla jsem hlavou a odvrátila pohled, spouštějíc ruce z jeho ramen, abych si je zkřížila před sebou, zatímco jsem se dívala na hřiště.

„Je mi to líto“ Naklonil se ke mně a položil mi ústa na krk. „Prosím, nezlob se na mě,“ řekl hlasem šeptajícím u mého ucha.

Protočila jsem panenky, ačkoli mě nemohl vidět, když jsem měl obličej zabořený do mého krku. Pomalu se pohnul, světlé vlasy na jeho tváři mě lechtaly po zádech, ale přesto jsem se odmítla pohnout. Zlehounka mě políbil na klíční kost a polibky s otevřenými ústy posouval po mém krku po čelisti, až se dostal k mému uchu. Zavřela jsem oči a snažila se ignorovat způsob, jakým se mi zrychlil dech, a srdce mi kleslo do žaludku.

„Opravdu se omlouvám, zlato.“ Jeho hlas byl chraplavým šepotem v mém uchu. „Nevím, jaké to je, když na mě někdo čeká.“

„A já nevím, jaké to je cestovat tisíce mil jen proto, abych někoho na pár dní viděla,“ zašeptala jsem. „Ale přijela jsem. Kvůli tobě.“

Naše oči se krátce setkaly a v těch jeho jsem viděla záblesk bolesti, kterému jsem nerozuměla a ani jsem neměla čas se na to zeptat, protože jeho rty narazily na moje. Hluboce mě políbil, jeho jazyk mi vzal část mých pochybností a nahradil je vlnou touhy. Jeho paže kolem mě kroužila, když se přesunul na kolena, pokládajíc mě na záda, zatímco se vznášel nade mnou. Naše oči se setkaly, když si svlékl košili. Můj pohled ho na chvíli opustil, aby obdivoval jeho tetování, piercing na bradavkách, jeho úplně vypracované tělo.

„Je ti zima?“ zašeptal. Zavrtěla jsem hlavou, hlava se mi točila z toho, jak se na mě díval. Spustil ruku ke knoflíku mých džínů. „Chci tě nahou.“

„Tak mě svlékni,“ zašeptala jsem zpět.

Jeho žhavý pohled pomalu přejížděl podél mého těla, zatímco mi svlékal džíny a trikot, který jsem měla na sobě. Jeho ruce doputovaly po mých lýtkách až ke stehnům, mačkajíc je, než se dostaly až ke spodní části trikotu. Rozepnul knoflíky a přetáhl mi ho přes hlavu, jeho hruď se roztáhla těžkými nádechy, zatímco přijímal mou nahotu. Rty se mu mírně pootevřely.

„Jsi ta nejdokonalejší věc, jakou jsem kdy viděl.“

„Já?“ řekla jsem s úsměvem. „Díval ses v poslední době do zrcadla?“

Sklonil se nade mě, svou tvrdou hrudí se přitiskl k mým měkkým ňadrům, když se jeho rty setkaly s mými v jemném, malátném polibku. Přerušil polibek a rychle se svlékl, odhodil kusy oblečení stranou, aniž by se obtěžoval podívat, kam spadly, a byl zpátky nade mnou, znovu mě líbal, ruce mi zapletl do vlasů na zátylku a jeho jazyk tančil spolu s mým.

Přitiskla jsem se k němu a zasténala při pocitu jeho velké erekce, která se zarývala do mého břicha, když se proti mně houpal. Jeho rty si razily cestu po mém těle, k mému levému prsu, jeho jazyk kroužil a tahal. Jedna z jeho rukou si razila cestu po mém boku, zaryla se do masa mého stehna, když mi odtáhl nohy od sebe, aby mi dal ruku mezi nohy, hladil mě a zkoumal. Zasténala jsem jeho jméno a popadla ho za vlasy silou, která ho přiměla se na mě podívat.

„Nemám kondom,“ zašeptal.

„Je mi to jedno.“ Věděl, že beru prášky. Viděl mě je si brát každé ráno, co jsem tu byla, a komentoval to, a i když jsem znala jeho dosavadní výsledky u žen, zajímaly mě jen dvě věci: že je čistý a že potřebuji, aby byl okamžitě ve mě. Zhoupla jsem se proti ruce, kterou měl mezi mýma nohama, a zasténala.

„Warrene.“

„Ty mě zabiješ, holčičko,“ řekl a zasténal na mém druhém prsu. Znovu se na mě narovnal a já polkl skrz zalapání po dechu, když špička jeho erekce sklouzla po mých hladkých záhybech. „Budeš moje zkurvená smrt.“

Chtěla jsem mu říct, že ten pocit je vzájemný, ale nedokázala jsem včas najít svůj hlas, než do mě úplně vklouzl. Hlasitě jsem zalapala po dechu a záda se mi prohnula. Zašeptané: „Warrene,“ mi uniklo, když se začal pomalu pohybovat, dávajíc mi dech a zase ho odvádějíc s každým hlubokým přírazem. Naše pohledy se setkaly a uzavřely a on sklopil rty, aby mě ještě jednou políbil, pak na mou tvář a nos. Jednou se otřel nosem o můj, než znovu přenesl svou váhu na ruce, zatímco pokračoval v narážení a díval se na mě, jeho rty se pootevřely, když se na mě díval s obdivem, který jsem si zvykla vidět v jeho očích, když se na mě díval. Zvedl mou ruku a položil si ji na své rychle tlukoucí srdce.

„Nic není lepší než tohle,“ řekl a zasténal, když jsem zvedla boky, setkávajíc se s jeho přírazem, což způsobilo, že se ponořil hlouběji. Na vteřinu jsem zadržela dech, zatímco jsem nechala své tělo zvyknout si na to, jak hluboko ve mně je z tohoto úhlu cítit.

„Dokonce ani fotbal?“ Podařilo se mi zašeptat.

Znovu položil svá ústa na moje, své rty přitiskl na moje. Na okamžik přerušil polibek, jeho hruď se zvedla o moji, moje o jeho, když jsem cítila, jak ve mně narůstá napětí.

„Nic, Camilo,“ zašeptal. „Nic.“

Znovu mě políbil, moje nehty se zaryly do jeho širokých zad, když se posouval hlouběji, silněji, jeho prsty sevřely spodní část mého zadku, jako by mě nesl, tlačil se hlouběji dovnitř, silněji. Odrážel se ve mně. Cítila jsem ho mezi každým úderem srdce, označoval si mě, bral si mě, emoce v jeho očích mi dávaly odpovědi, na které jsem se neodvážila klást otázky, a já mu je oplácela. „Cítím to stejně,“ řekla jsem s ústy na jeho krku. Nemohu na tebe přestat myslet, když tu nejsi, řekly mu moje ruce, když se posouvaly po jeho svalnatém těle a zatahaly za konečky vlasů. A nemůžu se tě nabažit, když tu jsi. Tohle je skutečné, řekly jeho oči. Já to vím. Cítím to taky, odpověděla jsem mu polibkem.