TMSM - 8. kapitola

Překlad: Carolyn

Kor.: Evudar, Jířa

Když ji vedl do tanečního sálu, cítil, jak se jeho družce rozbušil tep v konečcích prstů. Navzdory vzrušení a nadšení, se v její vůni objevovala i obava.

Tušil, že zná příčinu. V nejlepších chvílích přitahoval pozornost. Tady, oblečený tak, jak byl, vynikal ještě bolestněji. Oblékl si slavnostní zbroj, aby ji uctil, ale teď si říkal, jestli neudělal chybu. Byl zvyklý přitahovat všechny pohledy, ale pochyboval, že by na něco takového byla zvyklá.

Když se přikrčil ve dveřích, bylo to ještě horší, než se obával. Jeden z hudebníků se omylem nadechl přes svůj nástroj a vydal hlasitý, nemelodický zvuk. Většina párů na parketu vynechávala kroky a začala klopýtat.

Ramena se mu pod brněním napjala. Jestli se někdo odváží zneklidnit jeho družku, bude to pro takovou osobu těžký omyl.

„Neopovažuj se,“ vyštěkla Martha na ženu, která začala zvedat mobilní telefon. „Copak se nestydíš? Jak by se ti líbilo, kdybych tě vyfotila a vyvěsila na internet, aby si tě všichni mohli prohlížet?“

Mladá žena s provinilým výrazem vrátila opět telefon do kabelky. Martha pevněji zastrčila ruku do ohbí jeho paže a stiskla mu ztuhlé svaly. Se vztyčenou hlavou ho nasměrovala na taneční parket a s ledovou důstojností rozené královny ignorovala pohledy všech lidí.

„Někteří lidé,“ zamumlala a pohlédla na nejbližší pár, dokud se provinile neodvrátil. „Zírají na člověka, jako by byl zvíře v zoo.“ Prsty se jí napjaly, jako by ji to uklidňovalo. „Prostě si těch idiotů nevšímej. Nenech si jejich nevychovaností zkazit večer.“

Měla o něj starost. Sotva metr osmdesát vysoká, oblečená jen v tenkém hedvábí přes své krásně výrazné křivky, a přesto vycenila zuby na jeho obranu.

Zachytila jeho pohled a zakroutila hlavou. „Co je? Proč se na mě tak díváš?“

Chtěl ji odnést a přivlastnit si ji. Chtěl ji držet v náručí a nikdy, nikdy ji už nepustit. Chtěl s ní bojovat, oni dva zády k sobě, oni dva proti celému světu.

Ale jediné, co mohl udělat, bylo zvednout její ruku ke svým rtům. Dech se jí zatajil, když jí lehce políbil na klouby prstů. Zavřel oči a snažil si zapamatovat přesnou vůni její kůže.

Když oči znovu otevřel, ty její se rozšířily a potemněly. „Co to mělo znamenat?“ zeptala se bez dechu.

„Chci si tě zapamatovat,“ odpověděl a znovu spustil její ruku. Druhou rukou jí sklouzl kolem pasu, jak ho to naučil Breck. „Zatancuj si se mnou.“

Byl příliš vysoký na to, aby mu mohla položit levou ruku na rameno, jak to dělaly ostatní páry. Místo toho ji položila do ohbí jeho paže a její teplé prsty vklouzly pod chladné pláty jeho zbroje. V jejím doteku vycítil zaváhání. Stále si nebyla jistá, zda mu může důvěřovat.

Přál si, aby znal slova, kterými by ji uklidnil. Ale byl žralok. Nebyl stvořen pro řeč. Byl stvořen pro ticho, tmu a lov.

A pro pohyb.

Zalapala po dechu, když se s ní zhoupl do rytmu hudby. Tlukot srdce své kořisti dokázal vycítit na padesát mil daleko; sledovat hlasitý, prostý tep bubnů bylo v porovnání s tím, pro něj dětskou hrou. Nechal se unášet rytmem stejně snadno jako mořskými proudy.

Hlasitě se rozesmála, když ji otočil kolem dokola, a její udivené oči zářily nadšením. Četl její touhu z doteků jejích prstů na jeho a z pohupování jejích boků a na oplátku ji vedl sotva znatelným dotekem na jejím pase nebo nepatrným stiskem na jejím rameni. Reagovala na jeho bezeslovné vedení tak dychtivě, že to vypadalo, jako by byli propojeni spíše myslí než rukama.

Na mluvení naštěstí nebyl dech. Mohl nechat své tělo říct to, co by jeho hlas nikdy nedokázal. Byla středem každého jeho kruhu, středem každého jeho pohybu. Ať se otočila nebo zavrtěla jakkoli, vždycky se k němu vrátila.

A vždycky tam byl nachystaný ji zachytit v náruči.

Zářila jasně jako slunce, rozzářená smíchem a radostí. On byl tvor ze studené vody a ještě studenější krve, ale každý dotyk její kůže s jeho, ho naplňoval ohněm. Chtěl víc. Chtěl se rozpustit v jejím žáru, dokud ho nezahřeje až do morku kostí. Chtěl se v jejím teple vyhřívat navždy.

Ale měl jen jednu noc. Tyhle letmé doteky byly vše, co kdy zažije, vše co kdy může mít.

Bude to stačit. Slíbil jsem jí, že budu spokojený, když mi dá jen jednu vzpomínku. Nemůžu chtít víc.

Snažil se uvědomit si každý okamžik, se všemi smysly žraloka. Musel si zapamatovat každý dotek, každý pohled. Musel si nastřádat dost jejího tepla, aby ho zahřálo do konce života.

Bude to muset stačit.

Ale věděl, že to nikdy nemůže stačit.