TAN - 25. kapitola

 Překlad: Lucianna

Gang je zlikvidovaný, škody se sčítají. Máme před sebou předposlední kapitolu a spoustu důležitých rozhodnutí.

Kapitola 25 – Joanne

„Jak zlé to je?“ zaskřehotám omámeně, dívajíc se na Tatuma, který sedí na kraji mé postele a drží mě za ruku. „Vypadám jako Frankenstein?“

Zasměje se. „Zlato, jsi zatraceně nádherná. Nic na světě by to nemohlo změnit.“

„Neodpovídáš na mou otázku,“ zamumlám, „což je trochu znepokojivé.“

Rozhlédne se po pokoji, pak se postaví, přejde k mé kabelce, otevře ji a vytáhne mé zrcátko na líčení. Přinese ho a podá mi ho. „Podívej se sama.“

Vezmu zrcátko, vyděšená z toho, co uvidím. Vyděšená z poškození, které se mi stalo na tváři. Zavřu oči, otočím zrcátko k sobě a pak je pomalu otevřu. Na pár vteřin na sebe jen koukám. Tvář mám oteklou a mám pořádný monokl, ale řezné rány od skla nejsou tak zlé, jak jsem si představovala v hlavě.

Když mi do něj přimáčkl tvář, myslela jsem si, že to bude trvalé poškození. Cítila jsem se, jako by mě tisíc malých nožů píchalo do kůže. Myslela jsem si, že z toho nevyjdu čistá. Ale teď můžu vidět, že to není tak zlé. Tatum zaplatil plastického chirurga, aby provedl nápravu, a trval na tom, že nechce, aby na mém obličeji pracoval nějaký starý doktor.

Chirurg udělala skvělou práci.

Je tam nejspíš pět nebo šest ran, které musely být zašité, ty zbylé jsou dost malé, a nejspíš s nimi nebylo nutné nic dělat, protože se vyléčí samy. Rány které tam jsou, jsou většinou na tváři a jen pár na straně obličeje, ale naštěstí žádná blízko očí, nosu, nebo úst. Jsou hluboké, to mohu vidět, ale také vidím jak neuvěřitelně čistě jsou zašité.

„Ujistil mě, že po šesti měsících, nebo tak, budeš mít sotva nějakou jizvu. Říkal, že tvář se neuvěřitelně dobře hojí a rány byly dost čisté na to, že nebudeš mít žádné trvalé poškození. Budeš mít fialové jizvy nějakou dobu, ale ty zmizí.“

„Ty jsi za to zaplatil?“ zašeptám skřípavým hlasem.

„Samozřejmě, že ano. Nenechal bych tě zašít jen tak někým. Jsi moje holka, starám se o tebe.“

Dám zrcátko dolů a podívám se na něj, když zašeptám, „Děkuji ti, Tatume.“

Posadí se na kraj postele a vezme mě za ruku. „Udělal bych pro tebe cokoliv, Jo. Zatraceně všechno na světě. Vidět tě na té podlaze, u Callie v náručí a krvácející, kurva… vyděsilo mě to k smrti. Nikdy znovu nechci zažít něco takového.“

„Omlouvám se, že jsem tě vyděsila.“

Zavrtí hlavou a nakloní se dopředu, aby mě políbil na čelo. „Neomlouvej se.“

„Jak je Callie? Je v pořádku?“

„Je otřesená. Tanner říkal, že stále spí, dal jí nějaké prášky na spaní, aby jí pomohl. Měla problém srovnat se s faktem, že ty muže střelila.“

„Zachránila mi život,“ řeknu a srdce mě pro mou kamarádku bolí. „Kdyby to neudělala, byla bych mrtvá.“

Tatum mě vezme za ruku a sevře ji, „Jen potřebuje nějaký čas, pak jí to můžeš říct a nejspíš se bude cítit líp.“

„A zbytek toho?“ odvážím se zeptat. „Je… po všem?“

Přikývne a znovu mi stiskne ruku. „Je po všem, zlato. Alarick se o všechno postaral. Callie z toho vyjde čistá a o ty muže je postaráno. Jsi volná. My jsem volní.“

„Chase?“

„Je v pořádku. Chybí mu pár prstů, je zle zbitý, ale je v pořádku. Je tady taky. Půjdu se na něj za chvíli podívat. Taky se díky tomu cítí líp.“

„To si dovedu představit, chudák. Aspoň že jste ho dostali ven živého.“

„Jo,“ řekne Tatum, „jo, dostali.“

„Myslíš, že bude v pořádku, myslím, psychicky?“

Tatum pokrčí rameny. „Nevím. Jen vím, že si toho prošel hodně a bude to nějaký čas trvat. Chce zůstat tady. Řekl, že se nechce vrátit domů. Skončil.“

„Nedivím se mu,“ řeknu a pak si skousnu ret, když zvažuji zeptat se Tatuma, jestli by taky zvážil tady zůstat.

„Co je?“ zeptá se a přimhouří oči.

„Taky se nechci vrátit domů, Tatume. Líbí se mi tady. Chci zůstat. Ale… být s tebou je pro mě moc důležité.“

Usměje se a nakloní se dopředu, aby vzal můj obličej do dlaní, „Nemyslela sis, že tě opustím, že ne? Zůstanu tady s tebou, Jo. Rozhodl jsem se v tu chvíli, kdy jsem tě viděl na té zemi. Taky potom co Alarick přišel a zachránil mou rodinu, když nemusel. Je to dobré místo, a jsou to dobří lidé, a já jsem s minulostí skončil. Potřebuji nový začátek. Proč ne tady?“

„Zůstaneš?“ vyjeknu šťastně.

„Kurva jo, zůstanu.“

Ach.

Děkuji, pane.

*****

Svírám ruku své nejlepší kamarádky, když všichni sedíme v Ethanově pokoji, o pár týdnů později. Raven, krásná Raven, je po jeho boku, visí mu na paži a usmívá se na nás všechny. Je pro něj perfektní. Typ ženy, kterou si zaslouží. Je už pryč z JIP a dobře se uzdravuje. Říkali, že možná za další týden by mohl být schopný jít domů.

Domů.

Daleko od nás všech, což je ten nejhorší pocit na světě. Přesto, zaslouží si štěstí a tam je to místo, kde je šťastný. Kdo jsme, abychom mu bránili? Tatum a já jsme se rozhodli zůstat a Tanner se také rozhodl, že to zkusí. Předají vedení dílny Garrettovi a otevřou jinou tady. Zkusit to rozšířit.

Je to super vzrušující.

Pomůžu Tatumovi nějakými penězi, které mi nechal Patrick, aby dostal svůj byznys ze země. Bude spolupracovat s Alarickem, aby získal zákazníky a někteří motorkáři budou pracovat v dílně. Je to výhra pro všechny, skutečně. Chase bude pro něj pracovat taky. Nový začátek pro všechny. Všichni jsme se rozhodli nechat minulost přesně tam, kde patří.

Callie je nadšená, že nemusí jít zpátky domů a Tanner je rád, že si dá přestávku od světa, kterým byl zavalený tak dlouho. Je to dobrý pocit, přesně jak by měl být. Jsou nyní šťastní, a zaslouží si to. Víc než kdokoliv z nás, si to zaslouží.

Chci pro svou nejlepší kamarádku to nejlepší a konečně to dostala.

„Musíš mít těch čtyřech zdí plné zuby?“ řeknu Ethanovi, usmívajíc se, když Raven protočí dramaticky oči, což značí, že o tom už nějakou dobu poslouchá.

„Nemáš tušení,“ zamumlá Ethan.

„Jen pomysli,“ řekne Callie, „až budeš pryč, nebudeš se moct koukat na nás každý den, a to bude na houby.“

Ethan se zasměje. „Jo, to rozhodně je na houby. Vidět tu vaši bandu, která na mě zírá každý den hodiny.“

Callie se zasměje. „Jsem jen šťastná, že jsi v pořádku, Ethane.“

„Já taky.“

Jejich přátelství znovu rozkvetlo. Všechno je perfektní.

Perfektní.

Skončíme s Ethane a zamíříme ven, všichni půjdeme ven na jídlo a pak do baru na pár drinků, užít si nový společný život. Rozhodnutí, které vypadá tak velmi správné.

„Hej,“ řekne Callie a zatahá mě za paži, když jdeme chodbou. „Můžeme si promluvit?“

Zastavím a otočím se k ní tváří. Muži zastaví také, ale Callie je odmávne rukou a řekne jim, že se za chvíli setkáme v autě. Pokračují dál a já se zmateně podívám na Callie. „Co je?“ zeptám se jí s přimhouřenýma očima.

„Pár věcí. Za prvé, to nejméně důležité, ale rozhodně důležité… Tanner o nás řekl svým rodičům.“

„Vážně?“ vyjeknu a vykulím oči. „Do prdele, jak to šlo? Po takové době?“

Sevře rty. „No, byli dost šokovaní, ale už měli pár let na zpracování a už znali pravdu od Chase, takže jsou trochu víc chápaví. Nejspíš to bude nějaký čas trvat a chvíli to bude divné, ale aspoň už tam není ten výbuch nenávisti.“

Usměji se a sevřu jí paže, „Jsem za vás oba tak šťastná. Opravdu jsem. Oni si zvyknou. Možná to bude chvíli trvat, ale přijde to.“

Rozzáří se, „Jo, opravdu si myslím, že ano.“

„Co ta další část?“

„Ach,“ usměje se, „jsem těhotná.“

„Cože?“ zařvu tak nahlas, že sestra na chodbě se zastaví a zamračí se na mě, připomínajíc mi tak, že jsem v nemocnici a ne venku.

Šeptem se omluvím a pak chytnu Callie a trochu s ní zatřesu. „Kdy se tohle stalo? Proč jsem tam nebyla, když jsi čůrala na tyčinku? Co to k čertu, Callie? Všechno mi řekni, okamžitě!“

„Zjistila jsem to dneska ráno. Trochu se mi to opozdilo, ale prostě jsem se necítila dobře. Tanner a já jsme měli nechráněný sex před pár týdny a já si byla jistá, že ne… ale udělala jsem si test i tak a no… byl pozitivní.“

„Řekla jsi mu to?“ zeptám se s vykulenýma očima.

Přikývne a usmívá se. „Byl tak šťastný, nemáš vůbec tušení jak.“

„Ach můj Bože. Ach, tohle je ta nejlepší zpráva vůbec. Já budu teta! Teta! Nemůžu dýchat, tohle je báječné!“

Zasměje se a obejme mě a já ji stisknu tak silně, že mám pocit, že vybuchneme. Tohle je všechno, co si zaslouží a ještě víc. Prošla si toho tolik, že tohle je jako světlo v opravdu, opravdu dlouhém tunelu.

Jsem za ní šťastná.

„Ještě je to stále brzy,“ směje se a odstoupí, „ale držím všechny palce. Nemyslela jsem si, že bych chtěla děti, víš s tím vším, ale tohle je… správný pocit.“

„Budeš ta nejlepší máma. Gratuluji, zlato, zasloužíš si to a ještě mnohem víc.“

Tváře jí zrůžoví štěstím a já na ni nemůžu být v tuhle chvíli víc hrdá.

„Miluju tě, Jo,“ zašeptá. „Děkuji ti za všechno, co jsi mi kdy dala. Jsi ta nejlepší kamarádka, jakou si holka může přát.“

„Sakra,“ řeknu a oči mě pálí hrozícími slzami. „Rozbrečíš mě.“

Usměje se, vezme mě za ruku a vede mě chodbou.

„Ach, Callie?“ řeknu, jak jdeme.

„Hmm?“

„Taky tě miluju.“