ST - 4. kapitola

Překlad: Já

Kor.: Ona

Claudia Bliss

Než vystoupím z auta, podesáté si zkontroluji svůj vzhled v zrcátku. Uklidni se, nebo si bude myslet, že jsi divná. Pro něj je tohle jen doučování. Chce ti pomoct se známkou, abys dostala stipendium. Ulehčit mámě a tátovi.

Nanesu si čerstvou vrstvu lesku na rty a mlasknu, aby se rty zdály jemné a hydratované. Pozvánka k polibku.

Srdce mi buší, když se blížím ke vchodovým dveřím Bramova bytu. Budeme sami za zavřenými dveřmi. Poslední dva dny jsem strávila fantazírováním o všem, co by se mohlo stát. Naše ruce se náhodně otřou. Naše oči se setkají. Uvědomí si, jak moc mě chce.

Náhodou spolu padneme do postele.

Přála bych si být dost odvážná na to, abych udělala nějaký odvážný krok. Mít plán, jak ho přimět, aby mě chtěl. Využít toho času o samotě. Ale už teď vím, že po tom, co se stalo minule, bych nejspíš zbaběle vycouvala.

Cítila jsem se tak optimisticky, ale teď je hladina mého sebevědomí záporná dvanáctka.

Když Bram otevře dveře a já ho uvidím v basketbalových šortkách a starém tričku s vystřiženými rukávy a boky, zavodní se mi v ústech. Viděla jsem ho hrát basketbal v tomhle nebo podobném oblečení ne méně než tisíckrát. A nikdy nezklame, když vypadá sexy.

Přes výřezy trička vidím jeho svalnatý hrudník a vypracované břicho. A ten zadek. V těch přiléhavých šortkách si dokážu přesně představit jeho tvar. Nemůžu si pomoct, abych ho neobdivovala, když mě vede přes svůj byt k jídelnímu stolu v kuchyni.

„Jak dlouho tu bydlíš?“

„Přistěhoval jsem se asi před měsícem. Pořád se zabydluju.“

„Nikdo mi neřekl, že ses odstěhoval od rodičů.“ Zabolelo mě u srdce, když jsem si uvědomila, že Bram udělal ve svém životě tak důležitou změnu a já o tom nic nevím. Vždycky jsem byla zasvěcená do toho, že o něm vím všechno, a najednou jako by mi to bylo odebráno. Vůbec se mi to nelíbí.

„Celý život žiješ s rodiči a pak se odstěhuješ na vysokou a okusíš nezávislost. Je velmi těžké vrátit se domů a žít zase podle jejich pravidel a očekávání. I když mám své rodiče rád, rychle jsem si uvědomil, že s nimi žít nemůžu. Potřebuji své soukromí.“

Soukromí. Zajímalo by mě, jestli je to kód pro to, že potřebuje místo, kam by si mohl vodit ženy, aby si mohl vrznout. „Líbí se ti tady?“

Pokrčí rameny. „Zatím je to v pohodě.“

Doufám, že to neznamená, že se chystá Lynchburg opustit. „Nevidíš to tak, že bys tu zůstal dlouhodobě?“

„Jen tak dlouho, dokud si nenašetřím pořádnou zálohu na dům.“

Mluvila jsem o tom, že zůstane v Lynchburgu – ne o bytě –, ale jsem nadšená, když slyším, že se neplánuje odstěhovat.

Bram je z těch tří kluků nejzralejší. Vždycky rozumně zachází s penězi, je spolehlivý, co se týče odpovědnosti, zodpovídá za své činy. Owen a River by si od něj mohli vzít pár lekcí.

„Vím, že to chce práci.“

Stěny jsou bílé a holé. Nemají žádný styl ani výzdobu. „Je to tu jako ve staromládeneckém bytě.“

„Nemám ponětí, jak to zařídit. Nevím, kde mám začít.“

Nelže. „Můžu ti pomoct, jestli chceš. Dát tomu ženský nádech.“ Nejsem interiérová designérka, ale jsem si jistá, že to zvládnu líp.

„Uvidíme.“

Uvidíme. To není odpověď někoho, kdo se vrhá po příležitosti strávit se mnou čas. Tak nějak jako on se taky nehrnul do příležitosti mě doučovat.

Pověsím si batoh na židli a vyhrabu učebnici a pořadač. „Mrzí mě, že tě do toho Owen zatáhl. Vím, že máš na práci mnohem lepší věci než mě učit počítat.“

„Nevadí mi to.“

Položím učebnici a pořadač na stůl. Úplně se uklidním a podívám se Bramovi do očí. „Prosím, nedělej to.“

„Nedělej co?“

„Lhát. Ne mně, Duku. Takoví my nejsme.“ Říkám ta slova, jako bych měla důvěru v to, kdo jsme, ale není to pravda. Už vůbec netuším, jak si můj vztah s ním stojí.

„To není lež. Chci, aby se ti dařilo, abys dostala co nejvíc stipendií. Pak šla na vysokou školu za svým snem a stala se velmi úspěšnou. Chci pro tebe jen to nejlepší a rád ti pomůžu, jak jen budu moct.“

Vím, že chce, abych si vedla dobře, ale v žádném případě nevěřím, že je nadšený z toho, že se mnou tráví čas o samotě. „Bez ohledu na to, jak se k tomu stavíš, si tvé pomoci vážím.“

„Já vím, že ano.“

Vytáhnu složku s počty. „Radši se mi nesměj do poznámek.“

Usmívá se, když si prohlíží, co jsem si napsala. „Doufám, že sis nevybrala povolání, kde se počty vyžadují.“

„Neboj se. Sama bych si to neudělala.“

„Už ses rozhodla pro svůj obor?“

„Ne. Je těžké se takhle rozhodnout, když tě zajímá jen to, že budeš fotografem.“

„Když chceš být fotograf, buď fotografem.“

Kéž by to bylo tak snadné. „Máma s tátou říkají, že v Lynchburgu je příliš nasycený byznys na to, abych tu mohla uspět. Důrazně mě nabádají, abych se věnovala vzdělávání, protože je to stabilní příjem.“

Pocházím z rodiny pedagogů. Máma učí na druhém stupni. Táta učí dějepis a trénuje středoškolský baseball. Pro Owena je už všechno připraveno. Táta v květnu odchází do důchodu a Owen se v srpnu rozkouká přímo na jeho pozici.

Já jsem v rodině ta divná. Nemám zájem o kariéru, která by zahrnovala učení.

„Co si myslíš o tom, že bys poslechla radu svých rodičů?“

„Myslím, že budu nešťastná, když půjdu do školství. Také si myslím, že strávit další čtyři roky na vysoké škole bude ztráta času a peněz, když to moje profesní dráha nevyžaduje. Ale určitě si umíš představit, jak dobře to dopadlo, když jsem paní a trenéru Blissovým řekla, že si nemyslím, že bych měla pokračovat ve vzdělávání.“

„Tvůj plán není jejich plán, takže si myslí, že je to hrozný nápad.“

„Přesně tak, ale já nejsem hloupá. Vím, že si musím nechat otevřené možnosti, dokud se definitivně nerozhodnu. Proto tak tvrdě pracuju na tom, abych si vylepšila známku z matematiky.“

Nejsem si jistá, jak hluboký byl důlek, když byli rodiče nuceni vybrat peníze ze svých úspor. Proto je tak důležité, abych získala stipendium. Chci, aby jim zůstalo to, co si na mé vzdělání odložili, aby doplnili to, co utratili za výdaje z vlastní kapsy.

„Stipendia se vždycky hodí, takže bychom měli začít pracovat na tom, abychom ti vylepšili známku. Ukaž mi, co máš v příštím testu.“

Vlastnosti exponentů. Funkce a grafy. Proměnné. Souřadnice. Ze všeho, co pan Garrison o těchto věcech říká, se mi točí hlava. Ale Bram zpomaluje chaos zmatku v mém mozku. Rozloží rovnice na menší kousky, které moje mysl dokáže pochopit.

„Vysvětlil jsem ti ten problém tak, aby ti dával smysl?“

„Poprvé v životě mi to skutečně dává smysl.“

Vždycky jsem věděla, že Bram je chytrý, ale když ho slyším mluvit o těchto věcech, uvědomím si, jak je inteligentní. A je to super sexy.

Zakrouží nad odpovědí na problém, který právě prošel. „Chápeš všechny ty kroky, které jsem udělal, abych na tuhle odpověď přišel?“

„Ano.“

Napíše na list sešitu cvičný problém a posune ho přede mě na stůl. „Chceš to zkusit sama a uvidíš, co se stane?“

„Jasně.“

Vstane a jde k ledničce, zatímco já pracuji na problému. „Chceš kokosovou vodu?“

Otočím se, abych se na něj mohla podívat. „Brame Windsore. Ty nepiješ kokosovou vodu.“

„Já rozhodně ne, ale ty ano.“

Velikost tohoto prostého činu mě zasáhne. „Ty jsi mi koupil kokosovou vodu?“

„No, je to tvoje oblíbená. A věděl jsem, že tenhle týden přijdeš.“

Za prvé, věnoval mi dost pozornosti, aby věděl, jaký je můj oblíbený nápoj. Zadruhé, šel ven a koupil mi ji, aby ji měl u sebe v bytě. Myslel snad na mě? „Ráda bych si dala. Děkuju.“

Postaví přede mě karton. „Je to dobré?“

„Miluju ho.“ Otočím víčkem a nabídnu mu karton. „Zkus to. Uvidíš, jestli ti bude chutnat.“

Vezme mi ji z ruky a po ochutnání ji rychle podá zpátky. „Fuj. Nechápu, jak to můžeš pít.“

„Není to tak sladké, jak většina lidí očekává. Možná ti bude chutnat ten, ve kterém je ananasová šťáva.“

„Ne, kokos a ananas mi připadá jako holčičí koktejl.“

„A ty jsi mužský pivař.“

„To si piš, že jsem.“

Bramův výběr alkoholu není jediná mužná věc, která na něm je. Jeho hlas. Jeho zarostlá tvář. Jeho svalnaté tělo. To všechno křičí mužností. A je strašně těžké to vytěsnit z hlavy, když pracuji na několika dalších úlohách z matematiky, které mi zadává.

Když skončím, přisunu k němu svůj papír. „Hotovo.“

„Zníš sebevědomě.“

„Jsem, ale jen proto, že jsi opravdu dobrý ve vysvětlování počtů.“ Pan Garrison by si od něj měl vzít lekce, jak tyhle věci učit.

Bram zkontroluje mou práci a na začátek stránky napíše A+. „Výborná práce. Myslíš, že bys chtěla zkusit ještě pár dalších?“

Jsem u Brama už nějakou dobu, ale jestli to, že udělám víc matematiky, znamená, že u něj zůstanu déle, budu je dělat celý týden. „Jestli budeš mít čas, ráda bych si procvičila víc.“

„Můžeš dělat tolik úloh, kolik chceš. Nemám žádné jiné plány než zajít na večeři.“

Proč by si měl brát jídlo s sebou, když jsem tady já? „Můžu ti něco uvařit.“

„To nemusíš.“

„Nevadí mi to.“ Přišla bych k němu a vařila mu každý večer, kdyby mi to dovolil.

„Znáš mě, Claud. Nikdy neodmítnu domácí jídlo.“

Není možné, abych nevyužila příležitosti a neuvařila mu svou specialitu. Zvlášť když se říká, že cesta k mužskému srdci vede přes žaludek. „Zní dobře, špagety?“

„Zní to výborně. Víš, jak moc miluju špagety.“

Já to vím. A proto jsem se posledních pár měsíců učila, jak udělat dokonalou masovou omáčku. „Nech mě udělat ještě tři úkoly a pak zajedeme nakoupit, vím, že nemáš věci, které budu potřebovat.“

„Přesný předpoklad. Mám pivo a hranolky. To je asi tak všechno.“

Zachichotám se a zakoulím očima. „K obživě potřebuješ víc než to.“

„Pivo a hranolky jsou jídlo pro mládence. A já jsem starý mládenec.“

Díky bohu za to. „Zatímco budeme v obchodě, koupíme ti nějaké pořádné jídlo.“

„Koupím si, cokoli mi dáš do vozíku, pokud mi uvaříš.“

„Potřebuju doučování. Ty potřebuješ večeři. Vyměníme si to.“

„To mi zní jako dobrý plán.“

Strávím s Bramem víc času. To není jen dobrý plán.

Je to skvělý plán.