ST - 3. kapitola

Překlad: Já

Kor.: Ona

Claudia Bliss

Nevěřícně zírám na svůj testový papír. Šedesát devět. Zasraná čtyřka. Co mám sakra dělat? Nemůžu přece přijít o svůj průměr 4,0 v posledním semestru střední školy.

Nepanikař, Claud. Je březen. Pořád máš čas to zvrátit.

Poslouchám každé slovo pana Garrisona. Zaznamenávám si každou známku a číslo, které napíše, ale jen málo věcí mi docvakne; matematika nikdy nebyla mou silnou stránkou. Neměla jsem chodit do kurzu matematiky. Hloupý, hloupý, hloupý krok. Zničí mi to průměr.

Vydržím, dokud spolužáci neodejdou, a loudám se k učitelskému stolu. „Máte chvilku, pane Garrisone?“

„Mám trochu času. Předpokládám, že bys chtěla probrat svůj výsledek ze včerejšího testu?“

Držím papír a dívám se na obrovské červené číslo. „Tohle mi hodně sníží průměr.“

„Ale není nemožné ho zvýšit.“

„Není to nemožné, pokud rozumíte počtům, což já nerozumím.“ Potřebuju pomoc. Každým dnem zaostávám víc a víc.

„Své studenty soukromě nedoučuji, ale mohu ti doporučit jednotlivce, kterého si můžeš najmout, pokud si myslíš, že by ses tomu chtěla věnovat.“

Škola mi vždycky šla snadno. Nikdy jsem se nemusela učit, ale v téhle třídě jsem se zahnala do kouta. Nemůžu si dovolit nemít z ostatních testů jedničky. Pozornost jeden na jednoho je pravděpodobně jediný způsob, jak toho dosáhnout. „Myslím, že soukromé doučování je to, co budu potřebovat, abych to dohnala.“

„Můj bývalý student doučuje ve svém volném čase. Skvělý mladý muž. Jacob Rial. Myslím, že je zhruba stejně starý jako tvůj bratr.“

Jacob Rial. „To mi zní trochu povědomě.“

„Doučuje v pondělí, ve středu a o některých víkendech.“

Dnes je pátek. Možná s ním stihnu pár sezení před testem příští týden. „To by bylo skvělé, kdyby byl k dispozici.“

Pan Garrison mi poznamená telefonní číslo. „Doporučuji zavolat co nejdřív a zjistit, jaká má volná místa. Má rychle plno.“

Skoro bych toho muže políbila. „Děkuji. Opravdu si toho vážím.“

Cestou domů se mi nálada mírně zlepší, dokud se v rádiu neozve „We Don’t Talk Anymore“. Dřív jsem tu písničku milovala, ale teď ji nemůžu slyšet, aniž bych si nevzpomněla na Brama.

Dva měsíce od té noci a od něj ani slovo. Nepřišel kolem domu, dokonce ani ty dva víkendy, kdy byl Owen doma ze školy.

Noel Abraham Windsor. Bram. Můj Duke. Milovala jsem ho celý život.

První vzpomínku na něj mám z doby, kdy mi byly tři, možná čtyři roky. Plakala jsem, protože jsem nevěděla, jak se houpat. Přestal dělat cokoli s Owenem a Riverem a tlačil mě, dokud jsem nebyla spokojená. A tak probíhaly i následující roky. Vždycky dbal na to, abych byla šťastná. A já ho za to milovala.

Celé roky jsem pro něj nebyl nic víc než jeden z kluků. Owenova mladší sestra. Jeho holubička. Škůdce, který je doprovázel všude, kam šli. Nebo se o to alespoň snažila.

Věkový rozdíl nakonec všechno zničil. Owen, River a Bram objevili holky a já jsem nebyla ten typ, kterou chtěli mít u sebe. Samozřejmě jsem jejich fascinaci nechápala, byla jsem příliš mladá. Jsem ráda, že mému nedospělému mozku trvalo roky, než pochopil, co Bram s těmi dívkami dělá. Zlomilo mi to srdce, když jsem to konečně pochopila.

Je mu třiadvacet. Mně je sedmnáct. Ale to mi nebrání v tom, abych chtěla být jeho holka – jeho jediná holka. To jsem chtěla už od… odjakživa.

Bylo mi šestnáct, když se kluci loni vrátili domů na letní prázdniny. Trávila jsem s nimi každý den. Přes všechnu mou snahu se na mě Bram ani jednou nepodíval, jako bych byla něco víc, než jejich malá Claud. Pořád jen jeden z kluků.

To… Mě. Štvalo.

Dospíval jsem, sakra. Měla jsem prsa, boky a baculatý zadek. Ale on mě prostě nechtěl vidět. Tehdy jsem se rozhodla, že je čas jednat, pokud má být někdy můj.

Bram odjel na podzimní semestr. Být od něj v té době pryč bylo nejtěžších pět měsíců mého života. Ale to neznamená, že jsem ho neviděla.

Jeho tmavé vlasy, oříškové oči a opálené svalnaté tělo se mi každou noc zjevovaly ve snech. V tom jsem byla taky. To zatracené véčko u jeho pasu, ukazující na to, o čem teď vím, že je to penis, který se mu postaví, když se přitiskne k mému tělu.

Každou chvíli našeho odloučení jsem využila k tomu, abych se dostala do formy. Vyčistila jsem si akné. Naučit se chodit, mluvit a oblékat se, abych třiadvacetiletému muži dokázala, že už nejsem dítě. Aby, proboha, viděl, že už nejsem ta malá holka, která kdysi prosila, aby ji pustili do jejich pevnosti určené jen pro kluky. Viděl by ve mně ženu, se kterou je třeba počítat. Sexuální bytost, která ho chce. Pannu, která je víc než připravená se mu oddat.

Podíval se na mě a já bez nejmenších pochybností věděla, že jsem dosáhla přesně toho, co jsem si předsevzala. Bram si mě konečně všiml. Poprvé v životě ve mně viděl žádoucí ženu. A to ho kurevsky vyděsilo.

Na jednu stranu můj plán fungoval jako kouzlo. Na druhou stranu se mi to úplně vymstilo.

Poté, co jsem nechala Brama na gauči, jsem nezamhouřila oka. Zbytek noci jsem přemýšlela o tom, co se mezi námi stalo. Přehrávala jsem si každý pohyb. Každé slovo. Tisíckrát jsem zvažovala, že opustím svou postel, vrátím se k němu téměř bez oblečení a pořádně ho svedu. Jsem si skoro jistá, že bych to udělala, kdyby spal v pokoji pro hosty, a ne na gauči v obýváku, kde by nás mohl přistihnout Owen nebo River.

Sakra. Proč nemohla River omdlít na lehátku, aby byl Bram v pokoji pro hosty? Ta noc by probíhala úplně jinak. A my bychom dnes byli spolu, místo abychom spolu nemluvili.

Vjíždím na příjezdovou cestu a srdce mi nevyzpytatelně buší do vnitřní stěny hrudníku, když vidím Bramův náklaďák zaparkovaný před domem. Woo. Dýchej, holka. Nadechni se a vydechni. Pomalu a zhluboka.

Owenovo a Riverovo auto jsou tu taky. To je zklamání, protože jsem si jistá, že to znamená, že Bram je u mě doma, aby viděl je, a ne mě. Jsem pekelně nervózní, ale setkání s Bramem beru jakkoliv.

Odklopím sluneční clonu a zhodnotím svůj vzhled. Krysí vlasy. Mastné tváře. Bledé rty. Kontrola, kontrola a zase kontrola. Takhle nechci vypadat, až zase uvidím Brama.

Prohrábnu si konečky vlasů a načechrám si je u kořínků. Není to nic moc, ale je to to nejlepší, co můžu na místě udělat. Umyju si pleť a nanesu si novou vrstvu lesku. Plácnu si do rtů a vzpomenu si, jak mi je Bram třel palcem, když mi rozmazával lesk na rty. Dobrý bože, to, jak se na mě podíval, mi hned roztavilo kalhotky. Ta noc mi připadá jako před milionem let.

Zhluboka se nadechnu, než otočím klikou. Tohle je Bram. Znáš ho celý život. Nebuď nervózní. Zná tě zevnitř i zvenčí. Všimne si toho.

Kluci jsou v kuchyni a cpou se. Žádné překvapení. Pokaždé, když přijdou ze školy, vtrhnou do spíže.

„Nikdo se nedotkne mého řeckého jogurtu.“ Kromě Brama. Ten si může vzít cokoliv, co chce. Včetně mě.

„Děláš si srandu, ségra? Vážně si myslíš, že by někdo z nás snědl takovou sračku?“

„Je to dobré, zvlášť s müsli a pár kousky hořké čokolády.“

„V tomhle se budeme muset dohodnout, že se neshodneme.“ Owen jde ke dveřím spíže a zírá dovnitř, jako by se tam mělo zázračně objevit jídlo. „Doufám, že máma půjde po práci do obchodu s potravinami. Tady není ani hovno k jídlu.“

„Věděla, že se vrátíš domů?“ Určitě ne.

„Jo.“

„Tak si s tím nedělej starosti. Ona se postará, abys dostal všechno, co chceš jíst.“ Takový maminčin mazánek.

Podívám se Bramovým směrem. Zírá na etiketu na láhvi s vodou. Dává si záležet, aby se na mě nepodíval. Žádné překvapení.

„Proč jsi přišel domů?“ Když Owen nemá baseballový zápas, má trénink. Vždycky.

„Musel jsem se vrátit kvůli zítřejší svatbě Hallie a Jacoba. Zkouška je dnes večer.“

„Jasně. Na to jsem zapomněla.“ Když slyším, jak vyslovuje Jacobovo jméno, připomene mi to mého nového učitele. „Hej, pamatuješ si Jacoba Riala? Myslím, že je stejně starý jako ty.“

„Jo. Proč se ptáš? Viděla jsi fotku toho kreténa ve zprávách o šesté nebo tak něco?“

Co to má znamenat? „Ne, mám problémy v matematice. Učitel mi navrhl, abych si ho najala na doučování.“

„Na tyhle sračky můžeš hned zapomenout. Ten sráč tě nebude doučovat matematiku ani nic jiného.“

Páni. „Dobře, Owene. Uklidni se.“

„Bylo by lepší, kdybys propadla, než abys byla sama s tím klukem.“ Riverův názor na Jacoba Riala není o nic lepší.

„Co je s ním?“

„Ten kretén má takový zlozvyk opíjet holky a pak je ošukat, když omdlí. Udělal to dvakrát, když jsme byli na střední škole. V obou případech mu to prošlo, protože si holky nepamatovaly, co se stalo. Proto si ho jako učitele nenajmeš.“

Mé velké naděje klesají. „Tak co mám dělat s tím, že mi pomůže s počty? Požádala jsem o pomoc svého učitele, ale ten mi řekl, že své vlastní studenty nedoučuje.“

Owen uchopí Brama zezadu za krk a stiskne ho. „Tady sedí matematický génius. Může tě doučovat.“

Bramova hlava trhne vzhůru, čelist má pevně sevřenou a oči upřené na mého bratra. Existuje jen jeden způsob, jak si vyložit, co ten výraz znamená.

„Má toho hodně, co se týče jeho nové práce. Navíc je daňové období. Určitě je zavázaný a nemá čas se se mnou patlat.“

„Co ty na to, Brame? Uděláš si čas na doučování Claud, nebo se musí obrátit o pomoc na násilníka Riala?“

Bramova odpověď je okamžitá. „V žádném případě se k tomu hajzlovi nepřiblíží.“

Možná se cítí nakloněn tomu, aby mě ochránil, ale pochybuju, že se mnou chce být zase sám. Jeho reakce na naše poslední setkání mi řekla vše, co jsem potřebovala vědět. „Budu v pořádku. Jen se musím víc učit.“

„To nemůžeš riskovat, Claud. Máma s tátou počítají s tím, že dostaneš stipendium.“

Máma s tátou nic neřekli, ale já vím, že od tátova infarktu je peněz málo. Jsem si jistá, že museli sáhnout do úspor, aby zaplatili spoluúčast za účty v nemocnici. „Já vím, Owene. Dělám, co můžu.“

„Kdy máš další test, sestřičko?“

„V pátek.“

„Můžeš si udělat čas, abys Claud tento týden pomohl?“ Nesnáším, když vidím, jak Owen staví Brama do téhle trapné situace.

Bram se na mě podívá a naše oči se poprvé od té noci před více než dvěma měsíci setkají. Jaké myšlenky se mi honí za těma oříškovýma očima? „O svou známku se nestarej. Až skončím s doučováním, dostaneš jedničku.“

V hlavě se mi dělá kaše. Nedokážu zformulovat slova, kterými bych odpověděla.

„Můžeš přijít v neděli ke mně do bytu?“

Do jeho bytu? On už nebydlí s rodiči? „Jistě. V kolik?“

„Ve tři hodiny, jo?“

„Jo, tak se uvidíme.“

Odcházím do svého pokoje, zavírám dveře a padám obličejem na postel a pištím do polštáře. Do prdele. Do prdele. Do prdele. Budu s ním sama. A hodlám toho co nejlépe využít.

Bude můj.