Infini - 48. kapitola

Překlad: Liv

Kor.: 16terez

PODZIM

Baylee Wright

V krku se mi zaseklo zasténání, rty se mi zformovaly do tvaru O a omylem jsem vypnula sprchu, když jsem ruku dala za sebe, abych se něčeho držela. Horká voda přestala téct a na skle sprchy v Lukově koupelně unikla pára.

Moje mysl se soustředí jen na jednu věc, zatímco moje tělo je v držení Luky, kdy levou nohu mám přehozenou přes jeho rameno. Luka klečí na dlaždičkách a prsty svírá mé stehna.

Chvěju se, když rukou svírám jeho husté vlasy, zatímco on mě líbá přímo mezi roztažnýma nohama. Když jeho jazyk přejel po mém citlivém klitorisu, prohnula jsem se dopředu. Ach Bože.

O můj Bože.

Vykřikla jsem, zavřela oči a přestala se soustředit na to, kde a kdo jsem. Oči jsem se přinutila otevřít jen z jednoho důvodu. Abych se na něj mohla podívat.

Když jsem se na něj dívala dolů, zasekl se mi dech v krku.

Jeho ústa jsou přilepené na mojí kundičce, jazykem vklouzává hlouběji a pevněji. Jeho jazyk je něco, co teď už důvěrně znám. A jeho pohled, ten je upřený na mě. Jeho šedé oči jsou skoro všechno, co potřebuju k tomu, abych se udělala.

Svaly se mi napínají, když jsem je zatínala. Pulz mi klesl. Pulzovala jsem. Bože, jsem tak blízko. Tak blízko tomu nejlepšímu.

Narazil na další citlivé místo a já se znovu prohnula v zádech. Cítila jsem, jak sklouzávám, nohy se mi třesou a nejsem schopná vydržet stát. Natáhla jsem ruku za sebe a shodila lahvičku šamponu. Jednou dlaní jsem se držela malé poličky a druhou jsem svírala jeho mokré vlasy.

„Luko,“ zasténala jsem. Luko.

Luko.

Cítím na sobě jeho úsměv. A pak do mě pomalu vklouzl prsty. Pomalu a pevně. Zalapala jsem po dechu.

Panebože. Můj svět je vzhůru nohama, když se stahuju kolem jeho prstů. Když sténám, zasekává se mi hlas v krku. Třásla jsem se a sklonila tělo nad Luku.

A pak se dveře rozrazily.

Vytřeštila jsem oči a dívala se na Dimitriho. Sklo na sprše už není dost zamlžené. Voda už neteče a přes sklo vidí moje nahé tělo od pasu nahoru. Prsa, bradavky – všechno vystavuju. A Luka má hlavu v mém klíně.

Výborné. Prostě výborné. Mám strašnou smůlu. Díkybohu Dimitri zanadával a otočil se zády.

Luka se rychle ohlédl přes rameno a pak se postavil. Obě chodidla mám teď na zemi a Luka přitáhl ručník, aby mi ho mohl obalit kolem těla.

„Nic jsem neviděl,“ řekl Dimitri od dveří. „To je lež. Jen si přeju, abych nic neviděl. Viděl jsem kozy Baybay.“

Ušklíbla jsem se. Tohle je karma za to, když jsem jednou periferním viděním zahlídla jeho péro?

„Můžeš vypadnout?“ řekl Luka.

Dimitri dodal, „tohle by se nikdy nestalo, kdybych v té sprše slyšel zasranou vodu.“

Takže teď si za to můžeme sami. Namítla jsem, „musíš opravit ten zámek na dveřích.“ Pokazil ho včera, když se Dimitri vsadil, že dveře nezadrží jeho brutální sílu.

„Můj zámek. Ne ten. To ty jsi tady navíc. Jsi můj host-“

„Je můj host, moje přítelkyně,“ vložil se do toho Luka, „a myslím to vážně, vypadni.“

„Nemůžu,“ řekl Dimitri a otočil se k zrcadlu, ale pohledem spočíval na umyvadle.

Držela jsem si ručník na místě a druhou rukou si vymačkávala vodu z vlasů. Luka otevřel dveře sprchy a úplně nahý vyšel. Jeho tetování končí kousek pod jeho zadkem a neobtěžuje se ani tím, že by si péro chránil rukou.

„Proč bys nemohl?“ zeptal se Luka.

„Řekni mi, že to, co jsem právě viděl, nejsou modřiny z práce.“ Má strach.

Luka a já jsme si vyměnili pohled, když jsme cestovali očima po těle toho druhého. Nažloutlé a fialové modřiny pokrývají Lukovi záda, pas, nohy, jeho bledá pokožka je jich plná a já na tom nejsem o nic líp.

Velké modré a fialové modřiny pokrývají moji hnědou pokožku, které mám na bocích, kolenech a ramenech.

Pokrčila jsem na Luku rameny. Ani jeden z nás nechce lhát kamarádům ani rodině. K tomu jsme byli nuceni v minulosti, a teď, když si můžeme vybrat, volíme upřímnost.

Luka to vysvětlil, „měli jsme problém s Bay na mých ramenou – šlo o načasování a poslední týden po nás Geoffrey chce, abychom netrénovali na žíněnkách. Podívej, snažil jsem se mu to rozmluvit, volal jsem Perrotovi, ale ten řekl, že v tom nevidí problém.“

Začala mi být zima a utáhla jsem si kolem sebe ručník. Je známé, že Perrot většinou jen sedí za stolem a nemá moc informací o disciplíně nebo atletice. Kdybych se ho zeptala, co je to angličák, asi by netušil.

Dimitri se koutkem oka podíval, a když si všiml, že jsem zakrytá, otočil se na mě. Luka před dveřmi sprchy dál stojí nahý.

Dimitri si prohlížel šrámy na těle mladšího bratrance a naklonil hlavu. „Nikdy jsem vás neviděl mimo žíněnky. Kdy to bylo?“

„V noci.“

„Kolik spánku-“

„Nech toho,“ řekl Luka. „Nemůžeme nic dělat. Musíme se s tím jen smířit, a to děláme.“ Cítíme se v pasti, ale jinak než předtím, když nad námi viselo riziko porušení smlouvy. Luka už kvůli mně šel na zdravotní prohlídku.

Shodou okolností jsem šla na lékařskou prohlídku kvůli něj.

Oba si nás zavolali. Prozkoumali naše modřiny a řekli, že v naší profesi je to normální. Neviděli v tom krutost. Takže jsem na to rezignovala.

Dimitri se zamračil. „Takhle to nepůjde. Tohle je zneužívání. A s tím je konec.“ Vyrazil z koupelny a zavolal na nás, „oblečte se! Máme plány!“