YFH - 20. kapitola

 Překlad: Lucianna

„Hej,“ zamumlá zastřený mužský hlas a teplé rty mi přejedou po čele.

Pomalu otevřu oči a chvíli mi trvá, než zaostřím a vidím Tannera, jak se nade mnou sklání. Jeho obličej je špinavý, ale vypadá v pořádku. Je tady. Je naživu. Vydám šťastný zvuk a zdravou paži mu hodím kolem krku, abych ho přitáhla k sobě. Jeho velké tělo se přiblíží k mému, jemně, samozřejmě, a obejme mě pažemi. Je cítit hlínou a střelným prachem a nejspíš krví, ale snažím se to ignorovat.

„Jsi tady,“ zašeptám. „Vrátil ses.“

„Vrátil jsem se,“ řekne, odtáhne se a vezme mou tvář do dlaní. „Jsi v pořádku?“

Přikývnu. „Jsem v pohodě.“

„Nemohl jsem zatraceně přestat na tebe myslet. Celou dobu, co jsme tam byli, jsem měl pocit, jako bych měl nůž v žaludku. Přemýšlel jsem, jestli jsi v pořádku, jestli to zvládneš. Doktor říkal, že ti vytáhli ven kulku. Vedla sis dobře, zlato.“

Usměji se a pak pohlédnu za něj. Žádná Jo. Žádný Tatum. Žádný Garrett. Žádný Chase.

„Kde jsou? Stalo s něco? Jsou všichni v pořádku?“

Tanner pohlédne na Ethana, který spí, hlavu spadlou dopředu. Podívá se zpátky na mě a posadí se na kraj postele. „Bylo to intenzivní, mírně řečeno. Zjistili, kdo Jo byla, hádám že toho věděli víc, než jsme si mysleli. Když jsme si uvědomili, že se ven nevrátí, museli jsme jít dovnitř. Bylo to zatraceně strašné, ale policajti se ukázali jen o pár minut později a sejmuli je. Všechny zatkli. Pár lidí bylo postřeleno, ale my se dokázali dostat ven v pohodě. Museli jsme sepsat výpověď, než jsem mohl přijít sem.“

„A co Chase?“ zeptám se s vykulenýma očima.

„Také ho máme. Je s Tatumem, jsou na cestě sem. Garrett a já jsme museli udělat pár zastávek a vyřešit pár věcí, a pak jsme řekli, že se setkáme tady. Myslel jsem si, že tady budou dřív než já, ale museli se taky někde zastavit.“

Přikývnu, natáhnu ruku a omotám své malé prsty kolem jeho velké dlaně. „Byl někdo zraněný?“

„Jo trochu postrčili, párkrát udeřili, ale nic velkého. Je v pořádku. Trochu otřesená, ale v pořádku. Dokázala umístit to, co potřebovala umístit, než zjistili, kdo je. Statečná holka je ta tvoje kamarádka, bez ní bychom to nezvládli.“

„To opravdu je.“ Usměji se a cítím záchvěv tepla, když myslím na svou nejlepší přítelkyni.

„Nenechali jsme ji uvnitř dlouho, měl jsem pocit, že to zjistili. Muselo to být podezřelé, když tam náhodně přišla, nebyla si jistá, co je upozornilo, ale dostali jsme se k ní dřív, než mohli napáchat příliš mnoho škody.“

„Ty jsi… zastřelil někoho?“

Tanner zavrtí hlavou. „Tatum ano, ale nikdo nemůže dokázat, že to byl on, bylo tam příliš moc střelby, když tam přišli policajti, myslím, že z toho odejde čistý.“

„Dostaneš se do problémů?“

Tanner pokrčí rameny. „Nemám tušení. Pokud nebudou mít poldové podezření, že jsme tam zboží umístili, tak ne. Dali jsme jim informace, řekli jsme, že jsme se pokoušeli dostat ven přítele, svrhli jsme pořádně velikou operaci. Pokud něco, tak nám dluží oni.“

Dobrý postřeh.

„Jsem tak šťastná, že jsou všichni v pořádku; dělala jsem se velké starosti.“

Tanner pohlédne na Ethana a pak řekne, „Byl s tebou?“

Pohlédnu na svého přítele a usměju se. „Neopustil mě. Je na mě hodný, Tannere. Vím, že pro tebe taky něco znamená. Měl bys hodit minulost za hlavu a spravit mosty. Moc by to pro něj znamenalo.“

Tanner přikývne, pohled očividně vzdálený, a pak zamumlá, „Jo, možná.“

Podívá se zpátky dolů na mě a nakloní se dopředu, aby přejel svými rty po mých. Beru to, vychutnávám si, jak je to na chvíli příjemné. „Byl jsem vyděšený,“ řekne mi do krku, když se uloží a drží mě u sebe. „Na zkurvenou minutu jsem si myslel, že jsi pryč. Přimělo mě to uvědomit si, co jsem ti udělal, Callie…“

„To je minulost,“ řeknu nakloním hlavu na stranu a nadechnu se ho. „Je pryč. Nedá se změnit.“

„Je mi to líto.“

„Já vím.“

„Chci se posunout dopředu, s tebou, s čistým štítem.“

„Já taky,“ zašeptám.

„Kurva, děkuju za to.“

Pustí mě a postaví se. „Půjdu najít sprchu a pak se vrátím a zůstanu se tebou, dokud tě nepustí, rozumíš?“

Usměju se a přikývnu. „Rozumím.“

„Budu brzo zpátky.“

Zmizí a zatímco je pryč, Ethan se probudí a jde sehnat nějakou večeři. Já jím jídlo, které mi přinesou sestry a čekám na doktora, až mě přijde zkontrolovat. Jsou nadšení z mého posunu a konečně mě přesunou na oddělení, kde jsem uložena do mnohem pohodlnější postele. Umyjí mě houbou, převléknu se a právě si dělám pohodlí, když se Tanner vrátí. Je teď čistý, vlasy stále vlhké ze sprchy a má čisté oblečení.

Ačkoliv má na tváři divný výraz.

Výraz, který mě trápí.

Rozhlédne se po místnosti a přimhouří oči.

„Jsi zpátky,“ řeknu, jakmile sestra opustí pokoj. „Je všechno v pořádku?“

„Oni tu nejsou s tebou?“

„Jo a Tatum?“

Přikývne.

„Ne, nepřišli sem.“

Tanner vytáhne svůj telefon a vytočí číslo, chvíli poslouchá a pak zavěsí. Zkusí to znovu. Pak strčí telefon do kapsy, právě když Ethan vejde do místnosti, také čistý. Tanner se otočí tváří k něm. „Viděl jsi je?“

„Koho?“ zeptá se Ethan.

„Jo, Tatuma a Chase?“

Ethan zavrtí hlavou. „Ne.“

„Co se děje, Tannere?“ zeptám se a srdce se mi najednou samo rozbuší.

„Měli by tu být. Jel jsem do motelu a nikdo tam nebyl. Volal jsem jim, všechny telefony jsou vypnuté. Nevím, kde jsou.“

Ach, Bože.
„Možná se stavili pro večeři?“ zeptám se třesoucím se hlasem.

Je to chabé, protože vím že by si kvůli večeři nevypínali telefony. A taky vím, že Jo by ode mě nezůstala ani o vteřinu déle, než by musela.

Něco je špatně.

Něco je zatraceně moc špatně.

„Ne. Jeli přímo sem.“

„Možná udali Chase?“ zeptá se Ethan.

„Tatum by mi to řekl a nechystá se svého bratra udat,“ zamumlá Tanner a projde si rukou vlasy.

„Tannere?“ zašeptám. „Co to znamená?“

„Znamená to, že se něco pokazilo, Callie.“ řekne mi a podívá se mi do očí. „Znamená to, že zmizeli.“

Zmizeli?

Zmizeli kam?

 

Konec 2.části…

 

Hned zítra se těšte na další pokračování, tentokrát se bude střídat pohled Callie a Joanne.