TP - 16. kapitola

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

Warren

„PROČ JSI JI nepřivedl?“ zeptala se mě máma, když jsem jí řekl, kde trávím všechen volný čas.

„Protože vím, jak se díky vám třem cítí ženy, se kterými chodím, vítané.“

Zvedla obočí. „Takže spolu chodíte?“

Otevřel jsem noviny před sebou a marně v nich listoval.

„Je to Newyorčanka?“ Zeptala se máma.

Podívala jsem se na ni přes noviny. „Ano.“

„Kde bydlí?“

„Na Washington Heights.“

„Vážně?“ Znovu pozvedla obočí, když si vzala čaj a napila se. „Čím se živí?“

„Má normální práci od devíti do pěti a jen čeká na někoho s pořádným bankovním kontem, kdo myslí jen svým ptákem, aby ji zbouchnul a vzal si ji,“ řekl můj bratr, když vešel do místnosti.

Podíval jsem se na něj. On mi to oplatil.

„To je další Elena?“ zeptala se máma a podívala se na bratra, jako by o ženách v mém životě něco věděl. Rychle se na mě podívala. „Warrene, s další Elenou se nemůžeš vypořádat.“

„Ona není další Elena. Pracuje pro Winsorskou nadaci a má tři tituly z důvěryhodných univerzit. Tři,“ zopakoval jsem a podíval se na bratra. „Kolik jich máš ty?“

Posmíval se a zavrtěl hlavou. „To znamená jen to, že musí splácet trojnásobek studentských půjček, a vím, že to, co Winsor platí svým zaměstnancům, není nic moc, takže nejspíš sotva vyjde s penězi.“

Vstal jsem od stolu a popadl sako. Špičky uší mě už začínaly pálit a věděl jsem, že kdybych se zdržel ještě minutu, skončili bychom zase hádkou. „Musím jít. Bav se a srážej všechny ženy, se kterými jsem kdy chodil. Tvoje žena má štěstí, že tě má.“

„To má,“ zavolal, když jsem odcházel.

Posmíval jsem se. „Jsem si jistý, že právě teď je v lázních a vypráví všem svým kamarádkám, jaký jsi kretén, zatímco ti dobíjí AMEX.“

Byla to rána pod pás. Věděl jsem to. Neměl jsem proti švagrové vůbec nic, ale byla to jediná věc, kterou jsem proti němu mohl použít. Caydena bych si použít netroufl a bratra jsem měl opravdu rád, když zrovna nemluvil o mém milostném životě. To vždycky vedlo k hádkám, které způsobily, že jsme se oba vrátili ke svému malichernému pubertálnímu já. Byl jsem si jistý, že Camila by nás za to, jak se chováme, nazvala rozmazlenými spratky. Přehnaně privilegované děti z Upper East Side, řekla by s přivřením očí. Při pomyšlení na ni jsem se usmál, když jsem sáhl po klice a nálada se mi okamžitě zlepšila. A pak se můj bratr vysmál a upozornil mámu, že tahle holka žije v jiné zemi.

„Nebyl svatý, když šlo o Elenu. Přestaň se snažit svalovat všechnu vinu na ni,“ slyšela jsem mámu říkat španělsky.

Vyšel jsem ze dveří dřív, než jsem si stačil vyslechnout jeho odpověď. Ten podělaný vztah mě měl pronásledovat celou věčnost. Její nevěra, moje lhaní, moje nevěra, její lhaní. Ten vztah byl toxický a od začátku odsouzený k zániku. Vůbec se to nepodobalo tomu, co jsme měli s Camilou. Ale co jsme tedy měli? Vinné nutkání, které vykvetlo, v nepravděpodobné přátelství a pokračovalo v tomhle. Ať už to bylo cokoli. Jediné, co jsem věděl, bylo, že to jednou skončí, a pro jednou v životě jsem se děsil okamžiku, kdy to skončí.