TP - 12. kapitola

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

Warren

DOSTAL JSEM OD TOMA varování, abych se držel dál od Camily.

„Není to nic vážného, Tome,“ zamumlal jsem si pod nos a lokl si skotské, kterou jsem získal během aukce.

„Varuju tě jako přítel,“ řekl.

Samozřejmě vytáhl Elenu. Jako by to byla moje vina, že jsem se zamiloval do nesprávné ženy. Ale stalo se to. Nemohl jsem změnit minulost a ani jsem nechtěl.

„Poučil jsem se ze své chyby,“ řekl jsem.

Posmíval se, ale nekomentoval to. Lokl jsem si dalšího panáka a doufal, že mě pálení zbaví hořké chuti v ústech. Ještě jsem se s tou dívkou ani nevyspal a on už mě od ní varoval. To, že jsem s ní nespal, mě už přivádělo na půl cesty k šílenství. Když Tom znovu otevřel ústa, bylo to proto, aby mi navrhl, abych zavolal Madison, ženě, se kterou jsem spal první noc v New Yorku. Podíval jsem se na něj. To už jsem zažil, to už jsem udělal. Ne že bych to neopakoval, ale rozhodně jsem to nepotřeboval prožívat znovu. Kromě toho jsem už myslel na Camilu. Pokaždé, když jsem zavřel oči, jediné, co jsem viděl, cítil a slyšel, byla ona.

Po ukončení tohoto rozhovoru mě představil mužům, se kterými byl, a když jsem s nimi domluvil, omluvil jsem se ze skupiny a zamířil ven. Hledal jsem Camilu v davu, její sestru a švagra. Nikoho z nich jsem nezahlédl, a tak jsem šel k autu. Možná už tam byla. Antoine otevřel zadní sedadlo SUV, jakmile si mě všiml, a já mu byla vděčný za jeho pozornost. Nebyla tam. Vytáhl jsem telefon, abych jí poslal zprávu, a Antoine si odkašlal. Sklopil jsem telefon a podívala se na něj.

„Čekáme na Camilu?“ zeptal se.

„Jo, za chvíli by měla být venku. Myslím.“

Když se konečně objevila, smála se něčemu, co říkal manžel její sestry. Při tom pohledu jsem se usmál. Vypadala bezstarostně a šťastně, když s nimi stála. Sledoval jsem, jak vytáhla telefon a podívala se na něj, rychle zvedla hlavu a prohlédla si chodník, snad mě hledala. Usmála se, jakmile spatřila moje auto, odložila telefon, naklonila se, aby sestru objala a políbila, a totéž udělala i pro Adama. Právě když začala odcházet, Dominic k ní přistoupil a řekl něco, co ji přimělo zastavit se a otočit. Když se k němu naklonila, aby mu dala pusu na tvář, objal ji rukou kolem pasu a pevně ji k sobě přitiskl, rukou jí vějířovitě přejížděl po holých zádech.

Nikdy jsem nebyl žárlivý muž, ne v klasickém slova smyslu. Jistě, když mi Elena řekla, že se v soukromí schází s Rickym, rozčílil jsem se. Víc než naštvaný. Ale jakmile se prach usadil, uvědomil jsem si, že nejde o Elenu ani o Rickyho. Šlo o mě. Nemohl jsem uvěřit, že mi to udělala. Nemohl jsem uvěřit, že by mě někdo podvedl. Nedokázal jsem si vzpomenout, kdy jsem někdy cítil žárlivost vůči jinému muži. Ale v tu chvíli, když jsem seděl v autě a sledoval, jak se jí dotýká jiný muž, se ve mně začal hromadit lepkavý pocit. Nebyly to jeho ruce na ní, co mi vadilo. Bylo to uvědomění, že muži jako Dominic a Quinn z kapely měli měsíce, roky na to, aby jí dokázali, že jsou jí hodni, kdyby chtěli, a mně zbývaly jen dva mizerné týdny. Při tom pomyšlení jsem si připadal sobecky, zvlášť když se ty její krásné oči pobaveně leskly, když kráčela k mému autu.

Camila mávala telefonem, když vklouzla na sedadlo vedle mě. „Mám na něco lístky.“

„Lístky? Myslel jsem, že jsme…“ Nechal jsem ta slova viset, protože jsem na ni nechtěl tlačit, aby šla ke mně, ale chtělo se mi křičet a řvát a dožadovat se toho. Nikdy jsem neměl takové problémy dostat ženu do postele. Nechápal jsem to. Povzdechl jsem si a odstrčil tu myšlenku stranou. „Myslel jsem, že jsem ti řekl, abys mi nic nekupovala.“

Ušklíbla se. „Ale věř mi, tohle byl dárek pro mě.“

Pozdravila Antoina a řekla mu, ať jede do Brooklyn Navy Yard, což způsobilo, že se jeho úsměv rychle změnil v bouřlivý smích, který mě přiměl k ostražitosti.

„Doufám, že mě nechceš donutit udělat něco šíleného, Camilo,“ varoval jsem ji a srovnal si ji přísným pohledem.

„Cože? Šílenství? To bych nikdy neudělala. Bude to taková legrace. Bude se ti to líbit.“

To, jak se při těch slovech usmívala… Dokázal jsem si představit, jak se na mě usmívá úplně stejně, když leží uprostřed mé postele. Nahá. Při té představě mi začínal stát penis, tak jsem si odkašlal a pokusil se zbavit se těch představ. Byl to těžký úkol, když tam seděla v těch přiléhavých šatech, které mi umožňovaly pohled na celá její záda. Mluvili jsme o aukci a o tom, jak dopadla. Vyptávala se na lidi, se kterými jsem mluvil, a já jí odpovídal, na co jsem mohl. Zanedlouho auto zastavilo před něčím, co vypadalo jako budova skladu, a ona vystoupila.

„Budeš v těch podpatcích v pořádku?“ Zeptala jsem se a rozhlédl se po nerovném chodníku. „Nevím, kam jsi mě přivezla, ale mám pocit, že se mi svírají útroby.“

„Tohle je už třetí rande, na které jsem tě vzala a na jehož začátku jsi zpochybňoval můj úsudek. Copak si nepamatuješ, jak ses při té hře bavil?“

„Třetí rande?“ Zeptal jsem se. „To už je tolikáté? Máš snad pravidlo tří rande?“

Zasmála se. „Ne.“

„To je zvláštní. Ženy mají obvykle divná pravidla, kterými se řídí.“

„Já ne,“ řekla a usmála se na mě. „Už jsi skončil s pochybováním o mém úsudku? Můžeme už jít dovnitř?“

Strčil jsem si ruce do kapes. Proč jsem tuhle holku nemohl pochopit? Ještě jednou jsem se rozhlédl po chodníku. Byl jsem si jistý, že v těchto ulicích už dlouho neviděli tak dobře oblečený pár, pokud vůbec někdy.

„Nezpochybňuji tvůj úsudek,“ řekl jsem, když jsem ji následoval dál do dvora. „Zpochybňuji tvůj zdravý rozum.“

A taky můj, že jsem tam tak moc chtěl být.

Camila podala telefon a pokladní naskenovala displej. Podívala se k místu, kde vlevo stál Antoine, a zavolala: „Mám tu jeden i pro tebe, Antoine.“

Zdálo se, že ho to překvapilo. Já jsem překvapený nebyl. Ne proto, že by se znali ze střední školy, ale protože za tu krátkou dobu, co jsem Camilu znal, jsem o ní poznal jednu věc: vždycky myslela na ostatní. Usmál jsem se, objala ji kolem ramen a přitáhl si ji k sobě, když jsme začaly jít. Políbil jsem ji na temeno hlavy a vdechl vůni jejího šamponu. Venku byla tma, taková, že jsem rozeznával jen světla budov na druhé straně Hudsonu.

„Dneska je pozdní představení,“ zašeptala.

Rozhlédl jsem se kolem a zamračil se, když jsem si přečetl nápisy. Možná jsem měl pravdu, když jsem pochyboval o jejím zdravém rozumu i o svém, že jí tak bezmezně důvěřuji. „Holubi? Jsme tady, abychom viděli létat holuby?“

Podívala se na mě přes rameno a zakřenila se. Antoine se vedle nás hlasitě zasmál. Střelil jsem po něm pohledem, on pokrčil rameny a zavrtěl hlavou, jako by chtěl říct, že ta potvora je blázen. Souhlasně jsem si povzdechl. Za zvuku píšťalky jsem obrátil pozornost k lodi uprostřed Hudsonu, kde šest chlapů mávalo klacky. Přemýšlel jsem, co je to sakra za show. Při druhém zapískání jsem zaslechl, jak ptáci mávají křídly, a čekal jsem. A pak jsem uviděl světla.

„Možná bys měl zavřít pusu, Newyorčane,“ zašeptala Camila. Rychle jsem zavřel pusu.

„Co když sem přiletí a naserou nám na hlavu?“ Zeptal jsem se tiše.

„Říká se, že to přináší štěstí.“ Zasmála se. „Jen se ujisti, že budeš držet jazyk za zuby.“

Holubi protkávali oblohu světelnými stuhami a létali synchronizovaně, o čemž jsem neměl tušení, že jsou toho schopni. Podíval jsem se na Antoina a přistihl ho, jak si pořizuje snímky s výrazem úžasu ve tváři. Musel jsem uznat, že to bylo působivé. Zanedlouho černou oblohu bez mráčku pohltily řetězce neonového světla.

„Ty už jsi tu někdy byla?“ Zeptal jsem se Camily.

Pomalu kývla hlavou a nespouštěla oči z oblohy. Zkoumal jsem její profil, malý ohrnutý nos a lahodně plné rty. Její štíhlý obličej a vysoké lícní kosti a ty oči, které i z tohoto úhlu jako by zářily stejně jasně jako její srdce. Stoupl jsem si za ni, objal ji kolem středu a přitáhl si ji k hrudi.

„Děkuju, že jsi mě přivedla,“ řekl jsem a zabořil jí hlavu do ohbí krku. Zachvěla se, když jsem vdechl a vydechl náznak parfému, který měla na sobě.

„Nemáš zač.“

„Myslíš, že se tu hodně lidí žádá o ruku?“

 „Možná. Myslím, že je to méně otřepané než na míčovém zápase,“ řekla a zasmála se.

Usmál jsem se. „Můžeme teď být víc než přátelé?“

Camila se zachichotala a já cítila, jak se můj úsměv prohlubuje. Nikdy předtím jsem ten zvuk neslyšel. Zněla při něm jako mladá školačka.

„Máš jednostrannou mysl, pane.“

Objal jsem ji pevněji, až vypískla, zatímco jsem ji tiskl ještě pevněji a líbal ji na tvář. „Dobře. Počkám na další rande. Ale políbím tě. A možná tě budu osahávat v těch šatech.“

Otočila se, když jsem spustil ruce, a naklonila obličej, aby se mi dívala přímo do očí, zatímco mě objímala kolem krku.

„Na to jsem připravená,“ řekla.

To mi stačilo, abych ji obtočil rukou kolem zad a přitáhl si ji k sobě, když jsem přiblížil své rty k jejím. Pomalu jsme se líbali u Hudsonu, nad hlavami nám tisíce holubů vytvářely nádhernou světelnou show a já si nedokázal představit místo, kde bych byl v tu chvíli raději.

Možná s ní v posteli, ale kromě toho…