TMP - 4. kapitola

 Překlad: Marťa

Vločka zavrtěla ocasem.

„Co to děláš?“

„Vybírám oblečení,“ odpověděla Jorie. „Pracovala jsi na tom perníku dvě noci po sobě. Jde to dobře. Můžeš si dovolit malou pauzu.“ Hodila mi svetr. Podívala jsem se oknem naší ložnice na sněhové vločky. Tančily ve větru, než tiše spočinuly na trávníku.

„Jednu hodinu,“ řekla jsem.

„Dvě.“

„Jednu.“

„Dvě,“ trvala na svém. „Potřebujeme čas navíc, abychom se dostaly do Ebbatonu.“

Sevřel se mi hrudník. „Ebbatonu?“

„Vím, že jsi mě slyšela už napoprvé,“ odpověděla Jorie. „Vezmu tě do Kringle´s. Chci se s tím záhadným mužem konečně setkat, ty ne?“

„Pochybuji, že tam bude.“ Polkla jsem.

„Je pátek večer. Je velká šance, že tam bude.“

„Fajn, pobavím se. Co máš v plánu udělat, jestli ho uvidím?“

„Až ho uvidíš,“ opravila mě. „Měla bys myslet na věci, které chceš, jako bys je už měla. Zákon přitažlivosti.“

„To je fuk. Co myslíš, že udělám, když ho uvidím? Skočím mu do náruče a budu doufat v další polibek?“

Posadila jsem se na konec své postele a Sněhová vločka se ke mně přidala. Přejela jsem prsty po jejím slonovinovém kožichu a pokrčila rameny. Čemu to ublíží, jít do Kringle´s? Princ Isak tam nebude a dá mi to možnost potrestat barmana za to, že mi to neřekl. Musel vědět, koho jsem pod jmelím políbila.

„Co takhle staromódní dobré ahoj?“ Jorie si přejela rukou přes rukáv a podívala se na hodinky. „Kruci. Elton už na nás pravděpodobně čeká.“

„Elton?“ Přimhouřila jsem oči.

„Nemám auto, Grace. Ty taky ne. Kromě toho jsem si myslela, že se na nás nebude zlobit, že jsme si vzaly volno, když pojede taky.“ Usmála se a popadla rtěnku – odstín červené, díky kterému její bledá pleť vypadala ještě bledší.

„Dobře, půjdu.“ Vyskočila jsem z postele a Sněhová vločka mě následovala.

„A co Vločka? Vezmeme ji sebou?“

„Ehm, jedeme s Eltonem, pamatuješ? V žádném případě by to nedovolil. Ve skutečnosti by trval na tom, abychom ji poslali pryč.“

„Byla jsem si jistá, že už jejího majitele najdeme,“ poznamenala jsem. „Je tak přátelská a z mého kufru nic nerozkousala. Je, jako pes snů.“

„Dala jsem kontaktní údaje všem na Hlavní ulici,“ odpověděla. „Každý, kdo ji hledá, dostane zprávu.“

„Myslím, že ještě jeden den ničemu neublíží, že ne, děvče?“ Natáhla jsem ruku a Sněhová vločka mi podala packu. „Úžasné. Taky umí triky. Víš, možná bych se s ní měla projít po městě a podívat se, jestli ji někdo nepozná.“

„Jak chceš.“ Jorie se zaměřila na své líčení. „Možná budeš potřebovat lepší kabát.“

Nechaly jsme Sněhovou vločku, aby si zdřímla v našem pokoji, a zamířily jsme dolů do hlavní haly, abychom se tam setkaly s Eltonem.

Poklepával si nohou, upravoval si svetrovou vestu a ukazoval na hodinky. Všichni tři jsme zamířili k Ebbatonu. S úžasem jsem zírala na palác, když jsme zastavili, abychom si promluvili se strážcem u přední brány.

Cesta do Ebbatonu byla krátká. Do Krinkle´s Pub jsme dorazili během několika minut. Parkoviště bylo tentokrát plné a příjemná záře přicházející zevnitř přinášela hezké vzpomínky. Vešli jsme do baru a slyšeli tleskání a zpěv. Usmála jsem se. Někdo seděl v hudební židli a křičel texty k Jingle Bells.

„Hlučné místo,“ zamumlala Jorie. „Líbí se mi to.“

„Tam.“ Elton nás vedl kolem skupiny ke třem volným barovým stoličkám.

„Proč jsi mě sem nikdy nevzal, Eltone?“ Šťouchla ho do ramene.

„Protože ve Fristadenu taková hospoda je. Kde je ten záhadný muž se rty, jako hedvábný polštář?“ Elton se rozhlédl po baru.

„Promiň?“ Přimhouřila jsem oči.

„Vyprávěla jsem mu tu historku.“ Jorie pokrčila rameny. „Promiň. Prostě mi to vyklouzlo.“

„Ach, prosím. Donutila mě poslouchat.“ Elton mávl na barmana – mladého chlapíka, který byl hladce oholený.

„Líbilo se ti to,“ namítla Jorie.

„Jenom proto, že můj oblíbený televizní pořad byl minulý měsíc zrušený.“ Elton si odkašlal a objednal si drink.

„Jsem ráda, že jsem vám mohla poskytnout nějakou zábavu.“ Kousla jsem se do rtu.

„Dobrá.“ Jorie mě objala kolem ramen. „Vidíš ho někde?“

Povzdechla jsem si a rozhodla se, že si z ní udělám legraci. Mé oči zalétly ke krbu, kde jsem si zapálila zadek kabátu, a pak ke stolu v rohu, kde se Frans celou dobu smál. Všude, kam jsem se podívala, byly nové tváře. Žádný princ Isak, což nebylo překvapením. Žádný Frans a žádný John.

„Hmm.“ Promnula jsem si bradu. „Hmm. Zatím nikoho nepoznávám.“

„Pojďme to zúžit,“ pokračovala Jorie. „Blond vlasy a vousy. Modré oči. Svalnatý.“

Elton pomalu otočil hlavu a podezřívavě si mě prohlížel. Srdce mi bušilo. Vyhýbala jsem se očnímu kontaktu. Viděl, jak se na mě princ Isak díval. Viděl, jak mě při pohledu na něj zamrazilo. Byl Elton dostatečně všímavý, aby přišel na mé tajemství?

„Ehm, no.“ Ukázala jsem na náhodného cizince s blond vlasy. „Mohl by to být on. Možná. Musela bych ho vidět zblízka.“

„Tak si s ním pojďme promluvit.“ Tleskla Jorie rukama.

Hospodou zavanul chladný vzduch. Podívala jsem se k předním dveřím a všimla si známé tváře. John Kringle setřásl sníh ze svých bílých vousů a rozepnul si kabát. Když zamířil ke krbu, cestou pozdravil všechny, které potkal.

„Vydrž.“ Položila jsem Jorii ruku na rameno. „Dej si nějaké pití. Hned jsme zpátky.“

„Fajn.“ Pokrčila rameny a zvedla ruku.

Protlačila jsem se davem lidí, dokud jsem nebyla tam, kde to všechno začalo. John stál u krbu a mluvil se zákazníkem. Pevně jsem mu poklepala na rameno a on se při pohledu na mě usmál.

„Promluvíme si později,“ zamumlal John svému kolegovi. Otočil se ke mně čelem.

„Vždycky se snažíte utahovat si z nové holky?“ Položila jsem si ruce v bok.

„Jak to myslíte?“ Zdál se zaujatý. Jeho kulaté tváře ladily s odstínem červené na jeho svátečním svetru. Vypadal, jako svatý Nick víc, než předtím. Napadlo mě, jestli to nedělal jen ze srandy.

„Chci říct, že vím, koho jsem líbala pod jmelím,“ prohlásila jsem. „Proč jste mi to neřekl?“

„K čemu?“ Naklonil hlavu. „Královští jsou taky lidé.“

„Věděl jste, že mířím do paláce,“ zašeptala jsem. „Věděl jste, že se s ním znovu uvidím.“

„To je k diskuzi,“ odpověděl. „Neznám příchody a odchody královské rodiny. Sloužím jen princi Isakovi, jako obvykle, když projíždí městem. Král mě také navštěvoval. Být obsluhovaný, jako normální člověk, je pro ně dobré.“ Zasmál se a břicho se mu přitom rozhoupalo. „Příště vám dám životopis.“

„Žádné příště nebude. Normálně se s cizími lidmi v hospodách nelíbám.“

„Jmelí je výjimka z pravidla,“ trval na svém. „Pod jmelím se může stát cokoliv.“

Přikývla jsem. „No, Johne, i když mě baví tyhle naše rozhovory, mí přátelé na mě čekají. Možná byste měl použít své jmelí na polibek, na kterém bude skutečně záležet. Třeba, jako pro jednu z princových nápadnic, které brzy přijedou do města.“

Protlačila jsem se zpátky k Jorii a posadila se k velkému hrnku s punčem.

Jorie na mě zírala, když jsem si usrkla. Jantarová tekutina byla stejně uspokojivá, jako předtím. Dala jsem si další doušek, než si Elton konečně odkašlal.

„Proč jsi mi to neřekla?“ Zeptala se Jorie s vykulenýma očima.

„Neřekla ti co?“ Dala jsem si další lok.

„Že jsi políbila prince Isaka.“

Málem jsem se udusila svým punčem. Okamžitě jsem se otočila k Eltonovi.

„Promiň, zlato.“ Otřel si čelo kapesníkem. „Vypáčila to ze mě.“

„Nevypáčila.“ Jorie se zamračila. „Myslíš si, že já jsem ta špatná? On je prakticky městská drbna.“

„Můj pořad byl zrušený, Jorie. Co mám dělat? Sedět doma a plést?“

„Ticho prosím.“ Promnula jsem si spánky. „Vy dva jste horší, než moje pětileté neteře.“

„Takže, je to pravda?“ Jorie se odmlčela a netrpělivě čekala na moji odpověď.

Zhluboka jsem se nadechla a přikývla. Jorie zatleskala a Elton protočil očima.

„Ach, všemohoucí Thore,“ zamumlal. „Modleme se všichni, aby se to nikdy nedozvěděla královna.“